2009, 2010, 2011 © Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný

Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a tak trochu spisovatele...
Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný, Strnadova 9/15, 628 00 Brno, mobil: 777 083 126 e-mail: coney@centrum.cz

sobota 30. listopadu 2013

Pavel Bobek - Kruhy

Když minulý týden odešel na věčnost Pavel Bobek, zjistil jsem, že ani neznám jeho poslední CD Kruhy (download zde).


Už jsem to ale napravil.
No a naokraj k dnešnímu dni jen pár poznámek:
  • Naše autíčko má po 120 tisíci kilometrech nové rozvody.
  • Povedlo se mi skvělé rizoto.
  • Děti po obědě odešly s babi k ní dom a mi tu máme božský klid.
  • Snažím se poslouchat BBC a "ladit uši" na čtvrteční test, který mám před sebou...
  • Teď večer jsem si trochu "připustil k tělu" televizi - Star Dance je slušný program, stojící za pozornost (na rozdíl od všech těch vaření s celebritami, růžových sanitek a podobných "trapáren").

pátek 29. listopadu 2013

Hospoda hořela hodinu

Včera nebo předevčírem, ani sám teď nevím, jsme nějak doma v rozhovoru narazili na sousloví na písmeno H, a tak jsem si vzpomněl na oblíbené povídání Hospoda hořela hodinu, dávané k dobrému u trampských táboráků... Jó to byly časy...
Hospoda hořela hodinu - Vlasta Redl
Hoří, hoří! Hoří horní heršpická hospoda Hrbatý hrozen. Hostinský Hrubeš hýká hrůzou. Honí hasiče, hubuje, hořekuje, huláká: „Haste honem, hybaj hovada!“ Hasiči hovno hasí. Hledají hlavní hydrant. Hoří holubník, hnojiště, huspenina, hudebníkům housle, harfy, harmonika, hašiš. Hoří husitské halapartny, hoří historické hebrejské hieroglyfy, hoří hektolitry handlovaného henesse. Hoří Hrubešova hnědá honda. „Hilfe, hilfe,“ haleká hystericky henleinovec Havránek. „Hoří Hakenkreuz, himmel hergot!“ „Huš hajzle!“ Houf heršpických hokejistů ho hbitě hákuje holemi. Hoří herna, hoří hubertusy, honosné haveloky herecké honorace hrubě hazardující horentními honoráři. Hoří hřívy huculských hřebců handlíře Hlavsy. Handicapovaným hoří hrby. Hoří holínky hospodáře Hanáka – humus. Hormonální hybrid homosexuál Horáček hladí hubici hasičské hadice hýžděmi. Hinduista Hyrš hypnotizuje hodonínský horizont. Hurá, hydrometeority. Halucinace. Hoří hasiči horečně hledaný hlavní hydrant.
Hospoda hořela hodinu. Hotovo. Hirošima hadr. Hořeniště halí hustá hmla. Hostinský Hrubeš hloubí hroby. Hyeny hodují.

čtvrtek 28. listopadu 2013

Darujte hračku

Znáte akci Darujte hračku?
Pokud ano a pokud jste již též "přispěli svůj díl", tušíte asi i co znamená tento obrázek:


To jsem si jen kontroloval na webu společnosti GLS, co zajišťuje bezplatný svoz dárků, zda už můj balíček dorazil do cíle...
Totiž, celé to spískal kolega, který rozeslal mail, něco ve smyslu "Tento projekt pomáhá lidem od dětského do důchodového věku s různým postižením žijícím v různých zařízeních ... Myslím si, že pro ty z nás, kteří na Vánoce rádi udělají radost lidem, kteří neměli tolik štěstí jako my, je tento projekt dobrá příležitost." A tak jsem to navrhl Pavle, odsouhlasila to a dva potahy na křeslo pro jednoho vozíčkáře odputovaly. Tečka.

středa 27. listopadu 2013

Yetty & Ruda

Už jste vyděli parodii Yetty & Ruda - CYSTA !!! na píseň Cesta Tomáše Kluse a skupiny Kryštov?
Ne že bych to chtěl srovnávat, Tomáši Klusovi a Robertu Krajčovi patří dík za krásnou píseň, ale musím připustit, že Rudovi z Ostravy se povedla skvělá parodie...
A že mám zas za sebou den "poletování od úkolu k úkolu", musí to pro dnešek stačit...

