Podivná rána

Abych nepsal stále stejnou pesimistickou písničku (není mi lépe a mohl bych ji psát), zkusím alespoň malou špetku pozitivna.
Ráno mne místo budíku probudil Filípek a byl mým "ranním průvodcem", v koupelně, u chystání kávy a čaje, povídal, usmíval se na mne... Nevědomky se mi snažil svou aktivitou "nalít do žil" něco své dětské energie...
(Podobně tomu bylo i v pondělí, jen Filípek vstal asi deset minut po té, co jsem začal šramotit v kuchyni.)
To ráno nebylo špatné, jenže cca za dvě tři hodiny se začnu cítit unaven a vleče se to až do večera, a usínám po uspání syna. A už tento podivný stav trvá na můj vkus příliš dlouho... Zítra už jdu k lékaři...