Dnešní mise do Prahy byla úspěšná.
Sice jsme ráno museli jet kus místo po dálnici D1 po silnici 602 přes Velkou Bíteš, bo tam při havárii došlo k posunu svodidel a museli to opravovat, ale dojeli jsme včas, kolega stihl shromáždění...
Datový roaming pro ředitelovu služební cestu na příští týden je v podstatě zajištěn, jen se musí zítra "zrobit nějaké papíry", ale hlavní je domluva face-to-face, a ta učiněna byla.
A jako bonus jsou zajištěna víza pro TD MF na "výlet do Indie".
Večer doma v podstatě klidný, Filípek se jen opět dožaduje hry World of Tanks, no, uvidíme, jak si s tím poradí, instalace už běží...
úterý 30. září 2014
pondělí 29. září 2014
Střídavě oblačno
Chvíli slunko, chvíli zataženo, neboli "střídavě oblačno".
Tak to dnes vypadalo nejen na obloze, ale i v práci na mém pracovním výkonu. Už zase celou řadu dní nestíhám "pracovat podle diáře" a věnuji se problémům, jak přicházejí jeden za druhým. Bída :-o
Každopádně mne to značně štve, nestíhám, nepracuji systematicky a pečlivě, jak tomu bývalo, nechal jsem se vnějšími vlivy "rozhodit", a marně hledám ztracenou rovnováhu.
A hlavně mi vadí, že to platí nejen o práci (rozuměj o náplni pracovní části dne "ajťáka"), ale i o rodině, "byťáku" a divadle. Všechno se nějak zrychlilo, všeho je moc...
Odpoledne doma úkoly s Filípkem, Lenka dnes žádné nemá a Pavla odjela na "před-trénink", pak na divadelní trénink, ale na něm jsem se věnoval spíš úřadování ohledně víz do Indie...
¨ A teď chvíli na počítači, nějaký relax, a spát...
Tak to dnes vypadalo nejen na obloze, ale i v práci na mém pracovním výkonu. Už zase celou řadu dní nestíhám "pracovat podle diáře" a věnuji se problémům, jak přicházejí jeden za druhým. Bída :-o
Každopádně mne to značně štve, nestíhám, nepracuji systematicky a pečlivě, jak tomu bývalo, nechal jsem se vnějšími vlivy "rozhodit", a marně hledám ztracenou rovnováhu.
A hlavně mi vadí, že to platí nejen o práci (rozuměj o náplni pracovní části dne "ajťáka"), ale i o rodině, "byťáku" a divadle. Všechno se nějak zrychlilo, všeho je moc...
Odpoledne doma úkoly s Filípkem, Lenka dnes žádné nemá a Pavla odjela na "před-trénink", pak na divadelní trénink, ale na něm jsem se věnoval spíš úřadování ohledně víz do Indie...
¨ A teď chvíli na počítači, nějaký relax, a spát...
neděle 28. září 2014
Svatý Václav přinesl babí léto
Svatý Václav přinesl nádherné babí léto.
Ráno jsem vstával až v osm, na budíka, takže na zahradu jsme dorazili až po desáté. Strávili jsme tam velmi příjemný den, sázel jsem nové keře josty, sklízel patizony, Pavla majoránku - skutečně koření, ne marjánku :-).
A grilovali jsme klobásky a párečky.
Večer pak doma obvyklé povinnosti (koupání dětí, stříhání nehtíků, chystání aktovek), později večer pak neobvyklé povinnosti (dokončil jsem žádosti o víza do Indie za všech 16 členů výpravy).
Proto tak ponocuji a půjdu spát až teď.
Ráno jsem vstával až v osm, na budíka, takže na zahradu jsme dorazili až po desáté. Strávili jsme tam velmi příjemný den, sázel jsem nové keře josty, sklízel patizony, Pavla majoránku - skutečně koření, ne marjánku :-).
A grilovali jsme klobásky a párečky.
Večer pak doma obvyklé povinnosti (koupání dětí, stříhání nehtíků, chystání aktovek), později večer pak neobvyklé povinnosti (dokončil jsem žádosti o víza do Indie za všech 16 členů výpravy).
Proto tak ponocuji a půjdu spát až teď.
sobota 27. září 2014
Monstra vs. Vetřelci
Na závěr pohodové soboty (děti byly s pionýrem v lanovém centru, k obědu jsme si dopřáli řízky, a ledacos jsme doma uklidili, ale nijak se nehonili a neštvali) jsem večer usedl s Filípkem k televizi a dívali jsme se na Monstra vs. Vetřelci.
Je to milá, příjemná a oddechová animovaná sci-fi pohádka pro děti, a já si u ní tak nějak odpočinul.
Nedívali jsme se až do konce, slíbil jsem Filípkovi, že se bude moct dodívat zítra po poledni (nova Cinema to opakuje), a kdybychom se snad nestihli vrátit ze zahrádky, kam se zítra chystáme, nevadí - film už se stahuje. Ostatně, stahovat jej nějak umí i naše nová ("dvouměsíční") chytrá televize, jen jsem ještě jaksi neměl čas si tuto funkci naštudovat a odzkoušet...
Je to milá, příjemná a oddechová animovaná sci-fi pohádka pro děti, a já si u ní tak nějak odpočinul.
Nedívali jsme se až do konce, slíbil jsem Filípkovi, že se bude moct dodívat zítra po poledni (nova Cinema to opakuje), a kdybychom se snad nestihli vrátit ze zahrádky, kam se zítra chystáme, nevadí - film už se stahuje. Ostatně, stahovat jej nějak umí i naše nová ("dvouměsíční") chytrá televize, jen jsem ještě jaksi neměl čas si tuto funkci naštudovat a odzkoušet...
pátek 26. září 2014
Jako přes kopírák
Přemýšlím, co napsat, aby to nebylo jako včera (neb osnova dne je stále stejná: práce, rodina a děti, večer unaveni padáme do postele).
Pravda, při pátku jezdím z práce dříve než ostatní dny (máme tak nastavenou pracovní dobu, 4 dny trochu delší, pátý adekvátně kratší), vyzvedávám děti ze školy - dnes ale místo autem se mnou šlapaly pěšky dom s dětmi od sousedů, a pak si u nás doma společně hrály půldruhé hodiny.