úterý 26. listopadu 2013

Americký sen (a instalace Java)

Po půl roce jsem si dnes musel prostřednictvím videa připomenout postup Deploy Java Installation using Domain Group Policy - ale zvládl jsem to... Snad i bezchybně...
"Potil jsem to" hodně dlouho!
Tento úkol spadá do té dlouhé řady věcí, které člověk dělá "jednou za čas" (kdy ono za čas znamená interval v řádu měsíců), a než se tím zabývá znovu, postup jest dávno zapomenut (jeho detaily), takže se musí vše "oprášit" a začít málem znovu...
A večer se chystám s Filípkem podívat se na Americký sen (animovaný film o americké centrální bance) - já si chci s nadhledem "zkonzumovat" obsah filmu, Filípek si spíš užije animovanou formu...

pondělí 25. listopadu 2013

Relax Mobil

Už po poledni jsem byl dnes totálně "vyšťavený" a den pak kolem mě plynul "tak nějak mimoděk".
A tak jen "dočerpám" jedno téma z minulého týdne: stále mi na mobil někdo volal z čísla 840 999 888 - vtip je v tom, že volal na "indický mobil", tedy na číslo, které v ČR neužívám, je používáno jen v zahraničí na cestách, kde je výrazný časový posun, pro příjem SMS z ČR a zasílání SMS do ČR. Což platilo obzvlášť na turné po Indii - proto to označení "indický mobil".
Jak jsem následně přes internet zjistil, byla to volání od společnosti Relax Mobil, ale vyplnil jsem jim na webu kontaktní formulář s uvedením jména "Nemám Zájem", obtěžovaného telefonního čísla "indického mobilu" a mailové adresy "nikdo@centrum.cz", do vzkazu napsal, že si nepřeji být obtěžován jejich voláním, a kupodivu je zatím, zdá se, klid.
:-)

neděle 24. listopadu 2013

Jako bláznivý

Tak jsme si dnes s Pavlou opakovaně posteskli, že čas letí jako bláznivý...
Dopoledne, když jsme společně vařili (rajskou polévku, bramborovou kaši a řízky), když děti chtěli pomáhat, když Pavla začala být nervózní, že nestihneme děti vypravit na odpoledne, když děti pomáhaly při obalování řízků a blížilo se poledne...
Odpoledne jely děti s pionýrem do Bonga, a nám zase čas bez nich utekl strašně rychle, ani zdaleka jsme doma nestihli udělat vše, co jsme chtěli...



Prostě čas letí jako bláznivý...

sobota 23. listopadu 2013

Věk podle dětí

Svůj věk už řadu let nepočítám, vždy si musím v hlavě spočíst, kolik že mi to je...
Co ale vnímám, je běh času podle věku svých dětí.
Koukám, jak ten čas letí, a to miminko, s kterým jsme museli kdysi cvičit Vojtovu rehabilitační metodu, už dávno není miminko, je to bezva kluk, školák-druhák a slavil dnes své osmé narozeniny.
Mezi dárky dominovaly stavebnice Lego, zase s ním budu stavět, hrát hru Hrad Fortaan, užívat si dětsví svého syna z pozice tatínka :-)


pátek 22. listopadu 2013

(Ne)stíhám

Stíhám všechno možné (snad), rodinu, děti, práci, ale dnes prostě nestíhám svůj blog - mám toho za celý den "plné kecky" a ještě než půjdu spát, musím spravit odchlypující se lemování koberce v obýváku...
A tak jen teskná vzpomínka - fotka z odletu z letní dovolené, co bohužel měla své mouchy, jak to vnímám s odstupem času...


čtvrtek 21. listopadu 2013

Středa a čtvrtek

Jsem tak uhnaný a unavený, že se mi chtělo do titulku napsat "čtvrtek a pátek", jenže je teprve čtvrtek, a chci napsat pár řádek za ošizený včerejšek a únavný dnešek.
Včera zemřel Pavel Bobek - zrovna nedávno jsem se s kýmsi "od kultury" bavil a zkonstatovali jsme, že už o něm nebylo dlouho slyšet - jeho písničky jsem vždy rád poslouchal, nejradši asi písničku Stárnoucí mladík, v níž se možná tak trochu nějak vidím... (Nezobrazilo se video? Klikni zde.)
Slunko se nám za ty dva dny snad vůbec neukázalo... Vítr fučí, co chvíli prší, prostě podzimní plískanice...

Co říct dál?
V poslední době se mi čím dál častěji stává, že nestíhám úkoly, poznamenané v diáři, protože se stále hrnou další a další, takže ty v diáři jen třídím a přesouvám...
Obdobně skoro nestíhám číst maily, jen promazávám schránku a odpovídám na to nejnutnější...
Život se nějak zrychluje na šílené tempo - nebo se já zpomaluji a úkolů je stále stejně?
Kdyby mě kolegové neujišťovali, že to vnímají stejně, tedy že platí první varianta, až bych začal pochybovat, zda se nemám smířit s variantou druhou...

středa 20. listopadu 2013

Zase nebudu stíhat

Protože vím, že zase nebudu dnes stíhat (ráno musím opět k zubařce, "provizorka" se během dne hnula, odpoledne, či spíš navečer mne čeká SDčko...), šidím dnešní zápis na blog vtípkem z novin...

