2009, 2010, 2011 © Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný

Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a tak trochu spisovatele...
Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný, Strnadova 9/15, 628 00 Brno, mobil: 777 083 126 e-mail: coney@centrum.cz

čtvrtek 31. prosince 2009

Silvestrovský večer

Tak to vypadá, že máme šanci se dočkat půlnoci.
Děti jsme uspali kolem desáté (já Leničku cca o půl desáté, Pavla Filípka potom), díváme se na silvestrovskou show na ČT1, povídáme o všem možném...
Odpoledne jsme si naplánovali jídlo na příští dny, zítra na Nový rok samozřejmně čočka (s uzeným), v sobotu půjdeme na oběd k babičce na kuřecí plátky se sýrem a houbami, v neděli budu, pod vlivem článku o rybách v týdeníku EURO (i Pavla si ho celý se zájmem přečetla), chystat nějakou rybu podle aktuálního výběru v obchodě.
Do půlnoci zbývá cca 40 minut, tak se asi po dlouhé době dočkám novoročních petard a ohňostrojů bláznivých ohňostrůjců-samouků uprostřed sídliště v bdělém stavu (předchozí tři roky se mi to nějak nezadařilo)...
Malá změna, jak jste si asi všimli, citace článku je mimo tyto stránky, samostatně, abych citovaným textem "nezapleveloval" (oblíbený to výraz jistého pána, hlavně nejmenovat!) svůj text na BLOGu.
Tož "Šťastný a veselý 2010"...

Albertíci

Tak jsem byl dnes, na Silvestra dopoledne, nakupovat v Albertu, u nás v Brně na Vinohradech. A hned dvakrát. A hned několik zmatků či nepříjemností či lumpáren (či jak to chcete nazvat) k tomu:
1) do domu nám chodí leták Albertu, jenže aby "zmátli" spotřebytele, teď se jmenuje Albert (už dlouho, já vím) nově Albert Supermarket a HyperNova se přejmenovala na Albert Hypermarket. Letáky vypadají skoro stejně, všude je v hlavičce pěkně Albert, a ty, zákazníku, dávej bacha!
2) 7UP stojí dle letáku 17,90 Kč, ale na účtence se skví 31,90 Kč (na regále bylo pro jistotu něco úplně jiného - cedulka k jinému zboží, k 7UP cedulka s cenou chyběla), zakazníku, nediv se, zaměnil sis leták "Hyper" a "Super",
3) dle obou letáků stojí veka chlebíčková 11,90 Kč, ale na pokladně naskočí cena 17,90 Kč, když jsem se ohradil, odkázala mne paní pokladní, že si mám jít nechat vše vysvětlit na úsek pekařství, od tama mne poslali zpět k pokladně, že jim ráno přece dávali nový číselný kód k vekám... Mno, dostávám zpět 12 Kč. Ale kolik lidí si tohoto postupu pokladní všimlo? A kolik se jich ozvalo? Kolik lidí si myslelo, že za za veku zaplatilo o šest korun méně a nezkontrolovali si to? Kolik takhle Albert vytáhl z kapes lidí penízků?
4) k nákupu dostávám (na požádání) papírovou tašku zdarma, neb všude u pokladen jsou dlouhé fronty a ne všechny pokladny jsou obsazené, ale tomu se na Silvestra nedivím, taška je dobrá odměna za trpělivost,
5) Filípek dostal od paní pokladní 3 (Al)Bertíky, ale do kasičky v supermarketu je nedal, prý si je nechá na hraní.
Shrnuto a podtrženo, pracovníci obchodu se snaží vyjít vstříc, jen pokladní malinko nestíhají, zato ten marketing s dvěma letáky pro jednu značku Albert je pěkná lumpárna. Proč nelze dávat stejné akční ceny v "hyper" i "super" a širší nabídkou jen lákat do "hyper" ty, kdo chtějí do obchodu autem za město?
Všici tu po obědě spí odpoledním spánkem, tož su zvědav, kdo vydrží do půlnoci...

středa 30. prosince 2009

Mrazík

Dopoledne jsme jeli do Líšně na návštěvu k babičce (mojí mamce), děti dostali třetí sérii dárků a já oběhal nějaké záležitosti "byťáku" (viz stránky samosprávy). Po obědě jsme zase autem přestěhovali pár věcí na Vinohrady, děti usnuly... Prožili jsme poklidný podvečer, a pak večer poseděli u televize, oblíbený vánoční Mrazík patříval k našemu mládí a dnes jsme s ním "seznámili" i Filípka.
Byl jsem zvědav, co se o Mrazíkovi píše na webu, tož jsem malinko "zalovil". Asi nejstručnější, ale správně výstižnou charakteristiku jsem našel na Wikipedii:
Mrazík (rusky Морозко) je barevný sovětský film z roku 1964, v českých televizích i tradičně vysílaný v době Vánoc. Mrazík je také mýtická postava slovanské mytologie. Film režíroval Alexander Rou, autorem scénáře byl významný dramatik Nikolaj Robertovič Erdman.
Film využívá motivů tradičních ruských pohádek, vlastní děj je ale původní. Hlavními postavami jsou pohádkový děd Mrazík, personifikace zimy, hodná a skromná Nastěnka, kterou ztvárnila Natalja Sedych, a jako její protiklad zlá sestra Marfuša. Dále zde vystupuje také hodný (ze začátku pyšný) Ivan a oblíbená čarodějnice neboli baba jaga, bydlící v chaloupce na kuří nožce, nadabovaná Františkem Filipovským...
Film je v České republice velmi oblíbený, takříkajíc zlidověl (např. ve frázi "Okradli stařenku").

úterý 29. prosince 2009

Venku si klidně sněží

Venku si klidně sněží, děti už spí, manželka za chvíli usne též. Jen já tu ještě před koncem roku datluju do počítače.
Napsal jsem na blog našeho divadla článek k náboru nových členů a noticku o chystaném předtančení na plese v Pohořelicích a teď se tu chystám opět citovat z týdeníku EURO, jehož nedočtená čísla (někdy jaksi nestíhám v týdnu aktuální výtisk přečíst celý) teď o vánočním volnu "likviduju", tedy dočítám. A již došlo i na poslední letošní vydání a nekrolog psaný panem prezidentem, nekrolog velikána vědy ekonomické, profesora Paula Anthonyho Samuelsona. Cituji velmi poučný text v plném znění:
Týdeník EURO, 51/2009, strana 42, Ekonomická věda
Odkaz Paula Samuelsona
Zemřel poslední velikán ekonomie 20. století, jeden z jejích největších teoretiků

V neděli 13. prosince nás ve věku požehnaných 94 let opustil profesor Paul Anthony Samuelson, poslední z velikánů ekonomie 20. století. Zásadně a nezpochybnitelně ovlivnil ekonomickou vědu jako takovou, ale – trochu paradoxně – navzdory spoustě překážek, které tomu stavěl do cesty komunistický systém, od šedesátých let ovlivňoval chápání ekonomie i v naší zemi.

Přínos
I já jsem se setkal s teoretickou ekonomií, s takzvanou economics, v éře, kterou ve své známé knize profesor Lakechman nazval The Age of Samuelson. Minimálně léta padesátá a šedesátá byla ve vědecké ekonomii skutečně „érou Samuelsona“, i když – v hospodářské politice – byla érou Johna Maynarda Keynese. Do jisté míry, ale ne úplně, to k sobě patřilo. Ideologicky, politicky, sociálně i hospodářsko-politicky byl Samuelson určitě keynesiánec, sice sofistikovaný, ale přece. To naštěstí nebylo to nejdůležitější. Samuelson byl především pozitivní ekonom-vědec a ve vědě u něho ideologie ustupovala do pozadí. Když jsem v jedněch našich novinách viděl článek k úmrtí Samuelsona s názvem Guru keynesiánů, měl jsem pocit, že je to trochu nespravedlivé. Ovlivnil nás všechny, vědu jako takovou, nebyl někým, koho následovala jen určitá myšlenkově spřízněná skupina ekonomů.
Jeho přínos k hospodářské politice USA i jeho angažmá v Kennedyho administrativě byly do značné míry druhořadé, mohou být zapomenuty či opomenuty. Jeho přínos k ekonomické vědě však určitě přežije. I jeho známé, byť nepřímé polemiky v šedesátých letech s Miltonem Friedmanem, kdy se v časopise Newsweek pravidelně střídali s ekonomickými komentáři. Samuelson evidentně prohrával, protože v tom jeho komparativní výhoda nebyla. Skoro bych neměl připomínat ani to, co jsem citoval ve své nedávné knize Kde začíná zítřek. Ještě v polovině osmdesátých let, v období, kdy v centrálně plánovanou ekonomiku nevěřil snad už vůbec nikdo, Samuelson napsal: „Co se počítá, jsou výsledky. A v tomto smyslu nemůže být pochyb, že je sovětský systém plánování mocným nástrojem, jak docílit ekonomického růstu.“ To už raději ani komentovat nebudu.
Profesor Samuelson byl v každém případě jedním z největších teoretiků ekonomie vůbec a podařilo se mu to předvést ve dvou neméně důležitých rovinách – ve vysoce abstraktní matematické ekonomické vědě i v učebnicové popularizaci této vědy. Málo kdo umí obojí.

Uvedení matematiky
Když byla v roce 1969 prvně udělena Nobelova cena za ekonomii, byli jsme všichni překvapeni, že ji nedostal Paul Anthony Samuelson, ale pochopili jsme, že už tehdy existovalo něco jako politická korektnost. Aby to nevypadalo špatně, první cenu musel dostat příslušník nějaké menší země. Nobelovský výbor to vyřešil tak, že cenu rozdělil mezi Nora Ragnara Frische a Holanďana Jana Tinbergena. Hned druhou však v roce 1970 dostal profesor univerzity Massachusetts Institute of Technology (MIT) Paul Anthony Samuelson.
Jeho základním teoretickým dílem se stala už jeho disertace z první poloviny čtyřicátých let s názvem Foundations of Economic Analysis. V ní uvedl – nikoli jako první, ale zato definitivně – do ekonomie matematiku. Jeho cílem bylo zobecnění a sjednocení ekonomie a převedení jejích základních – do té doby většinou jen slovně formulovaných – teorémů do rigorózního matematického jazyka. Od té doby už nebylo možné teoretizovat jinak. Samuelson byl inspirován fyzikou a i jeho znalosti matematiky byly na takové úrovni, že běžně publikoval v čistě matematických časopisech. Tím do značné míry „imunizoval“ teoretickou ekonomii od laiků a výrazně zvýšil laťku pro „vstup do oboru“. Laik už teoretickou ekonomii od nástupu Samuelsona číst nemůže. Stejně jako já nemohu číst teoretickou fyziku. Uvědomuji si to a chovám se vůči tomu pokorně. Mnoho lidí však podobnou pokoru vůči ekonomii nemá.

Devatenáct vydání
Bylo by zbytečné v tomto článku provádět rozbor jednotlivých Samuelsonových dílčích příspěvků, které s ním jsou a budou spojené – od teorie všeobecné rovnováhy přes teorii spotřeby, teorii kapitálu, teorii veřejných statků až po teorii mezinárodního obchodu. Jeho klíčovým přínosem bylo propojení neoklasické, vlastně marshallovské mikroekonomie s keynesiánskou makroekonomií. Je mnoho sporů, je-li toto propojení skutečně důsledné a metodologicky čisté, ale před půl stoletím to tak vypadalo. V éře Samuelsona, tedy v období od čtyřicátých do sedmdesátých let, to bylo považováno za nesporné. A tak jsme se ekonomii učili i my.
Tím se dostávám k Samuelsonovi jako tvůrci nejslavnější ekonomické učebnice v dějinách. Jeho Economics vyšla prvně v roce 1948 a byla svým obsahem i formou revolucí ve výuce ekonomie. Od té doby byla znovu a znovu přepisována, doplňována a rozvíjena a od dvanáctého vydání je jejím spoluautorem William Nordhaus. Dnes existuje vydání devatenácté. Až v posledních desetiletích vznikla řada konkurenčních, neméně dobrých, v lecčems snad i lepších učebnic, ale půl století se svět – v překladech do více než 40 jazyků – učil ekonomii ze „Samuelsona“. V polovině šedesátých let skupina mladých ekonomů pořádala v Ekonomickém ústavu ČSAV každý čtvrtek – bez jakéhokoli pana profesora, protože žádný nebyl – semináře nad jednotlivými kapitolami této učebnice. Kniha byla v té době i přeložena a vydána ve formě několika set exemplářů jako vnitřní publikace Ekonomického ústavu. Už tehdy nás to zásadně poznamenalo a moje generace ekonomů se učila soudobou ekonomii právě touto cestou.

Bude chybět
Podobná iniciativa vznikla v Ekonomickém ústavu v éře jistého politického tání v polovině osmdesátých let, kdy si totéž zorganizovala tehdejší mladá skupina ekonomů. Tehdy už však „profesoroval“ autor těchto řádků (v alternativě s Antonínem Kotulánem). V té době jsme také znova začali učebnici překládat, ale vydat se podařilo až její třinácté vydání v roce 1991 (s mou předmluvou). Napsal jsem v ní tehdy, že „věřím, že se studium této učebnice stane východiskem renesance ekonomie u nás, že bude znamenat významné zvednutí laťky pro každého, kdo se chce pustit do diskuse ekonomické problematiky a hospodářské politiky, že bude eliminovat ,lidovou tvořivost‘ v této velmi seriózní vědní disciplíně a že bude zúžen prostor pro naše ,ekonomické originality‘, protože čím více toho ekonomové vědí a umějí, tím méně sporu mezi nimi existuje“. K tomu nemám co dodat. Snad jen to, že u nás Samuelson dodnes ještě zcela nezvítězil. Agenturní zpráva oznamující jeho úmrtí obsahovala větu, že Samuelson svým dílem položil „základy moderní ekonomiky“. Splést si ekonomiku a ekonomii znamená neznalost Samuelsonovy učebnice.
A ještě poslední poznámka. V předmluvě k jeho učebnici z 28. ledna 1991 jsem napsal, že nová vydání této učebnice už žádné zásadní změny nepřinesou, protože Samuelsonovi je už 75 let. To jsem se v „mladické nerozvážnosti“ strašlivě mýlil. Do svých 94 let stačil ještě udělat šest dalších, výrazně přepracovaných vydání. Bude nám všem určitě chybět. A i když třeba já jsem jeho keynesiánské návrhy na léčení hospodářského cyklu a na úlohu státu v ekonomice nesdílel nikdy, bude chybět i mně.

