Odjíždět z práce dom na víkend s vědomím, že se musí stihnout spousta věcí (a nejlépe jich část udělat o víkendu z domova), že pondělí je můj poslední pracovní den a pak odlétám do Indie na divadelní turné, to není zrovna dobrý začátek víkendu.
Doma na mne padla totální únava a zkoušel jsem zalézt do postele, ale neúspěšně...
A pak na posledním divadelním tréninku zafungovaly "nervy na pochodu" a uprostřed tréninku jsem šel "telefonovat".
Ale optimisticky se vzájemně ujišťujeme, že to dáme, že vše bude přece v pohodě...
Jenže tělo a psychika se nějak vzpírají...
pátek 31. října 2014
čtvrtek 30. října 2014
Je toho moc (II.)
Snažím se stihnout příliš moc věcí a ono to nejde.
- Dopoledne jsem fungoval jako IT podpora druhého konferenčního dne, chystal CD...
- Pak jsme po ukončení jednání vše sbalili a na mne to padlo - (ne)pochopitelná únava z toho všeho...
- Do toho volala vyčerpaná Pavla, ať jí povím něco pozitivního (nachlazená, "zpívá", není fit)...
- Vyzvedl jsem Lenku z družiny, zajeli jsme pro objednaný notebook (však jsem ho pojmenoval hp_pro_deti), večer jsem se s Filipem věnoval nastavení notebooku...
- Jenže jsou na něm W8, pro mne dosud neznámý systém (až na přečtené recenze), takže nám to nešlo nijak rychle...
- A teď už toho mám prostě vážně "plné kecky"...
středa 29. října 2014
Je toho moc
Je toho na mne a na Pavlu nějak moc.
Oběma se nám to zdá v práci nějak moc hektické...
Oba jsme byli poněkud zaskočeni, když se Lenka vrátila z akce s pionýrem s podivnými pupínky ve tváři - sice jsme vyloučili neštovice, ty už prodělala, ale přesto jsem ji na zítra pro jistotu objednal k lékaři.
A divadelní zkouška - kostýmová generálka - byla taky nějak moc plná negativních emocí...
Teď jsem domaloval na pět triček znak divadla a "padnu za vlast".
Zítřek nebude, bohužel, o nic méně snadnější...
Oběma se nám to zdá v práci nějak moc hektické...
Oba jsme byli poněkud zaskočeni, když se Lenka vrátila z akce s pionýrem s podivnými pupínky ve tváři - sice jsme vyloučili neštovice, ty už prodělala, ale přesto jsem ji na zítra pro jistotu objednal k lékaři.
A divadelní zkouška - kostýmová generálka - byla taky nějak moc plná negativních emocí...
Teď jsem domaloval na pět triček znak divadla a "padnu za vlast".
Zítřek nebude, bohužel, o nic méně snadnější...
úterý 28. října 2014
Prostě nevím / lazaři
Prostě nevím, co si o tom mám myslet.
Zubařka říkala, že to může chvíli trvat, než si živý zub zvykne na nasazený můstek, ale když mne včera nad ránem (cca ve dvě) vzbudila intenzivní bolest, Ibalgin Rapid + Paralen nějak nechtěly zabrat, nevěděl jsem, zda mám slovům zubařky vážně věřit.
Na další noc jsem se tak pojisti, užil Ibalgin a Valetol, a taky na hluboký spánek Zolpinox.
Ráno jsem vstal po osmé a po poledni se zase cítil spací.
Pak šla spát pro změnu Pavla.
Večer jsem "dal schůzi VS", dopsal zápisy (teď, zítra si je ještě po sobě musím pozorně přečíst), Pavla už spí.
Shodli jsme se na tom, že se oba cítíme jako "štvanci událostí" a doufáme, že až odjedeme do Indie, problémy prostě hodíme za hlavu (stejně je z té dálky nebude možné řešit)...