A večer jsem zápasil s předposlední žádostí o víza do Indie, zítra dopracuji žádost za poslední kolegyňku (dnes mi poslala podklady).
Cesta s divadlem do Indie je už v podstatě jistá a začíná se trochu projevovat cestovní horečka - ač odlétáme až 4. listopadu... Tedy za necelých šest týdnů!
Pravda, při pátku jezdím z práce dříve než ostatní dny (máme tak nastavenou pracovní dobu, 4 dny trochu delší, pátý adekvátně kratší), vyzvedávám děti ze školy - dnes ale místo autem se mnou šlapaly pěšky dom s dětmi od sousedů, a pak si u nás doma společně hrály půldruhé hodiny.
A večer jsem zápasil s předposlední žádostí o víza do Indie, zítra dopracuji žádost za poslední kolegyňku (dnes mi poslala podklady).
Cesta s divadlem do Indie je už v podstatě jistá a začíná se trochu projevovat cestovní horečka - ač odlétáme až 4. listopadu... Tedy za necelých šest týdnů!
čtvrtek 25. září 2014
Střípky všedního dne
Dnešní den se mi rozsypal do jakýchsi střípků...
Pracovní část dne utekla jak voda, jen jsem nestihl ozkoušet, zda jsem odhalil tajemství problému, kterým jsem se zabýval už dvě dopoledne - myslím si, že jsem na to přišel (a hned si pro sebe vytvořil návod formou PowerPointové prezentace, abych ho zase nezapomněl), jenže jsem narazil na zamčené dveře...
Doma odpoledne též uteklo, ani nevím jak, pračka, myčka, děti, večeře... Dokud jeden neměl rodinu, žilo se jaksi jinak - to si uvědomuji zejména ve vztahu k věcem SBD, samosprávy atd.
Lenku jsme udrželi vzhůru cca do půl deváté, pak mi v náručí ve své posteli usnula během cca 10 minut.
A já za chvíli usnu též...
Pracovní část dne utekla jak voda, jen jsem nestihl ozkoušet, zda jsem odhalil tajemství problému, kterým jsem se zabýval už dvě dopoledne - myslím si, že jsem na to přišel (a hned si pro sebe vytvořil návod formou PowerPointové prezentace, abych ho zase nezapomněl), jenže jsem narazil na zamčené dveře...
Doma odpoledne též uteklo, ani nevím jak, pračka, myčka, děti, večeře... Dokud jeden neměl rodinu, žilo se jaksi jinak - to si uvědomuji zejména ve vztahu k věcem SBD, samosprávy atd.
Lenku jsme udrželi vzhůru cca do půl deváté, pak mi v náručí ve své posteli usnula během cca 10 minut.
A já za chvíli usnu též...
středa 24. září 2014
Řidiči - lumpové
Mnozí řidiči jsou lumpové.
Nechci tu kritizovat ty, co nedodržují povolenou rychlost, ostatně i já nejezdím po dálnici vzorně 130 km/hod.
Ale řidiči, co jezdí vědomě či "nevědomě" (tváří se, jako že vážně nevěděli) v protisměru na Bzenecké v Brně-Vinohradech (včera jsem takového potkal jednoho, dnes hned dva za sebou, jeden z nich projel nadrzo dokonce kolem zákazové značky přímo před školou Bzenecká), ti mi doslova pijí krev. Nedodržovat jednosměrky se mi zdá mnohem horší, než když někdo jede po dálnici třeba "stočtyřicítkou". A to jim na Bzenecké vůbec nevadí, že to vše snímá kamera na domě...
Sorry, ale dle mne jsou to prostě pitomci!
Abych dal zase dětem školení na téma, že na přechodu se musí vždy rozhlížet na obě strany, i když je to přechod pro chodce v jednosměrce - bezohlední řidiči si totiž jezdí klidně v protisměru!
Nechci tu kritizovat ty, co nedodržují povolenou rychlost, ostatně i já nejezdím po dálnici vzorně 130 km/hod.
Ale řidiči, co jezdí vědomě či "nevědomě" (tváří se, jako že vážně nevěděli) v protisměru na Bzenecké v Brně-Vinohradech (včera jsem takového potkal jednoho, dnes hned dva za sebou, jeden z nich projel nadrzo dokonce kolem zákazové značky přímo před školou Bzenecká), ti mi doslova pijí krev. Nedodržovat jednosměrky se mi zdá mnohem horší, než když někdo jede po dálnici třeba "stočtyřicítkou". A to jim na Bzenecké vůbec nevadí, že to vše snímá kamera na domě...
Sorry, ale dle mne jsou to prostě pitomci!
Abych dal zase dětem školení na téma, že na přechodu se musí vždy rozhlížet na obě strany, i když je to přechod pro chodce v jednosměrce - bezohlední řidiči si totiž jezdí klidně v protisměru!
úterý 23. září 2014
Utahanej...
Tak zase budu jednou super stručnej:
Po pracovním dni dom, a na třídní schůzky.
Filípek sice jednou minulý týden doslova vytočil paní učitelku, ale jinak na něj pěje chválu... A ať si o ní říká kdo chce co chce, je to sice už od pohledu přísná ženská, která se snaží děcka ve třídě trochu zkrotit, ale jinak s ní bude možné vyjít.
No a taky jsme se dozvěděli o novém IS, na nějž škola přechází... Na první pohled to vypadá dobře...
A teď, po poreferování doma, úkolech, večeři a koupání, budu mít skoro problém neusnout při uspávání Filipa...
Po pracovním dni dom, a na třídní schůzky.
Filípek sice jednou minulý týden doslova vytočil paní učitelku, ale jinak na něj pěje chválu... A ať si o ní říká kdo chce co chce, je to sice už od pohledu přísná ženská, která se snaží děcka ve třídě trochu zkrotit, ale jinak s ní bude možné vyjít.
No a taky jsme se dozvěděli o novém IS, na nějž škola přechází... Na první pohled to vypadá dobře...
A teď, po poreferování doma, úkolech, večeři a koupání, budu mít skoro problém neusnout při uspávání Filipa...
pondělí 22. září 2014
Přišel podzim
Přišel podzim. Nejen kalendářně, ale i co se počasí týče.