Václav Klaus
prezident ČR

pondělí 28. prosince 2009

Novoroční projev pana prezidenta v předstihu

Tak jsme se dnes přesunuli z Brna k babičce do Velkých Opatovic, aby si dětí také na chvíli užila. Já, předpokládám, trochu vypucuju auto a sestavím babičce nové křeslo (moc se jí líbila křesla, která jsme si pořídili v IKEA v den Filípkových narozenin, tak jsme jí jedno koupili též).
Vzhledem k tomu, že se novoroční projev pana prezidenta asi ponese ve stejném duchu jako jeho projev na akci týdeníku EURO, dovoluji si týdeník EURO citovat v plném znění:
Týdeník EURO, 50/2009, strana 42, Václav Klaus
Dvacet let poté – očekávání a realita
Na tradiční každoroční předvánoční akci EURO Business Breakfast uspořádané 10. prosince v restauraci Mlýnec na Novotného lávce v Praze přednesl český prezident Václav Klaus osm tezí. Nezhodnotil v nich jen letošní rok, ale bilancoval vývoj české společnosti od listopadu 1989, tedy za posledních dvacet let. Prezidentův projev přetiskujeme.

Vedení týdeníku EURO pojalo letos svou tradiční předvánoční akci trochu vzpomínkově. Nevím, jak moc se do toho dnes pouštět, i když jsem smutný z toho, jak jednostranně okolo letošního 17. listopadu interpretovala uplynulých dvacet let úzká skupinka těch, kteří k tomu v televizi dostávali zcela nadstandardní příležitost. Mrzí mne, že chybí seriózní veřejná obhajoba tohoto nejúspěšnějšího období naší moderní historie, že chybí politická strana, která by naši unikátní, vskutku historickou transformaci a na ni navazující dnešek hájila. Krátkozrakost uvažování většiny dnešních politiků je hrozivá a frustrace a nepřejícnost těch, kteří počátkem devadesátých let politicky nezvítězili, je ještě horší. Právě oni však mají za zády většinu médií.
Tomu se však zde dnes detailně věnovat nebudu. Odkazuji na knihu, kterou jsem k 20. výročí konce komunismu vydal v polovině listopadu s názvem Kde začíná zítřek. Je to pro mne kniha vážná a nechci ji pár větami trivializovat.

1. Hrozba návratu
Na pozvánce uvedené téma zní: 20 let poté – očekávání a realita. Tento název jsem nakonec zvolil já, protože jsem rezolutně odmítl původní návrh, který zněl: 20 let poté – vize a deziluze. Jsem přesvědčen, že pro deziluze u nás důvod není. Deziluzemi u nás dnes trpí snad jen jistá malá, ale mediálně vlivná skupina intelektuálů, umělců a akademiků, která svobodu a celou naši fundamentální společenskou změnu pravděpodobně nepochopila, respektive pochopit nechtěla, protože vycházela z toho, že nejde o svobodu pro všechny, ale jen pro ně, a kteří si mysleli, že svoboda hlavně znamená jejich vlastní společenské (a s tím spojené i finanční) ocenění a uznání na bázi toho, jak vysoko sebe sama hodnotí oni sami.
Snažil jsem se jim hned od počátku říkat, že jakákoli cena je určena průsečíkem křivek nabídky a poptávky, a nikoli tím, co si o sobě myslí sama nabídka. To se jim strašně nelíbilo a nelíbí dodnes, a proto jejich deziluze, vedoucí až ke ztrátě základních elementů racionálního uvažování. Letošní oslavy 17. listopadu (především v médiích) toho byly až příliš tristní ukázkou. Znovu jsme v okamžiku, kdy naší zemi hrozí návrat od svobody k nepolitické politice.

2. Standardní evropské problémy
Před dvaceti lety bylo naším úkolem uskutečnit hlubokou systémovou změnu, tedy změnu podstaty systému, nikoli zajistit každému, bez jeho vlastního přispění, bezproblémový a luxusní život. Troufám si tvrdit, že jsme tuto systémovou změnu provedli lépe, rychleji a s menšími náklady než další transformující se země. Díky tomu jsme se velmi brzy stali normální evropskou zemí, cokoli si o této specifické normálnosti myslím například já.
Z dnešní „evropské normálnosti“ jsem spíše smutný. Věřil jsem, že se některým známým evropským nectnostem vyhneme, protože jsme byli nebo alespoň být měli naší minulostí dostatečně poučeni. Myslel jsem, že odmítneme německé „soziale Marktwirtschaft“, francouzský, již od Jeana-Baptista Colberta trvající levičácký etatismus, britský labourismus třetích cest, štědrý skandinávský socialismus, cohn-benditovskou agresivní zelenost, bruselský europeismus a že půjdeme cestou klasické parlamentní demokracie a tržní ekonomiky, a to – jak jsem říkával na počátku – „bez jakýchkoli znehodnocujících adjektiv“. Bohužel jsme se těmto nectnostem nevyhnuli – z důvodů vlastních, tedy vnitřních, ale i vnějších. Teď proto řešíme, anebo často bohužel ani neřešíme, standardní evropské problémy. Patří mezi ně:
– Neúnosně vysoká míra přerozdělování, vedoucí k demotivačnímu zdanění a k obrovské moci přerozdělovacího státu, respektive jeho reprezentantů.
– Nevýkonnost paternalistického sociálního státu, nenutícího lidi pracovat.
– Neudržitelná deficitnost veřejných financí, neboť kdekdo chce něco od státu dostávat a málokdo chce platit.
– Stárnutí populace a rigidita a neadaptabilita penzijních systémů.
– Nenalezení dlouhodobě únosného systému financování stále dražšího zdravotnictví dosud založeného na konceptu, že je plátcem někdo jiný než pacient.
– Neufinancovatelnost vzdělávacích systémů, vyvolaná umělým a zbytečným prodlužováním délky studia na základě totálně mylných představ, co znamená skutečná vzdělanost. To ve svém důsledku vede – navzdory všem vznešeným frázím – k výraznému snižování kvality vzdělávání.
– Nezvládnutelnost masivní imigrace, je-li přijat módní a politicky korektní koncept multikulturalismu a humanrightismu a jsou-li tyto ideové koncepty navíc doprovázeny štědrým sociálním systémem.
– Oslabování, ne-li ztrácení se identifikace lidí s onou základní a zcela přirozenou společenskou entitou, kterou je národní – či kolem dominantního národa – budovaný stát.
Obávám se, že každý z těchto trendů a tendencí (a je jich jistě více) v sobě obsahuje destruktivní, výbušný potenciál. Nedojde-li k jejich přerušení, zítřek nás o tom přesvědčí.

3. Chvála české koruny
Jak jsem již řekl, původně jsem si myslel, že zde dnes jde – jako každoročně – primárně o ekonomické fórum. Proto pár slov i v tomto směru. Naše dnešní recese je důsledkem mimo nás vzniklé světové finanční a ekonomické krize a byla, bohužel, nevyhnutelná kvůli mimořádné otevřenosti, a tím i velké zranitelnosti české ekonomiky. Jsme učebnicově typická malá otevřená ekonomika – se vším, co to znamená.
Nedávno jsem byl na státní návštěvě země, kterou současná krize příliš nepostihla. Byla to Brazílie. Důvodem není nic jiného než malá otevřenost tamní ekonomiky. Brazílii za rok navštíví šest milionů turistů, jen Pražský hrad pět milionů. Český export v loňském roce dosáhl téměř 150 miliard dolarů, brazilský necelých dvě stě miliard. A to má tato země dvacetkrát více obyvatel než my. Proto jsme letošnímu pádu HDP zhruba o čtyři procenta zabránit nemohli. A naštěstí jsme se mu nepokoušeli bránit „obamovskou cestou“.
Ekonomika jistě sama – relativně brzy – znovu získá svou přirozenou dynamiku. Máme obrovskou výhodu ve vlastní měně. Kurz české koruny i nadále zůstává veličinou proměnlivou, nikoli navždy zafixovanou konstantou. Ty malé evropské otevřené ekonomiky, které mají euro, nebo jsou s ním různými měnovými uspořádáními pevně spojené, na dnešní krizi doplatily nejvíce – například pobaltské státy. To byl téměř laboratorní experiment.

4. Je třeba omezit výdaje státu
Dnešní recese také potvrdila známou učebnicovou poučku o těsné korelaci, a navíc vysoce nelineárním vztahu mezi poklesem HDP a výpadky příjmů státního rozpočtu. Je-li variabilita výdajů státního rozpočtu směrem dolů nulová či extrémně nízká, vzniká neřešitelný problém.
Proto se ohledně naší ekonomické budoucnosti víc bojím otřesů, které budou vyplývat z oblasti ekonomiky státu, tedy z veřejných financí, než z vlastních problémů ekonomiky, respektive její podnikové sféry. Variant mnoho není. Buď se nic nestane a vznikne nezvládnutelný veřejný dluh, na jehož splácení však tak jako tak jednou dojde, nebo i v krátkém období nastane společenský otřes vyvolaný tlakem odborů a dalších nátlakových skupin na jiné krájení koláče veřejných peněz. Pobuřuje mě, že různé – státem financované – profese nechápou, že nižší HDP znamená nižší objem finančních prostředků v rukou státu, a tudíž jeho nižší schopnost platit jejich mzdy a platy.
Jakkoli je to absurdní, krátko- či střednědobý problém by vyvolalo i to, kdyby byla po volbách vytvořena odvážná vláda, která by tyto věci řešila razantním omezením státních výdajů, a tím i významné složky agregátní poptávky. Toto případné ubrání agregátní poptávky by mělo vyšší efekt než ztráta kapacitotvorného efektu těchto výdajů, o který krátkodobě tolik nejde.
Zdá se mi proto, že naše dnešní situace žádné dobré a líbivé řešení nemá. Má však různá řešení – lepší a horší. Neřešit ji vůbec by bylo řešením úplně nejhorším.

5. Uvažujme ekonomicky
Nikdy mě neuchvacovaly zdánlivě všem srozumitelné nabídkové problémy typu hrozícího omezení dodávek ropy či zemního plynu. Za mylné považuji zdánlivě snadné technicko-inženýrské uvažování o těchto věcech, do kterého se mnozí rádi pouští (a tváří se jako velcí odborníci). Je však třeba uvažovat ekonomicky.
Většinou jde o celosvětově obchodované komodity, takzvané tradables. Jejich nabídka je vysoce elastická. Cena je námi neovlivnitelná, protože náš podíl na světové poptávce je zanedbatelný. Jsme klasickými price-takers. Politizace těchto věcí je velkou chybou. Krátkodobě jistě problém vzniknout může, ale doposud pro nás nevznikl. Středně- a dlouhodobě dominuje substituce zdrojů a technický pokrok. Pro strach či pesimismus není důvod.

6. Zhoubnost Kodaňské konference
Nezmínil jsem tragické omyly doktríny globálního oteplování a zhoubnost Kodaňské a podobných konferencí, ale o tom jsem toho v posledních letech u nás i ve světě řekl a napsal dost. Zdánlivě není co dodat, ale právě v těchto dnech se koná ona nešťastná Kodaňská konference. Dojde-li tam pod záminkou nesmyslného „oteplovacího“ alarmismu k jakékoli dohodě, bude to znamenat další výrazné omezení naší svobody a prosperity. Dojde tím k dalším zákazům a příkazům. Dojde k umělému zvyšování cen energií, ať se zvolí jakákoli metoda regulace. Děsí mě, že se některým z vás líbí zdánlivě „tržní“ metoda obchodování s povolenkami. Ta je čistým státním intervencionismem, na němž nic tržního není. Někdo na ní – na náš účet – jistě vydělá.
Byl jsem před dvěma týdny překvapen, když jsem zjistil, jak moc se na úspěch Kodaňské konference těší například guvernér brazilské Amazonie. Nové zákazy a omezení přehlíží, protože čeká jednu jedinou věc – že mu bude i dnes existující zákaz kácení deštných pralesů kompenzován. Na můj dotaz, kdo mu to bude kompenzovat, řekl, že svět (o mundo).

7. Kritika antimonopolních úřadů
Na závěr nemohu nezmínit nedávnou akci bruselského úřadu pro hospodářskou soutěž v naší společnosti ČEZ. Nechci opakovat, že si nepřeji, aby nám někdo z ciziny kontroloval naše notebooky a mobily. Ale možná že už to není cizina a že to právě tak někteří lidé u nás svou apoteózou všezahrnující evropeizace chtěli a chtějí. Polemizuji se smysluplností úřadů pro hospodářskou soutěž obecně z liberálního ekonomického pohledu – ať jsou tyto úřady domácí nebo zahraniční. Ospravedlnění pro jejich existenci z hlediska ekonomické teorie je malé a jejich pokus bojovat proti selháním trhu vždycky končí mnohem větším selháním státu.

8. Nemám deziluze
Vrátím-li se zpět k názvu tohoto dnešního setkání, nemám deziluze, ale ani nezodpovědná, nerealistická očekávání. U mne je expectations-reality gap close to zero. Děkuji za pozornost.


Prezident odpovídá na dotazy manažerů

Možnost klást otázky prezidentovi České republiky Václavu Klausovi dostali na EURO Business Breakfastu jako každý rok přední čeští manažeři a podnikatelé. Vybrané otázky a odpovědi publikujeme.