Zubařka říkala, že to může chvíli trvat, než si živý zub zvykne na nasazený můstek, ale když mne včera nad ránem (cca ve dvě) vzbudila intenzivní bolest, Ibalgin Rapid + Paralen nějak nechtěly zabrat, nevěděl jsem, zda mám slovům zubařky vážně věřit.
Na další noc jsem se tak pojisti, užil Ibalgin a Valetol, a taky na hluboký spánek Zolpinox.
Ráno jsem vstal po osmé a po poledni se zase cítil spací.
Pak šla spát pro změnu Pavla.
Večer jsem "dal schůzi VS", dopsal zápisy (teď, zítra si je ještě po sobě musím pozorně přečíst), Pavla už spí.
Shodli jsme se na tom, že se oba cítíme jako "štvanci událostí" a doufáme, že až odjedeme do Indie, problémy prostě hodíme za hlavu (stejně je z té dálky nebude možné řešit)...
pondělí 27. října 2014
Tak se nám rýsují...
Tak se nám rýsují obrysy toho, jak to tu babička s dětmi zvládne, zatímco mi budeme na divadelním turné v Indii.
Babička Zdeňka (moje maminka) počítá s tím, že se o děti bude starat vždy přes týden,vodit do školy, vyzvedávat ze školy, vodit do kroužků, dělat s dětmi úkoly (z toho má trochu obavu, a my také, bo kolikrát s dětmi ztrácíme trpělivost i my, rodiče)...
A na oba víkendy, 8. - 9. listopadu a 15. - 16. listopadu, hledáme pomoc u příbuzenstva.
První ze zmíněných víkendů by snad děti mohly být, s pomocí strejdy Libora a tety Evy, u druhé babičky, u Věry, ve Velkých Opatovicích, ale to se ještě musí probrat a naplánovat.
A o druhý víkend se asi postarají sestřenice našich dětí, Monička a Andrejka, jsouc to obě vlastně už dospělé slečny, vzaly by si děti na ten víkend na starost, přičemž by byly u nás doma a snad aj vyrazily s dětmi na výlet na Prýgl...
Prostě, už se to rýsuje...
Babička Zdeňka (moje maminka) počítá s tím, že se o děti bude starat vždy přes týden,vodit do školy, vyzvedávat ze školy, vodit do kroužků, dělat s dětmi úkoly (z toho má trochu obavu, a my také, bo kolikrát s dětmi ztrácíme trpělivost i my, rodiče)...
A na oba víkendy, 8. - 9. listopadu a 15. - 16. listopadu, hledáme pomoc u příbuzenstva.
První ze zmíněných víkendů by snad děti mohly být, s pomocí strejdy Libora a tety Evy, u druhé babičky, u Věry, ve Velkých Opatovicích, ale to se ještě musí probrat a naplánovat.
A o druhý víkend se asi postarají sestřenice našich dětí, Monička a Andrejka, jsouc to obě vlastně už dospělé slečny, vzaly by si děti na ten víkend na starost, přičemž by byly u nás doma a snad aj vyrazily s dětmi na výlet na Prýgl...
Prostě, už se to rýsuje...
neděle 26. října 2014
Těším se i bojím se
Pavla zkonstatovala, že neví, zda se víc těší nebo bojí. Já v tom mám jasno: těším se, obavy jsou minimální.
O čem mluvím? No přece o chystaném divadelním turné po Indii. Už je k němu otevřen nový blog indie2014.tanecni-divadlo.cz a umístil jsem na něj základní info o plánované trase.
Zatím je to skutečně jen o stavu plánování a příprav. Indická víza máme, letenky taky, penízky taky. Promýšlíme, co je ještě třeba dokoupit, bo je lepší mít to s sebou už z domova a neshánět to v cizině.
A taky si sháním různé informace o místech, která pro mne budou totálně nová, například Karnal, o němž se lze dočíst jak na Wikipedii, tak třeba na stránce ziptrips.in.
Jak říkám, já se zatím víc těším než obávám... Nervozita přijde...
