Marodit není žádná sláva. Pořád se cítím rozlámaný, bolí mne klouby, malý knedlík v krku je stále stejný, sice neroste, ale nemizí, spotřeba kapesníků nijak výrazně neklesá. A pořád jsem unavený a spací.
Takže si neschopenku vůbec neužívám.
Stavoval se ru za mnou kamarád, tak jsme to rozebírali: kdybych marodil třeba se zlomenou nohou, tak by to bylo o něčem jiném. Sice by mi bránila v pohybu (sádra na noze), ale hlava by si užívala volna, četl bych, psal na notebooku, studoval, rovnal knihy (když bych si k tomu nějak šikovně sedl) - ale takhle? Pořád se mi chce spát, únava bere energii, prostě to není žádná sláva...
Na zaklade naseho vcerejsiho rozhovoru o "marodeni se zlomenou nohou", si zde dovolim uvest onu povestnou vyjimku, ktera potvrzuje pravidlo - uz 2 dny me boli zub, dost me to stve, jsem podrazdeny, naladovy a nic me nebavi.Ale zitra uz s tim jdu do "servisu", tak snad uz bude dobre.Ta znicehonic se objevujici a pulzujici bolest, kterou nemuzu nijak ovlivnit uz me opravdu nebavi.
OdpovědětVymazat