A vedlejší efekt? Se změnou počasí mne rozbolelo celé tělo, zejména klouby - kotníky a kolena.
Takže se mi obvyklé pondělí (práce, doma úkoly s dětmi, divadelní trénink) zdálo únavné víc než jindy...
A proto tedy ta stručnost!
A vedlejší efekt? Se změnou počasí mne rozbolelo celé tělo, zejména klouby - kotníky a kolena.
Takže se mi obvyklé pondělí (práce, doma úkoly s dětmi, divadelní trénink) zdálo únavné víc než jindy...
A proto tedy ta stručnost!
neděle 21. září 2014
Pracovně rodinná neděle
Tak, tahle neděle byla opět trochu pracovní, a z velké části o rodině.
Dopoledne jsem navařil oběd a znovu se trápil s kapajícím odpadem pod kuchyňským dřezem, sám odjel ke své mamce na Strnadovu, jednak jsem obhlédl střechu (zda včerejší déšť nějak nezmařil mou "natěračskou práci" - nezmařil!), jednak zjistit, co je za problém s babiččinou pračkou (ve filtru jsem našel další "sajrajt", rozebral hadice, profoukl odtok, vše OK, jen čerpadlo vydává jakýsi podivný zvuk, bude to chtít nový kus, a na to už pozvu opraváře).
Doma jsem se pak, zatímco děti byly s Pavlou na představení DÁŠEŇKA ANEB PSÍ KUSY - HAF!, lopotil se zápisy VS SBD, kde mám už 3 zápisy skluz! Tedy v tomto okamžiku už jen dva zápisy, ale čeká mne ještě spousta "papírové práce", která mi prostě v posledních dnech ale vůbec nejde.
A dořešil kapající dřez pomocí Duck izolační pásky!
Večer jsme se trápili s Filípkovou angličtinou, snad se to poddá, nějak se mu moc nechce učit...
A teď? Už všici spí, já uspal Lenku, Pavla usnula u Filipa...
Ještě si trochu pročistím mailovou schránku, a pak si přečtu kousíček knihy a usnu...
Dopoledne jsem navařil oběd a znovu se trápil s kapajícím odpadem pod kuchyňským dřezem, sám odjel ke své mamce na Strnadovu, jednak jsem obhlédl střechu (zda včerejší déšť nějak nezmařil mou "natěračskou práci" - nezmařil!), jednak zjistit, co je za problém s babiččinou pračkou (ve filtru jsem našel další "sajrajt", rozebral hadice, profoukl odtok, vše OK, jen čerpadlo vydává jakýsi podivný zvuk, bude to chtít nový kus, a na to už pozvu opraváře).
Doma jsem se pak, zatímco děti byly s Pavlou na představení DÁŠEŇKA ANEB PSÍ KUSY - HAF!, lopotil se zápisy VS SBD, kde mám už 3 zápisy skluz! Tedy v tomto okamžiku už jen dva zápisy, ale čeká mne ještě spousta "papírové práce", která mi prostě v posledních dnech ale vůbec nejde.
A dořešil kapající dřez pomocí Duck izolační pásky!
Večer jsme se trápili s Filípkovou angličtinou, snad se to poddá, nějak se mu moc nechce učit...
A teď? Už všici spí, já uspal Lenku, Pavla usnula u Filipa...
Ještě si trochu pročistím mailovou schránku, a pak si přečtu kousíček knihy a usnu...
sobota 20. září 2014
Pracovní sobota
Rychle musím napsat příspěvek, než usnu. Filípek mne čtením málem uspal ve své posteli, a vzhledem k tomu, že mám za sebou doslova pracovní sobotu, jsem utahanej jako kotě.
Jednak jsem totiž ráno zjistil, že kape voda pod kuchyňským dřezem (a první pokus o opravu nebyl úspěšný, takže večer se konal druhý - nemám doma vše, takže to je tak, když si člověk musí vystačit s běžným nářadím a silikonem, nemaje potřebná těsnění na výměnu!).
Jednak jsem byl po obědě na Strnadově natírat střechu SANAKRYLEM TOP [1], [2], [3], trvalo mi to asi dvě hodiny (naštěstí bouřka dorazila až dvě hodiny po dokončení nátěru, a vzhledem k tomu, že jsem při odnášení materiálu ze střechy mimoděk chodil i po té části, natírané jako první, a už se barva na tenisky nelepila, předpokládám, že nátěru ta krátká bouřka neublížila)...
A jednak jsem babičce opravoval pračku, měla totálně zanesené sítko odtoku (doufal jsem, a stále ještě doufám, že to byla hlavní příčina, neboť pračka následně vyprala jeden cyklus - jenže u dalšího se zase zastavila, jak vím z telefonátu babičky, takže zítra se tam musím vydat znovu!).
Takže shrnuto a podtrženo, "jedno utahané kotě" se těší do pelíšku :-o
Jednak jsem totiž ráno zjistil, že kape voda pod kuchyňským dřezem (a první pokus o opravu nebyl úspěšný, takže večer se konal druhý - nemám doma vše, takže to je tak, když si člověk musí vystačit s běžným nářadím a silikonem, nemaje potřebná těsnění na výměnu!).
Jednak jsem byl po obědě na Strnadově natírat střechu SANAKRYLEM TOP [1], [2], [3], trvalo mi to asi dvě hodiny (naštěstí bouřka dorazila až dvě hodiny po dokončení nátěru, a vzhledem k tomu, že jsem při odnášení materiálu ze střechy mimoděk chodil i po té části, natírané jako první, a už se barva na tenisky nelepila, předpokládám, že nátěru ta krátká bouřka neublížila)...
A jednak jsem babičce opravoval pračku, měla totálně zanesené sítko odtoku (doufal jsem, a stále ještě doufám, že to byla hlavní příčina, neboť pračka následně vyprala jeden cyklus - jenže u dalšího se zase zastavila, jak vím z telefonátu babičky, takže zítra se tam musím vydat znovu!).
Takže shrnuto a podtrženo, "jedno utahané kotě" se těší do pelíšku :-o
pátek 19. září 2014
Notebooky stále trápí klouby
Když jsem si před spoustou let koupil svůj první notebook IBM (procesor 386), měl jsem s ním jediný problém - opakovaně praskal kloub displaye, do třetice jsem jej už ani nedával do opravy (display se musel vyměňovat celý a ceny náhradních dílů neskutečně s lety rostly), takže jsem jej na konci užíval jen jako počítač, k němuž jsem připojil externí monitor a externí klávesnici - a notebook vůbec neotvíral...