Co pro vás osobně bylo nejtěžším okamžikem za dvacet let?
Hledat jeden konkrétní bod je těžké. Opakovaně však říkám, že klíčové rozhodování bylo v počátcích. Jedním ze zásadních rozhodnutí bylo, jak naložit s kurzem československé koruny v posledních dnech prosince 1990, protože k 1. lednu se vyhlašovala liberalizace cen a zahraničního obchodu. Ta potřebovala nějaký měnový kurz. A vědomí, že člověk rozhodováním o výši kurzu zcela zásadním způsobem ovlivní patnáct milionů lidí a že jej můžeme netrefit se všemožnými lavinovými efekty, bylo bezesporu nejtěžší, které jsem dělal. Jestli jsem někdy kvůli práci nespal, pak to bylo tehdy. Pokud si vzpomínáte, tak Komárkové chtěli marku za tři koruny a tlak z této strany politického a ekonomického spektra byl na miniaturní devalvaci. Z Mezinárodního měnového fondu (MMF) zase přicházel naprosto nemilosrdný a agresivní tlak na mnohem vyšší devalvaci. Nechtěl jsem akceptovat ani jedno, ani druhé, a proto jsem dokonce prvně v historii vyhodil misi MMF. A oni couvli a poslali novou. To se ještě v žádné zemi na světě nestalo.

Co soudíte o zahraniční kontrole ve společnosti ČEZ? Jak vnímáte, že předání některých kompetencí EU má bezprostřední dopad na náš život a na ekonomickou existenci českých firem?
Lisabonská smlouva a další podobné akty se netýkají ničeho jiného než předávání kompetencí. To už říkáme dlouho. Pokud předáme kompetence od nás někam jinam, pak je někdo bude využívat. Druhá věc je onen konkrétní případ. Pokusy organizovat trhy, vytvářet trhy, regulovat trhy a konstruovat trhy jsou obrovsky sporné. Ona komise nikdy nebyla klasickým antimonopolním úřadem, který by chtěl odhalovat nějaké koluze. Je to do značné míry pokus o utváření trhu, který nemá nikdo utvářet. Jsem proto zásadně proti, i pokud jde o konkrétní věci v tomto případě.

Řekl jste, že malé otevřené ekonomiky se vyrovnávají s krizí lépe, pokud mají vlastní měnu. Jaké jsou vaše argumenty?
Je naprosto elementárním prvkem ekonomického učení, že cena má odrážet poměr poptávky a nabídky. To se týká všeho. A nejvýznamnější cenou ze všech je měnový kurz. Proto není správná představa, že jej můžeme zafixovat na nějaké hodnotě. Úplně jinou věcí byl počátek naší transformace. Tehdy jsme najednou po 40 letech absurdních administrovaných cen je potřebovali uvolnit. A nebylo jasné, co má být pevný bod. Proto jsme zvolili fixní kurz. Jako jistou kotvu, která zůstane pevná i v okamžiku, kdy se všechno ostatní hýbe. To je správné v období nějaké transformace. Za normální situace je to však velký omyl. Chybí totiž jeden adaptační mechanismus. Přechodem k jiné měně nebo zafixováním kurzu ztrácíme jeden prvek „adjustmentu“.

Jak vidíte budoucnost české vědy? Například z hlediska evropských peněz, které do ní směřují?
Tuto středu se koná 35. sněm Akademie věd, na kterém přednesu projev na téma financování vědy. Tam se k tomu pokusím něco říci. Nevím, nevím, nevím. To, že se v poslední době o naší vědě víc mluví ve věci nátlakových akcí na peníze než o ní samotné, musí považovat za neštěstí všichni. Je třeba vzít v úvahu některá fakta. Akademie věd je jistá anomálie. Ve většině zemí není. Jestli to však mohu říct, nebýt mě, mé akademické minulosti, a tím jisté nostalgie a přesvědčení, že něco na tom je, mám strach, že za mého předsedování vlády by již byla Akademie věd zbouraná. To mi ale akademici nepřipíší k dobru, protože to zapomněli. A je třeba si přiznat, co si někteří u nás nepřiznávají. Poměr základního výzkumu k aplikovanému je u nás vyšší než kdekoli jinde na světě. To je věc zamlčovaná a příliš nekomentovaná. A pořád to vypadá, že tady věda trpí. Přitom v roce 2009 peněz na vědu přibylo a příští rok také.

Které věci jste jako ministr financí nebo premiér mohl dle svého názoru udělat lépe?
Určitě je nekonečně mnoho věcí, které můžete udělat lépe. Je však otázkou, jaká je míra individualismu v této věci. Byli jsme od začátku navýsost politicky pluralitní zemí, v níž o každý zákon byla v Parlamentu nekonečná rvačka. Před deseti lety jsem byl na velké mezinárodní konferenci Deset let poté v Polsku a byl tam „who is who“ reformních politiků. Mimo jiné i známý ruský ekonom a bývalý premiér Jegor Gajdar. Na ní se do něho agresivně pustila ruská emigrace, co měl udělat jinak. A on řekl větu: „Nezlobte se, já byl pouze ruský premiér, nikoli car.“

Otázky manažerů na státní rozpočet

Jak hodnotíte nový státní rozpočet na rok 2010, který byl přijat po těžké bitvě minulý týden?
Řekl jste bitva. Ta je u nás smrtící nejméně od roku 1996, kdy začínají patové výsledky a nemožnosti vytvořit vládu. Minulý týden byl u mne na návštěvě řecký prezident. Během přípravy na ni jsem postřehl, že v říjnu měli parlamentní volby, v nichž vítězná strana získala 43, a druhá, která vládla dříve, jen 33 procent hlasů. Poté se podíváte na obsazení parlamentu a zjistíte, že vítěz má z 300členného parlamentu 160 mandátů. Diskutoval jsem s řeckým prezidentem, který je právník, jak je to možné. Řekl mi, že řecký volební systém dává automaticky bonus 30 poslaneckých mandátů vítězné straně. Kdybychom to měli od roku 1996, pak pokaždé vítězná strana mohla vytvořit většinovou vládu. Opravdu mě zaujalo, že kolébka demokracie má 30mandátový bonus. A to ještě mají pocit, že je to možná málo. Bitvy u nás tedy vytváří nešťastný volební systém. O tom mimochodem píši ve své nové knize.

Jak hodnotíte výši schodku rozpočtu?
Vím, že žijeme v jiných hospodářských číslech než před dvaceti lety. Nepamětníkům však říkám, že letošní deficit bude o třetinu vyšší, než byl celý naakumulovaný státní dluh ze socialistického Československa, který jsem zdědil jako ministr financí. To abychom si uvědomili, že nejde o triviální částky. Deficit považuji za zoufale špatný. Jak jsem však již řekl dříve, nevidím dobré a snadné řešení, protože jsme od roku 2002 ztratili sedm let, a každé řešení bude horší a horší. I balíčkový zásah bude zásahem nejen do rozpočtu, ale i do agregátní poptávky na druhé straně ekonomiky. Nerad používám módní slůvka jako že recese bude ve tvaru L, V nebo dvojité V, ale je evidentní, že pokud teď šlápneme na agregátní poptávku výrazným snížením deficitu, pak hrozí, že to bude dvojité V. A dostaneme se do druhé fáze poklesu. Jako dobré řešení to nevidím. To je prostě výzva k tomu, že se za pár měsíců přijde na to, že támhle chybí peníze na to či ono, a deficit se bude rychle zvyšovat. Proto není pravda, že to je deficitně neutrální. Máme evidentně nejvyšší hospodářský pokles od vzniku České republiky. A je otázkou, zda to doceňujeme, nebo nedoceňujeme. V zavlnění v letech 1997 a 1998 jsme se pohybovali v poklesu HDP v rozmezí 1,2 až 1,4 procenta. Nynější pokles je čtyřnásobný.

Václav Klaus
prezident ČR

neděle 27. prosince 2009

Tři postřehy k dnešní neděli

Proč ženy neumějí na otázky, na něž je jednoznačná odpověď "ano" nebo "ne", odpovídat slůvkem "ano" nebo "ne"? A proč mají tendenci stále používat zájmena a podobná slůvka typu tam, tamten, někdy... To pak nelze vést rozumné rozhovory...
To nic, to bylo jen postesknutí nad právě ukončeným rozhovorem, či spíš hádkou...
Včera večer a dnes ráno jsme prováděli "repase" skříně u Leničky v pokoji, skříň, která kdysi stála v mém dětském pokoji, jsme oblepovali samolepící fólií, co se používá na dekorace nábytku a výrobu řezané grafiky. Na skříni tak vznikl měsíc, slunko a hvězdy, trávník...
Ráno i odpoledne jsem byl s dětmi venku před školou kopat míčem, na obě děti to má ten krásný vliv, že v době, kdy mají jít spát, jdou spát bez problémů.
Večer probíhalo velké stříhání, já, Filípek i Lenička (která se toho sama dožadovala, no nic, alespoň jí snad ještě zhoustnou vlasy) máme čerstvého čtyřmilimetrového ježečka!
Prezident podepsal rozpočet s rekordním schodkem
Zákon o státním rozpočtu na příští rok bude platit. V neděli ho v přímém televizním přenosu podepsal prezident Václav Klaus. Rozpočet počítá s rekordním schodkem 163 miliard korun. Klaus rozpočet kvůli vysokému deficitu kritizoval. Již dříve dal ale najevo, že jej podepíše, aby nenastalo rozpočtové provizorium. Rozpočet počítá s příjmy zhruba 1,022 bilionu a výdaji 1,185 bilionu korun. Vláda ho sestavila se schodkem ve výši 5,3 procenta na HDP. Sněmovna ale hlavně hlasy levice přesunula peníze na sociální služby, přímé platby zemědělcům a platy státních zaměstnanců. Podle vlády tak skrytě zvýšila schodek možná až na 5,7 procenta. Kabinet podle premiéra Fischera využije všech možností, aby schodek rozpočtu udržel na hranici 5,3 procenta hrubého domácího produktu.

Copyright (c) 2009 Radio Prague (Český Rozhlas 7 - Radio Praha)
Zprávy Radia Praha: Neděle, 27. prosinec, 2009
Zprávy připravila: Milena Štráfeldová
Chce se mi jen dodat: a co rozumného panu prezidentovi asi zbylo za možnosti, co mohl jiného udělat...

Koncesionářské poplatky

Dovoluji si opět jednou citovat Týdeník EURO (Vadim Fojtík, Ondřej Hergesell, 45/2009, strana 66, kategorie: Veřejnoprávní média), nikoliv snad proto, že bych chtěl nějak propagovat něktrou z politických stran uvedenou v článku, ale prostě proto, že mne problematika poplatků zajímá a sleduji ji.
A prozradit zde, že jsem právě pod vlivem této problematiky a pod vlivem kampaně volil ve volbách do EU právě pana Kožušníka, snad nebude vyloženo jako politická propaganda, které se snažím, v duchu zásad příslušných zákonů, vyhýbat!
Lidé platit nechtějí
Zrušení koncesionářských poplatků dle průzkumu podporují dvě třetiny obyvatel

Zrušení koncesionářských poplatků, kterými jsou financovány Česká televize a Český rozhlas, se odkládá. Koncem minulého týdne totiž Senát návrh zákona, jenž doporučuje financovat veřejnoprávní média formou příspěvku ze státního rozpočtu, vrátil k doplnění a novému projednání. Vyjma ODS, která zrušení poplatků navrhovala, totiž žádná jiná politická frakce zastoupená v Senátu změnu financování nepodpořila. A to přesto, že z průzkumu veřejného mínění, který má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že zrušení koncesionářských poplatků podporují dvě třetiny obyvatel České republiky. Přičemž nejvíce odpůrců mají poplatky mezi voliči levicových stran.

Dvě třetiny proti
Pro spoustu lidí je 2160 korun, které každoročně pošle téměř každá česká domácnost na účet České televize a Českého rozhlasu, citlivým tématem. Pro zrušení hrazení této částky jsou hlavně příznivci levicových stran ve věku od 25 do 44 let a vyučení občané bez maturity. Nutno také dodat, že aktuální výši poplatků za veřejnoprávní a rozhlasové vysílání zná jen třetina respondentů průzkumu, který provedla společnost Ipsos Tambor letos v srpnu na tisícovce lidí z celé České republiky.
Koncesionářské poplatky mohou sehrát významnou roli i v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny. Především pak u levicově zaměřených voličů. Průzkum totiž poukazuje na to, že pokud by se některá z politických stran zasazovala o zrušení koncesionářských poplatků, 40 procent voličů by uvažovalo o její podpoře ve volbách. Zejména pak voliči ČSSD a lidé se základním vzděláním. Právě sociální demokraty uvádějí respondenti obecně jako stranu, jež by nejpravděpodobněji mohla přijít s návrhem na zrušení poplatků. Naopak nejmenší ohlas má boj o koncesionářské poplatky mezi voliči TOP 09 a vysokoškoláky. Zajímavým úkazem je rovněž fakt, že ačkoliv respondenti očekávají v tomto směru nejvíce aktivity od ČSSD, věří velká část vždy „své straně“, tedy té, kterou uvedli v průzkumu jako tu, již preferují (viz Věřím své straně).
Zhruba pětina z dotázaných se obává, že v případě zrušení koncesionářských poplatků bude ohrožena svoboda slova. Uvedeného dopadu se obávají především mladí lidé a voliči občanských demokratů. Právě argument týkající se možného ohrožení své nezávislosti zmiňují zástupci České televize a Českého rozhlasu, když odmítají změnu financování.
Místo poplatků daňový příjem
Za návrhem zákona o zrušení rozhlasových a televizních poplatků stojí senátor Richard Svoboda a europoslanec Edvard Kožušník. Co konkrétně navrhují a jak by se změnilo financování veřejnoprávních médií, pokud by zákon prošel oběma komorami českého parlamentu?
Dle návrhu by od 1. ledna 2012 byly koncesionářské poplatky zcela zrušeny a veřejnoprávní média by byla financována přímo ze státního rozpočtu – formou pravidelného daňového příjmu z výnosu daně z přidané hodnoty. Správce daně by peníze posílal na účet obou institucí pravidelně každý měsíc s tím, že by Česká televize v celkovém ročním úhrnu získala 5,8 miliardy korun a Český rozhlas dvě miliardy korun. To jsou částky, které odpovídají současným příjmům ČT a ČRo od koncesionářů. Na straně veřejnoprávních médií by však došlo k výrazné úspoře spojené s administrativou výběru, tedy inkasem poplatků. Podle odhadů předkladatelů zákona by za rok mohla dosáhnout až 430 milionů korun. „Současný systém výběru poplatků je značně neefektivní, a kromě toho je přežitý, zastaralý a odpovídá době svého vzniku, tedy první polovině 20. století,“ tvrdí jeden z bojovníků proti koncesionářským poplatkům, europoslanec Kožušník.
Česká republika by se odstraněním povinnosti platit rozhlasový a televizní poplatek zařadila k evropským zemím, jež od tohoto způsobu financování veřejnoprávních médií ustoupily v posledních letech. Učinily tak například Nizozemsko, Španělsko, Portugalsko, Polsko, Maďarsko, Litva, Lucembursko či vlámská část Belgie. „Nejen v těchto zemích pochopili, že systém koncesionářských poplatků je nespravedlivý, když je musejí platit všichni ve stejné výši bez ohledu na to, zda přijímají signál veřejnoprávních médií, nebo bez ohledu na počet členů žijících v domácnosti,“ argumentuje Kožušník.

