Nádherný vtip Oldřicha Dudka

zdroj zde

Zemřel slavný americký spisovatel J. D. Salinger

Ve věku 91 let zemřel americký spisovatel Jerome David Salinger. Salinger se proslavil v roce 1951 románem Kdo chytá v žitě, který je označován za jeden z nejlepších anglicky psaných románů 20. století. O dva roky později vydal Devět povídek, které byly rovněž bestsellerem, ale jeho další díla už takové popularity nedosáhla. Poslední novelu vydal v roce 1965 a od té doby žil v ústraní.
Přiznávám, že pro mne je tato dnešní zpráva signálem, že se mám zítra porozhlédnout v knihovně... Abych si "doplnil vzdělání".

---

Informace čerpány z webu rozhlasu.

Život v Praze 3.

Druhou noc v Praze jsem spal špatně, stále jsem se v noci probouzel. Pokoj byl přetopený, ale měl jsem obavu otevřít na delší dobu větračku, venku bylo minus čertvíkolik (v předpovědi slibovali až minus dvacet).
Ráno jsem se dobalil, odjeli jsme na jednání, zpracovaly se výstupní dokumenty. Hned po jednání jsme vše sbalili, sedli jsme do auta a vyrazili zpět na Moravu.
Cestou po dálnici k Brnu neustále vypadával signál mobilního připojení, takže jsem si vše chystal do textového souboru na PC s tím, že dojde k odeslání dat na "obědové zastávce" na Měříně.
Stromy kolem dálnice jsou obtěžkány sněhem, všude bílo, dálnice holá, zatím naštěstí bez nehod (jen v Praze byla ucpanmá jižní spojka, tak jsme jeli přes Zbraslav).
A tím třídenní cesta do "matičky Prahy" končí...

Život v Praze 2.

"Kde soudruzi z NDR udělali chybu?" Jistě tu hlážku z filmu Pelíšky znáte. No a přesně tuto hlášku jsem si ráno připomněl, když jsem vyndal ráno z kávy zdeformovanou plastovou lžičku. Ale už mám jinou :-)
Celý den mi v uších zvonila angličtina, teď poslouchám rádio (česky - Radiožurnál) na počítači, vyřizuji si své maily.
Hned po jednání jsme na ubytovně zpracovali zápis - prezentaci z dnešního jednání a upravili plán kurzu dle výstupů z dnešního jednání, teď ještě musím s kolegou zpracovat písemný záznam jednání. Kolega obdivoval, že se mi jej podařilo částečně psát hned na jednání - že jsem hned zachycoval myšlenky vyslovené do psané podoby přímo v angličtině. To jsem se naučil na "stanagu", nepřekládat do češtiny, rovnou poslouchat, myslet a následně anglicky psát.

---

Předpokládám, že když píšu takto naprosto obecně, bez jmen, bez zmínky o konkrétním tématu jednání atd., nikdo mne snad nemůže říct, že vyzrazuji cokoliv na veřejnost. Však proto to tak píšu, abych nikomu neublížil, nikoho neohrozil, nikdo si nemůže stěžovat. Doufám. Myslím na to při psaní těchto řádků...

Život v Praze 1.

V Praze je blaze, ale draze, říkává se. Nevím, nemohu to dnes posoudit. Vím, že jsem v mrazu čekal na příjezd kolegů, na ubytovně dlouze čekal, než bude (údajně z důvodu úklidu) připraven pokoj, abych pak zjistil, že polička nad stolem je pokryta souvislou vrstvou šedivého prachu, jak se jí hadřička minimálně od Vánoc nedotkla...
Má ouška si zase pomalu zvykají na angličtinu, která je jednací řečí na této akci. To problém není, jen je jako obvykle můj problém zapojit se do hovoru. Ale to mi občas činí problém i v češtině, když mám dojem, že hovor je pouhým zdvořilostním projevem bez hlubšího obsahu. A to přece jen dnešní uvítací večer byl.
Dám si sprchu a půjdu spát...

---

Poznámka pod čarou:Je už totiž skorem osm, budu muset smazat zobrazování času pod článkem, ten čas totiž odpovídá okamžiku zahájení tvorby článku, nikoliv jeho publikování. No a mezi tím může být i několik hodin rozdíl.

---

Poznámka pod čarou 2:
Zase jedno moudro uvíznuvší v mé mailové shránce:

Pohádáme se příliš brzy,
udobřujeme ale pozdě.
Čteme příliš málo,
televizi sledujeme mnoho.

Znásobili jsme naše majetky,
ale zredukovali naše hodnoty.

Hovoříme příliš,
milujeme pramálo
a klameme příliš často.

Učíme se vydělávat na živobytí,
ale ne jak žit.
Přidali jsme roky životu,
ale ne život rokům.

Víkend u medvídků

Nazval jsem tento článeček "Víkend u medvídků", neboť o víkendu jsme hodně vyspávali, v sobotu odpoledne jsem cca 2 hodiny dřímal i já...
Jinak byl víkend hlavně o úklidu, praní, věšení, žehlení a uklízení prádla, a taky trochu o tancování (v sobotu večer jsme byli na plese v Ostopovicích předvést své taneční umění - čtyři tance na předtančení). A o chystání se do Prahy na služební jednání - po tři dny nebudu doma, po dvě noci budu spát na ubytovně na Julisce, bez uspávání dětí, bez každodenních večerních činností...