Teď za mnou dojel kamarád s notebookem přítelkyně, který se po otevření nerozběhne a monitor zůstane temný.
Analýza ale prokázala, že základová deska je "živá", procesor řídí spínání ventilátoru dle teploty, vyjmutý disk je funkční a šlo z něj stáhnout data, i CD mechanika testuje přítomnost CDčka.
Pravda, klávesnice nereaguje na nic, ale to je možná dáno tím, že současné moderní stroje testují vstup/výstupní zařízení paralelně, ne jedno po druhém - takže když procesor přijde na to, že nemá funkční display (předpokládám "přežvýkané kabely" v kloubu, mechanický zlom na kloubu není vidět), prostě zastaví činnost a dál nic nedělá (krom toho hlídání teploty a ventilátoru).
Jenže na testování displaye, nějaké pokusy vyměňovat kabeláž spojující desku a display, uloženou v kloubu, jaksi nemám díly. Takže nezbývá než dát "mašinku" na diagnostiku do servisu, a pokud diagnostika potvrdí můj závěr, výměna propojovací kabeláže by snad nemusela být zas tak drahá... I když v řádu většího množství stokorun to asi bude...
:-o
Teď za mnou dojel kamarád s notebookem přítelkyně, který se po otevření nerozběhne a monitor zůstane temný.
Analýza ale prokázala, že základová deska je "živá", procesor řídí spínání ventilátoru dle teploty, vyjmutý disk je funkční a šlo z něj stáhnout data, i CD mechanika testuje přítomnost CDčka.
Pravda, klávesnice nereaguje na nic, ale to je možná dáno tím, že současné moderní stroje testují vstup/výstupní zařízení paralelně, ne jedno po druhém - takže když procesor přijde na to, že nemá funkční display (předpokládám "přežvýkané kabely" v kloubu, mechanický zlom na kloubu není vidět), prostě zastaví činnost a dál nic nedělá (krom toho hlídání teploty a ventilátoru).
Jenže na testování displaye, nějaké pokusy vyměňovat kabeláž spojující desku a display, uloženou v kloubu, jaksi nemám díly. Takže nezbývá než dát "mašinku" na diagnostiku do servisu, a pokud diagnostika potvrdí můj závěr, výměna propojovací kabeláže by snad nemusela být zas tak drahá... I když v řádu většího množství stokorun to asi bude...
:-o
čtvrtek 18. září 2014
Nedávám to
Prostě to zase nedávám. Je toho na mne moc.
Ráno jsem si opět uvědomil, co je to za řeholi zvládnout "ráno s dětmi", vypravit je do školy, když se jim zrovna víc než nechce...
Posudková komise na zdravotní stav "C" byla v postatě formalita, teď už vím, že když do "afgoše" nechci, ani mne tam nemůže nikdo poslat!
Pak snaha o zpracování zápisů, jenže jsem prachsprostě únavou usnul...
Odpoledne X telefonátů s třídní učitelkou Filípka, jest tu snaha o trochu "drezúry" třídy po kolegyni Mádrové, kterážto dává prvákům a druhákům poněkud volnost, aby jim neznechutila školu. Jenže teď je tu protipól, pí. učitelka Krestýnová, a je z toho trochu boj.
Navečer porada VS domu Strnadova. Kolega mne po schůzi "hodil" domů, pozitivno!
Filípek mi chvíli četl, pak usnu, Pavla spí u Lenky.
A za chvíli já prostě "padnu za vlast"!
Ráno jsem si opět uvědomil, co je to za řeholi zvládnout "ráno s dětmi", vypravit je do školy, když se jim zrovna víc než nechce...
Posudková komise na zdravotní stav "C" byla v postatě formalita, teď už vím, že když do "afgoše" nechci, ani mne tam nemůže nikdo poslat!
Pak snaha o zpracování zápisů, jenže jsem prachsprostě únavou usnul...
Odpoledne X telefonátů s třídní učitelkou Filípka, jest tu snaha o trochu "drezúry" třídy po kolegyni Mádrové, kterážto dává prvákům a druhákům poněkud volnost, aby jim neznechutila školu. Jenže teď je tu protipól, pí. učitelka Krestýnová, a je z toho trochu boj.
Navečer porada VS domu Strnadova. Kolega mne po schůzi "hodil" domů, pozitivno!
Filípek mi chvíli četl, pak usnu, Pavla spí u Lenky.
A za chvíli já prostě "padnu za vlast"!
středa 17. září 2014
Velká nevýhoda mobilu
Včera jsem se dlouze (3 hodiny dopoledne, hodina odpoledne) školil, dnes jsme pro změnu 3 hodiny laborovali nad plánovacími dokumenty...
Ale to není to, o čem chci psát, jak naznačuje titulek. Dnešní povídání je o tom, jak mi ráno vlastně mobil nahnal strach.
Dokud nebyly mobily, to, co teď popíšu, se nemohlo stát.
Ráno jsem dojel do práce, mobilem procinkl Pavlu, jak je naším zvykem - signál, že jsem v pohodě dojel.
A očekával jsem, že o půl osmé, až ona dorazí do práce, jako obvykle zavolá, prohodíme pár slov, neb doma ráno na to skoro není čas, popřejeme si hezký den...
Jenže mobil mlčel, tož jsem se snažil dovolat já. A když jsem se v 7:40 nedovolal Pavle ani do kanceláře na pevnou linku, začal jsem mít strach, že se stalo něco nepředvídaného. Po chvíli jsem začal i panikařit, mobil stále marně vyzváněl i při pokusu dovolat se Pavle na mobil i na pevnou... I volal jsem do školy družinářce, zda jsou děti korektně v družině. Jenže pro změnu družinářka, kterou mám uloženu v mobilu, zrovna dnes ráno neměla službu...