O čem mluvím? No přece o chystaném divadelním turné po Indii. Už je k němu otevřen nový blog indie2014.tanecni-divadlo.cz a umístil jsem na něj základní info o plánované trase.
Zatím je to skutečně jen o stavu plánování a příprav. Indická víza máme, letenky taky, penízky taky. Promýšlíme, co je ještě třeba dokoupit, bo je lepší mít to s sebou už z domova a neshánět to v cizině.
A taky si sháním různé informace o místech, která pro mne budou totálně nová, například Karnal, o němž se lze dočíst jak na Wikipedii, tak třeba na stránce ziptrips.in.
Jak říkám, já se zatím víc těším než obávám... Nervozita přijde...
sobota 25. října 2014
Wellness, zuby a filmy
Dnešní den se "točil" kolem tří hlavních témat a několika okrajových.
Za okrajové lze označit to, že jsem se vzbudil "jako do práce", že jsem byl na zahradě "zazimovat vodu", že Lenka odjela s pionýrem na "podzimky" do Třebíče (ne že by Lenka sama o sobě byla někdy okrajovou záležitostí, od rána - kdy vstala těsně po mně, jsem si ji užil až až).
A nosná témata? V prvé řadě je to "nepříjemnost se zuby", včera nasazený můstek sedí dobře, ale jak je ukotven na jednom živém zubu a jednom mrtvém zubu, ten živý se stále nepříjemně ozývá. A tak si kazím žaludek Ibalginem a Paralenem a tak s tou bolestí (která dle slov zubařky sama pomine do tří až čtyř dnů) spíše neúspěšně bojuji.
Odpoledne jsme byli ve wellness centru 4comfort užít si narozeninový balíček, který Pavla na jaře dostala. Tedy, já si jej vzhledem problému se zuby, kdy nakrátko "íčko" mělo navrch, naštěstí užil taky. Říkají tomu Romantické hýčkání (2 × 60min masáž, Čajový servis v odpočívárně, 45 min privátní whirlpool s aroma solí do koupele dle vlastního výběru, Bohemia sekt, Malá pozornost pro oba).
No a teď večer to bylo o společném sledování TV - Hercule Poirot na ČT2 a Cesta do fantazie z disku (jeden z nejznámějších japonských animovaných filmů vyrobených ve stylu anime, režíroval Hajao Mijazaki v produkci studia Ghibli).
Jenže zuby se zase ozývají, tak Paralen a asi dojde i na prášky na spaní...
Za okrajové lze označit to, že jsem se vzbudil "jako do práce", že jsem byl na zahradě "zazimovat vodu", že Lenka odjela s pionýrem na "podzimky" do Třebíče (ne že by Lenka sama o sobě byla někdy okrajovou záležitostí, od rána - kdy vstala těsně po mně, jsem si ji užil až až).
A nosná témata? V prvé řadě je to "nepříjemnost se zuby", včera nasazený můstek sedí dobře, ale jak je ukotven na jednom živém zubu a jednom mrtvém zubu, ten živý se stále nepříjemně ozývá. A tak si kazím žaludek Ibalginem a Paralenem a tak s tou bolestí (která dle slov zubařky sama pomine do tří až čtyř dnů) spíše neúspěšně bojuji.
Odpoledne jsme byli ve wellness centru 4comfort užít si narozeninový balíček, který Pavla na jaře dostala. Tedy, já si jej vzhledem problému se zuby, kdy nakrátko "íčko" mělo navrch, naštěstí užil taky. Říkají tomu Romantické hýčkání (2 × 60min masáž, Čajový servis v odpočívárně, 45 min privátní whirlpool s aroma solí do koupele dle vlastního výběru, Bohemia sekt, Malá pozornost pro oba).
No a teď večer to bylo o společném sledování TV - Hercule Poirot na ČT2 a Cesta do fantazie z disku (jeden z nejznámějších japonských animovaných filmů vyrobených ve stylu anime, režíroval Hajao Mijazaki v produkci studia Ghibli).