---

Pro Vaše pobavení, ač informace obsažená v textu je známá, jen je tu podána "po slovensky":

Deožákš ttoo períčatť? len 55% ľduí dážoke. Na Cmabrigde Uinervtisy zsiilti,že nzelážeí na tom v aokm prdoaí sú psíenmá v sovle,hanlve aby pvré a pseolndé bloo na srpváonm meitse.peroč?perožte ľduksý moozk nčetía kždaé psíenmo smasoatňte,ale sovlo ako cleé. nueevireťnľé, čo?

---

Kdo mne dobře zná, ví, že nejsem žádný fanda počítačových her. No a nedávno jsem narazil na jednu novou variantu jedné z mála her, která mne oslovila. Jedná se o stavbu mostu v klasickém stylu, uživatel má omezený rozpočet, vydefinované stavební prvky a staví...

Poselství

Světový den sdělovacích prostředků se každoročně slaví v neděli před slavností Seslání Ducha Svatého (letos 16.5.), poselství Svatého otce bývá zveřejňováno kolem svátku sv. Františka Saleského, patrona novinářů (24.1.). Co si z letošního poselství Svatého otce mohu vybrat já, nekatolík, člověk, který se sice označuje za věřícího, ale bez příslušnosti k jakékoliv církvi jako instituci?
44. světový den sdělovacích prostředků má své téma "Kněz a pastorace v digitálním světě. Nová média ve službě Slovu". Tedy i přeneseně téma blogu, internetu, webu a všeho s tím souvisejícího... A několik myšlenek mne zaujalo, oslovilo, ač, připouštím, v tomto okamžiku neumím víc, než je odcitovat. Zatím ty myšlenky pouze "vstoupily do mé hlavy".

..."Písmo přece říká: 'Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán' … Vždyť 'každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen.' Jak ho však mohou vzývat, když v něho neuvěřili? A jak v něj mohou uvěřit, když o něm ještě neslyšeli? Jak o něm však mohou uslyšet bez hlasatele? Ale jak mohou hlásat, jestliže nebyli posláni?" (Řím 10,11.13-15).
K tomu, abychom mohli uprostřed velkých kulturních změn, zvláště patrných ve světě mládeže, na tyto otázky adekvátně odpovědět, jsou způsoby komunikace, které otevřel technologický vývoj, nepostradatelným nástrojem. Digitální svět dává k dispozici prostředky s téměř neomezenou kapacitou projevu a otevírá tím pozoruhodné perspektivy k uskutečnění pavlovského nabádání: "A běda, kdybych ho (evangelium) nehlásal!" (1 Kor 9,16). Rozšířením těchto prostředků se tudíž odpovědnost za hlásání slova nejen zvyšuje, ale je i naléhavější a vyžaduje větší motivaci a efektivnější úsilí. Kněz se tak ocitá jakoby na začátku "nových dějin", protože nakolik budou moderní technologie vytvářet stále intenzivnější vztahy a digitální svět rozšíří své hranice, o to víc bude povolán pastoračně se jim věnovat a znásobit své úsilí, aby sloužily Slovu.
...
Zvláštní úlohou zasvěcené osoby, která pracuje v médiích, je připravovat cestu pro nová setkání, neustále dbát o kvalitu lidských vztahů a věnovat pozornost člověku a jeho skutečným duchovním potřebám.
...
Boží Slovo pak bude moci proniknout na nespočetné křižovatky v husté spleti dálnic, které brázdí kyberprostor, a potvrdit Boží domovské právo v každé době, aby Bůh mohl prostřednictvím nových forem komunikace kráčet ulicemi měst, zastavit se na prahu domovů i srdcí a znovu opakovat: "Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě" (Zj 3,20).
Ve svém loňském poselství jsem povzbuzoval ty, kdo jsou zodpovědní za komunikační procesy, aby podporovali kulturu úcty k důstojnosti a hodnotě lidské osoby. Je to jedna z cest, na nichž má církev vykonávat "diakonii kultury" na dnešním "digitálním kontinentě".
...
Rozvoj nových technologií a celý digitální svět představují ve svém rozsahu velké bohatství pro lidstvo jako celek i pro člověka v jedinečnosti jeho bytí, ale i podnět ke konfrontaci a dialogu.

---

Myšlenky čerpány z papežova Poselství ke 44. Světovému dni sdělovacích prostředků.

Marek Eben

Na úvod jeden citát od Marka Ebena (prý je to od něj, jak mi došlo mailem, tak "prodávám"):

A teď jen malá osobní poznámka k dnešnímu dni, vzpomínka na ráno:
"Dobré dopoledne", pozdravil mne kolega hned ráno ve Vyškově. "Jak dopoledne, dobré ráno!" odpovídám já. "Ráno? Tak to jsi dnes neřídil auto, že?" kontruje kolega. "Ne, já se vezl," odpovídám. Jak to správně odhadl. A jak si to pochvaluju, že jsem nemusel řídit, bo jsem se od rána po celý den cítil unavený a spací. Ostatně, už jsem to tu rozebíral, zimní nálady...
Teď jsem uložil ke spánku Filípka a půjdu se zavrtat do své postýlky!