Pak jsem se krátce po tři čtvrtě konečně dovolal Pavle do kanceláře - už dost pln obav. A vše se vysvětlilo, prostě se jen sešli dvě náhody: Pavla zapomněla mobil doma (vzala si jinou bundu, než ve které mobil čekal od včera zapomenutý v kapse) a doprava byla dnes v Brně ráno v oblasti Židenic zcela nečekaně pomalejší (hustota dopravy vyšší, řidič trolejbusu až příliš opatrný), takže se cesta do práce Pavle zrovna dnes protáhla zhruba o čtvrthodinu.
Ale jak jsem napsal v úvodu, dokud nebyly mobily, nic takového se nemohlo stát. Prostě bychom se ráno z domova rozešli a večer sešli, vůbec by si takovéto obavy, jak bylo popsáno výše, člověk nemohl přivolat...
Ale to není to, o čem chci psát, jak naznačuje titulek. Dnešní povídání je o tom, jak mi ráno vlastně mobil nahnal strach.
Dokud nebyly mobily, to, co teď popíšu, se nemohlo stát.
Ráno jsem dojel do práce, mobilem procinkl Pavlu, jak je naším zvykem - signál, že jsem v pohodě dojel.
A očekával jsem, že o půl osmé, až ona dorazí do práce, jako obvykle zavolá, prohodíme pár slov, neb doma ráno na to skoro není čas, popřejeme si hezký den...
Jenže mobil mlčel, tož jsem se snažil dovolat já. A když jsem se v 7:40 nedovolal Pavle ani do kanceláře na pevnou linku, začal jsem mít strach, že se stalo něco nepředvídaného. Po chvíli jsem začal i panikařit, mobil stále marně vyzváněl i při pokusu dovolat se Pavle na mobil i na pevnou... I volal jsem do školy družinářce, zda jsou děti korektně v družině. Jenže pro změnu družinářka, kterou mám uloženu v mobilu, zrovna dnes ráno neměla službu...
Pak jsem se krátce po tři čtvrtě konečně dovolal Pavle do kanceláře - už dost pln obav. A vše se vysvětlilo, prostě se jen sešli dvě náhody: Pavla zapomněla mobil doma (vzala si jinou bundu, než ve které mobil čekal od včera zapomenutý v kapse) a doprava byla dnes v Brně ráno v oblasti Židenic zcela nečekaně pomalejší (hustota dopravy vyšší, řidič trolejbusu až příliš opatrný), takže se cesta do práce Pavle zrovna dnes protáhla zhruba o čtvrthodinu.
Ale jak jsem napsal v úvodu, dokud nebyly mobily, nic takového se nemohlo stát. Prostě bychom se ráno z domova rozešli a večer sešli, vůbec by si takovéto obavy, jak bylo popsáno výše, člověk nemohl přivolat...
úterý 16. září 2014
Totálně rozhozen
Po návratu dom z práce jsem dnes totálně rozhozen.
Filípek totiž zase umluvil babičku, aby mu koupila jakousi vystřihovánku. Není podstatné, jak je to kvalitní vystřihovánka, ani kolik stála. Podstatné je, že se nám babička chová dětinsky - byť jsme se včera domluvili, že bez předchozí dohody nebude nic takového dalšího kupovat, zase neodolala.
Jenže kupovat dětem každý den něco cestou ze školy je prostě nevýchovné a nejde to tak dělat...
Filípek teď "seká dobrotu" - ví moc dobře, že babičku prostě ukecal, ale co je to platné, když stejně tak včera sliboval, jak bude "sekat dobrotu" a nic dalšího se alespoň měsíc kupovat nebude...
Nějak si s tím nevím rady - z výchovného hlediska je to zjevně špatně...
Filípek totiž zase umluvil babičku, aby mu koupila jakousi vystřihovánku. Není podstatné, jak je to kvalitní vystřihovánka, ani kolik stála. Podstatné je, že se nám babička chová dětinsky - byť jsme se včera domluvili, že bez předchozí dohody nebude nic takového dalšího kupovat, zase neodolala.
Jenže kupovat dětem každý den něco cestou ze školy je prostě nevýchovné a nejde to tak dělat...
Filípek teď "seká dobrotu" - ví moc dobře, že babičku prostě ukecal, ale co je to platné, když stejně tak včera sliboval, jak bude "sekat dobrotu" a nic dalšího se alespoň měsíc kupovat nebude...
Nějak si s tím nevím rady - z výchovného hlediska je to zjevně špatně...
pondělí 15. září 2014
Tristní stav
Ač jsem vstával s optimismem, pár věcí se za ten den ukázalo být v tristním stavu.
Tristní byla v průběhu dne situace na D1 od Vyškova do Brna a zprávy se opakovaly stále stejné - nekonečný had...
Tristní byl v práci "početní stav" naší pracovní skupiny - v pátek jsem byl jediný, dnes jsme byli dva, to stále není mnoho, má-li být plný početní stav pět "ajťáků"... Ale den byl naštěstí relativně klidný...
Odpoledne z práce jsem jel (díky stavu na dálnici, viz obrázky výše) po "staré silnici" přes Rousínov, v Rousínově naštěstí městskou policii napadlo vypnout semafor na průjezdu městečkem a přechod jen reguloval strážník, takže doprava byla plynulá... To bylo pro rousínovské strážníky na jedničku s hvězdičkou!
A večer na divadelním tréninku? Má kondička je v tristním stavu a tristní bylo i dokončení formuláře žádosti o víza do Indie (má bude vzorem pro ostatní)...
A teď toho mám "plné kecky" a půjdu spát!
Tristní byla v průběhu dne situace na D1 od Vyškova do Brna a zprávy se opakovaly stále stejné - nekonečný had...
Odpoledne z práce jsem jel (díky stavu na dálnici, viz obrázky výše) po "staré silnici" přes Rousínov, v Rousínově naštěstí městskou policii napadlo vypnout semafor na průjezdu městečkem a přechod jen reguloval strážník, takže doprava byla plynulá... To bylo pro rousínovské strážníky na jedničku s hvězdičkou!
A večer na divadelním tréninku? Má kondička je v tristním stavu a tristní bylo i dokončení formuláře žádosti o víza do Indie (má bude vzorem pro ostatní)...
A teď toho mám "plné kecky" a půjdu spát!
neděle 14. září 2014
Víkend pryč
Víkend, který skoro celý propršel, je pryč.