Vzkaz čtenářstvu

Čtenáři, prosím, piš.
Kdybych se dnes neprobudil brzy, asi by tento článek nevznikl. Neb by se na něj nedostalo kouska volného času...
Píšu, protože chci sdělovat myšlenky. Píšu, protože chci komunikovat se čtenářem. Píšu, ale očekávám, že mi čtenář bude i odpovídat.
Nemám nazbyt volného času, ale přece jen občas zabrousím do sledování statistik těchto stránek. Takže vím, že je čtou lidé zapojení přes UPC či Netbox. Fajn, to jsou zpravidla lidé někde z mého okolí, neb oba zmínění poskytovatelé jsou přítomni na Vinohradech a v Líšni. Ale teď se tu začal objevovat tajemný čtenář odkudsi z Moravského krasu (poskytovatel ign.cz)...
Nechci pátrat po svých čtenářích, technologie blogu je mimo jiné o tom, že čtenář má možnost zůstat v anonymitě, přesto bych rád své pravidelné čtenáře požádal o malou anketu:
Jsi-li pravidelným čtenářem tohoto BLOGu a nemáš-li potřebu zůstávat v anonymitě, napiš mi do konce tohoto roku mail na coney@centrum.cz a prozraď mi v něm (stručně, budou stačit dva řádky):
1) jednou větou, co si o mém blogu myslíš,
2) poskytovatele svého internetového připojní.
Za všechny odpovědi předem děkuji!

A ať udělám i tomu (pro mne dosud neznámému) poskytovateli připojení k Internetu reklamu zdarma, cituji z jejich úvodní stránky webu (byť je nenaučili psát správně interpunkci - tečky a čárky občas utíkají nám všem, že - technologii jistě umí):
Vítejte na stránkách ign.cz!
Naše firma se již od roku 2003 specializuje na poskytování internetového připojení bezdrátovou cestou. Cílem je nabízet kvalitní služby za přijatelnou cenu s použitím nejmodernějších technologií. Většina zisku je proto reinvestována zpět za účelem udržení vysokého standardu a spolehlivosti.
Působíme v oblasti Moravského krasu – aktuální pokrytí: Jedovnice, Kotvrdovice, Krasová, Vilémovice, Senetářov, Rudice, Krásensko, Podomí, Kulířov.
Od srpna 2007 pokrýváme signálem rovněž okolí Letovic : Letovice, Třebětín, Meziříčko, Lhota, Zábludov, Kněževsko, Vranová, Lasinov, Dolní Poříčí, Křetín, Kochov, Kladoruby a další
Od června 2008 nabízíme připojení k internetu také v Blansku a okolí.

sobota 26. prosince 2009

Na Štepána pěkně z rána...

...jsme ještě všici spinkali. Včera jsme totiž po "Hodině zpěvu" nechali hrát televizi až do desíti večer, pohádka byla jen kulisou, večerníček Fifi sledoval, zprávy my dospělí tak trošku, jak se při koupání dětí dalo, a večer se Filípek s maminkou dívali na "Happy feet". No a pak tu všici spali až téměř do osmi.
Dopoledne krom chystání oběda též program procházkový, neb venku sice fičí vítr, ale slunko se směje z vymetené oblohy! A tak obě děti po obědě sladce usnuly bez dlouhého přemlouvání.
Á propos, "Hodina zpěvu", v hlavě mi uvízlo krásné dvojverší z písničky o kolonách:
...tak dlouho se osel s oslem předjíždí
až pak jedou oba jako hlemýždi...

pátek 25. prosince 2009

Ospalý den

Ráno tu všici spali celkem dlouho, včetně mne (taky jsem si včera až do půlnoci četl, fantasy pohádku o Kožešince). Dopoledne jsem vařil oběd, děti si hrály s novými dárky, já se chvíli snažil přijít na to, jak zaznamenat do počítače vánoční dárek Jaromíra Nohavici, jeho dnešní celodenní vysílání záznamů na Internetu, ale nepřišel jsem na způsob, jak to zachytit, snad se to povede někomu z mých přátel, moc jsem toho neviděl a neslyšel, neb Filípek se pak díval na DVD, co dostal včera jako dárek, "Červený traktůrek".
Odpoledne to tu bylo zase trochu jako u "spinkáčků", však taky venku poprchávalo, takže by se an nedalo zamířit ven na procházku.
A teď se těšíme na již tradiční "Hodinu zpěvu" nových písniček dua Svěrák-Uhlíř.
Moc mne těší každý čtenář, jehož návštěvu zaznamenám na tomto webu, a ještě víc mne těší každý mailík, který j obsahu webu dostanu.

čtvrtek 24. prosince 2009

Vydařený Štědrý den

Budu celkem stručný, neb už se těším do postele, přece jen je půl jedenácté večer, a den byl sice povedený, ale nějaký dlouhý...
Ráno jsem vstával první, uvařil k obědu čočkovou polévku, a když se všici probudily a rozkoukaly (děti i Pavla, ta nakonec), jeli jsme do Mariánského údolí krmit zvířátka... (viz foto)
Po obědě všici kromě mne usnuly, začal jsem chystat vinnou klobásu na štědrovečerní večeři, děcka se dívala na jakýsi pohádkoví příběh, ale i pomáhala v kuchyni, pak jsem je po večeři vzal do sklepa, že jdeme hledat podložku k pantům Filípkových dveří (skutečně ji budu zítra instalovat, ale dnes to byla volba správného okamžiku)...
Maminka za námi přišla do sklepa, že už u nás byl Ježíšek a děti spěchaly vybalovat dárky. No, měly dohromady snad dvacet balíčků, kupodivu jsem Filípka i uspokojil (z papírové krabičky, barevých papírů a dřevěné destičky jako podložky) vyrobenou mini garáží pro autíčka. Pozdě jsme si totiž ve školce na nástěnce přečetli, co Filípek "psal Ježíškovi". Tedy, děti malovaly, paní učitelky zapisovaly, náš Filípek byl naštěstí skromný: auto, garáž a oříšky. Aut mám ve skříni ještě několik do rezervy, to vím, že ty malinké modely za tři pětky jsou šikovný dárek vždy, oříšky se taky našly, jen tu garáž jsem musel vyrobit, bo jsem si pozdě uvědomil, že to přání napsané ve školce na nástěnce bere Filípek smrtelně vážně.
No a pak večerní pohádka České televize - nová česká pohádka Láska rohatá v režii Hynka Bočana, která se točila nedaleko mé rodné Mladé Boleslavi, na Kokořínsku. "Chystám pohádku, do které Zdeněk Svěrák psal písňový text. Bude to točit Hynek Bočan a jmenuje se to Zlatý voči. Napsal jsem filmovou hudbu a ústřední píseň", uvedl v jednom rozhovoru 10.9. tohoto roku Jaroslav Uhlíř. I názvy pohádek se v průběhu natáčení, jak vidno, mění. Každopádně mně osobně se ta pohádka moc líbila. Viděl jsem v ní totiž pro nás dospělé taky jistý vzkaz: "podle paragrafu ... zakazuje se ..." a ve finále: byrokrat pekelník "dojel" na své vlastní paragrafy, byrokracie pokořila peklo... Nechť tam každý hledá co chce, já tam viděl tohle!
Ale shrnuto a podtrženo, den se vydařil, děti měly spoustu dárků, mi se ženou se navzájem obdarovali jen drobnostmi, neb "Vánoce jsou hlavně pro děti", a ta to má být.
A very merry Christmas and a happy New Year
Let's hope it's a good one without any fear

středa 23. prosince 2009

Poslední den před vánočními svátky

Poslední den před vánočními svátky byl samozřejmně poklidný, nikdo se nechce den před Štědrým dnem jakkoliv dohadovat či rozčilovat. A končili jsme po obědě, pokud jsem správně pochopil, všichni, celá kasárna (tím snad neprozrazuju vojenské tajemství, že ne!).
Doma jsem uložil Leničku k odpolednímu spánku, Pavla Filípka a následně sebe, takže já si sedl k počítači a budu rozesílat PFka... Aha, to bych ho mohl vyvěsit i zde...

úterý 22. prosince 2009

S ortézou či bez ortézy

Hmmmm, tak od neděle chodím bez ortézy. V neděli se mi jednou na nohu stihla zavěsit Lenička tak, že to pěkně zabolelo, v pondělí jsem nějak blbě šlápnul v práci v kuchyňce, když jsem si vařil čaj, dnes v úterý ráno v kuchyni (to jsou holt vše situace, kdy nemám v ruce francouzskou hůl, jinak chodím s ní).
Doktor ve vojenské nemocnici mi řekl, že mám extrémně polohovatelná kolena do krajních poloh, normální člověk prý tak nohu do všech směrů neohne, a že se s tím budu muset naučit žít. A předepsal mi malou stahovací ortézu jen na kolenní kloub, vlastně jakýsi chránič kolene. Tak uvidíme, jak to pomůže...
Malinko z rodinného života:
Filípek byl dnes ve školce naposledy, znovu půjde až 4.ledna, takže dom putovalo veškeré oblečení, které tam měl, vše je třeba zkontrolovat, přeprat, poopravovat... I o tom budou Vánoce...
A Lenička, potvůrka, zase nechtěla večer usnout, četl jsem jí, zpíval, a nakonec zase usnula zababušená pod dekou ve velké posteli a Pavla ji musela dodatečně přenést do její postýlky.
Tož zítra naposled do práce...

pondělí 21. prosince 2009

Hodně přemýšlím o neveřejné části tohoto blogu

Stále přemýšlím o obsahu neveřejné části tohoto BLOGu (zatím jsem tam napsal velmi málo a články stažené odtud ještě tam ani nestihl publikovat). A hlavně přemýšlím o tom, koho na neveřejnou část BLOGu pozvat, komu důvěřovat, že naplní věty úvodního dopisu:
Z ne zcela mně pochopitelných důvodů mi jsou ... některé části mého veřejného blogu vytýkány, rozhodl jsem se je tedy přesunout na blog veřejnosti nepřístupný... Tobě, vyvolenému, příteli, člověku, kterému důvěřuji, bude zasílán mail... Jako bych Ti myšlenky uvedené na blogu sděloval osobně v rozhovoru. Tak je i, prosím, chápej.
Zatím jsou takoví lidé tři, v poklidu domova o vánočních svátcích zvážím s manželkou Pavlou, kdo na ten seznam může patřit dál. Opatrně zvážím... Jak jsem v minulém týdnu několikrát zaslechl: "... doba je zlá...", už zase je nutné přemýšlet s kým a o čem mluvím.
Neděle byla poklidná, děti byly dopoledne sáňkovat s babičkou a Pavlou, já vařil oběd... Pondělí pracovní, večer trochu popletený, kamarád Roman nám měl instalovat přechodové lišty ke kobercům, ale zapomněl na heslo "Třikrát měř, jednou řež...", takže se budou muset tři lišty koupit nové!
A Lenička teď večer nechtěla usnout, přečetl jsem jí nespočet stran z Karkulína ze střechy, nakonec usnula vedle mne ve velké posteli a nechce se nechat přenést do své malé postýlky, sotva se jí dotknu, že ju přenesu, rozláče se...

sobota 19. prosince 2009

Předvánoční sobota

Začnu ponejprv pátkem: na divadelním tréninku, posledním v letošním roce, jsem si krásně "naběhl", chtěl jsem si dovolit žertík vůči Zuzance, která má nade vše ráda svého domácího mazlíčka, kocoura, a tak jsem se jí zeptal, kolik že předchozích kocourů musela stáhnout z kůže, aby si pořídila takový krásný kožich. Ale odpovědí mě dostala: "Králíku, to je totiž barvený králík!" Nu což, nahrál jsem jí na smeč a všichni se mi zasmáli, zasmál jsem se i já, a byla fajn nálada.
Dnes dopoledne jsme si dopřáli vlastně již tradiční sobotní dopoledne. Pavla si na chvíli oddechla sama doma a já jel s babičkou a oběma dětmi do knihovny, měli jsme štěstí, potkali jsme tam Helču, knihovnici - kamarádku, Filípek jí odříkal koledu, kterou se naučil ve školce, popřáli jsme si poklidné svátky, prostě vše, jak má být.
A tak jsem v té předvánoční atmosféře skoro zapomněl na všechen ten posměch, zlé řeči, nevhodné žerty, dobírání si druhých, které jsem nějak vnímal v předchozích dnech ve svém okolí až příliš často. A chce se mi věřit, že svět není tak zlý jak se občas zdá.

středa 16. prosince 2009

Vánoční večírek s bolavými zuby

Podivný nadpis se Ti to zdá být, milý čtenáři? Ale charakterizuje můj dnešní den!
Ráno jsem hned ve Vyškově došel k zubařce, byli jsme tam celkem tři podobně postižení. Já měl, zdá se, včera skutečně štěstí. Zubařka vyhodnotila, že na pohotovosti odvedli dobrou práci a zub by měl v tomto stavu vydržet do ledna příštího roku, kdy jsem na 5. už objednán. Kdyby to snad vážně bolelo (řekla mi, že mám počítat s tím, že tak jak mne bolest provázela včera až do usnutí, bude stejný stav celý dnešní den), mám samozřejmně v dalších dnech přijít...
V práci mne celý den provázel kolotoč drobných úkolů, které mne zaměstnávaly celý den.
Náplň večera pak byla dána jasně: vánoční "besídka" TD MIMI FORTUNAE s předáváním dárečků a povídáním, prostě dnes nikoliv klasický trénink. Slavojovi jsem dal jako dárek repasovaný telefon Nokia (starší, používaný, ale odborně vyčištěný, doplněný o novou nabíječku a novou baterii), měl by něco vydržet, neb je to mobil z řady mezi prostým lidem nazývané "dělnická cihlička". Večer nás všechny naplnil vánoční atmosférou a rozcházeli jsme se z něj příjemně naladěni.

