Kobarid - Kozjak

Počasí bylo dnes na cestování v podstatě velmi příjemné.

---

Akce Pula - den osmý.
Ráno jsme vše sbalili, nanosili do auta, stavili se v pekárně pro pečivo, na benzínce CRODUX doplnili nádrž (cena benzínu vyšla v přepočtu cca na 35Kč/l) a vyjeli - do Slovinska.
Tedy po trase Pula - Bale - Limski zaljev - Sveti Lovreč - Sveti Ivan - Karojba - Motovun - Buzet. Na hranici Chorvatsko - Slovinsko tentokrát žádné kolony nejsou.
A hurá dál, Črni Kal - Kozina - Divača - Sežana - Štanjel - Branik - Voljča Draga - Šempeter pri Gorici - Nova Gorica, a následně pak nádherným údolím řeky Soča vzhůru po silnici 103 a 102 do romantického městečka Kobarid.
Ubytovali jsme se a hned vyrazili na pěší túru: pěšky podél teď už horské říčky Soča k vodopádu Kozjak, google mi tvrdí, že je to jen 2,1 km a mělo se to dát ujít za necelou půlhodinu, nám to s dětmi trvalo déle, ale vodopád stál vskutku za to!

---

---

V apartmánu jsme si pak uvařili večeři, osprchovali se a hupsli do postele. Já samozřejmě poslední. Datluji na Filipově počítači. Můj se odmítá ke zdejší WiFi lognout. Mobil ano, Filipovo HP ano, moje HP ne, mám tam nějakou nekompatibilitu v systému, asi moc novou kartu, a známe to, jak je to se zpětnou kompatibilitou...

Soline a Bunarina

Počasí už pokračuje ve stylu blížícího se konce léta.

---

Akce Pula - den sedmý.
Ráno Filip zašel nakoupit pečivo a po pozdější snídani (nějak se nám dnes nechtělo se doprobudit) jsme zamířili na pláž v zálivu Soline u mládežnického kempu Youth Hostel Pula (Zaljev Valsaline 4) - pláž pod minirestaurací beach bar (Valsaline 29) je sice oblázková, ale to jsou tu vlastně všechny, má velmi pozvolný přístup do moře a díky velikosti zálivu Soline, výrazně "zakousnutého" do pobřeží, velmi klidné moře. U bech baru je pro děti trampolína zdarma!
Moře bylo teplé, ale foukal od něj chladný vítr, takže jsem v něm strávili jen relativně málo času, na břehu jsme si četli. Já pak na Filípkově matraci obeplul celý záliv, takže jsem viděl znovu skalnatý vstup do moře u hotelu Splendid (tam jsme se koupali první večer), mini jeskyňky v protějším skalnatém břehu zálivu Soline i přírodní koupalište Mornar.
Pavle se zdálo býti zima, takže jsme to relativně brzy zabalili a vrátili se dom. Dětem to nevadilo, mohly na počítač.
Večer jsme se vydali opět na Verudelu, pěšky, do restaurace Bunarina. Pochutnali jsme si na čevabčiči a smažených bramborách (hlavně děti) a makrelách se špenátem (rodiče), dívali se při tom na marínu a záři zapadajícího slunce. Dojem mnohem lepší než ze včera z Asterixu, děcka měly hned vedle průlezky...
Doma opět vše kromě mne záhy usnulo...

Aquarium a Pizzeria Asterix

Počasí už má charakter blížícího se konce léta.

---

Akce Pula - den šestý.
Ráno děti zase zašly nakoupit pečivo a po snídani jsme zamířili na Verudelu do bývalé pevnosti Port Verudela, dnes Aquaria, výstavy mořských živočichů a záchranné stanice pro zraněné želvy.
Port Verudela je citlivě upraven, i původní funkce pevnosti je skrze výstavu fotografií připomenuta.