Převzato z MF-E15

úterý 19. listopadu 2013

V poklusu

Opět jeden z hektických pracovních dnů...
Když mi ráno z rádia hlásí, že slunce vyjde asi za hodinu, a já už jedu do práce, moc to optimismu do žil nevlije.
V práci vše jaksi v poklusu, i když alespoň malá pochvala od šéfa potěší (neřekl ji mně, ale říká to jiným, to je ještě lepší). Ví, že kmitám, že jedu jak šroubek. A jak mne naučil můj první vedoucí, když je co chválit, říkejte to ostatním, když něco není v pořádku, řekněte to nám, ať to hned uvedeme do stavu k vaší spokojenosti. Chválu pějte před ostatními, kritiku sdělte nám a vyřešme to hned.
Po práci dom, rychle cestou nakoupit, pak poklusem na třídní schůzky...
Jen to slunko zase není celý den vidět... Proč se schovává za mraky?
Nesmím slunku křivdit, po poledni se snažilo skrze mraky, i když poněkud neúspěšně, trochu prorazit... A pak se mu to dokonce na čas skutečně podařilo...

pondělí 18. listopadu 2013

Goro před Tokiem

Kdysi v dobách mého dětství byl populární seriál Goro bílý pes, a dodnes z té doby máme přísloví Zmatenej jak Goro před Tokiem.
A já si tak dnes celý den připadám.
Ráno jsem po dlouhé době zase chystal pro všechny snídani a Filípkovi do školy svačinu - s mým odchodem z domova vstával i zbytek rodiny, Lenka jde po 3 týdnech marodění do školky a Filípek do školy.
Na Novolíšeňské opravují autobusové zastávky, místo je sice relativně normálně průjezdné, ale trochu mne to ráno zmátlo.
A že je zataženo, byla tma skoro celou cestu do Vyškova, a tak jsem si připadal zmatený i za volantem.
Pracovní den byl taky jakýsi zmatený, neřeším teď "ajťáčtinu", ale inventuru majetku, a už mi ty sestavy a sloupce čísel běhají před očima, i když je před očima nemám :-D
Kolegyně z VS mne "nachytala", že jsem zapomněl poslat přílohy k mailu, zmateně jsem jich poslal jen část, nikoliv všechny...
Prostě jsou kolem mne zmatky...
A venku vlezlá zima, větrno, šedivá až černá clona mraků po celé obloze, slunka nevidět...
Když mi pak u oběda vypadla plomba (budu muset ráno na zubní), a navíc jsem se o ostrý zub škrábl do jazyku, začal jsem se vážně modlit: Jesus, have mercy on me! (Ježíši, smiluj se nade mnou! [Lk 18,38]).
Co mi ten den ještě hodlá přinést?


Naštěstí už odpoledne až do teď nic kritického nepřineslo...
Teď už začínáme s dětmi povídat o škole a školce, o úkolech, o hrách...

neděle 17. listopadu 2013

Už 24 let

Už 24 let uteklo od sametové revoluce. A Tomáš Klus nám stihl krásně nahlas říct, že máme "demo-demokracii"...
A když o tom tak uvažuji, chce se mi mu dávat za pravdu. Co chvíli...
Na zahradě nám zbytek úrody zničily ranní mrazíky, ačokča dozrála, rajčata a cuketu ale mráz již spálil...
A rodina už spí, Leničku jsem uspal triem písniček: Sako ze sametu a Přítel od JN, Salome od KK...

A já tu jen tak do éteru vystřeluji své dojmy dne. Sorry, mám podzimní tesknou náladu... Splín ze mne jen pryští!

sobota 16. listopadu 2013

Prvně v ČR

Dnes se (nejen v Brně) konaly dvě akce "prvně v ČR" - sbírka pro potravinovou banku (viz poznámka IH, ale u nás v Brně na Vinohradech jaksi nikoliv) a Noc divadel, a ta se nám vskutku vydařila.
Na víc psaní pro blog nezbývá čas...

pátek 15. listopadu 2013

Vírský sumec / Trampský bál



Dnes to mám jednoduché, bolí mne zub (co mi ho zubařka před pár dny rozvrtala, něco se pokazilo), a včera jsem dostal mailem výše uvedenou pozvánku, která stojí za zveřejnění... Takže stručné a jasné, předávám dál... (Kliknutím na obrázek jej zvětšíte na lepší čitelnou verzi.)