úterý 15. prosince 2009

Život s ortézou 4.

Co dnes nabídnu čtenáři? Pár poznámek - ještě k včerejšímu dni i k dnešnímu dni.
Včera jsem odtud stáhl některé články, i když stále nechápu, proč by měly být zdrojem problémů. Jde dle mého názoru jen o nepochopení. Ale nechci to tu dál veřejně rozebírat.
Odpoledne po doučování Jarka, když jsem jel od babičky domů s dětmi, byl jsem na sebe hrdý, že se umím vyrovnat se situací, kdy mám doma manželku marodící v posteli, obě děti na starosti já, tlačím kočárek a mám berlu a ortézu na noze, a přesto se na svět usmívám, ač mi život přináší různé nesnáze.
Zmiňoval jsem tu, že na Pálavském náměstí byly přistaveny dva velkoobjemové kontejnery na odpad. Radnice nijak neinformovala občany o možnosti odložit tam věci, které jinak patří do sběrného dvora. Pod dojmem těchto informací jsem ráno kráčel sídlištěm s otevřenýma očima a viděl: viděl přeplněné kontejnery, postel opřenou o kontejnerové stání... Za část z toho mohou i obyvatelé, nějak se někteří nemohou naučit, že když je o ulici vedle kontejner na papír, papírové krabice a noviny by měli zanést tam, to je pravda, ale...
Dnes odpoledne mne cestou z Vyškova do Brna doslova šíleně rozbolel zub. Nepomohly ibalginy, nepomohl algifen. Po necelé hodině šílených bolestí, kdy jsem bral do náruče děti, tulil se k nim, skoro brečel bolestí, jsem si na webu zjistil, kde je v Brně zubní pohotovost, a v doprovodu babičky tam jel. Příjemná paní doktorka mi odvrtala plombu z šestky vpravo nahoře, plomba byla puklá, pod ní kaz, vyvložkovala a poslala dom. V případě bolesti mám jít hned zítra ke své zubařce, jinak stačí po vánocích. Jenže bolesti za hodinu doma zase přišly, již ne v takové síle, ale přišly. Takže zítra ráno klušu hned po příjezdu do Vyškova k zubařce...

pondělí 14. prosince 2009

Život s ortézou 3.

Co napsat k včerejšímu a dnešnímu dni? Co bylo nějak zajímavé či podstatné?
V prvé řadě jsem si všiml, že můj závěr z minulého povídání o autovracích byl mylný: červený Peguot 309 bez RZ stojí na Prušánecké 20 stále, PČR zjevně ještě "hledá majitele", aby s ním mohla začít jednat.
V sobotu jsem si všiml, že na Pálavském náměstí byly přistaveny dva velkoobjemové kontejnery na odpad. Škoda, že jsem si nevšiml, že by radnice nějak informovala občany o možnosti odložit tam věci, které jinak patří do sběrného dvora. Ve Vinohradském informu, vydávaném Kulturním, vzdělávacím a informačním centrem městské části Brno Vinohrady, ani v jinem zdroji jsem si zveřejnění nevšiml... A i na diskusi na uvedeném webu jsem si všiml, že nejsem první, kdo neinformovanost kritizuje:
V letošních "Informech" postrádám informaci, kdy budou na Pálavském nám. svozové kontejnerové dny, pokud ještě existují. Bývaly vždy 1x měsíčně v sobotu a letos jsem je ještě nezastihla. Pokud ano, je z vaší strany špatná informovanost občanů a potom se nemůžeme divit, že u popelnic jsou odložené věci, které tam nepatří. Jako např. PC, židle, nábytek, umyvadla ap. ... Chtělo by to v každém čísle informu připomenout!

V neděli jsem byl s dětmi a babičkou Zděňkou nakupovat v obchodním domě IKEA, Filípek si hrál v dětském koutku, Lenička se vozila v nákupním vozíčku, pak jsme byli ještě vedle v obchodním domě TESCO. Prostě poklidné nákupní dopoledne, i já si to vlastně pochvaluji, takže si uvědomuji, jak nenápadně podléhám klasickému konzumu.
Odpoledne doma Pavla i děti usnuly, jen já doučoval matiku neteř Lucku.
Večer jsme se chtěli zajít podívat na Geminidy, meteorický roj, ale bohužel bylo zataženo, nesvítily ani nejjasnější hvězdy. (Cituji z webu brněnské hvězdárny:)
V noci očekáváme maximum meteorického roje Geminid, jehož základem je planetka Phaethon. Za dobrých pozorovacích podmínek můžeme spatřit až několik desítek "padajících hvězd" za hodinu. Hvězdy ale z nebe nepadají. To jen malá kosmická zrnka končí svůj let tím, že se vypaří v zemském ovzduší.
Zvečera můžeme nad jižním obzorem spatřit největší planetu Sluneční soustavy - Jupiter. Září jasným, klidným světlem a už i malý dalekohled odhalí některé detaily. Třeba 4 Jupiterovy měsíce, které okolo planety obíhají.
V druhé polovině noci ozdobí zimní oblohu i načervenalý Mars. Nalezneme jej v souhvězdí Raka, kde vypadá jako jasná načervenalá hvězda. V současné době se Mars k Zemi stále více přibližuje. Bude tedy noc od noci lépe pozorovatelný.
Po půlnoci se odkrývají na obloze další skvosty Sluneční soustavy. dobře pozorovatelný je kupříkladu Saturn, který zdobí oblohu v souhvězdí Panny.

V pondělí odpoledne doučování Jarka, kamaráda, který mi pomáhal se stěhováním, služba za službu. Pak rychle vyzvednout děti od babičky (Pavla mi doma marodí, pokouší se o ni nějaký virus), doma je uspat a věnovat se chvíli blogu...

sobota 12. prosince 2009

Návštěva v Chudčicích

Ráno jsme vstávali až o půl osmé (když jsem se probudil a venku bylo světlo, v prvním okamžiku jsem se zděsil, že jsem zaspal, ale pak si uvědomil, že je sobota), i Lenička spala kupodivu dlouho.
Dopoledne jsme jeli k přátelům do Chudčic. Původně jsme sice říkali, že po obědě pojedeme domů, ale: příjemně se nám v jejich novém domečku povídalo, diskutovali jsme o stavbě domu, fyzikálních vlastnostech oken a izolací, vaření, životě... Děti byly hodňoučké (naše dvě i jejich tři), společně si hráli s vláčky... A odpoledne utíkalo a domů jsme se vraceli až za tmy, vyjížděli jsme od tama po půl páté, spokojeni po krásném dni, kdy jsme pro jednou prostě odložili povinnosti a jen tak užívali dne.
Navečer jsem doma namontoval novou podlinku, 13 W, doplnil jsem tak původních 2 x 8 W, které jsou na kuchyňské lince po paní, co jsme od ní byt koupili. Jenže těch 2 x 8 W nějak nesvítilo, jedna ze zářivek spíš mrkala (zkusím zítra koupit novou v IKEA), a možná mají ty původní podlinky tak zašlé krytování, že proto svítí málo, nebo už i ta druhá 8 W zářivka "je na odchodu", uvidíme...
Pavla už spí, děti dávno též, za chvilku se odebéřu do hajan též... S ortézou! Ač se tomu někteří divili, ale kolegyně z divadla mi potvrdila, že když měla obdobný problém, doktor jí též doporučil s ortézou i spát. Tož to též dodržuju.

pátek 11. prosince 2009

Rozhlasové zamyšlení

Tento týden vysílal ČRO1 Radiožurnál pořad Host Radiožurnálu a hostem byl Jan Šmíd, zpravodaj ve Francii. Více se lze o pořadu dočíst zde. Já si dovolím jen malinko citovat:
Po lince z Francie se Lucie Výborná spojila se zpravodajem Českého rozhlasu Janem Šmídem, který hned v úvodu rozhovoru popsal kouzelně vyzdobenou předvánoční Paříž. Krize sice vánoční přípravy zasáhla, ale ne natolik, aby se Francouzi vzdali výzdoby. Ve vysílání popsal navíc práci reportéra nebo svůj vztah ke gastronomii.
Zanedlouho čeká Jana Šmída bilancování čtyřletého působení ve Francii. Zavzpomínal proto na své začátky a představy, se kterými do Francie přijížděl. Nezapomněl však popsat ani běžný den zahraničního zpravodaje a jeho úkoly. "Zpravodaj by měl přesně informovat o zemi a důležitých otázkách, to je samozřejmost. Na druhou stranu by měl vyvolat také zájem u posluchačů," vysvětluje. "Chtěl jsem ukázat Francii takovým způsobem, aby ji posluchač chtěl navštívit."
...
Jak si Jan Šmíd představuje svou budoucnost? "Zůstanu nějakou dobu ve Francii," potvrzuje. "Nemám důvod k odchodu. Mám tady rodinu a malého synka, který tu chodí do školy." Konečně tak, podle svých slov, bude mít možnost poznat Francii a také změnit způsob práce.
V okamžiku, kdy byl zmíněn nástupce Jana Šmída v jeho zpravodajské funkci, jsem se od srdce zasmál. Tím nástupcem bude Jan Pokorný. Konečně přestane dělat z pořadu Ranní Radiožurnál bulvár podobný rádiům jako je Frekvence 1. A že to není jen můj názor se můžete přesvědčit na NECHCEME PŘELADIT! (nemáme kam).
Tématu změny v ČRO se věnuje i server DIGIZONE, ač některé tam zveřejněné (od jinud převzaté) údaje se mi nějak nepozdávají.
Jan Pokorný bude od ledna zpravodajem Českého rozhlasu ve Francii
Střídání na postu stálého zpravodaje ve Francii chystá na přelom roku Český rozhlas. Nynějšího zpravodaje Jana Šmída od ledna vystřídá současný moderátor ranního vysílání na Českém rozhlase 1 – Radiožurnálu Jan Pokorný. Informuje o tom zpravodajský server iDnes.cz.
Podle ředitelky zpravodajství Českého rozhlasu Hany Hikelové se vedení rozhlasu s Pokorným takto dohodlo již přede dvěma lety, kdy nastupoval do Ranního Radiožurnálu. Pokorný si už roli zpravodaje z Francie vyzkoušel při předloňských prezidentských volbách, kdy sledoval předvolební a volební aktivity neúspěšné prezidentské kandidátky Ségolene Royalové, zatímco Jan Šmíd se věnoval pozdějšímu vítězi Nicolasi Sarkozymu.
Jan Šmíd, který se přihlásil do probíhajícího výběrového řízení na generálního ředitele Českého rozhlasu, se podle iDnes.cz do České republiky vracet nehodlá a spolupráci s rozhlasem zřejmě ukončí. Zahraniční zpravodajové mají smlouvu s ČRo na dva roky s možností prodloužení na další dva roky.
Tož uvidíme, co z toho bude, a hlavně jak se změní ranní vysílání hlavní zpravodajské stanice ČRO.
A ještě z podobného soudku, ale po soukromu: Znáte ten vtip o policajtovi, co každý den háže do koše svačinu se slovy: "Zase chleba se sádlem a já sádlo nerad!" a na dotaz kolegy odpoví: "To mi nechystá manželka, to si chystám sám."? Tak trochu podobně se dle mne chová člověk, který si stěžuje na pravidelně se opakující reklamy na Frekvenci 1, v naprosto stejných časech, ale přesto tu stanici ne a ne přeladit. (Čte tento web kolega, pozná se a usměje se, vynadá mi, či se mnou přestane mluvit?)

Rozdíl mezi kamarádem a přítelem

Předkládám jeden mailový oběžník k posouzení laskavým čtenářem. Kdosi k němu dopsal: "Tak z toho mě úplně mrazí - to nemá chybičku!"
Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host, ale opravdový přítel otevře ledničku a obslouží se...
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí ramena, když vidí Tvé slzy...
Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přítel má jejich telefonní čísla i adresy ve svém notýsku...
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci, a po skončení oslav zůstane, aby Ti pomohl s úklidem...
Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát, ale přítel se ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal...
Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne, když máš romantickou lásku i problémy...
Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se pohádali, ale přítel Ti po hádce zavolá...
Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho, ale přítel je zde pořád pro Tebe....
Přemýšlím, kolik mám kamarádů a kolik přátel, třeba bude nějaká reakce, ačkoliv jsem ten mailový oběžník neposlal dál, ale raději vyvěsil na svém blogu k zamyšlení... Naštěstí vím o pár lidech, na které dle citovaného textu přináleží slovo přítel!

čtvrtek 10. prosince 2009

Život s ortézou 2.

Už jsem se tak nějak srovnal s tím, že ortéza na levé noze se teď stala součástí mého života na nejbližších 14 dní.
Od rána jsem si v hlavě sumíroval, co sem dnes večer na blog napíšu:
"Básničku" o tom, proč ortézu nosím, jsem už odrecitoval nesčíslněkrát, dokonce jsem to včera párkrát vysvětloval i anglicky. Setkal jsem se i s podivnou reakcí: "Proč tu ortézu a berli nosíš, vždyť ti nic nebylo, na nic sis neztěžoval", jako by bylo povinností člověka na potkání vysvětlovat, že má bolavé koleno a trápí ho to. Nikomu jsem si celý měsíc, co mne to koleno trápilo, nestěžoval, samozřejmně jsem to řekl manželce, řekl jsem to kolegům, když jsem se nemohl účastnit volleyballového turnaje, řekl jsem to na tréninku divadla, když mne to omezovalo. Mno nic, nazvu si tento ojedinělý názor pro sebe zase "srážkou s lidskou hloupostí" a nebudu to více rozebírat.
Když jsem včera vyřizoval jednu "akutní" záležitost a uživateli na závěr psal instrukce k novému nastavení, připsal jsem mu do mailu oblíbené heslo jednoho mého bývalého šéfa:
Jsi-li s mou prací nespokojen, řekni mi to,
jsi-li s mou prací spokojen, říkej to ostatním...
I anglicky jsem se tu slovní hříčku snažil vysvětlit novému kolegovi. Vůbec, všechny ty pracovní úkoly, samé drobnosti, ale bylo jich moc, naplnily pracovní den. Odpoledne na poštu vyzvednout poštu z České pošty. (Na vysvětlenou té slovní hříčky: přišel mi doporučený dopis, odpověď na reklamaci služeb pošty, takže jsem si šel pro poštu-dopis na poštu a odesílatelem dopisu byla skutečně Pošta.)
Večer obvyklý, jen Pavla zkonstatovala, když mě viděla píchat si injekci, že by to sama nezvládla. Inu tak.