---

---

Pak jsme se přesunuli na pláž Zeppelin, děti okamžitě hopsly do moře, já se po pár stránkách z knihy zašel okoupat také, jen Pavla do vody nevkročila. Ne že by snad moře nějak rychle oproti předchozím dnům vychladlo, ale bylo divoké a vál poměrně studený vítr, který nakonec přinesl i dešťové mraky. A tak jsme pojedli pozdně odpolední krmi a přes přístav, kde jsme se informovali o odjezdech lodi na Fratarský ostrov, zamířili dom.
V pět jsme pak vyrazili do Pizzeria Asterix, já si dopřál "PLODOVI MORA (rajčica, sir, plodovi mora)", Pavla "SELJAČKA (rajčica, sir, šunka, panceta, češnjak, paprika)" a děti napůl "VEGETARIANA (rajčica, sir, paradajz, paprika, krastavci, artičoke, kukuruz, gljive)" - jenže děti se v jídle vrtaly, ujídaly mi doobjednaný salát "SALATA OD TUNE (zelena salata, tuna, masline, sir, rajčica, kukuruz)", půlku jejich pizzy jsem musel dát do krabičky, navíc se začaly shánět po dětském hřišti... Žádná romantika, a za ty peníze to tudíž nestálo.
Cestou dom jsme obdivovali nádhernou viditelnost, vidět bylo až pohoří Ulče s nejvyšším vrcholem Vojek, vzdálení cca 75 km cesty, takže hádám tak 55 km vzdušnou čarou.
U domu si pak chvíli házeli se sousedovic chorvatskou dívkou Janou - musel jsem to těm našim nesmělouškům domluvit.
:-)
A teď už zase všici jako obvykle spí...

Trh, propršené odpoledne a pevnost

Počasí se zase zhouplo, ochladilo se a celé odpoledne lilo jako z konve.

---

Akce Pula - den pátý.
Ráno děti nakoupily zase samostatně v pekařství, po snídani jsem s nimi jel zase do města. Zaparkovali jsme opět u ekonomické školy v ulici Kovačićeva souběžné s ulicí Radićeva mezi bytovkami a nejkratší cestou došli k tržnici. Nakoupili jsme si čerstvá vajíčka, cibuli, hrozno, levanduli, sýry a skvělý domácí tvaroh.
Cestou zpět se rozpršelo a odpoledne z nebe padaly doslova proudy vody. Tudíž jsme zůstali na pokoji, nejprve jen uzobávali sýry a zbaštili ten bezvadný tvaroh, pak jsem smažil palačinky a odpoledne utíkalo. Byť venku do mraků někdo stále vkládal stovky konví...
Usnula Pavla, usnul jsem tentokrát i já :-o
Když jsem se v sedm probudil, bylo po dešti a hodiny ukazovaly sedm večer. A tak jsme po rychlé večeři vyrazili na výlet nahoru k pevnosti Tvrđava Casoni Vecchi, ale nutno říct, že pevnost nic moc, někdo ji obývá (že by někdo z toho spolku, co ji chtěl opravovat?) a má tudíž poněkud "bezdomovecký ráz".

---

---

Ostatně i těch několik značně ošuntělých paneláků na opačné straně kopce směrem k historickému centru Puly vůbec nepůsobí dobrým dojmem.
Dětem se moc líbilo dětské hřiště na konci ulice Rogreggerova, z umělého kopečku je tam pěkný rozhled na Marínu a poloostrov Vedurela. Nad mořem se blýskalo. Cestou zpět jsme se ještě stavili v obchůdku Ruža, koupili dětem marmeládu, nám "víno s oslíkem" (obyčejné, ale tradiční chorvatské víno, a trychtýřky, dílek vybavení, který v pronajatém bytě nějak postrádáme).
Doma děti skoro okamžitě usnuly, Pavla je následovala...

A už to pálí a smaží

Dle předpovědi nám sice hrozilo, že bude do středy pršavo, ale úterní ráno už kupodivu zase znamenalo nutnost zatáhnout žaluzie, aby nebyl byteček (s okny na východ) vypečený.