čtvrtek 14. listopadu 2013

Šedobílý

Šedobílý se mi zdál den hned po ránu, když jsem z čelního skla auta musel škrábat poměrně pevnou ledovou krustu, která se v průběhu noci (spíš nad ránem) vytvořila z padající mlhy. A šedobílé byly trávníky, pokryté jinovatkou. Hold se paní Zima hlásí o své pomalu ale jistě, v předpovědi počasí slibují sníh dnes v noci i na vysočině...
Šedobílé, lehce do oranžova, byly mraky ráno nad východním obzorem.
Jak to vypadalo přes den, skoro nevím, než se vracím z práce domů, je už zase skoro tma.
A na šedobílé téma psala včera i Bára: Lék na trudomyslnost...
Každopádně já si teď procházím jakýmsi stavem "nemám dostatek sil na nic", někam se s podzimem zcela vypařila má věčná neutuchající aktivita...
A tak si dnes dovolím spíš trochu citovat:


Lidé nějaké své hledání nevzdali. Hledání je součástí našeho lidství. Každým tepem svého srdce vyjadřujeme neklid, ustavičně něco chceme a o něco usilujeme. Pořád hledáme třeba štěstí, harmonii, uznání a krásu. Už svatý Augustin říkal, že naše srdce je neklidné, dokud nespočine v Bohu. Jestli tím spočinutím myslel nějaký mystický zážitek v této časnosti, anebo odkázal na potom, až se naše srdce uvede do klidu definitivně, těžko rozhodnout. Určitě ale ten výrok vystihuje podstatu lidství.
I v této době lidé hledají a touží, po spočinutí v Bohu touží a ne vždycky sami svému hledání rozumějí. Nicméně poměrně dobře vědí, že se mají vyhnout církvi, protože ta jim to, co hledají, nedává.
Pokud v cirkvi lidé nenacházejí uspokojení a žádné naplnění cíle jim neposkytuje, co jim tedy může nabídnout?
Snad může poskytnout střechu nad hlavou těm, kdo o tajemství bytí a smyslu svého života chtějí přemýšlet nejen o samotě. Pro mě osobně církev představuje klubko živých vztahů, ty lidi v církvi něco spojuje, oni se na spočinutí v Bohu těší společně a té touze našeho srdce společně rozumějí. To je celé. Církev je sdílení.
(Citace z textu České Pozice "Farář Miloš Rejchrt: Může přijít i tyranie".)

středa 13. listopadu 2013

Šedivý

Jak teď jednotlivé příspěvky nazývám přídavnými jmény, dnešní je zcela nasnadě: šedivý.
  • Od rána se zabývám "šedivými" úkoly, nekonečnou sérií drobných uživatelských požadavků či telefonátů;
  • od rána do setmění byla obloha šedivá, lehce mlhavo, takže snad i vzduch byl trochu viditelně šedivý;
  • i myšlenky z toho všeho taky nějak zšedly...
Klid, to jsou jen impresionisticky šedé dojmy :-o Z šedého konce podzimu a blížící se zimy, kdy mi dnes i to spadané listí připadalo šedožluté :-D

úterý 12. listopadu 2013

Slunný mrazivý

Slunný a mrazivý byl ten dnešní den.
Zatímco rodina vyspávala (Filípek po vypití rozdrceného prášku antibiotik, smíchaného s medem a čajem, zase hned usnul), já škrábal námrazu z okna auta a frčel do práce.
Přes den se vyčasilo, ale zima zůstávala (sice vystoupala teplota nad deset, ale studený vítr vyvolával pocit, jako by snad stále mrzlo).
A zívající jsem sice skoro celý den... Přesto jsem zvládl odpoledne protáhnout tělo v plaveckém bazénu.
Fišíček se začal učit, Lenička, aby nezůstala pozadu, vytáhla desky z logopedie.

Nádherná fotka kdesi od Kohoutího vršku ... Podzim umí být krásný (i mrazivý)!

pondělí 11. listopadu 2013

Unavený bolavý

Tak jsem si myslel, že si pomohu, když zůstanu místo divadelního tréninku doma, ale nějak to není ono.
Bolí mne "celej člověk", i když s dětmi polehávám... Mno, vlastně jsem jediný člen domácnosti, který není zatím nemocný - nebo už taky?
Chvíli jsem celou rodinu zabavil skládačkami z kostek LEGO - vybrali jsme 4 sady stejných kostiček a vždy jeden ze své sady něco složil, načež ostatní tři měli za úkol skládačku věrně zopakovat. Kupodivu nejtěžší oříšek to byl vždy pro Pavlu.
Zívu, půjdu uspávat dcerunku, tak dnes asi nic víc pro blog "nezplodím" :-o

neděle 10. listopadu 2013

Ospalý rodinný

Den byl jakýsi ospalý. Asi proto, že Pavle natekly obě oči, slzí a stále spí... Prostě se jí usadila infekce ve spojivkách, má naběhlé uzliny na krku...
Obě děti pokašlávají, byť už jsou doma týden, už je to doma samozřejmě nebaví, stále se dožadují pozornosti...
A tak to bylo všechno na mně, takže jsem z toho řádně utahaný a možná usnu s Leničkou - zvolila si mne, že ji mám dnes uspávat.
A samozřejmě jsem neudělal ani ň z toho všeho, co jsem si na víkend naplánoval - vařil jsem, pral, staral se o děti a na víc nezbýval čas.
Ale našel jsem v archivu jednu celkem obstojnou fotografii toho obrazu, o němž jsem psal včera...