Několik postřehů a odkazů

Několik postřehů

Uklízí se sníh... Taje, překáží, uklízí se. Ručně i technikou. Všimli jste si, že se uklízí hlavně tam, kde je práce vidět a jde od ruky? Mám na mysli prostransví, volné plochy, široké silnice... Chodníčky na sídlišti, parkovací místa nejen tamtéž, to nikdo neřeší. Po nasněžení je nějak prohrnuli, vznikly muldy mezi zaparkovanými auty a dál se čeká, až to samo roztaje... Smutná to realita.
Na HaitI bylo dnes další zemětřesení... Jako by toho nebylo málo. A tak se věřící lidé budou zase ptát "Bože, proč?" A ti, kdo věří v boha třeba podle knihy "Hovory s bohem" budou přemýšlet nad tím, jak měnit svět změnou ve svém myšlení... Jako já... I tento odstavec lze zakončit slovy "Smutná to realita". Jenže pokaždé je význam těch samých slov poněkud jiný...

---

Několik odkazů

Řešíte, jak poslat balík dat? Já osobně doporučuji stránky služby eDisk - online digitální úschovna pro skladování, sdílení a zálohování dat.Víte, co je to "ambigram"? Nápis, který když otočíte vzhůru nohama, lze jej číst znovu úplně stejně. Příkladem budiž ambigram mého příjmení z dílny grafika pana Pošmourného. (Kontakt na ukázku ambigramů mi kdysi poskytl pan Mašek z týdeníku Euro.)

Chcete si instalovat prohlížeč Mozilla Firefox? Najdete jej například zde

Čtete hodně a kupujete často nové knihy? Pak jistě navštěvujete i knihkupectví Barvič a Novotný. Ne že bychom tam nechávali výplatu, ale máme to knihlupectví rádi...

A tuhle znáte?

Dnes nemám chuť psát nic duchaplného, tak jen pár drobečků z mailu:

---

Pusť si zvuk a klikej na kazety, k nimž se dostaneš prostřednictvím těchto odkazů: galerie 1, galerie 2 a galerie 3.

---

A jedna básnička (už to sice není nějaký pátek tak úplně aktuální, ale hezká je ta básnička, co kolovala po Internetu, dodnes)

Polámal se mraveneček

Polámal se mraveneček, ví to celá obora,
o půlnoci zavolali Julínkova doktora.
Doktor chrastil pokladničkou, Cikrt těšil, neplakej,
zaplatíš-li poplateček, do rána ti bude hej.
Zaplatil mu třicet Kč, navíc ještě za předpis,
ráno skončil v nemocnici, takřka zralý na odpis.

Čtyři stáli u postýlky, Cikrt si mnul ručičky,
peníze se jenom sypou do té naší kasičky.
Nedožil se mraveneček ani druhé hodiny,
stoupla prudce zadluženost celé mravenčí rodiny.

Poplatky za nemocnici, kremaci i rakvičku,
dokonale vyprázdnily tu mravenčí kasičku.
Neměli už mravenečci z čeho by dál mohli žít,
poradil jim strejda Cikrt peníze si vypůjčit.

Sjednali si rychlou půjčku za necelou hodinu,
nadlouho pak zadlužili svou mravenčí rodinu.
Tímto končí ten náš příběh a co k tomu dodat víc,
za rok přišel exekutor, nezbylo jim vůbec nic.

Zamyšlení - mailový oběžník "Nejhezčí e-mail"

Tak jsem po dlouhé době našel v mailu zase jeden mailový oběžník - podotýkám, že daný text už jsem mnohokrát četl, mnohokrát se nad ním zamýšlel, a zároveň musím bohužel říct, že se jím stále neřídím...

---

Ten nejhezčí kolující dopis na světě, nad kterým bychom se měli opravdu zamyslet! Na tomto příběhu je opravdu něco pravdivého.

Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo. On ten balíček rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky: "To jsem jí koupil, když jsme byli spolu poprvé v New Yorku. To mohlo být asi tak před 8 nebo 9 roky. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik". Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu. Jeho žena totiž zemřela. Pak se ke mě obrátil a řekl: "Neukládej nikdy nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ je zvláštní okamžik." A já stále dodnes myslím na jeho slova ... ta změnila můj život. Dnes čtu více a uklízím méně. Sednu si na balkon, kochám se přírodou a ignoruji plevel, který se rozrůstá mezi mými květinami. Trávím více času s rodinou, s mými přáteli a méně v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit. Od teď si už nic neschovávám na později. Denně používám své křišťálové sklínky. Když se mi chce, tak si obléknu mou novou koženou bundu i když jdu jen přes ulici do sámošky. I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce. Slova jako např. "jednou" nebo "při příležitosti" už v mém slovníku neexistují. Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned. Nejsem si jistý, co by žena mého přítele udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude. "Zítra", které každý z nás bere na lehkou váhu. Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele. Třeba by i zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumění a nebo by se i pár lidem omluvila za věci, které byly nevyjasněné. Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil. Ta myšlenka, že by třeba ještě šla do čínské restaurace /její zamilovaná kuchyně/ se mi líbí.

