Bylo to včera nakonec trochu jinak. Lenička ležela v mém náručí, seděl jsem u počítače, z filmu Kdopak by se vlka bál jsem neviděl skoro nic a Leničku jsem ještě neuspal. Pak usnula na gauči za mými zády, když jsem ji tam vyrobil takový malý pelíšek, a ještě jsem následně uspával Filípka čtením příběhu o Kožešince.
Po konzultaci s Pavlou jsem nakonec svou úvahu k projevu pana prezidenta dal do neveřejné sekce svého blogu, případnému zájemci z řad kamarádů a přátel ji zašlu mailem.
Dnes jsme byli na návštěvě u babičky, děti si tam pěkně docupitaly, přesto odpoledne nespaly, pak jsem se s nimi odpoledne vrátil dom (Pavla se dom vrátila hned po obědě, já odpoledne pomáhal Jarkovi s přípravou na pondělní zkoušku). Cestou na zastávku autobusu mi Filípek na chvíli pěkně zamotal hlavu, řekl, že běží napřed na zastávku, ale když jsme tam s Leničkou pomalu došli, Fifi nikde. Bafnul jsem Leni do náruče, běžel s ní na zastávku trolejbusu, zda to Filípek nepopletl a nešel tam. A nakonec jsem ho našel u paneláku, že prý si prohlíží, jak jsou domy barevné...
Teď smažím rodině k večeři sekanou, děti, jak nespaly, jsou trochu plakánci, snad se je večer podaří brzy uspat.
Žádné komentáře:
Okomentovat