sobota 9. listopadu 2013

Utančený

Ráno jsem si sbalil věci do divadla (své osobní, i ty uskladněné ve sklepě / divadelním skladišti), stavil se na nákup v LIDLu a dojel do Zbrojovky (Pavlu jsem nechal doma, přijda až na zkoušku celého představení na čtrnáctou hodinu).
Od desíti do jedné jsme pilně trénovali jednotlivé tance, pilovali a pilovali.
Pak jsme poobědvali polévkou z fazolí a cukety (které jsem včera pro celé divadlo navařil plný "papiňák").
Od dvou cca do půl páté následovala zkouška celého představení Kytice (to už byla přítomna i Pavla, jediná měla privilegium neměnit kostýmy), protože nás čeká (možná derniéra) představení v Hranicích na Moravě 21. listopadu od 18:00.
Šlo to kupodivu celkem dobře, a bez výrazných chyb a konfliktů...
Snad proto, že další program byl příjemný a odpočinkový, gratulace, předání narozeninového daru a "minimejdan" u příležitosti malého životního jubilea naší paní šéfové. Když si uvědomíte, že jsme před pěti lety hrály v Barce představení nazvané "A mám to za padesát", asi nemusím víc prozrazovat. Tak snad jen to, že jsme Haně dali dar, nádherný obraz od sestry Veroniky (z kostela Sv. Michala), který jsem pro Hanu právě pro tento účel zakoupil (a členové divadla následně částečně přispěli).
V umění se v tomto směru zas tak moc nevyznám, a nafotit obraz "tanečnice a smrti" se mi nepodařilo - od sestry Veroniky jsem jej dostal rovnou zarámovaný a pod sklem, jak byl na jaře na Noci kostelů prezentován v Angeliku - takže jen pro představu: zkuste si spojit tak nějak dohromady níže uvedené obrazy (i) Barbora Bálková - Z cyklu Mezi světy, Tanec života a smrti, 2007 a (ii) Edgar Germain Hilaire Degas, Baletní škola - z prvního obrazu vezměte kontrast, myšlenku rozhraní života a smrti, z druhého pak (snad) styl malby...

(i)

(ii)

pátek 8. listopadu 2013

Utahaný

Sice jsem už zase utahaný jako kotě, ale po návratu z práce spokojený, práce se mi dnes dařila...
A teď mám před sebou rodinný a divadelní víkend.
Večer divadelní zkouška (Pavlu nechám doma, ať se doléčí), zítra celodenní divadelní soustředění (snad Pavla bude moct též), v neděli bude programem rodina, domácnost a možná i zahrada (ale předpověď počasí v tomto směru příznivá není). Uvidíme... Má se ochlazovat (snad to bude platit jen pro počasí).


čtvrtek 7. listopadu 2013

Zoufalý

Pavla si po dlouhé době přečetla, co že píšu na blog. Včerejší příspěvek ohodnotila slovy: "Je to dobře napsané, ale je to takové ... zoufalé!
Ano, občas si připadám zoufalý. Snažím se být dobrým otcem, dobrým manželem, dobrým "ajťákem", dobrým tanečníkem, dobrým předsedou samosprávy panelového domu... Jenže toho je nějak moc najednou a sice to všechno jde dělat, ale když se to nevhodně sejde, někdy se to prostě nedá sladit, a v něčem pak hold dobrý nejsem...
No a když se to pak sejde tak, jako nyní (obě děti doma, Filip s angínou, která se nakonec neobešla bez antibiotik, Lenka s infekcí u pusiny, která byla důsledkem slabšího průběhu asi téže angíny, Pavla dneškem vypadá, že bude marodit též), je toho na jednoho člověka nějak moc...
Uvidím, jak to vše zvládnu a co přinesou další dny!

středa 6. listopadu 2013

Podivný příspěvek

Vím, tento příspěvek asi bude leckomu připadat podivný, začnu jej totiž citátem z Bible:
Nikomu nedlužte nic než vzájemnou lásku; kdo miluje druhého, totiž naplnil Zákon.
Vždyť přikázání "Necizolož, nezabíjej, nekraď, nezáviď" a všechna ostatní jsou shrnuta ve větě: "Miluj svého bližního jako sám sebe."
Láska bližnímu nikdy neublíží - proto je naplněním Zákona láska.
(Citováno z Epištoly k Římanům 13,8-10)