Udavač z Těšína

Hledajíce kontaktní informace na firmu Popela, která nám na Strnadově zajišťuje opravy topení a vody, narazil jsem na blog stejnojmenného mladíka Libora Popely a jeho článek o Jarkovi Nohavicovi. Pročetl jsem si související odkaz z webu Hutky, podíval se na jeho píseň Udavač z Těšína na Youtube a pročetl si Jarkův text k celé problematice.
Co k tomu dodat: smutno je mi z toho všeho. Proč? Proč je to 20 let "po sametu" nutné...
A napadá mne: Rozebírá snad dnes někdo, že jsem byl v lednu 1989 na jednu stranu pokladníkem školské organizace SSM, tedy vlastně "reprezentantem režimu v řadách mládeže", jezdil do Prahy na Univerzitu Karlovu na "matfyz" na večerní přednášky, tedy byl "pilný student", byl na václaváku v Palachově týdnu a dostal pendrekem od zásahové jednotky z policejní školy (ti kluci byly tak o dva tři roky starší než já), tedy byl "rebel", poslouchal z magnetofonových pásek Kryla a Nohavicu... Nerozebírá. Zaplať pánbůh. Jsem nedůležitá nezajímavá osoba.
Proč se to rozebírá u jiných? Protože někdo chce škodit, ubližovat, hledat na druhých to špatné... A je to v této zemi pořád...

středa 9. prosince 2009

Život s ortézou

Vím, že ten nadpis zní poněkud nadneseně, ale co dělat, když ortéza na levé noze se teď stala součástí mého života a na 14 dní se s ní musím vyrovnat. Prostě to přináší jistá omezení a je nutno se s nimi nějak vyrovnat.
Od rána jsem si v hlavě sumíroval, co sem dnes večer na blog napíšu:
V prvé řadě jsem ráno zjistil, že se s ortézou na noze dost těžko soukám do kolegova auta. Ale nakonec se zadařilo a cesta na předním sedadle spolujezdce proběhla bez problémů, byť se mi nesedělo právě pohodlně.
V práci se belhám nikoliv v uniformě, ale v civilním oděvu, ortéza a francouzské hole jsou přece jenom trochu nedůstojný doplněk důstojnické uniformy. Doktorka mi, tak jako lékař včera v nemocnici, nabídla neschopenku, ale nakonec to skončilo právě jen u předepsání úlev: bez uniformy (ať nemusím ortézu zbytečně x-krát denně přendávat) a pracovat jen v kanceláři (což ostatně po většinu času dělám).
Zase jsem zažil během dne nějakou tu "srážku s lidskou hloupostí", ale poučen životem (blog má i nechtěné či nepřátelské čtenáře) to tu více nebudu rozebírat, popovídal jsem si o tom po telefonu s (manželkou) Pavlou a hotovo, vyřízeno.
Před posádkovou ošetřovnou káceli strom, tož jsem si ulomil ze pár větviček na vánoční výzdobu bytu, našeho i babiččina.
Odpoledne jsem jel dom se spolužákem z vysokoškolských studií, skvěle jsme si popovídali.
Večer jsem měl na starosti obě děti, ale pomáhala mi babička (moje maminka). Pavla byla ve městě na srazu s kamarádkami a následně na tréninku divadla. Největší show děti měli z toho, když mi po koupání asistovaly při tom, jak jsem si sám píchal injekci (prevenci proti trombóze, když tu ortézu nosím 24 hodin denně).
Děkuji všem za různé maily reagující na tyto mé texty, každá zpráva potěší. Chápu, že se většině lidí zdá lepší reagovat osobně na mail, než veřejně na blog, ne každý je takový cvok, aby se takhle nebál veřejně psát.

Autovraky na Vinohradech

Už jsem tu zmiňoval, že jsem psal panu starostovi ohledně autovraků na Vinohradech.
Vážený pane starosto, vážení členové zastupitelstva,
...
Bohužel má tato městská část (nikoliv sama) problém s parkujícími autovraky. Proč není využit termín blokového čištění k likvidaci autovraků? V době blokového čištění najatá firma odváží POUZE ZJEVNĚ UŽÍVANÁ AUTA, neboť ví, že o ta se majitel přihlásí a zaplatí... Ale ta nepoužívaná zůstávají stát na parkovacích plochách a roste kolem nich tráva. Doslova.
Nevěříte? Pošlete někoho podívat se na Prušáneckou před školu do míst, kde je vstup do ligy vozíčkářů... (červené auto) Nebo na Bořetickou ke vstupu do mateřské školky (žlutá Škoda Rapid bez RZ) či hned vedle na Čejkovickou (vínová Škodovka s RZ vyškovskou s prázdnými koli).
To tyto příklady nejsou vidět? Nebo je administrativně tak náročné najít vhodný postup a konat?
Nemohu říci, že by můj mail zůstal bez odpovědi, jen to řešení z mailové komunikace nějak "nečišelo", ale dál:
...Bloková čištění se provádí podle schváleného časového harmonogramu prací. Na r.2010 se bude harmonogram schvalovat buď na únorové nebo březnové schůzi Rady m.č. Brno - Vinohrady.
Blokové čištění se provádí po zimním období, které končí 31.3 každého roku.
Odstraňování vraků lze sice provádět jako odstraňování překážky při provádění blokového čištění komunikací, ale na druhé straně narážíme na automobily, které mají automatiku a ty právě nelze žádným způsobem naložit na odtahový vůz bez poškození toto zařízení. Odtahové služby odmítají tyto autovraky z komunikací odstraňovat.
Smlovy s odtahovými službami může podle zákona o pozemních komunikacích uzavírat pouze vlastník komunikací - tj. Brněnské komunikace a.s., se sídlem Renneské tř. 1a, 657 68 Brno.
Městká část může jen na odstavený autovrak upozornit Policii.
Policie po upozornění zpracuje tzv POZNATEK k autovraku, který je /mimo provádění BČ/ předán vlastníku komunikací na řešení jeho odstranění tj.k odstranění překážky v komunikaci.
Vaše upozornění bylo předáno k řešení na Mě policii Revír- Východ, Velkopavlovická 25, 628 00 Brno.
Pak se chvíli nic nedělo, tož jsem napsal ještě jeden mail:
... zmiňované vozidlo (červený Peguot 309 bez obu registračních značek) někdo včera jen přeparkoval z místa, kde probíhá úprava parkovacího stání, na asfaltovou plochu před domem Prušánecká 20. Vůz bez registračních značek je tak dál trvale parkován na veřejné komunikaci, což je proti zákonu, proto důrazně žádám, aby ve věci bylo konáno!

A hurá. Auto jsem tam dnes již neviděl, stejně tak zmizela vínová "favoritka" od školky Sněhurka, jen ta žlutá "rapidka" tam stojí dodnes (přesněji: stála ještě včera). Škoda jen, že jsem již neobdržel žádnou informaci k této mailové připomínce (maily tu samozřejmně necituji celé, jen útržky, aby byl pochopitelný průběh komunikace mezi mnou a úředníky MěČ Brno Vinohrady, kteří, jak je vidět, umí s občany spolupracovat! To je dobrá zpráva!):
Bohužel, v tomto státě jsou nastavena pravidla tak, že městská policie či policie ČR pokutuje řidiče, který parkuje proti regulím zákona (já to sice běžně nedělám, ale mám na mysli místa, kde je to "pochopitelné": na chodníku kolem trafostanice, na nájezdech nikam, kde nikdo nechodí, na chodníku, který nesmyslně vede do plotu mateřské školky Prušánecká atd. - tam všude by se mělo stání vozidel zlegalizovat dopravní značkou!), ale na auta blokující parkovací místo nevhodným parkováním či tím, že jsou jen "odložená", se hledají "páky" obtížně. Nedala by se tato úvaha nějak protlačit na jednání Rady MČ? Poradíte mi?

Návštěva z AK Rott

Opomněl jsem tu zmínit detaily návštěvy, kterou jsme měli doma ve čtvrtek 3.12. Pavlu (a celou naši rodinu) navštívily její tři kolegyně z advokátní kanceláře, Filípek dostal krtkův dort se svíčkou ve tvaru čtyřky a čtyřmi lízátky s krtečkem, sadu autíček, Lenička, aby nebyla smutná, koníčka My Little Pony.
Filípek později o návštěvě mluvil, tak jako maminka, jako o "3 holkách".
Když jsme tak večer seděli u kávy, dortu a zákusků, probrali jsme všechny možné záležitosti života a bylo to pěkné "popovídání si". Pavla měla původně obavu, zda to nebudu považovat za zmařený čas, ale já si kupodivu pro jednou v té nečinnosti a rozebírání všeho možného celkem liboval. (Tak úplně nečinný jsem nebyl, neb jsem si jako vždy při nějaké návštěvě vzal na starosti servírování kávy, čaje a vůbec všeho.)

úterý 8. prosince 2009

Vzpomněl jsem si na Vitáska

Ivo Jahelka - Balada československá
Já mám z Polska džíny, spodky, botky z Číny
a z Hongkongu digi, tranzistorák z Rigy,
americký desky, jinak ale žiju česky.

Sledoval jsem v každé chvilce Rodáky a odrodilce,
politika, boj i láska, těšil jsem se na Vitáska,
kterak nabyl opět sílu, viděl jsem všech sto pět dílů
a měl dojem převeliký z hrdinovy symboliky:
i my ve stylu zajetém též kulháme za světem.

Já jsem divák televizní a otázka v uších mizí:
kdo byl asi poslán k ďasu za ty první Sondy z Žďasu,
jak tam jeden vod lopaty zapojil se do debaty,
řek' to všechno jednou větou: že se schody nezametou,
byť by byly z mramoru, nikdy zdola nahoru.

...

K čemu jsou nám hmotné statky, když není čím utřít zadky?
Jsi-li každý správným Čechem, ne papírem, ale mechem,
v kapse pětku, v puse cleyku, měl bysi z nás radost, Švejku,
byť z lidových průpovídek říká se teď:
hlavně klídek, klídek, klídek ...

Česká hrdost - kde je? Kam to všechno spěje?
Z vesela do smutna, snad nám to není putna,
a tak se aspoň smějme, dobrou vůli spolu mějme.

Tak jsem si dnes vzpomněl na tuto Jahelkovu písničku, asi hlavně proto, že i já, jako ten Vitásek, teď "kulhám světem". Ve vojenské nemocnici mi totiž sice naštěstí žádné poškození kostí, kostiček a chrupavek v koleni nenašli, ale budu 14 dní chodit s ortézou na noze a s francouzskými berlemi. Konalo se předpokládané kolečko chirurgie - rentgen - chirurgie a porada s ortopedem, pak prodejna ortopedických pomůcek, a navrch ještě lékárna, dostal jsem totiž i balík injekcí, které si sám budu píchat do břicha (a to jsem si vždy myslel, že GAIku nikdy nevyzkouším) jako prevenci proti trombóze v noze.
Takže zítra na trénink tanečního divadla MIMI FORTUNAE bude muset Pavla sama a já po návratu z práce zůstanu doma, neboť to koleno musím těch 14 dní šetřit.
Teď trochu z jiného soudku:
Povedl se mi dnes výborný salát z rajčat, žlutých a zelených kapií, okurek a strouhané mrkve, zítra jsme se s Filípkem dohodli, že zkusíme večer nachystat salát z kiwi a strouhané mrkve, je třeba baštit zdravě.
To počasí venku moc optimismu nedodává, odpoledne jsem se po návratu z vojenské nemocnice (dokonce mi tam nabízeli, že mi vypíšou neschopenku, ale nejsem si jist, zda by si pak někdo nemyslel, že se vyhýbám práci, tak jsem to raději odmítl, vždycky přece můžu zajít za doktorkou a požádat jí, aby mne nechala doma dodatečně), tedy odpoledne jsem se, již s ortézou na noze, na chvíli natáhl a četli jsme si s Pavlou zase anglické příběhy. Možná jsem dětinský, ale dnešní příběh o dvou holkách, co si zkusili zaměnit rodiče, se mi moc líbil.
Tož dobrou noc.

pondělí 7. prosince 2009

Hlavně nejmenovat...