To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mě rušily, kdybych věděl, že mé dny jsou počítané. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne napsat. Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji. Teď nepropasu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života. Stále si říkám, že každý den je zvláštní. Každý den, každá minuta, každá vteřina je zvláštní.

Dostaneš-li tento dopis, znamená to, že existuje někdo, kdo ti přeje něco dobrého. Jsi-li ale tak zaneprázdněn, že nemáš pár minut času přečíst a poslat toto poselství dále, protože "za chvíli, zítra, za týden ..." je také dost času, možná už to nikdy neuděláš. Tato Tantra přichází ze severní Indie. Udělej si trochu času na přečtení a zamyšlení. Je to Tantra, která přináší štěstí. Obíhá již dlouho kolem světa. Nenech si toto poselství jen pro sebe.

A tak místo abych ten mailový oběžník posílal dál, vystavím si jej na svůj blog. Ten má slušnou řádku čtenářů... A má řádku slušných čtenářů... I pár podivných čtenářů... (Už zase filozofuji, sorry.)

---

A k tomu si tu poznačím několik odkazů. Jednak tu mám dva na téma Haity - to jen proto, že nic není černobílé. A katastrofa, která postihla Haity nedávno, není první, jak plyne z následujících textů. Těch katastrof jsou dějiny Haity plné... Reportáž ze Slunečního města a článek o Haity z Britských listů.
A druhý odkaz je na dva články, které jsem přidal do části svého BLOGu věnované citacím, opět z týdeníku EURO: zamyšlení na téma kreativity a článek O krok blíže ke krachu věnovaný státnímu dluhu.

Spací víkend

V sobottu dopoledne jsme byli v knihovně, v obvyklé sestavě, já, děti a babi. Odpoledne skoro všici dřímali. A večer jsme s Pavlou nechali děti doma pod dohledem babičky a jeli na ples do Pohořelic. Vrátili jsme se po půlonoci a spali do rána jako zabití.
Nedělní dopoledne bylo jakési ospalé, odpoledne pak babi odešla, děti s Pavlou usnuli, já pomáhal neteři s matikou... A ještě má přijít kamarád Jarek taky s matikou, ale poněkud jiné úrovně. Musím se "přešaltrovat" z geometrických řad na diferenciáln rovnice. A taky se mi chce pořád spát, nejen pod vlivem toho, že spí všici kolem. Prostě je venku dlouho tma, odpoledne brzy tma, zima, a tak na tělo padlo cosi jako touha "po zimním spánku".

Pocit totální únavy

Včera jsem začal svůj text větou: "Občas jsem tak unaven starostmi všedního dne, že se mi ani nechce nic na blog psát. Tak se, pravidelní čtenáři, na mne nehněvejte..." Ale pak jsem se rozepsal.
Dnes se však cítím od rána totálně unavený, takže se mi nechce skutečně vůbec nic psát. Nechce se mi nic. Ani se zabývat odkazy, které jsem obdržel či našel. Ale zapsáním sem na BLOG nebudou zapomenuty: neteř mi kdysi poslala odkaz na hry do mobilu, ale stejně nedošlo k tomu, že bych od tama něco stahoval (pokud mne paměť neklame). A že jsme se v úterý s dětmi dívali na (zatím jen prvních 44 minut) film Avatar, našel jsem si na wikipedii (stejně je Wikipedia bezva věc!) vysvětlení pojmu Avatar (ne že bych jisté vysvětlení tohoto pojmu neznal) a text o filmu samotném.

Občas unaven

Občas jsem tak unaven starostmi všedního dne, že se mi ani nechce nic na blog psát. Tak se, pravidelní čtenáři, na mne nehněvejte...
Filípek i Lenička mne stále překvapují: Filípek tím, jak si občas něco vymýšlí a přesvědčuje, že se má udělat něco, co jemu vyhovuje, Lenička pak svou bystrostí a mazaností, byť toho stále moc nenamluví (ale už říká i "Leni"), vše si gesty a posunky prosadí a "domluví si", co že to právě v daném okamžiku chce... A k tomu na mne kouká svýma oříškovýma očkama, co je má po mně...

---

Stále se setkávám se situacemi, kdy mne někdo přesvědčuje o zjevné nepravdě, a teprve když mu "otluču o hlavu" papírový dokument či text na firemním webu či nějakou jinou argumentace, "dá mi pokoj", mnohdy však aniž by uznal, že se mýlí. To totiž lidi velmi neradi dělají. A já ostatně někdy taky nerad přiznám, že jsem se zmýlil, i když se na heslo "mýlit se je lidské" snažím pamatovat a pokud možno vždy řícz alespoň prosté: "Sorry, spletl jsem se" nebo "Sorry, zapomněl jsem." Vždyť je to tak prosté...