---

Akce Pula - den čtvrtý.
Ráno šly děti nakoupit do pekárny samy, dobře jsme posnídali a začali se chystat na pláž.
Dojeli jsme na pláž Zeppelin, nadrzo jsem zaparkoval až u pláže ve stínu cypřišů, usadili jsme se na kamenné plotně za molem, tam kde začíná včera zmíněná neoficiální nudapláž. Pavla chodila s dětmi do přírodního brouzdaliště na konci mola mezi "textiláky", děti později chodily se mnou do moře pod skály, na nichž vysedávali nudisté - já byl bez plavek, Filip před polednem taky, neboť přišel na to, že je to pohodlnější a příjemnější.
Po jedné odpoledne jsme se vrátili "domů", uvařili si těstoviny se sýrovou omáčkou, pak ještě bohatě posvačili "Cvijet" (bílý chléb, který trháte na jednotlivé bulky, v celku tvoří tvar květu) s pršutem.
A vydali se na výlet přes levý břeh maríny do zátoky Pješčana Uvala, děti si tam zaskákaly na vodním skákacím hradu (teprve posléze jsme zjistili, že atrakce byla vlastně tentokrát placená - vznosně to bylo nazýváno Aquapark)), zadováděly na dětském hřišti, a zase jsme se vrátli přes marínu zpět. Chtěl jsem se stavit někde na rybu či pizzu, ale Lenka škemrala, že už chce domů, tak jsem nakonec jen koupil dvě pizzy v pekařství.
Načež po večeři postupně Pavla i obě děti usnuly. Mně se zatím spát nechce...

Historické centrum i pláž

Počasí bylo dnes trochu jako na houpačce, a tak jsme tomu přizpůsobili i svůj program.

---

Akce Pula - den třetí.
Ráno jsem s Pavlou zašel do pekařství, a cestou zpět už mírně "žmurkalo".
Takže jsme dopoledne sedli do auta, dojeli na okraj centra Puly a prošli si historické jádro města. Že jsme tam byli brzy, zpočátku bylo město poloprázdné. Sice sem tam drobně pršelo,ale nám to nevadilo, lepší než uličky rozpálené jižním sluncem. Pevnost, staré římské divadlo (Malo rimsko kazalište), samozřejmě amfiteátr (Arena) a Augustův chrám (přímo před infocentrem). Uličky kolem. Nechali jsme si udělat dvě a dvě stejná trička, dětem oranžová s delfínky, já s Pavlou černá s amfiteátrem, to bude další bezva památka na dovolenou. Pak zmrzlina ve vyhlášené kavárně Corso. A na závěr tržnice a sousedící trh, zkoušíme různé sýry.
Cestou zpět k autu kupujeme pizzu a Lenka volí párek v listovém těstu (abych se v těch zdejších názvech vyznal, našel jsem si posléze bezva webovou stránku klara.hr/pekarski-proizvodi/razno s obrázky a popisy). Místo poctivéo oběda tak jíme chléb s máslem a skvělí zdejší sýr.
A že se oblačno s deštěm průběžně změnilo na polojasno a slunečno, odpoledne míříme na Verudelu, na pláž Umbrela. Setrvali jsme tam snad tři hodiny, skotačili v moři, prošli se k sousednímu zálivu s restaurací Zeppelin-Beach (a cestou minuli i neoficiální nudapláž - web zde), na Zeppelin zamíříme zítra.
"Doma" pak večeře, Lenka si objednala hrníčkovou polévku, pro ostatní jsem připravil "hemenex" z odřezků okrajových špekatých částí skvělé dalmácké šunky pršut (koupili jsme ji hned v LIDLu v akci přes 1,5 kg).
Děti si pustily anglické dětské pořady, ale Lenka brzy usnula, Pavla už taky a já půjdu brzy též.
Jsme z toho dne moc příjemně unaveni!

Pula - cesta a den po té

Pokusím se trochu podrobněji popsat včerejší cestu na jih Istrie ("akce Pula - den prvý") a náš první pobytový den ("akce Pula - den druhý").