Takže heslo dne: "Hlavně nejmenovat!". Prošel jsem si pečlivě celý svůj blog, všechny články v něm, a ujistil se, že nikde nezbyl žádný zjevný odkaz na mého současného zaměstnavatele. Těch pár zmínek typu "v práci jsem se nezastavil" snad nikomu neubližuje. Páteční nedorozumění a mé "uteklé nervy" jsem si s kolegou naštěstí vysvětlil a myslím, že jsme se nakonec vlastně dobře pochopili a nebál bych se použít (staročeský?) výraz "udobřili jsme se".
Při své autocenzuře jsem s údivem zjistil, kolik jsem toho zde již stihl napsat. Nad každým článkem jsem se zvlášť zamyslel, zda ještě nemůže skrývat nějaké nemilé překvapení v podobě špatného výkladu (snad mne nikdo za citaci z novinek.cz a z mailového "oběžníku" obsahujícího bajku nebude popotahovat, že jsem nějaký extremista, vždyť jsou to jen věci, které denně slýchám na mnoha místech).
Shrnuto a podtrženo, myslím, že si za tím, co je tu teď napsáno v jednotlivých článcích, mohu stát a směle tvrdit: nic z toho mne neuráží a kdo si to přečte a rozumně bude uvažovat, urazit se též dle mého názoru nemůže.
Dnešní večer měl poněkud neobvyklý průběh. Pavle nebylo dobře, usnula už v sedm, takže já sám měl na starosti večeři, koupání dětí, jejich uspávání, a nutno říct, že dnes byly ty dvě potvůrky náramně dlouho pěkně živé.
Ach ty děti, alespoň v něčem vidím jasný smysl života, když v těch ostatních oblastech ho nějak občas ztrácím...

neděle 6. prosince 2009

Pangasius

Dostal jsem dnes mailem zajímavé počtení na téma "Pangasius".
Ale než přistoupím k jeho citaci (abych tu tak vlastně nezveřejňoval HOAX, hloupou poplašnou zprávu), dovolím si nejprve citovat z Wikipedie, otevřené encyklopedie:
Pangas spodnooký
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád: sumci (Siluriformes)
Čeleď: pangasovití (Pangasiidae)
Rod: pangas (Pangasius)
Binomické jméno: Pangasius hypophthalmus
Sauvage, 1878
Pangas spodnooký Pangasius hypophthalmus (Sauvage, 1878) nebo Pangasianodon hypophthalmus je sladkovodní ryba z čeledi pangasovití Pangasiidae.
Původní je v jihovýchodní Asii v řekách Mekong a Menam-Čao-Praja. Byl vysazen i jinde. Dorůstá délky 130 cm a hmotnosti 44 kg. Je omnivorní.
Využití: Má komerční využití a v Česku se prodává na maso pod (obchodním) názvem Pangasius.
Bývá chován v okrasných akváriích, avšak s jeho chovem i odchovem mohou být problémy vzhledem k jeho velikosti.
A hned na vysvětlenou pro ty, kdo výše užitý pojem omnivorní neznají, taktéž z Wikipedie:
Všežravec (také omnivor (z lat.) nebo pantofág (z řeč.)) je organismus (nejčastěji zvíře) bez specializace na jednostranný příjem masité nebo rostlinné potravy. Trávicí soustava těchto organismů je schopna strávit potravu jak živočišného, tak rostlinného původu. Na poměru množství jednoho druhu potravy oproti druhému nezáleží. Mezi všežravce patří švábi, škvoři, hlodavci (např. potkani) nebo různé druhy medvědů. Všežravcem je i člověk.
Tak a teď několik citací z dokumentu, který jsem obdržel mailem (závěr nechť si čtenář udělá sám, já jen podotknu, že Wikipedie si s tímto textem z mailu vlastně neodporuje a o množství vody ve filetách u nás prodávaných jsem se při vaření sám osobně mnohokrát přesvědčil; snad jen s některým výrazivem následujícího textu z mailu se přece jen neztotožňuji, no a gramaticky to taky není čisté):
Pangasius je chuťově velice dobrá ryba, jen je potřeba brát na zřetel v jakých podmínkách chov probíhá. Jako každá sumcovitá ryba trpí tzv. kožovcem, kožním parazitem, který způsobuje v prvním roce velké ztráty, proto se v odchovném prostředí přistupuje ke koupelím v malachitové zeleni, která je silně karcinogenní. Do některých evropských zemí je zákaz dovozu z těchto chovů, tak se to řeší přes třetí země.
Každý by měl toto riziko zvážit, naše vlastní ryby jsou kvalitní a dobré.
Pangasius je sladkovodní ryba a chová se v deltě Mekongu, což znamená:
1) Má méně jodu, protože je sladkovodní
2) Mekong stahuje všechnu špínu z Thajska, Vietnamu a Laosu. To je přesně ta řeka, která sbírá všechny humusy, které do ni amíci naházeli ve válce s Vietnamem a taky do které tečou špíny z továren co jich jenom ve Vietnamu je.
3) Nikdy není čerstvý, vždy jenom dovezený přes půl planety.
...
Lidi proboha proberte se. Ve všech článcích se tato ryba velmi oslavuje - jak nemá kosti, jak je strašně zdravá, jak je mořská.
...
Pěstuje se ve sladkých vodách, okolo Mekongu, v teplé vodě hodně rychle dorůstá do "jateční velikosti" - rybka to je nevídaně žravá, ovšem čím je krmena je vietnamským tajemstvím.
Opravdu není cítit po rybách - není protože je napraná vodou (některé super levné filety v našich obchodech mají až 50% vody).
Laboratorně jsou výsledky výživových hodnot také nevalné - ryba v sobě nemá vůbec nic, totálně prázdné kalorie. A vrchol všeho je, když se někde prodává jako čerstvá fileta - neexistuje, je to vyrobeno rozmražením - čerstvý pangas se sem vůbec nedodává. A poslední věc - už jste viděli kvalitu za takový mrzký peníz a z Vietnamu je cesta dlouhá.

Venkovská pohoda II.

Tak se nám ta venkovská pohoda trošičku narušuje. Lenička má průjem a plní v pravidelných intervalech plenku, navíc má lehce zvýšenou teplotu. Asi je to spojeno s růstem zoubků a nebo je to reakce na čtvrteční očkování.
Mne nějak bolí za krkem a k tomu zub, ještě že jsem na zítra na 8:30 objednán k zubařce (držte mi, přátelé, palce, všichni, kdo mne důvěrně znají, vědí jak nerad si sedám na zubařské křeslo), snad mi paní doktorka od problému odpomůže. Doufám, že se k té zubařce dostanu, vedoucímu jsem návštěvu zubařky hlásil, tak snad s uvolněním z pracoviště nebude problém.
Po obědě vyrazíme v tom pošmourném počasí zpět do Brna, zase budou všichni v autě spát, jak je znám, jen já si to jako řidič nemohu dovolit... (mno, to nebylo zas tak vtipné, že).

sobota 5. prosince 2009

Venkovská pohoda

Dopoledne jsem (po nákupu ve vánočním shonu v Globusu) dovezl rodinu k babičce do Velkých Opatovic, všichni mi postupně v autě cestou usnuli, poslední Filípek, vykládal mi až do Boskovic. U babičky jsme poobědvali skvělé rizoto a uložili se k odpolednímu spánku.
Když se po čtvrté hodině setmělo a děti byly probuzeny maminkou, oblékli jsme je a vyrazili k místní "hasičárně", kde se konala mikulášská veselice pro děti. S Leničkou na rameni, aby dobře viděla, jsem měl chvíli dojem, že je svět bez hlouposti a zloby, prostě mne chytla adventní nálada se vším, co k tomu patří. Mikuláš se dvěma anděli promlouval dětem do duše, pět čertů dělalo skopičiny.
Pak jsme se ještě zašli podívat ke kostelu na rozsvícený vánoční stromeček a vrátili se domů. Okoupal jsem obě děti, Filípek se dívá s Luckou a stejdou Bibikem na video, já se snažím nemyslet na některé věci, ale nejde mi to.

Ráno s dětmi

Tak tu máme krásné sobotní ráno, Filípek se dívá na Požárníka Sama, Lenička mi pomáhala vyskládat myčku nádobí, Pavla ještě spí.
Já samozřejmně přemýšlím o včerejšku, to ani jinak nejde. Kdopak je ta "dobrá duše", co pečlivě sleduje můj blog, neřekne mi ani slovo a čeká, až mi bude moct uškodit?
Když slyším Filípka, jak si povídá s babičkou, říkám si, že to nebude mít v životě lehké. Říká své dětské názory narovinu, tak jako já říkám své názory, a nedostatečně dbám na to, že se mi za ně někteří posmívají... Či že mé připomínky považují za směšné...

pátek 4. prosince 2009

Nezvyklý trénink

Dnešní trénink našeho divadla byl poněkud neobvyklý. Jednak nás bylo jen devět, neb část divadelního souboru zklátila chřipka a jiné nemoci. Jednak nám Roman předával některé zajímavé zkušenosti z divadelního semináře v Jablonci nad Nisou. A jednak jsme se učili další kousek vystoupení do chystaného zpracování Kytice.
Samozřejmně jsem musel trénovat jen opatrně, vše spíš jen "chodit", neb mne trápí koleno. V úterý budu absolvovat kolečko ve Vojenské nemocnici Brno, předpokládám, že to bude anabáze chirurgie - rentgen - ortopedie, tedy asi akce nejen na dopoledne, ale i kus odpoledne (už se mi jednou stalo, že jsem v rámci návštěvy musel posečkat, až se lékaři vrátí z oběda a byl tak v nemocnici ráno před osmou a odcházel po druhé odpoledne). Každopádně ale lékařům v nemocnici důvěřuji a věřím, že mi s kolenem pomohou.

pondělí 30. listopadu 2009

Prasečí chřipka

Tak nám prasečí chřipka dorazila už i do mailu, vloudila se nám do vtipkování a tak trochu vlastně i do pohádky, jak naznačuje obrázek.
Víc asi dnes napsat nestihnu, možná odpoledne, nějak toho mám v práci mnoho...

neděle 29. listopadu 2009

Nahatá holka

Po přečtení nadpisu si možná čtenář říká: co nám to tu chce psát, ale netřeba se bát, nebude to nic nemravného, bude to jen obyčejný popis obyčejné neděle v rodinné pohodě.
Ráno mne probudilo volání z Leniččina pokojíčku. Bylo už sedm hodin, nutno tedy říct, že nás Lentilka nechala spát dlouho. Došel jsem za ní do pokoje a co nevidím: Lenička stojí v postýlce nahá, jen v plence, pyžámko, které si sundala, leží před postýlkou, stejně jako peřinka, polštářky, mazlíčci a plyšáčci, prostě vše, co ve své postýlce s ohrádkou měla. Protestuje tak proti tomu, že asi volala dlouho a nikdo stále nešel, všichni tvrdě spali.
Dopoledne jsme byli u babičky, já musel zajistit odečet vodoměrů ve dvou vchodech, získal jsem od pár dalších spolubydlících jejich mailové kontakty, tak jim ještě zítra napíšu o webových stránkách samosprávy, které provozuji taktéž na tomto blogovém serveru.
Odpoledne uspání dětí, diskuse o objednání lišt k napojení koberců mezi pokoji, procházka s Leničkou a standardní večer: večeře, večerníček, koupání a uspávání dětí...
Tož dobrou noc...

sobota 28. listopadu 2009

Divadlo, knihovna, spánek

Divadlo, knihovna, spánek - to jsou hlavní motivy včerejšího a dnešního dne.
Včera jsme divadlem žili, den byl ve znamení příprav na představení, o němž píši v
příspěvku na našem divadelním blogu. Byl to den, kdy se u mne střídaly nálady "divadlo opustit" (když se mi nedařil tisk programů, když se mi chtělo strašně spát po namáhavém týdnu, když mi někteří kolegové v divadle včetně mé ženy chtěli mluvit do přípravy rezervovaných vstupenek) a nálady "divadlem dál žít" (když diváci tleskali, když jsme si uvědomili, že na nás je zvědavých zase nějakých 80 přátel, známých, fanoušků, když jsem zase hrál své role na "kouzelných" divadelních prknech kamenného divadla). Naštěstí nálady "divadlem dál žít" převládají.
Dnes dopoledne jsem byl s oběma dětmi a babičkou v Knihovně Jiřího Mahena, kde byl připraven pro děti skvělý program Létáme, jezdíme, plujeme..., zatímco se Filípek s Leničkou a babičkou dívali na vystoupení Divadla Neslyším, já vybral knížky, pak si šla knížky vybrat babička a já s dětmi v tvořivé dílně vystřihoval horkovzdušné balóny z papíru, a před odchodem si Fifi chvilku hrál s autodráhou.
Po knihovně ještě krátká návštěva vánočních trhů na "svoboďáku", a pak už spěcháme domů, Lenička usnula v kočárku v šalince, Filípek hned po obědě a já s manželkou taktéž... Je třeba dospat, co se v týdnu nestihlo... A teď už v tom budu po chvilce četby anglických pohádek pokračovat až do nedělního rána!

pátek 27. listopadu 2009

Kam kráčejí české weby?

Ještě jednou tento týden si dovoluji upozornit na článek z aktuálního vydání týdeníku EURO, jehož jsem už přes deset let předplatitelem. Tentokrát cituji zamyšlení týkající se úzce mého zaměstnání a tak trochu i těchto stránek. (autor Ivan Pilný, EURO č.47/2009, strana 27, článek)
Kam kráčejí české weby?
Sledování módních trendů nestačí
Nedávno jsem byl poctěn předsednictvím poroty WebTop100. V tomto projektu odborníci volí nejlepší české webové stránky. Akci doprovázela celodenní konference, kde se o minulosti, přítomnosti a budoucnosti tohoto způsobu prezentace na síti přednášelo a diskutovalo. Odborníci na informační technologie bývají obvykle sebestřední, mluví vlastní hantýrkou a příliš se nezabývají tím, jak IT vnímá zbytek světa. Konference tím byla trochu poznamenána. V panelové diskusi zaznělo, že naše weby jsou rok až dva za americkými, ale rok před slovenskými. Přiznám se, že kritéria, na kterých bylo toto tvrzení založeno, mi unikla. Pokud je předností webových prezentací využívání nejnovějších technologií, je to možná pravda. Otázkou je, zda pro ty, kteří weby prohlížejí, aby získali informace, něco koupili nebo se pobavili, je toto nejdůležitější. Přednáška o rafinovaném sledování pohybu očí na webové stránce oční kamerou přinesla „překvapivé“ potvrzení lidských reakcí, jež jsou dávno známé tvůrcům novinových stránek a letáků.
Pár let vývoje webových stránek z nich udělalo komoditu. Má je každý a nejsou špatné. Už je nevytváří amatérsky Pepa z Horní Dolní a oslnivé technologické výstřelky či prezentace „per se“ jsou spíše výjimkou. Optimalizaci pro vyhledávače využívá víceméně každý. Je obtížné hledat něco, co mne odliší od konkurence. Sledování módních trendů nestačí. Na stránce telekomunikačního operátora se dozvím, kdo vypadl v SuperStar, a mohu se dokonce zúčastnit diskuse, zda nahota je škodlivá. Informace o bezdrátovém telefonu a využití služeb s ním spojených jsem získal v prodejně Panasonic. Tam jsem si také telefon koupil, raději než u operátora. Lifestyle je nepřehlédnutelný trend, ale není to, co hledám, když toužím po informaci. Suplovat informační portály, prezentuji-li komerční firmu, není to pravé ořechové. Koncepce swiss army knife, tedy nacpat na stránku všechno, co se dá, byznysu spíše škodí.
Rozhodují nápady dotažené do konce, aktualizace obsahu a dokonalá funkčnost. Technologie nesmí ani překážet ani oslňovat. Nejlepší je ta, kterou nevnímám. Weby se staly jedním ze standardních způsobů prezentace lidí i firem.