Jenže zuby se zase ozývají, tak Paralen a asi dojde i na prášky na spaní...
pátek 24. října 2014
Něco cizího
Vzhledem k tomu, že mne zubařka předem informovala, šel jsem k ní dnes "mírně fetlej".
Spolykal jsem za dnešek "něúrekom" nespecifikované množství íčka (Ibalginu), mám "v hubě" něco cizího - můstek mezi čtyřkou a šestkou vpravo nahoře, a vzhledem k tomu, že ta šestka není mrtvý zub, bolí to, jak zubařka předpovídala (prý dva až tři dny, než si zub "zvykne".
A tak se mnou "nic není" a jdu spát, Pavla jako obvykle usnula u Leničky, byť se dušovala, že dnes "přijde za mnou".
Spolykal jsem za dnešek "něúrekom" nespecifikované množství íčka (Ibalginu), mám "v hubě" něco cizího - můstek mezi čtyřkou a šestkou vpravo nahoře, a vzhledem k tomu, že ta šestka není mrtvý zub, bolí to, jak zubařka předpovídala (prý dva až tři dny, než si zub "zvykne".
A tak se mnou "nic není" a jdu spát, Pavla jako obvykle usnula u Leničky, byť se dušovala, že dnes "přijde za mnou".
čtvrtek 23. října 2014
Byl to Gonzalo
Byl to hurikán Gonzalo, kdo přinesl do střední Evropy skutečný podzim, místy i zimu, déšť, vítr, citelné ochlazení.
Tedy, u nás už jen můžeme hovořit o termínu "post-tropická níže Gonzalo".
Gonzalo neovlivnil totiž pouze dění na západě Atlantského oceánu (kde hurikány "účinkují" vždy na konci léta a začátku podzimu) , ale také v Evropě. Putoval totiž během úterý přes sever Británie k pobřeží jihozápadní Skandinávie, pak nabral jihovýchodní směr. Přesouval se během středy oblastí střední Evropy a jako obyčejná níže skončil kdesi nad Itálii a Jaderským mořem.
A protože chceme o počasí vědět co nejvíc, jistojistě jsem nejen já přispěl ke čtenosti příslušných článků (např. [1], [2], [3], [4], ale i [5])
No a pravidelně sleduji weby se snímky družic: [a], [b], [c].
Původně jsem chtěl psát více, ale pitvat tu rodinnou situaci na webu asi není "košér".
Tedy, u nás už jen můžeme hovořit o termínu "post-tropická níže Gonzalo".
Gonzalo neovlivnil totiž pouze dění na západě Atlantského oceánu (kde hurikány "účinkují" vždy na konci léta a začátku podzimu) , ale také v Evropě. Putoval totiž během úterý přes sever Británie k pobřeží jihozápadní Skandinávie, pak nabral jihovýchodní směr. Přesouval se během středy oblastí střední Evropy a jako obyčejná níže skončil kdesi nad Itálii a Jaderským mořem.
No a pravidelně sleduji weby se snímky družic: [a], [b], [c].
Původně jsem chtěl psát více, ale pitvat tu rodinnou situaci na webu asi není "košér".
středa 22. října 2014
Den bolavého zubu
Mám za sebou "Den bolavého zubu".
Mezi jednou a druhou hodinou ranní jsem tu pochodoval po bytě, zbaštil celkem tři "Íčka" (Ibalginy), bo zub, živý, zbroušený pro nasazení můstku, se ozýval nesnesitelnou bolestí.
Ráno jsem pak byl adekvátně situaci "praštěný".
Dopoledne jsem užil další "Íčko", odpoledne další, a teď si na noc vezmu 3 a budu doufat, že mne bolest neprobudí a budu spát až do rána.
Jsem rozhodnut zrušit zítřejší poradu VS, doufám, že budu zítřejší den zvládat lépe a večer půjdu brzy spát.
A až mi v pátek zubařka nasadí můstek, jímž budou nervová zakončení zbroušeného zubu zakryta, snad bude vše konečně v pořádku, zuby se uklidní, a budu moci v klidu 4. listopadu odletět na divadelní turné po Indii...