---

Takže akce Pula - den prvý.
Vyjeli jsme z Brna krátce p osmé dopoledne, slunko už zase provokativně hřálo o sto šest. Silnice 52 na Mikulov se jede z velké části v jízdním pásu od Mikulova v režimu 1+1, v jízdním pásu do Mikulova dávají nový povrch. V Poysdorfu u malé Shellky na konci městečka jsme udělali první zastávku a koupili rakouskou desetidenní známku (platba kartou, 8,7 EUR).
Průjezd dál Rakouskem bez problémů po trase E451 do Vídně - S1 - A23 - A2 - S6 (s dlouhatánským tunelem Semmeringtunnel) - S35 (krásným údolím podél řeky Mur) - A9 (další šíleně dlouhý tunel Plabutschtunnel; dálniční křižovatka Knoten - Gratz - West taky stojí za to).
Na hranicích se Slovinskem nákup slovinské dálniční známky sedmidenní (platba kartou, 15 EUR, ó jaký nepoměr mezi Rakouskem a Slovinskem), a pak po slovinských dálnicích na jih (E57 Maribor - Celje - Ljubljana, H3 severně od Ljubljaně, E61 západně od Ljubljaně, plná aut od Villachu, a E61/E70/A1 dolů na jih).
Někde u Postojne jsme dávali u benzínky pauzu, hodil jsem řeč s nějakým Chorvatem a ten mne varoval, ať nejedu dolů na Koper, že je tam na hranicích s Chorvatskem 2,5 hodinové (nebo půl druhé hodiny?, nejsem si jist, jak to chorvatsky řekl) zdržení, a ať odbočíme na Črni Kal a Buzet). Brzy na to o avizovaných kolonách na hranici informovaly i tabule na dálnici.
I učinili jsme, na hranici kousek za dědinou Gračišče, kde jsme brali benzín, byla fronta "jen" na 45 minut. Pokračovali jsme dál na Buzet, Lupoglav, Boljun (to byl úsek, kde není slušná silnice, buď ji pohltila dálnice nebo snad nikdy neexistovala), a po istrijské "route 66" Voziliči - Labin - Barban - Pula. (Dodatečně podle mapy už samozřejmě vím, že jsem měl jet z Buzetu na Pazin, ale co teď s tím, u Boljunu to bylo celkem dobrodrůžo.)
V Pule jsme díky připravenému itineráři nebloudili, dorazili na místo, ubytovali se (chvíli jsme čekali, kdy se objeví majitelka pronajatého bytu) a děti toužili moc - po schlazující sprše vyrazili k nejbližšímu koupání.
Sice jsem to po paměti z načtených zdrojů netrefil přesně, skončily jsme na přírodním koupališti Splendid Golden Rocks Resort. Alevoda byla příjemná, jen Pavla zůstala na břehu. Moře dosaženo!
Pavla sice vytrvale žbrblala, ale děti byly spokojené.
A "doma" všici spokojeně usnuly (děti i žena), a já o trochu později taky.

---

Akce Pula - den druhý.
Spali jsme dlouho (na naše poměry), skoro do osmi. Po snídani jsme dojeli do LIDLu nakoupit zásoby, v LIDLu byla nevídaná tlačenice a vzduchem se nesla směs jazyků, chorvatština, němčina, italština, sem tam i čeština.
K obědu jsem uvařil rajskou, dojedli jsme řízky, a ač stále drobně pršelo (ochladilo se na příjemných 25 °C), vyrazili jsme na poloostrov Verudela, obešli dvě pláže (tu pod restaurací Oliva a Havajskou zátoku), na první se okoupaly jen děti, na druhé jsme neodolali a vlezli do vody všichni, ač stále drobně pršelo a nad mořem hřmělo.
Už se těšíme, až se na tato místa vrátíme za slunečného počasí!
A večer? Děti zase brzy usnuly, je těch zážitků na ně hodně, a já tu datluji...
:-)

Dorazili jsme

Odřídil jsem to, dorazili jsme.

---

Cesta do Puly nám z Brna trvala málem 10 hodin. Ale může za to hlavně čekací doba na hraničních přechodech Slovinsko - Chorvatsko. Ale podrobnosti až zítra, teď se mi zavírají oči...