Změna vzhledu BLOGu

Rozhodl jsem se zkusit použít pro svůj blog nový vzhled (jinou šablonu).
Původně zvolená šablona nesla název "Son of Moto" a jejím tvůrcem je Jeffrey Zeldman, nyní jsme zvolil šablonu "Rounders 4", jejímž tvůrcem je Douglas Bowman. Přivítám vyjádření laskavého čtenáře k této změně.
Jak jsem se opakovaně přesvědčil, můj náhled na to, co je hezké, se mnohdy liší od ostatních smrtelníků. V práci webové návrhy zpracovávám, ale zpravidla poté, co jsou mé vlastní návrhy zamítnuty a zadavatel nakreslí tužkou na papír svou představu, kterou následně zrealizuji.

čtvrtek 26. listopadu 2009

Co den přinesl

Včerejší divadelní trénink - generálka na páteční představení - byl... No, raději to ani nebudu psát, paní ředitelka by se mohla zlobit, že takové věci publikuji. V pátek se v Barce představení vydaří jako vždy!
Byl jsem dnes na očkování proti chřipce (té sezóní, nikoliv té prasečí), zatím to nebolí, ale prý se mám 2 dny vyhnout fyzické námaze. Naštěstí v tomto představení nemám zas tak moc prvků typu zvedačka, takže by to zítřejší vystoupení nemělo ovlivnit.
Dostal jsem mailem pár komentářů k tomuto blogu, dovolím si některé úryvky komentovat:
...jste opravdu spisovatel! Ale, kde berete čas, toť je mi záhadou?????? Zaměstnání, rodinu, samosprávu na Strnadově, divadlo... a to ještě možná není všechno? Ani se mi nechce věřit, že to všechno může zvládnout jeden člověk...
Občas sám nevím, jak se mi to všechno daří, ale jedno vím jistě. Jsem ten typ lidí, kterým vadí nečinnost. Když jsem byl v září nemocen a musel skoro měsíc ležet v posteli a jen si číst knihy, bylo to pro mne psychycky vyčerpávající. Po čtrnácti dnech nucené nečinnosti jsem hledal, co mohu dělat, aby to mé neposlouchající bolavé tělo zvládlo a já nemusel jen ležet.
poznámka k Převýchově zlotřilců: Myslím že by jsi časem měl přemýšlet o politické dráze (vzhledem k postavení českých politiků to neber jako nadávku), alespoň na regionální úrovni, myslím si že by jsi měl šanci do věcí více mluvit..:)
Zatím mi stačí ta "mikroregionální" politika, tedy samospráva domu. Neb jsem trochu cholerik a když narazím na člověka, který nechápe či prostě odmítá poslouchat rozumnou argumentaci, začnu zvyšovat hlas... A pak i spíš křičím než vysvětluji. Na Strnadově máme jeden vchod, kde se mi to stává hodně často. Lidi tam jen na schůzi poslouchají sami sebe a logiku odmítají. Ale pracovat pro dům v samostatné samosprávě se jim nechce. Ono je vždy jednodušší kritizovat, než sám něco dělat.

středa 25. listopadu 2009

Druhé ohlédnutí


A ještě ohlédnutí za letošním létem, vzpomínáte, červenec, parné léto...
I když, dnešní teploty kolem 15°C taky moc nepřipomínají konec listopadu. Ona je ta příroda nějaká popletená. Už delší dobu....


Flamenco-muzikál DON QUIJOTE

Včera jsem byl ve Vyškově dvakrát: nejprve od rána do odpoledne v práci, na tom není nic divného. Ale navečer jsem jel s Pavlou, dále s kolegyní z Tanečního divadla MIMI FORTUNAE Renčou a jejím manželem Hynkem znovu, a to "za kulturním vyžitím" na (při příležitosti čtyřstého výročí vydání jednoho z nejvýznamnějších děl světové literatury uvedený) flamenco-muzikál DON QUIJOTE.
O inscenaci najdete víc na webu zde a taky zde. Já připojím jen několik vlastních postřehů.
Představení v sobě skrývá jedinečnou kombinaci prvků černého divadla s herectvím, tancem, živou hudbou a zpěvem. Hlavní prostředek sdělování divákovi je španělské flamenco, uchvátný to tanec, pro mnohé "neznalé" u nás reprezentované Matuškovými Slavíky z Madridu (omlouvám se znalcům za tuto myšlenkovou zkratku).
Výsledkem snažení umělců je ojediněnlé zpracování tématu formou flamencomuzikálu, něco, o čem jste pravděpodobně ještě neslyšeli! Paní ředitelka našeho divadla by jistě ráda jela na úchvatné představení s námi, kdyby nebyla mimo Brno. A jistě by napsala tento příspěvek vzletněji...
Já můžu jen dodat: příjemně se usínalo při zvukovém záznamu několika písní, který jsem si (8 úryvků) pořídil prostřednictvím svého nového mobilu během představení.

úterý 24. listopadu 2009

Grygar jako Brando?

Stejně jako včera, dovoluji si touto formou zvýšit publicitu týdeníku EURO, jehož jsem už přes deset let předplatitelem. A která zpráva mne tentokrát zaujala? (autor Martin Rychlík, EURO č.47/2009, strana 16, komentář)
Grygar jako Brando?
Oblíbený astrofyzik nesouhlasí se změnami ve financování české vědy, odmítl vládní cenu
Čekali to a stejně je to zaskočilo. Jiří Grygar (73) – oblíbený astrofyzik, spisovatel a známý popularizátor vědy – odmítl minulý týden převzat za svou činnost cenu Česká hlava, kterou se mu chystala udělit Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Proč? Grygar nesouhlasí se změnami ve financování české vědy, které rada zavedla. Podle něj vědu spíš poškozují. Cena je přitom spojena s odměnou půl milionu korun. „Cena nese jméno RVVI, která od července soustavně poškozuje zájmy a dobré jméno Akademie věd ČR, ve které pracuji. To je cena, kterou prostě nemohu přijmout,“ vysvětlil své důvody zakládající člen Učené společnosti ČR. V dopise, který zaslal, píše, že odmítnutí není namířeno proti organizátorům ani předsedovi RVVI, premiérovi Janu Fischerovi. Ten Grygarovo rozhodnutí respektuje, prý jej očekával, ač ho mrzí. Věda podle něj zůstává pro vládu jednou z priorit – kabinet nechce AV ČR zlikvidovat.
Gesto muže, jenž má i svou planetku s číslem 3336, je ojedinělé. Zvláště v našem prostředí. V blahé paměti zůstává odmítnutí ceny ministerstva kultury architektem Janem Kaplickým; sluší se připomenout i dva „odmítače“ Nobelových cen, na něž by si Česká hlava ráda doma hrála... Tím prvým je spisovatel Jean-Paul Sartre (1964), jenž neuznával jakékoliv veřejné pocty, a Le Duc Tho z Vietnamu (1973), který z politických důvodů nechtěl převzít mírovou cenu spolu s Američanem Henry Kissingerem. V roce 1973 se ale vznešené Grygarově motivaci – nezadat si s něčím, s čím nesouhlasím – asi nejvíc přiblížil herec Marlon Brando. Tehdy nepřevzal Oscara, na pódium vyslal mladičkou indiánku, jež tlumočila Mistrův kritický postoj k filmařskému průmyslu: „Lidé kolem filmu jsou odpovědní za degradování indiánů a jejich parodování jako divochů, nepřátel a zlosynů. Když se na filmy dívají indiánské děti, a ony se koukají, vidí, jak je jejich rasa karikována, a zaplevelí to nezvratně jejich mysli...“
Grygar se zachoval čestně: řekl nahlas, co mu vadí. Bez příkras. Překročil konformní meze našlapování a uctivého pokývnutí. Ti, co jej jako věřícího vědce znají, vědí, že nemohl jinak. Čin je to lidsky sympatický, však se mu za něj dostalo uznání (a v internetových diskusích i nominací na prezidenta). Otázkou však zůstává, zda má člen Českého klubu skeptiků Sysifos tak úplně pravdu. Ano, jeho mateřský Fyzikální ústav AV ČR patří určitě k tomu nejlepšímu, co česká věda má. Je ale také pravdou, že ona „ctihodná instituce“ má přes padesát ústavů, kde pracují i takoví, kteří se za výkonné vědce – a osobnosti Grygarova typu – tuze rádi skryjí. Odpor vedení AV k jakýmkoliv změnám (či diskusi o nich) ohledně úspor je až podezřelý: „Státe dej!“ Nabízí se podobnost s Brandovým gestem. V dobré víře, a na základě znalosti svého okolí, hájil všechny indiány. Ale i mezi nimi jsou příživníci.

Tak jsem dostal pokutu

Tak jsem včera po náročném dni v práci cestou dom dostal pokutu za překročení rychlosti (na Nosálovské ve Vyškově mi radarem naměřili 64 km/hod). A protože mne to samozřejmně vrtalo hlavou, trochu jsem se podíval na to, jak je to s pokutami a body a tak dále.
Takže předně, pokud jsem pochopil správně zdroje na internetu, můj přestupek byl řešen v blokovém řízení, tedy nikoliv projednáván v přestupkovém řízení, a tudíž to pokutou začíná a končí, neb body se berou až ve zmíněném přestupkovém řízení. Tento závěr činím na základě odkazu na serveru zde, odkud cituji (ale možná v tom výkladu nemám pravdu, kolega tvrdí, že policie ještě informaci na úřad pošle a tam mi 2 body jednoduše zapíšou do karty, aniž by mne předvolávali):
Většinu přestupků lze vyřešit buď blokově na místě, nebo ve správním řízení na úřadě. Bloková pokuta je zpravidla nižší než pokuta ukládaná ve správním řízení. Pokud souhlasíte se svým přestupkem a je Vám nabídnuta bloková pokuta, je výhodné takové řešení přijmout. Pokud jste však přesvědčen o své nevině, nikdo Vás nemůže nutit blokovou pokutu zaplatit a o přestupku se povede klasické správní řízení.
Uložení blokové pokuty je jeden ze způsobů konečného vyřešení přestupku. Aby bylo možné blokovou pokutu uložit, musí být přestupek spolehlivě zjištěn a obviněný z přestupku s tímto postupem musí souhlasit. Pokud se obviněný domnívá, že přestupek, který mu byl sdělen policistou (strážníkem), nespáchal, věc nelze řešit blokovou pokutou, policista (strážník) sepíše o přestupku oznámení, které zpravidla nechá obviněnému podepsat a umožní mu do něj se k přestupku vyjádřit (není povinností, ale je vhodné uvést důvody nesouhlasu). Dále přestupek postoupí správnímu orgánu k dalšímu vyřízení. Správní orgán přestupek posoudí a rozhodne o něm. V případě, že je přestupek obviněnému ve správním řízení prokázán, bývá sankce ze zákona zpravidla vyšší než je sazba blokové pokuty, a obviněnému je navíc ze zákona uložena povinnost zaplatit náklady správního řízení.
Jednoduše řečeno, pokud se dopustím přestupku, který je zřejmý a jasný (nedovolené stání, překročení rychlosti apod.), je pro mě výhodnější ho vyřídit zaplacením blokové pokuty, což mi ušetří peníze, ale i čas.

O výši pokuty jsem se pak přesvědčil na těchto odkazech:
1)
při jízdě v obci s maximální povolenou rychlostí 50 km/h spáchá řidič při naměřené rychlosti 51 km/h až 79 km/h přestupek dle ust. § 22 odst. 1 písm. f) z.č. 200/90 Sb. s možností uložení blokové pokuty do 1.000,- Kč.

2)
Český bodový systém obsahuje maximální, pro správní řízení i minimální výši pokuty, kterou lze uložit. Pokutu může uložit policista (do výše 3 000 Kč), správní úřad, případně soud (pokud se jedná o trestný čin). O výši udělených bodů a zákazu řízení vždy rozhoduje správní úřad nebo soud.
Překročení nejvyšší dovolené rychlosti o méně než 20 km/h v obci a o méně než 30 km/h mimo obec
bodový postih 2 body
pokuta ve správním řízení 1 500 - 2 500 Kč
bloková pokuta 1 000 Kč

3)
překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené zákonem nebo dopravní značkou o méně než 20 km/h v obci nebo o méně než 30 km/h mimo obec, 2 body, 1.500 až 2.500 ve správním řízení, 1.000 bloková pokuta, § 22/1 f) bod 4

4)

Pokud pojede řidič motorového vozidla v obci, kde je podle zákona č. 361/2000 Sb. maximální povolená rychlost 50 km/h (tato rychlost může být také dopravní značkou, nejvyšší povolená rychlost, zvýšena) a policejní radar naměří rychlost 70 km/h, znamená to, že řidič překročil maximální povolenou rychlost o méně jak 30 km/h v obci, a dopustil se tím přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu nikoliv dle ust. § 22 odst. 1 písem. a) z.č. 200/90 Sb., ale dle ust. § 22 odst. 1 písem. f) cit. zákona. Policista může na místě v blokovém řízení uložit tomuto řidiči blokovou pokutu do 1.000,- Kč, tak jak je uvedeno v ust. § 22 odst. 6 cit. zákona. Pokud by byl stejný přestupek projednáván například Přestupkovou komisí Obecního/Městského úřadu, mohla by být tomuto řidiči uložena pokuta až 2.000,- Kč, tak jak je uvedeno v ust. § 22 odst. 2 cit. zákona.

Jediné, v čem se uvedené odkazy neshodují, je jednoznačnost výše pokuty. Policista použil v mém případě horní hranici (některé odkazy tuto výši uvádí nepřesně jako absolutní částku) možné pokuty.
Mno nic, dobře mi tak, nemám jezdit rychleji, než se má. Stejně asi trochu budu...