Proč ten citát?
Protože když člověka okolnosti donutí brát jeden úkol za druhým mechanicky (například ráno jsem si do svého harmonogramu musel nově přiřadit podávání antibiotik Filípkovi - naštěstí umí Fíšek okamžitě zase usnout), má sice čas na přemýšlení, neboť nad samotným úkolem přemýšlet netřeba, ale pak se nám, zvyklým pracovat hlavou, řešit logické úkoly, jaksi v hlavě nevyužitá kapacita rozběhne naplno a vymýšlí...
A přemýšlím, inspirován tím úvodním citátem z bible o tom, zda život lze skutečně naplnit láskou, když v reálu kolem sebe vnímám spíš jen projevy sobectví, sebestřednosti, ignorace... Proč myšlenky a skutky / realita se tak často liší, co víc, proč mám dojem, že si protiřečí...
No a takové a podobné myšlenky se mi točí v hlavě, když se zabývám například pasivním počítáním věcí ve skladě...
Život je občas podivný!
A vnímání podivností se odráží dnes nějak hluboce i v mé duši.


A když si pak přečtu na České Pozici článek Za co si Václav Klaus vysloužil v USA cenu bojovníka proti komunismu a příslušný dokument americké nadace, nějak si říkám, že nebýt vlastní rodiny, kde se vzájemně zahrnujeme láskou, co si mám myslet o zbytku světa, kde se ztratili ostatní radosti života?

úterý 5. listopadu 2013

CCC 2013

Ráno mne probouzí tma sahám si na zápěstí
Zda mi to ještě tluče zdali mám ještě štěstí...


Vstát o půl páté ráno, když mne v noci zase vytrhla ze spánku Lenička, když jsem sice usnul s dětmi již cca o půl deváté večer, ale po půl desáté jsme přenášeli spící Leničku do jejího pokoje, a nemocný Filípek se v noci polo probouzel a vytrhával mne ze spánku též - prostě vstát po takové noci brzy ráno je celkem "slušná zabíjárna".
Ale vykutal jsem se z postele, uvařil si "kotel kafe", pro rodinu ovocný čaj, přesvědčil Filípka, aby z lahvičky vypil trochu čaje se lžící medu (v kteréžto směsi byla nadrcená tabletka antibiotik), oblékl se a vyrazil do tmy.
Překvapil mne drobný déšť, spousta lidiček v MHD (tolik nešťastníků musí vstávat stejně brzy), samolibý Klaus na předvolebních plakátech i teď, deset dní po volbách (reklama nasvícená na bigbilboardu, úsměv jest snad spíš pošklebkem těm už po ránu unaveným lidem, což si její tvůrci neuvědomují, jak je to kontraproduktivní, taková reklama přece jenom naštve)...
A ve "žluťáskovi" v podstatě půl cesty "internetím", signál ucházející, až na drobné výpadky, které přešly v trvalý výpadek Internetu poslední hodinu... Až na to, že se mi zavírají očka... Cestu jsem si pak krátil sledováním upířího filmu Temné stíny (pěkně v angličtině s titulky).

Toliko na úvod, a teď k programu konference (někdy jen přebírám text oficiálního programu, někdy naopak je komentář čistě můj, jak kdy, jo a nezabýval jsem se tím, že bych opravoval plánované časy na přesné reálné časy):

Program konference 2013

9:00 – 9:30 Od Cloud computing k Big Data
Jan Šedivý, ČVUT FEL, Katedra kybernetiky
"Pan učitel" začal výletem do historie. Od roku 1990 (zrod toho, co dnes známe jako www) vnímáme "šílený" rozvoj internetu, s jeho obrovským růstem uživatelů a dat. Zabezpečit dostatečně rychlý a kvalitní přístup k těmto informacím vyžaduje nové technologie, které dnes nazýváme cloud computing. Nepřekvapuje, že globální portály jako je Google, Yahoo, Amazon a další jsou dnes závislé na velkých datových centrech s cloudovými technologiemi, které jim dovolují poskytovat data po internetu rychle a spolehlivě. Čím více dat máme k dispozici, tím je obtížnější jejich efektivní využití. V posledních několika letech proto nabývá stále na větším významu schopnost informace lépe kategorizovat, extrahovat, spojovat, předpovídat a na jejich základě lépe rozhodovat atd. Tyto technologie pro zpracování velkých dat se nazývají Big Data. Jaké jsou další směry vývoje?
Např. YouTube má denní přírůstek cca 1TB dat denně! To pro příklad. Ve výsledku to znamená ohromné nároky na datová centra, jejich chlazení, jinak řečeno technologicky "růst cloudu" znamená růst "big data". Charakteristiky, které musí být z hlediska uživatele zabezpečeny, jsou zdánlivě nekonečná elasticita výpočetní kapacity, nekonečná paměť, dokonalé zálohování a dokonalá bezpečnost dat. Abych se ve výsledku dostal kdekoliv a kdykoli k datům - a stačil mi libovolný browser. Jako příklad vývoje uvedena firma amazon.com, jejich AWS...
Dobrá přednáška, v závěru zajímavě odkazující na 2001 A Space Odyssey od A. C. Clarka!

