Život v poklusu

Já vím, už jsem si tu veřejně stěžoval několikrát:
Žijeme v poklusu, ve stále větším tempu, nestíháme...
Ráno do práce, kde se nároky snad den ode dne navyšují (všimli jste si: na kolika pracovištích se provádějí úspory tak, že se zruší pracovní pozice, úkoly ze zrušeného místa se převedou na ostatní, samozřejmě bez úpravy platu těch, co jsou novými úkoly zahlceni, a jede se dál?).
Odpoledne dom, kde děti jaksi nevnímají, že ten či onen den toho bylo na rodiče mnoho a že jsou unavení - děti se prostě právoplatně dožadují své porce pozornosti od rodičů...
Když se k tomu přidají aktivity typu divadlo či správa bytového fondu, ve výsledku je den zakončen nikoliv klidným usnutím, ale propadnutím se do spánku...
:-o