Nevidět před sebou tu vidinu nádherného cíle, dalšího divadelního turné do Indie, asi bych se už dávno složil a na vše se "vybodnul".
Permanentní shon v práci jest ubíjející, dělám sem tam chyby, ale na druhou stranu jsem dnes konečně opravil a dořešil jeden dlouhotrvající problém s Outlookem, a navíc doslova elegantně tak, aby se do dané skupiny uživatelů dali v budoucnu bez problémů přidat další...
Leničce se ne právě daří čtení, ke slabikám "la" a "ma" přidali ve škole "me" a "le", jenže ona místo toho stále čte jen "e", jako by to první písmenko slabiky neviděla. A Filip začal v písance nechutně "škrábat"!
Pavla se z práce vrátila pozdě, s bolavými zády, a tak jsem jel na trénink sám - nově komponované představení, posbírané a propojené "na efekt" z tanců z Kytice dostává rysy, ale na to, že jedeme za 4 týdny, se cítím málo pevný v kramflecích.
Děti usnuly s Pavlou ve "velké posteli" v naší ložnici rodičů, budu tedy muset vzít za vděk Filipovou postýlkou...
Žádné komentáře:
Okomentovat