---

Včera a dnes jsme z médií informováni o včerejším zásahu ÚOOZ (abych nemohl být nařčen z čehokoliv, užiji citace):

ÚOOZ zřejmě znovu zasáhl proti příznivcům krajní pravice
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) ve středu zřejmě znovu zasáhl proti příznivcům krajní pravice. Mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták informaci odmítl potvrdit, ČTK pouze řekl, že útvar právě provádí "několik realizací". Šéf místní organizace Dělnické strany ve Vlašimi Jiří Bárta řekl, že má zatím potvrzeno, že se zásah týká dvou lidí. Podle serveru Novinky.cz policisté hledali neonacistické symboly, které podezřelí údajně propagovali a prodávali. Zásah nemá souvislost s hudebními koncerty a podobnými akcemi, napsal server. Podle serveru Týden.cz policie zadržela několik lidí v Praze a v Brně, podle serveru iDnes.cz zasáhla i v Prostějově. Rozsáhlý zásah proti přívržencům krajní pravice provedl útvar loni v říjnu, kdy při řadě domovních prohlídek na různých místech České republiky zadržel 24 lidí. Celkem 18 z nich poté obvinil z podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Někteří ze zadržených přitom byli původně podezřelí z přípravy teroristického útoku na území Česka.

Radio Prague (Český Rozhlas 7 - Radio Praha), středa, 13. leden, 2010

Nejsem příznivce jakéhokoliv takového hnutí, nechci z nich nikoho propagovat, nechci je hájit! Ne, nic takového! Nestotožňuji se s ničím z toho, co přece bylo hlavní příčinou rozpoutání 2. světové války. To nás přece učili v dějepisu a nikdo hrůzi války nechceme!
Ale když se mluví o symbolech nacismu, zpravidla se mluví o hákovém kříži, no a já si vzpomenu na úplně jiný význam symbolu svastiky, jak někteří neznalí a nepoučení stáli v Indii před chrámem v Chandigarhu poněkud zaskočeni... Že nevíš, čtenáři, o čem mluvím? Tož se pouč třeba zde na Wikipedii, jmenuje se to Svastika. Původně to totiž není symbol nacismu, ale indický symbol štěstí... Ale to jen na okraj. To nás ví holt jen velmi málo, velmi málo lidí v této zemi má nějaký vztah k Indii. Já mezi ně patřím, tak sorry, že to zmiňuji...

Vývoj ceny benzínu

Od prvního ledna se zvýšily sazby spotřebních daní z pohonných hmot. Spotřební daň u nafty stoupla z 9,95 Kč na 10,95 Kč za litr a u benzinu z 11,84 Kč na 12,84 Kč za litr. To je citace z webu.
Já si k tomu dovolím malý výpočet:
Ještě před Silvestrem jsem platil 26,90 Kč za litr Naturalu 95, z této ceny bylo DPH 4,30 Kč, zbytek 22,60 Kč, tedy 11,84 Kč spotřební daň a 10,76 Kč pro prodejnu ("čistá cena benzínu" včetně zisku "benzínky"). Dnes je to 28,90 Kč za litr, tedy DPH 4,82 Kč, zbytek 24,08 Kč, a tedy 12,84 spotřební daň a 11,24 pro prodejnu.
Takže shrnuto a podtrženo: DPH je o 0,52 vyšší, spotřební daň o 1,- Kč a "benzínce" zůstane navíc 0,48 Kč. Vzhledem k tomu, že na světových trzích poskočila (stoupla) cena ropy z 77,9 (31.12.) na 80,28 (4.1.) a 81,5 (7.1.) dolarů, lze hovořit o 3% (resp 4,6% za týden) nárůstu nákladové ceny, což dělá 0,32 Kč (resp. 0,48 Kč) na litr. Takže závěr: benzínka, jejíž ceny uvádím, si "nepřisadila" nic, jen zohlednila to, co nám připravil vývoj trhu a zákonodárci!

Ručníkový den 25.5.

Po celý den noste svůj ručník na viditelném místě, abyste své okolí řádně vyvedli z míry a hlavně abyste tak dali najevo svou poctu Douglasi Adamsovi.

---

Proč ručník?
Citováno ze Stopařova průvodce po galaxii:

Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu - můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu... Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý...

25. květen nemá vůbec žádnou souvislost s životem či dílem D.A., proč se slavnost koná právě tento den?
Ručníkový den měl být něco jako stráž u mrtvého... První navržený termín byl týden po jeho smrti, ale to ani zdaleka nestačilo, aby se o akci dozvědělo dost lidí... Lidé se také ptají "A proč ne 42 dní po jeho smrti?" Šlo nám o načasování, protože 42 dní je dost dlouhý úsek v historii Vesmíru a trochu jsme se obávali, aby se nadšení nevypařilo jako planeta, která se připlete do cesty vogonské stavební flotile...
Skutečně mám s sebou nosit ručník? Může to být trapné!
Ano, opravdu byste měli celý den nosit ručník s sebou. Okolí vás může otravovat nebo vás mít za blázna, ale pak jen stačí schovat se za svůj ručník, dokud ti otravové neodejdou. Ale vážně, pokud jste stále ve škole, vysvětlete svým učitelům, co děláte. Pravděpodobně toto gesto velkému literárnímu mozku ocení. Upřímně, řekněte jim to v předstihu. Také by vás mohli překvapit tím, že si sami přinesou ručník.
Možná nebudou v některých zaměstnáních tak chápaví, ale za pokus to stojí. Pokud se vás někdo zeptá, co děláte s ručníkem, řekněte mu, ať si koupí knihu.
Více informací například zde!