9:35 – 10:35 FORPSI Cloud jako stavebnice vašeho IT
Milan Leszkow, CTO, INTERNET CZ, a.s.
Heslo: Poskládejte ze základních stavebních prvků jako jsou Cloud servery, Object Storage, Unified storage, Monitoring a Load balancery flexibilní řešení vašeho IT. Data centra umístěna ve třech zemích (IT, CZ, FR) s vlastním pay-per-use modelem! Popsán do detailu... Všechna data ukládána ve 3 kopiích!
Na www.forpsicloud.cz je aplikace visualcloud pro analýzu... Budu mít co zkoušet!

10:45 - 11:15 Site Recovery - záložní infrastruktura ve druhé lokalitě
Pavel Žák, administrátor cloudové platformy, Master Internet
Martin Žídek, technický ředitel, Master Internet
Představen příklad cloudu postaveného na dvou datacentrech s plně redundatní architekturou v Brně a Praze, na bázi VMware Site Recovery... Čistý technický popis, ve kterém se nějak ztrácím, navíc "blbne" headset, který má nasazen přednášející, tož je mu špatně rozumět!


11:15 – 11:45 Přestávka na kávu, maily, SMS :-o

11:45 – 12:15 PivotalONE: Framework pro cloudové aplikace
Luděk Šafář, Manager Systems Engineer, EMC Czech Republic
V přednášce se hovořilo o aplikacích, kteréžto musíme mít krom informací a znalostí. Aplikace umožňují uživatelům pracovat s daty, aplikace doplňují business logiku. Vyvíjet aplikace vyžaduje jiný/nový přístup a jiné/nové technologie, které z principu umožní odstínit vývojáře od detailů infrastruktury. EMC Pivotal pak k tomu představuje pro zejména Java vývojáře možnost vytvářet aplikace s využitím výhradně otevřeného software a nasazovat je automaticky v cloudových prostředích. Java je po jazyku C (v němž je napsán UNIX a proto je nejrozšířenější) nejrozšířenější jazyk na webu. Vše v PivotalONE je založeno na OSS platformách! Přišel pojem Hadoop a já zjistil, že mi něco uniká :-) [1] a [2]...

12:20 – 12:50 Rimatrix S – revoluční řešení pro rychlejší výstavbu datových center
Ing. Tomáš Brůžek, Project Manager, Rittal Czech, s.r.o.
Zatímco individuálně řešené datové centrum (DC) vyžaduje několikaměsíční fázi výstavby, s řešením Rimatrix S (standardizované DC založené na modulech) lze vybudovat potřebné kapacity za podstatně kratší dobu, právě díky modularizaci. Standardizované řešení zahrnuje moduly serverových skříní, napájecích systémů, nového konceptu chlazení s garancí hodnoty PUE až 1,15 a třístupňový monitoring. Že by třeba i kontejner na plochou střechu?

12:55 – 13:25 Budujte váš cloud takový, jaký ho chcete mít vy (a ne výrobci)
Vladimír Blažek, Senior Solutions Consultant, File & Content Solutions, Hitachi Data Systems
Hitachi Data Systems je nejen výrobcem cloudové infrastruktury a partnerem předních světových poskytovatelů cloudu, ale i vizionářem směru, jakým se bude cloud ubírat. Hitachi Data Systems má v první řadě poněkud jiný pohled na cloud, k té prezentaci se ještě vrátím... (sjednocení digitálního obsahu, zužitkování informací obsahem nesených, zužitkování zahozených či neužívaných, nepřiřazených dat...)


13:25 – 13:40 Přestávka na kávu, maily, SMS :-o

13:40 – 14:10 StruxureWare for Datacenters - moderní management pro datová centra
Václav Míka, District Manager pro Českou republiku, APC by Schneider Electric
V datových centrech není nejdůležitější znát pouze stav jednotlivých technologií. Trendy ukazují na potřebu jejich správy, předvídání vývoje a okamžitých reakcí na nové události, neboť datové centrum je komplexní systém. Pomoci nám má DCIM (Data Center Infrastructure Management), komplexní dohledové nástroje. A to nejen ty základní sledovací, ale i reaktivní (upozorní), proaktivní (snižování rizika ztrát) a optimalizační (umí i předpovídat).
Ale napadá mne přirovnání: Bagr na naše malé pískoviště.

