Další den, o němž přemýšlím, zda takhle má vypadat život...
Koloběh v práci, z něhož jsem doslova ubitý někdy v půlce odpoledne, doma nervózní Pavla, je na děti jako "kulomet", vše chce strašně rychle, a pak, když zjistila, že Lenka má už zase ve vlasech vešky (a Pavla to následně zjistila i sama o sobě) - počítáno u obou na jedince, dva či tři, ale přesto že asi nezbývá, než zítra odpoledne se poctivě věnovat "odvšivení", je celá špatná z toho, že přijde o svůj "dlouho plánovaný babinec".
No a divadelní trénink? Nervozita "před Indií" začíná stoupat nějak příliš brzy, ještě přece zbývají téměř čtyři týdny do odletu - ale je to hodně nebo málo?
Takže titulek vlastně lže: pořád to ještě "dávám", jen jsem z toho čím dál víc unaven... Ze všeho kolem sebe...
OdpovědětVymazat