A o čem byla dnešní neděle? Jako hlavní "notices" bych viděl následující:
(1) Stále ještě vyčesáváme, Leničce a Pavle z vlasů, poslední hnidy či nymfy, dospělou vešku už jsme naštěstí nezaznamenali.
(2) Od zítřka mne čeká na cestě do práce a zpět omezení, jak se lze dočíst na webu ŘSD, uzavírka už je aktuální, však jsem v pátek zaznamenal přípravné práce - demontáž části svodidel:
(4) A hlavně ta neděla byla, když už počasí je takové uplakané, o uklízení a zvelebování bytu. Vidět to sice je, ale čekal jsem, že se zadaří víc a unavený budu méně :-o
A o čem byla dnešní neděle? Jako hlavní "notices" bych viděl následující:
(1) Stále ještě vyčesáváme, Leničce a Pavle z vlasů, poslední hnidy či nymfy, dospělou vešku už jsme naštěstí nezaznamenali.
Částečná uzavírka dálnice D1, levého jízdního pásu v km 215,000 – 220,200 v termínu od 13. 9. 2014 (8:00) do 23. 11. 2014 (12:00), z důvodu rekonstrukce cementobetonového povrchu vozovky. ... Ve směru na Ostravu dva "skoro" pruhy, ve směru na Brno je doprava svedena do jednoho pomocného jízdního pruhu a následně převedena přes přejezd ve středním dělícím pásu do protisměrného jízdního pásu a takto pokračuje v režimu 2 + 1 (2 jízdní pruhy směr Ostrava a 1 jízdní pruh směr Brno) až do "ďolíčku u Holubic". V celé délce uzavírky je nejvyšší dovolená rychlost snížena na 80 km/hod, s výjimkou úseku na přejezdu středního dělicího pásu, kde je snížena na 60 km/hod.(3) Děti, zejména Filípka, stále drží hitovka LOOM BANDS gumiček, pomalu se učí z návodů, zítra s babičkou koupí i ten "ministav", no a samozřejmě i koumáme, jak rozeznat ty gumičky, které jsou plné ftalátů od těch bezpečných.
(4) A hlavně ta neděla byla, když už počasí je takové uplakané, o uklízení a zvelebování bytu. Vidět to sice je, ale čekal jsem, že se zadaří víc a unavený budu méně :-o
sobota 13. září 2014
Už se těším...
Už se těším na další týden.
Že to zní v sobotu večer nelogicky? Ano, zní. Jenže:
Bude teplo a sucho, hlásí meteorologové, nebo-li konečně se snad po současném deštivém období dočkáme babího léta [1], [2].
Řekněme si to upřímně, podzimních plískanic si ještě užijeme až až, ale teď, teď je na čase, aby přišlo babí léto!
Že to zní v sobotu večer nelogicky? Ano, zní. Jenže:
Bude teplo a sucho, hlásí meteorologové, nebo-li konečně se snad po současném deštivém období dočkáme babího léta [1], [2].
Řekněme si to upřímně, podzimních plískanic si ještě užijeme až až, ale teď, teď je na čase, aby přišlo babí léto!
pátek 12. září 2014
Auto na prodej
Tak jsem dospěl k závěru, že bych měl už zase, po devíti letech, poslat naše auto dál do světa, a pořídit nové.
Takže co že se to nabízí na prodej?
Červená Škoda Octavia II v benzínovém provedení, která má najeto něco málo přes 130 tisíc kilometrů, na podzim jí bude devět let jako mému synovy Filipovy (rok výroby tedy 2005), udržovaná, pravidelně navštěvující servis, STK atd.
Podle papírů jsem sice druhý majitel, ale v reálu první, každému rád ten příběh o podmíněné koupi výhry v soutěži od výherce vysvětlím, i když někteří svědci už dnes nežijí (tenkrát jsem to auto po předávce výhry řídil já, výherce tvrdil, že je výhrou příliš zaskočen, jen na nejbližší parkoviště, pak jej, ještě do Mladé Boleslavi, řídil můj táta, který už ale není na světě).
Právě proto, že šlo o výhru v soutěži, chybí autu vymoženost zvaná klimatizace (výhru si nevybíráš), a proto předpokládám (podle krátkého internetového průzkumu), že za něj nedostanu (jak je obvyklá cena těchto ojetých vozů v současné době) těch nějakých 120 táců, ale že budu muset v jednání slevit, možná i pod hranici 100 tisíc... V tom nevidím problém.
Tož tedy, víte o někom, komu by "Filípkovo auto" (jak s oblibou můj syn říká) udělalo radost a byl by ochoten platit, nejlépe přímo v hotovosti, dejte mi vědět...
Jedinou technickou závadu (cca týden vím, že je mikroskopická trhlina na olejové trubičce) už řeším, chci prodávat vůz s klidným svědomím, že je fakt v perfektním stavu - však jsem s ním jel na počátku prázdnin s klidem s celou rodinou do Itálie.
Kromě toho miniproblému (hold mne jeho řešení bude stát tisícovku) dle mého názoru autíčko šlape jak hodinky, jen dolévám benzín, občas olej, a samozřejmě vodu do odstřikovačů...
Takže co že se to nabízí na prodej?
Červená Škoda Octavia II v benzínovém provedení, která má najeto něco málo přes 130 tisíc kilometrů, na podzim jí bude devět let jako mému synovy Filipovy (rok výroby tedy 2005), udržovaná, pravidelně navštěvující servis, STK atd.
Podle papírů jsem sice druhý majitel, ale v reálu první, každému rád ten příběh o podmíněné koupi výhry v soutěži od výherce vysvětlím, i když někteří svědci už dnes nežijí (tenkrát jsem to auto po předávce výhry řídil já, výherce tvrdil, že je výhrou příliš zaskočen, jen na nejbližší parkoviště, pak jej, ještě do Mladé Boleslavi, řídil můj táta, který už ale není na světě).
Právě proto, že šlo o výhru v soutěži, chybí autu vymoženost zvaná klimatizace (výhru si nevybíráš), a proto předpokládám (podle krátkého internetového průzkumu), že za něj nedostanu (jak je obvyklá cena těchto ojetých vozů v současné době) těch nějakých 120 táců, ale že budu muset v jednání slevit, možná i pod hranici 100 tisíc... V tom nevidím problém.