Mezi jednou a druhou hodinou ranní jsem tu pochodoval po bytě, zbaštil celkem tři "Íčka" (Ibalginy), bo zub, živý, zbroušený pro nasazení můstku, se ozýval nesnesitelnou bolestí.
Ráno jsem pak byl adekvátně situaci "praštěný".
Dopoledne jsem užil další "Íčko", odpoledne další, a teď si na noc vezmu 3 a budu doufat, že mne bolest neprobudí a budu spát až do rána.
Jsem rozhodnut zrušit zítřejší poradu VS, doufám, že budu zítřejší den zvládat lépe a večer půjdu brzy spát.
A až mi v pátek zubařka nasadí můstek, jímž budou nervová zakončení zbroušeného zubu zakryta, snad bude vše konečně v pořádku, zuby se uklidní, a budu moci v klidu 4. listopadu odletět na divadelní turné po Indii...
úterý 21. října 2014
"Zvířátko" Lenička
Po dni, kdy jsem měl chvílemi dojem, že jsem na roztrhání, chvílemi nestíhal, pak večer málem únavou padal "na čeníšek", si Lenička domluvila s maminkou, že může spát v její posteli místo ní, tedy vedle tatínka.
A teď mne "propustila" napsat pár řádků na blog, jenže, přátelé - čtenáři, já mám dnes zase dojem, že usnu dříve než to dítě...
A jediné zajímavé, o čem by se snad dalo rozepisovat, tedy o zubařčině zásahu, po němž jsem málem "vylétl ze zubařského křesla", se mi stejně rozepisovat nechce...
Tož dobrou noc...
A teď mne "propustila" napsat pár řádků na blog, jenže, přátelé - čtenáři, já mám dnes zase dojem, že usnu dříve než to dítě...
A jediné zajímavé, o čem by se snad dalo rozepisovat, tedy o zubařčině zásahu, po němž jsem málem "vylétl ze zubařského křesla", se mi stejně rozepisovat nechce...
Tož dobrou noc...
pondělí 20. října 2014
Hrozný den
Někdy nad ránem se mi udělalo zle od žaludku, a fest. Takže jsem prvně za dobu, co pracuji tam, kde teď pracuji, zavolal šéfovi a požádal o den volna.
Hlava mi brala, ale tělo prostě nefungovalo. Celý den jsem v podstatě proležel v posteli, trochu četl, trochu nad knihou pospával, párkrát "telefonoval" skrze WC mísu...
Navíc se syn vrátil ze školy s tím, že nám paní učitelka vzkazuje, ať navštívíme doktorku, má "štěkavý kašel" a, byť bez teplot, v tomto stavu do školy nepatří.
Takže hrozí, že sice zítra dorazím do práce, ale od středy budu s Filipem doma na OČR. Takže zítra musím stihnout "milión pět" věcí...
No a vzhledem k tomu, že já celý den pospával, mám teď trochu obavu, zda budu alespoň trochu spát...
Hlava mi brala, ale tělo prostě nefungovalo. Celý den jsem v podstatě proležel v posteli, trochu četl, trochu nad knihou pospával, párkrát "telefonoval" skrze WC mísu...
Navíc se syn vrátil ze školy s tím, že nám paní učitelka vzkazuje, ať navštívíme doktorku, má "štěkavý kašel" a, byť bez teplot, v tomto stavu do školy nepatří.
Takže hrozí, že sice zítra dorazím do práce, ale od středy budu s Filipem doma na OČR. Takže zítra musím stihnout "milión pět" věcí...
No a vzhledem k tomu, že já celý den pospával, mám teď trochu obavu, zda budu alespoň trochu spát...
neděle 19. října 2014
Zlom
Krásně jsem se vyspal (byť postel v Soběslavi byla poněkud měkká, ale spal jsem téměř 11 hodin!)
Dopoledne jsme tak střídavě tlachali, hráli si s dětmi - no co byste čekali, když se příbuzní setkají snad po dvou letech).
