Zase mám za sebou den, kdy jsem "lítal" od jednoho "drobného" problému k druhému, není za mnou vidět žádná "konkrétní práce", byť jsem se celý den nezastavil, a padnu do postele...
Ale na "Leniččině školní akademii", kdy pasovali její o rok starší spolužáky ze školky na školáky, jsem si se slzou v oku uvědomil, že příští rok už bude touto dobou "skoro školák" i má dcera... A tak nějak jsem si říkal, že to veškeré pachtění se má nějakou cenu - děláme to pro naše děti!
Žádné komentáře:
Okomentovat