Tož tedy, víte o někom, komu by "Filípkovo auto" (jak s oblibou můj syn říká) udělalo radost a byl by ochoten platit, nejlépe přímo v hotovosti, dejte mi vědět...
Jedinou technickou závadu (cca týden vím, že je mikroskopická trhlina na olejové trubičce) už řeším, chci prodávat vůz s klidným svědomím, že je fakt v perfektním stavu - však jsem s ním jel na počátku prázdnin s klidem s celou rodinou do Itálie.
Kromě toho miniproblému (hold mne jeho řešení bude stát tisícovku) dle mého názoru autíčko šlape jak hodinky, jen dolévám benzín, občas olej, a samozřejmě vodu do odstřikovačů...
čtvrtek 11. září 2014
Jaký byl den
Lenička si ode mne teď na usnutí nechala vyprávět, jaký byl můj dnešní den...
A tak jsem vyprávěl: o časném ranním vstávání, cestě do práce, že jsem viděl havarované auto, že jsem byl po ránu zavalen řadou telefonátů a úkolů; že mi tak nějak "uletěl" celý pracovní den, jak jsem nakupoval v LIDLu...
A to už, ta naše "cácorka", spala...
Ono dál už stejně nebylo co vyprávět, neb dál už v tom příběhu hrála sama - úkoly, večeře, koupání - a najednou jsme všici totálně ospinkaní.
Já ještě pověsím vyprané prádlo a půjdu též spat.
A tak jsem vyprávěl: o časném ranním vstávání, cestě do práce, že jsem viděl havarované auto, že jsem byl po ránu zavalen řadou telefonátů a úkolů; že mi tak nějak "uletěl" celý pracovní den, jak jsem nakupoval v LIDLu...
A to už, ta naše "cácorka", spala...
Ono dál už stejně nebylo co vyprávět, neb dál už v tom příběhu hrála sama - úkoly, večeře, koupání - a najednou jsme všici totálně ospinkaní.
Já ještě pověsím vyprané prádlo a půjdu též spat.
středa 10. září 2014
Po pěti dnech
Po pěti dnech se vracím do "Internetového prostoru", a opět snad ode dneška bude den co den přibývat na tento blog pár řádků...
Co se stalo a proč jsem 4 dny nebyl? Kolega to popsal: "upřimně, napadly mě 2 varianty, čím to může být - buď jsi nemocný nebo tě povolali na misi". Ač se u armády děje ledaccos, takhle rychle (v podstatě bez ohlášení) se na misi nejezdí, alespoň ne z pozice, na které pracuji. Takže platí druhá varianta.
A vzhledem k tomu, že mne chvílema tak bolela hlava, že jsem skoro nevnímal okolí, popíšu to telegraficky asi následovně: V sobotu jsem "makal na zahradě", já hňup si sundal klobouk a byl jen v tílku... A asi to přehnal.
V neděli tělo začalo bláznit, bylo mi fakt zle, v pondělí, ač v práci, "ze mě šel snad i čaj", doma jsem se uspal prášky, v úterý už sice stále celé tělo bolelo a fungovalo, ale večer jsem opět padnul do postele...
A dnes? Jo, byl jsem sice totálně utahaný už od probuzení, tedy fyzicky, ale tak nějak fungující (psychicky, prostě "hlava brala"). Dojel jsem do práce, řešil telefonáty, pracoval, naslouchal na školení...
A tak den běžel...
A večer jsme utahaní oba dva, já i manželka Pavla, a marně dumáme, co jest špatně... Ale něco špatně prostě je!
Co se stalo a proč jsem 4 dny nebyl? Kolega to popsal: "upřimně, napadly mě 2 varianty, čím to může být - buď jsi nemocný nebo tě povolali na misi". Ač se u armády děje ledaccos, takhle rychle (v podstatě bez ohlášení) se na misi nejezdí, alespoň ne z pozice, na které pracuji. Takže platí druhá varianta.
A vzhledem k tomu, že mne chvílema tak bolela hlava, že jsem skoro nevnímal okolí, popíšu to telegraficky asi následovně: V sobotu jsem "makal na zahradě", já hňup si sundal klobouk a byl jen v tílku... A asi to přehnal.
V neděli tělo začalo bláznit, bylo mi fakt zle, v pondělí, ač v práci, "ze mě šel snad i čaj", doma jsem se uspal prášky, v úterý už sice stále celé tělo bolelo a fungovalo, ale večer jsem opět padnul do postele...
A dnes? Jo, byl jsem sice totálně utahaný už od probuzení, tedy fyzicky, ale tak nějak fungující (psychicky, prostě "hlava brala"). Dojel jsem do práce, řešil telefonáty, pracoval, naslouchal na školení...
A tak den běžel...
A večer jsme utahaní oba dva, já i manželka Pavla, a marně dumáme, co jest špatně... Ale něco špatně prostě je!
pátek 5. září 2014
Nová céčka
Filípek nám dom donesl "nová céčka".
Tedy náramky z gumiček.
Trochu se bojím (Barevné náramky z gumiček ohrožují zdraví! Jsou v nich ftaláty a Gumičky jako nová céčka: Tyhle jsou ale zdraví nebezpečné!), ale na druhou stranu mne těší, jak se Fišíček snaží - je to skvělý rozvoj drobné motoriky.
NÁVOD NA NÁRAMKY Z GUMIČEK! VELKÝ LETNÍ HIT!
Tedy náramky z gumiček.
Trochu se bojím (Barevné náramky z gumiček ohrožují zdraví! Jsou v nich ftaláty a Gumičky jako nová céčka: Tyhle jsou ale zdraví nebezpečné!), ale na druhou stranu mne těší, jak se Fišíček snaží - je to skvělý rozvoj drobné motoriky.
čtvrtek 4. září 2014
Fenomenální paměť?
Tak se zdá, že Lenka má fenomenální paměť. Totiž:
Před chvilkou mi, když jsem jí uspával, odvyprávěla sama pohádku, kterou jsem jí četl před sedmnácti dny.
Nikdy jindy jsme si ji neříkali, nikdo jiný ji prý nečetl.