---

A pokud nechápete recesi, zapomeňte na tento text, pokud ji chápete, můžete se k propagaci Ručníkového dne přidat například na FACEBOOKu...

Gramorádio a chybějící gramodesky

Někdy se člověku nechce psát do blogu každý den, tož včera jsem psal jen na webovou stránku samosprávy.
A co uvést při pondělku? Ráno Pavla koupila ve firmě Altronik propojovací prvek, abychom po letech konečně mohli propojit věž a gramorádio... Jenže jsme uskutečnili propojení a zjistili, že ozkoušet můžeme maximálně to, že výstup (rádio) z gramorádia je korektně propojen se vstupem věže, která tak slouží jako zesilovač a předává signál do reprobeden. Zjistili jsme totiž, že jsme zapomněli od babičky přestěhovat do nového bytu tašku s gramodeskami. Leží tam kdesi v pokoji a snáší se na ně prach!

---

A navrch dva tipy na články z divadelní tématikou (aneb proč jsem tomuto miničlánku přiřadil i štítek "Co mne zaujalo"):
Nohavica na Nový rok vyprodal s Mozartem ostravské divadlo
Divadelní svět Brno nabídne 90 her, patronem bude Václav Havel

Prší, taje, namrzá...

Prší, sníh taje, vše pak zase namrzá... Dokud se na to člověk dívá z okna, je to v pohodě, ale na silnicích to nebyl dnes žádný med, jak o tom svědčily zprávy v televizi...
Doma jsem dopoledne věnoval čas svému oblíbenému odpočinku, vaření oběda, všichni si pochvalovali fazolovou polévku a kuřecí roládu s pečenými bramborami. Po obědě všici usnuli, tedy zase krom mne, já se pustil do úklidu pracovny. Ještě tu mám stále spoustu nevybalených tašek a krabic (po stěhování), sice jsem s tím významně "pohnul", ale práce se ani zdaleka nechýlí ke konci. Ale optomisticky si dnes mohu říct, že jsem cca v polovině. A v podvečer jsme měli milou návštěvu, sousedy, kteří mají taktéž dvě děti odpovídající věkem těm našim, takže jsme si povídali... A pak najednou bylo po večerníčku a bylo třeba se rozloučit a vrhnout se do "víru večerních rodinných povinností"!
A venku stále do tajícího sněhu prší...

Meteorologové měli pravdu

Meteorologové měli pravdu: venku je sice bílo, ale zatímco jsem přes Google Talk hovořil s kamarádem o problematice tvorby webu (mluvili jsme snad hodinu) a děti i babička, která je u nás na návštěvě, a manželka usnuly, venku začlo do toho bílého nadělení drobně pršet.
Takže nás ráno čeká cosi nevyzpytatelného. Buď se sníh začne rozpouštět, neboť přijde zároveň dostatečné oteplení, nebo ten déšť spolu se sněhem vytvoří na všem křupavý povlak, ze silnic a chodníků se stanou klouzačky, přestane fungovat městská doprava... Uvidíme, půjdu spát a nechám se vývojem počasí překvapit. Určitě však ne zaskočit. Nehodlám se totiž s rodinou o víkendu vzdalovat od domova dál než na nákup do supermarketu!

Zasněžené město

Sníh zasypal město Brno a všem lidem trochu poupravil jejich plány. Tedy i mně. Ráno jsem dorazil do nemocnice s malinkým zpožděním, neb autobusy, auta i trolejbusy jely díky sněhové nadílce krokem, ale naštěstí vše jelo! V čekárně jsem strávil víc než hodinu, bo doktor je pryč a objednané pacienty přijímal sám primář, ale až po vizitě na lůžkovém oddělení...
Dom jsem se dostal až na oběd, po něm uspal Leničku a šel se sáňkami pro Filípka do školky. To se ostatně snažím dělat v pátek hodně často, ale prvně to bylo v takové sněhové záplavě a se sáňkami.
Pak jsme cestou dom od babičky vyzvedli poštu a zapomenutý mikrofon, abych mohl večer pohovořit přes SKYPE o problematice tvorby webu. Už sice v novém bytě bydlíme sedmý měsíc, ale pořád ještě zjišťujeme, že jsme zapomněli přestěhovat tu či onu drobnost a ta leží někde ve starém bytě ve skříni či na poličce...
A na zasněžené město padla tma, a sníh se z mraků sype dál a dál!