Jenže:
Pak jsem odřídil vůz na cestě do Brna, cesta trvala mnohem delší dobu než včera, bo u Obrataně opravují železniční přejezd!
Doma to zafungovalo jako obvykle, celou cestu jsem potlačoval únavu, ale doma to na mne padlo...
A navíc jsem si uvědomil, co mne všechno čeká zítra:
Dopoledne jsme tak střídavě tlachali, hráli si s dětmi - no co byste čekali, když se příbuzní setkají snad po dvou letech).
Jenže:
Pak jsem odřídil vůz na cestě do Brna, cesta trvala mnohem delší dobu než včera, bo u Obrataně opravují železniční přejezd!
Doma to zafungovalo jako obvykle, celou cestu jsem potlačoval únavu, ale doma to na mne padlo...
A navíc jsem si uvědomil, co mne všechno čeká zítra:
- v práci,
- že mne odpoledne čeká SDčko,
- že nebudu stíhat trénink, ...
sobota 18. října 2014
Strejdova šedesátka
Sice to ráno vypadalo, že snad ani nikam neodjedeme (včera jsem s dětmi usnul krátce po osmé, pak ale kolem půlnoci skoro tři hodiny četl, a ráno byl totálně rozlámaný), ale nějak jsem se "zvetil" a v naprosté pohodě odřídil za necelé dvě hodiny trasu Brno - Pelhřimov - Tábor - Soběslav.
Obdivovali jsme zrekonstruovaný obývák, povídali o všem možném, děti lezly po staré třešti, pochutnali jsme si na uzeném prohřátém v komíně grilu - to proto, že se vyvedlo krásné odpoledne babího léta...
Obdivovali jsme kouzlo krbu, povídali dál, až Lenička unavená a skoro-spící vyhlásila, že jdeme spát - a šli jsme všici, bo se i já potřebuji dospat... Myslím, že za chvilku usnu...
Obdivovali jsme zrekonstruovaný obývák, povídali o všem možném, děti lezly po staré třešti, pochutnali jsme si na uzeném prohřátém v komíně grilu - to proto, že se vyvedlo krásné odpoledne babího léta...
Obdivovali jsme kouzlo krbu, povídali dál, až Lenička unavená a skoro-spící vyhlásila, že jdeme spát - a šli jsme všici, bo se i já potřebuji dospat... Myslím, že za chvilku usnu...
pátek 17. října 2014
Na pokraji sil (II.)
"On edge". Na pokraji sil, hlavně psychicky. Zase, hned od rána.
Ale tentokrát je příčina jiná. Večer jsem usnul s Filipem, pak se ale probudil před druhou ranní a další dvě hodiny četl, bo nemohl zabrat. Jenže pak mne po hodině spánku musel budík z postele tahat opakovaným zvoněním.
Odpoledne, kdy já už byl doma s nákupem, Pavla s dětmi, které dnes vyzvedávala z družiny ona, jsme zkonstatovali, že jsme oba prostě "grogy" - Pavla zalezla do Lenčiny postele a já si s dětmi domluvil, že zalezu sám do velké postele, a děti za mnou dorazí, až "Déčko půjde spinkat".
Ale tentokrát je příčina jiná. Večer jsem usnul s Filipem, pak se ale probudil před druhou ranní a další dvě hodiny četl, bo nemohl zabrat. Jenže pak mne po hodině spánku musel budík z postele tahat opakovaným zvoněním.
On edge.
čtvrtek 16. října 2014
Na pokraji sil
"On edge". Na pokraji sil, hlavně psychicky.
Když se na mne ráno během prvních dvou hodin v práci vyhrnula zase spousta věcí, skončil jsem v kanceláři s hlavou v dlaních.
Pak mne o sílu, tentokrát fyzickou, připravila víc než hodina strávená na zubařském křesle. Mám připraveny (zbroušeny) dva zuby a vyroben otisk, laborant na příští pátek připraví můstek. A já na tom křesle doslova ztuhl, nemohl hýbat krkem...