Šlo o pohádku Ledové království, z kategorie knížek "Disney", kde je jeden celostránkový obrázek za druhým, a vždy jen krátký text. A aniž bychom knihu znovu vzali do ruky a ukazovali si obrázky, Lenička mi dnes, po 17 dnech, příběh odvyprávěla, včetně detailů, které bych, kdyby je neuvedla, já dávno zapomněl...
Před chvilkou mi, když jsem jí uspával, odvyprávěla sama pohádku, kterou jsem jí četl před sedmnácti dny.
Nikdy jindy jsme si ji neříkali, nikdo jiný ji prý nečetl.
Šlo o pohádku Ledové království, z kategorie knížek "Disney", kde je jeden celostránkový obrázek za druhým, a vždy jen krátký text. A aniž bychom knihu znovu vzali do ruky a ukazovali si obrázky, Lenička mi dnes, po 17 dnech, příběh odvyprávěla, včetně detailů, které bych, kdyby je neuvedla, já dávno zapomněl...
středa 3. září 2014
Přestalo pršet
Přestalo pršet, ale zase se pro změnu trochu ochladilo, 15°C je na začátek září poněkud málo.
Od rána řeším spoustu pracovních úkolů a nějak mne to zmáhá.
Teď odpoledne to bude o našich školáčcích a večer o divadelním tréninku.
A pak "umřu do postele".
Pocitově nějak ten start nového školního roku a pracovního týdne, po dlouhé relaxaci v Jeseníkách, nezvládám, i když "loď se dosud nepotápí". Ale to se zase poddá.
:-o
Od rána řeším spoustu pracovních úkolů a nějak mne to zmáhá.
Teď odpoledne to bude o našich školáčcích a večer o divadelním tréninku.
A pak "umřu do postele".
Pocitově nějak ten start nového školního roku a pracovního týdne, po dlouhé relaxaci v Jeseníkách, nezvládám, i když "loď se dosud nepotápí". Ale to se zase poddá.
:-o
Pro pobavení - z posledního čísla Cilichili (2014/9)
Z ENDOKRINOLOGIE:
LÉKAŘI ODHALILI NOVÝ HORMON TĚSTOSTERON. OBJEVUJE SE U MUŽŮ PO TŘICÍTCE.
úterý 2. září 2014
Deštivý den
Temný, zatažený a deštivý den znamenal, že v práci bylo třeba v kanceláři celou pracovní dobu svítit. Pravda, já se přesto celý den spíš tak trochu rozkoukával, jsem totiž "v robotě" po 17 dnech, tedy po více než polovině měsíce...
Vzhledem k tomu, že program na odpoledne jakýmsi snad chybným zásahem do seznamu práv uživatelů disku způsobil kolega (a skoro tři hodiny jsme to opravovali), vracel jsem se domů celkem "totálně vyšťavený".
Následoval trochu nepříjemný večer (Pavla došla z práce unavená a jako vždy si nepřímo vylévala své nálady na mně), chystali jsme dětem věci do školy, vykoupali je a uspali - já měl na starosti Leníska, už spí, a Pavla spí u Filípka. A já už dnes protě asi taky víc nedám...
Vzhledem k tomu, že program na odpoledne jakýmsi snad chybným zásahem do seznamu práv uživatelů disku způsobil kolega (a skoro tři hodiny jsme to opravovali), vracel jsem se domů celkem "totálně vyšťavený".
Následoval trochu nepříjemný večer (Pavla došla z práce unavená a jako vždy si nepřímo vylévala své nálady na mně), chystali jsme dětem věci do školy, vykoupali je a uspali - já měl na starosti Leníska, už spí, a Pavla spí u Filípka. A já už dnes protě asi taky víc nedám...
pondělí 1. září 2014
Začátky
Stále sa niečo začíná... (zpívá Elán ve své písni Mám, kým nemám)
Lence dnes začala škola, a mně začal poprázdninový maratón obvyklých povinností, a to jsem dnes ani nebyl v práci. Jak bude vypadat další den, zatím ani nechci domýšlet.
Ráno jsem byl s Filipem u zubařky, bo si v Jeseníkách minulý týden ve čtvrtek uštípl malinký kousek zubu - naštěstí tak malinkatý, že zase doroste.
Pak jsme dojeli do školy na zahájení školního roku, Filip to už bral s nadhledem, zato pro Leničku to byl "velký den".
Po první třídnické hodině jsem ji doprovodil na oběd, pak odjel do VN Brno na formální zahájení přezkumu mého zdravotního stavu, čeká mne díky hypertenzi přeřazení do skupiny C, ale takových jsou nás v armádě prý mraky, není se čeho obávat.
Vyzvedl jsem děti ze školy, doma si hráli a dívaly se na Chipmunky, já se zaobíral nádobím a pračkou, venku pršelo, zataženo, takže skoro tma a bylo nutno svítit... Když dorazila Pavla, nachystali jsme společně Lence věci na další den...
Následoval divadelní trénink, nějak mi po dvou týdnech nepřítomnosti spadla kondice, ale jinak v pohodě.
No a teď, všici spí, a já si chystám věci na další den...
Lence dnes začala škola, a mně začal poprázdninový maratón obvyklých povinností, a to jsem dnes ani nebyl v práci. Jak bude vypadat další den, zatím ani nechci domýšlet.
Ráno jsem byl s Filipem u zubařky, bo si v Jeseníkách minulý týden ve čtvrtek uštípl malinký kousek zubu - naštěstí tak malinkatý, že zase doroste.
Pak jsme dojeli do školy na zahájení školního roku, Filip to už bral s nadhledem, zato pro Leničku to byl "velký den".
Po první třídnické hodině jsem ji doprovodil na oběd, pak odjel do VN Brno na formální zahájení přezkumu mého zdravotního stavu, čeká mne díky hypertenzi přeřazení do skupiny C, ale takových jsou nás v armádě prý mraky, není se čeho obávat.
Vyzvedl jsem děti ze školy, doma si hráli a dívaly se na Chipmunky, já se zaobíral nádobím a pračkou, venku pršelo, zataženo, takže skoro tma a bylo nutno svítit... Když dorazila Pavla, nachystali jsme společně Lence věci na další den...
Následoval divadelní trénink, nějak mi po dvou týdnech nepřítomnosti spadla kondice, ale jinak v pohodě.
No a teď, všici spí, a já si chystám věci na další den...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)