14:15 – 14:45 Nebojte se migrace do cloudu
Marek Fogl, Sales Executive Manager, České Radiokomunikace a.s
Přechod do cloudového prostředí bývá spojován s obavami z migrace. Přednášející se nás snažil přesvědčit, že zkušenosti z praxe ukazují, jak moderní cloudové technologie umožňují bezpečný a ve své podstatě i jednoduchý proces přechodu. A s infrastrukturou vysílačů, které v době analogu "žraly spoustu energie", která je ozálohovaná a všelijak zabezpečená a dnes v "digitálu" už nejsou plně užity! K tomu 2.600 km optických tras...
Že bych u nich poptal malé DC nahoře na Kojálu?

14:45 – 14:50 losování návštěvnické ankety (to už já osobně spěchám na autobus...)

pondělí 4. listopadu 2013

Příšerný den

Dnes byl prostě příšerný den.
Říkám si to od rána a budu si to říkat i dál po zbytek dne, bohužel.
Někdy nad ránem (cca ve čtvrt na čtyři) za mnou do ložnice vpadla Lenička a zavrtala se ke mně pod deku. Chvíli na to dorazila Pavla, která při uspávání usnula u Filípka. Další hodinu jsem spal jen tak na půl, a pak to vzdal, vrtící se dítě nezvládám, navíc jsem musel tam, kam i král chodil sám a pěšky. A spánek tak skončil nečekaně brzy.
Výsledek? Celý den zívám, všude se mi zdá chladno (tedy nejen zdá, ráno byly jen tři stupně, přes den sice těsně nad deset, ale hnusný vlezlý vítr), chce se mi spát, nic se mnou není, cítím se totálně rozlámaný... "Přežívám!"

neděle 3. listopadu 2013

Opičím se

Trochu se budu opičit po svém vlastním včerejším příspěvku.
Filípek prospal cca 2/3 den, Lenička je teď navečer opět dost nevrlá, ale už nemá teploty, zato Filípek má svých (bohužel standardních) 38,6 - no prostě jsou zítra oba k paní doktorce, tentokrát se tohoto úkolu bude muset zcela zhostí Pavla, Lenička proto, že má oteklou celou pusinku, Filípek rpto, že se nám bez antibiotik nedaří zdolat jeho angínu.
Já měl taky nějaké žaludeční problémy (snad nemám vřed!), prospal část odpoledne vedle Fišíčka, teď půjdu uspávat Leníska a tužím, že u ní usnu...

sobota 2. listopadu 2013

Podivný, líný, ospalý

Podivný, líný, ospalý - taková přídavná jména bych přiřadil dnešnímu dni.
Filípek sice už angínu ([odkaz1], [odkaz2], [odkaz3]) částečně překonal, "z nejhoršího je venku", ale skoro celý den pospával. Na druhou stranu, už konečně prvně od návratu z podzimního pětidenního tábora projevil zájem o hru na počítači - a to je zjevná známka zlepšení jeho zdravotního stavu!


Já si průběžně přes den snažil zlepšit svou znalost angličtiny, poslouchal BBC, četl jejich zprávy...
Navečer děti projevily zájem o hru Regrowth, kterou kdysi objevil Filípek, teď jde v jeho stopách Lenička... A dívali jsme se (já minimálně, vařil jsem na zítra dle Leniččina přání polévku s čočkou) na první díl dalšího ročníku StarDance (VI.).
Jak říkám, podivný, lenivý, ospalý den...

pátek 1. listopadu 2013

Zase jednou popovídáme aneb "kolotoč dní"

Tak mám za sebou zase den, který by šlo nazvat kolotoč:
  • kolotoč v práci, vše v poklusu;
  • kolotoč odpoledne doma - děti stále "hicují", mám obavu, že je do pondělka doma "svépomocně nevykurýrujeme";
  • kolotoč na divadelním tréninku - sice se nás nesešlo mnoho, ale spousta "práce" se zvládla;
no a teď večer jsem doma "našel" spící Leničku, Pavla si šla na chvíli k Filípkovi (a asi tam usnula), a já si zase jednou popovídal se svou vlastní maminkou (o níž běžně hovořím jako o babičce Zdeňce - děti sice vnímají pojmy maminka maminky a maminka tatínka, ale aby nedošlo v běžném hovoru k mýlce, je pro ně má maminka "babi Zdeňka" a Pavly maminka "babi Věra"), "zafilozofovali" jsme s mamkou o životě, probrali volby, jak se mám v práci atd. - normálně nám na to totiž v "kolotoči dní" nezbývá čas...