Děti nám nějak špatně spí

Uf, ta včerejší ranní klouzačka, jinak se ty silnice nedají pojmenovat, nebyla vůbec příjemná. Kolegové si ze mne trochu tropili žerty, že sice mám zimní gumy, ale s letním vzorkem. Je pravda, že se mi kola při rozjezdu v kopečku (nad Zetorem, ve Vyškově na semaforu u LIDLu) okamžitě dostávala do smyku, ale řekl bych, že za to mohla spíš vrstva ledu ukrytá pod sněhem. Přesto jsem se s kolegou dohodli, že dnes pojedem pro změnu jeho autem, no, to se mu to jelo, když dnes byla dálnice suchá...
Po dlouhém vánočním volnu jsem dnes, čtvrtý pracovní den, už po ránu poněkud trpěl nechutí vstávat, ale co naděláme, systém je tak nastaven, dojíždět do práce se zatím musí, jiná možnost v tuto chvíli není.
Lenička nám v noci trochu "trojčila", o půl třetí se probudila a nebyla k utišení, nakonec si lehla na koberec u dveří do ložnice a usnula jako pejsek stočená do klubíčka, později si pak mamince vlezla do postele... Kdysi to určitou dobu dělal i Filípek, třeba je v tom nějaká přirozenost dětí, nevím, ale asi to netřeba řešit, bude-li to trvat stejně jako u Filípka jen pár dní či týdnů.
A dnes večer zase nechtěla usnout, Filípka jsem už uspal, zato z Leniččina pokoje se ještě před chvílí ozýval pláč. A kdo ví, zda tam u ní manželka neusnula :-o

Renovace dveří

Vzhledem k tomu, že v našem bytě na Vinohradech řešíme poslední krok - renovaci všech dveří, a vzhledem k tomu, že všude nalézám doporučení zrenovovat původní dveře namísto koupě nových, neboť ty budou s největší pravděpodobností alespoň trochu NEpasovat do původního rámu, hledal jsem...
A našel tento článek:
Udělat náš byt větší asi nelze, ale můžeme jej třeba opticky zvětšit nebo prosvětlit nenáročnou úpravou vnitřních dveří. Tu zvládneme sami nebo ji přenecháme truhláři. Jsou i specializované firmy, které se zabývají repasováním dveří a úpravou jejich povrchů. Potahují je speciální odolnou plastovou fólií. Ta může mít dezén dřeva, nebo čisté bílé barvy. Stejně tak u typů prosklení je veliký výběr různých skel i členění vnitřních a dělících příček.

Neznámému čtenáři blogu

Dnes se nás cestou do práce poněkud mačkalo v kolegově Fabii celkem 5, takže jsme byli na zadním sedadle 3 trochu jako sardinky, tož jsme se dohodli, že zítra vezmu své auto (Octavie II.) já, je poněkud větší a bude se nám v ní tudíž cestovat pohodlněji. I když tak nízkou spotřebu a tedy výslednou cenu jako kolega s nafťákem nedocílím.
Vzhledem k tomu, že se v noci zatáhlo, bylo ráno jen -3 C, ale i tak se mi zdála vlezlá zima.
V rámci mailové komunikace jsem dnes dostal i na jeden mail tuto odpověď místo poděkování: "No paráda - na tebe je fakt spoleh, ale úplně ve všem!!!" Proč ale ten názor nesdílí každý a někteří lidé kolem mne jen hledají cesty jak druhému ublížit, zesměšnit ho a tak podobně? (To není reakce, naštěstí, na nějakou konkrétní událost dnešního dne, jen vyjádření smutku nad částí světa...)
Večer doma s dětmi zase perfektní, Filípek se dnes nechal uspávat ode mne, Pavla tedy uspávala Leničku. A Filípek mi vyprávěl, pak já jemu... A málem jsem u něj usnul.

---

Kdosi mi včera večer "protrasoval" celý blog, asi kdosi z přátel z Ostravy (připojen WiFinou v síti FIFEJDY-NET, jen je mi divné, že dotyčný byl i na neveřejné části, a od tama se mi po rozeslaných pozvánkách na blog nikdo nezaregistroval ?:-o Že by hacker? Nebo není systém Google spolehlivý? To se mi nějak nezdá...), ale zase se bohužel nekonal žádný mail, aby byla komunikace prostřednictvím blogu obousměrná a ne jen jednosměrná. To mne trochu mrzí...

---

Tati, tati

"Tati, tati," žvatlá moje Lenička, co ji mám v náručí, a stále nechce spinkat, koťátko moje.

---

Teď asi někteří čekají, co sem napíšu dál o vývoji kauzy, jež následně vedla ke vzniku privátní, neveřejné části blogu. Nenapíšu nic, byť se něco děje. Řečeno stručně, "v práci mám zaracha". A vůbec už ničemu nerozumím...

---

Cestou do Vyškova jsem ráno při pohledu z okna auta trochu snil a vzpomínal na dětství. Ani nevím, kde se ta hláška tenkrát kdysi vzala, ale při pohledu na jedoucí vlak jsem si na ni vzpomněl, jak jsme jako děti volávaly: "Hele, kravín, a jede!"
Cestou dom jsem se těšil na své děti a ženu, v klidu rozebíráme a hodnotíme den, stavím dětem vláčkodráhu, chystám večeři...
A v duchu si kladu otázku, proč mám dojem, že svět tam venku za dveřmi bytu se zbláznil. Nic z toho, co jsem dnes vyslechl, mi dáno dohromady nedává smysl, jednotlivá sdělení si odporují, analytický mozek je nějak nemůže schroustat. Jak rozlišit... Pravda a lež...

---

Že ti ty mé úvahy, milý čtenáři nedávají smysl? Mně taky ne...

Štikozubec chilský

Tak si užíváme poslední den vánočně-novoročního volna.
Ráno jsem jel s dětmi na nákup (Filípek jel na kole a Leničku jsem vezl v kočárku) do Alberta, koupili jsme filety štikozubce chilského k obědu a jogurty dětem...

Štikozubec obecný (Merluccius merluccius), zvaný též hejk nebo mořská štika, je dravá ryba z čeledi štikozubcovitých, která žije v severovýchodním Atlantiku, Středozemním a Černém moři. Má chutné, málo tučné bílé maso, je proto intenzivně lovena komerčními rybáři a její populace trpí nadměrným rybolovem.

...vymyslel jsem totiž včera pro Fifi "hru na jedení ryb". Z adventního kalendáře z brumíků jsem mu udělal "metr", až 24x bude poslušně jíst rybu, následovat bude "mamut", prý to má být takový, aby šel jíst, jak rozhodl Filípek, tak jsem zvědav, jak to vyřeším... Ale já si nějak poradím.
Když se děti po obědě vyspaly, šel jsem si s nimi ještě chvilku kopat míčem ven, ale mráz nás brzy zahnal zpět domů. Teď se po toustech, oblíbené večeři, děti dívají na Pana Tau. A poslední den vánočně-novoročního volna pomalu končí...

Krátkodobý výpadek mailu

Krátkodobý výpadek mailu

---

Omlouvám se všem, kdo se mi snažili dnes dopoledne neúspěšně zaslat mail - došlo ke krátkodobému zahlcení schránky spamem.
Problém je již odstraněn...

Filípek se malinko ztratil

Bylo to včera nakonec trochu jinak. Lenička ležela v mém náručí, seděl jsem u počítače, z filmu Kdopak by se vlka bál jsem neviděl skoro nic a Leničku jsem ještě neuspal. Pak usnula na gauči za mými zády, když jsem ji tam vyrobil takový malý pelíšek, a ještě jsem následně uspával Filípka čtením příběhu o Kožešince.

---

Po konzultaci s Pavlou jsem nakonec svou úvahu k projevu pana prezidenta dal do neveřejné sekce svého blogu, případnému zájemci z řad kamarádů a přátel ji zašlu mailem.

---

Dnes jsme byli na návštěvě u babičky, děti si tam pěkně docupitaly, přesto odpoledne nespaly, pak jsem se s nimi odpoledne vrátil dom (Pavla se dom vrátila hned po obědě, já odpoledne pomáhal Jarkovi s přípravou na pondělní zkoušku). Cestou na zastávku autobusu mi Filípek na chvíli pěkně zamotal hlavu, řekl, že běží napřed na zastávku, ale když jsme tam s Leničkou pomalu došli, Fifi nikde. Bafnul jsem Leni do náruče, běžel s ní na zastávku trolejbusu, zda to Filípek nepopletl a nešel tam. A nakonec jsem ho našel u paneláku, že prý si prohlíží, jak jsou domy barevné...
Teď smažím rodině k večeři sekanou, děti, jak nespaly, jsou trochu plakánci, snad se je večer podaří brzy uspat.

Ohňostroj, který jsme neviděli

Jak jsem zmínil v ranním nástinu dnešního dne, odpoledne jsem jel na hvězdárnu na Kraví horu s dětmi a babičkou... Cestou v trolejbusu jsem s Filípkem posluchal ze sluchátek z rádia novoroční projev prezidenta republiky (pokouším se zformulovat vlastní komentář k jeho projevu,ale potřebuji na to víc času; stejně vím, že polemika s člověkem formátu Václava Klause je hodně obtížný cíl).
Na hvězdárně byl Fifi zcela zaujat pořadem, který se skládal z představení brněnské hvězdárny, pohádky "Hledá se Polárka" a povídání o Betlémské hvězdě, Lenička též vydržela v sále cca 20 minut.
Navečer jsme se šli celá rodina podívat na ohňostroj nad Brnem, ale neviděli jsme vůbec nic, je tak hustá mlha, že i celá brněnská kotlina se z výhledu na Pálavském náměstí jevila jako jedno temné údolí bez světélka. A tak si jen děcka s úžasem v očích zaběhaly ve tmě s prskavkami a vrátili jsem se dom.
Teď večer jsem se chtěl dívat na Kdopak by se vlka bál, ale uspával jsem Leničku a tak jsem z toho filmu zaznamenal spíš motiv a styl zpracování...

Novoroční ráno

Babička i děti už jsou vzhůru, jen Pavla nám zase ještě spinká...
V papiňáku už zapískala čočka, za chvíli dám ještě písknout uzené, v čajové konvičce kvete čaj (Že nevíš o co jde? Tak se podívej sem nebo semka - i já ještě před pár dny netušil, oč se jedná), Filípek se dožaduje puštění DVD Malý Simba, tak budu mít zase na čas obsazené PC...
Odpoledne se chystáme na brněnskou hvězdárnu, od dvou tam bude pořad pro děti Hledá se Polárka. Kvůli mlze nebylo včerejší částečné zatmění měsíce vidět, tož jsem dětem ukázal alespoň to video na stránkách hvězdárny, Fišulka už je rozumbrada, takže se mu snažím takové věci vysvětlovat, a zdá se, že jeho čtyřletá hlavička vědomosti nasává jako houba.

---

Tedy krásné novoroční ráno všem!