V poledne, když odezněla injekce, co mi ji zubařka dala, jsem zjistil, že mi poněkud pošramotila dáseň a bolest mi značně znepříjemňuje oběd.
Odpoledne se ale bolest začala stupňovat a tak trochu mne omezovala - když jsme řešili ze pár logický problémů jak co propojit a zapojit a udělat...
Před koncem pracovní doby už byla bolest doslova hnusná a začal jsem přemýšlet o tišící tabletě, ale zatím si ji nevzal.
Na D1 byla dle kamery 4-kilometrová kolona, takže jsem to vzal přes Rousínov "po staré"... Ale moc jsem si nepomohl: v Tučapech semafor, v Rousínově další, a k tomu čekání na průjezd dvou vlaků u přejezdu...
Nákup v Bille, pak doma asistuji u části úkolů, koupání kupodivu jaksi mimo mne (už začíná účinkovat "íčko", po němž jsem sáhl a po němž jsem vždycky trochu "zblblý"), pračka a myčka, za chvíli jdu uspávat Filipa a nejspíš u něj usnu...
Ten život se mi začíná zdát jakýsi moc mechanický, únavný a oblbující...
Když se na mne ráno během prvních dvou hodin v práci vyhrnula zase spousta věcí, skončil jsem v kanceláři s hlavou v dlaních.
Pak mne o sílu, tentokrát fyzickou, připravila víc než hodina strávená na zubařském křesle. Mám připraveny (zbroušeny) dva zuby a vyroben otisk, laborant na příští pátek připraví můstek. A já na tom křesle doslova ztuhl, nemohl hýbat krkem...
On edge.
Odpoledne se ale bolest začala stupňovat a tak trochu mne omezovala - když jsme řešili ze pár logický problémů jak co propojit a zapojit a udělat...
Před koncem pracovní doby už byla bolest doslova hnusná a začal jsem přemýšlet o tišící tabletě, ale zatím si ji nevzal.
Na D1 byla dle kamery 4-kilometrová kolona, takže jsem to vzal přes Rousínov "po staré"... Ale moc jsem si nepomohl: v Tučapech semafor, v Rousínově další, a k tomu čekání na průjezd dvou vlaků u přejezdu...
Nákup v Bille, pak doma asistuji u části úkolů, koupání kupodivu jaksi mimo mne (už začíná účinkovat "íčko", po němž jsem sáhl a po němž jsem vždycky trochu "zblblý"), pračka a myčka, za chvíli jdu uspávat Filipa a nejspíš u něj usnu...
Ten život se mi začíná zdát jakýsi moc mechanický, únavný a oblbující...
středa 15. října 2014
Sychravý den
Dnešní den byl sychravý - a mně se nějak nedařilo "doprobudit".
Noční "půlený spánek", část u Lenky (dětská matrace je pro mne příliš měkká), pak ve své (ale neusnul jsem hned a ráno malinko zaspal, probudil mne až třetí, záložní budík), nebyl kvalitní a projevovalo se to v podstatě celý den.
A hold tu máme podzim: ráno mlhavo, sychravo, dopoledne chladno a zataženo...
Odpolední návrat dom znamená vědomí, že jsem zase spoustu věcí nestihl...
Nákup, domů, na trénink...
Pár slov k tomu, co se stalo včera ve Žďáru nad Sázavou:
Jistě všichni víte, četli jste (např. [1], [2], [3])...
Ale co si dovoluji přidat, doporučuji přečíst a zamyslet se, jest úvaha P. Ivana Peschky, starokatolického kněze, nazvaná prostě Hrdina, začínající citátem z FCB stránky Petra Vejvody, který oním hrdinou právě je (nechce se mi psát "byl", protože jím je a bude!).
Kéž by nás tento silný příběh všechny v dobrém ovlivnil!
Noční "půlený spánek", část u Lenky (dětská matrace je pro mne příliš měkká), pak ve své (ale neusnul jsem hned a ráno malinko zaspal, probudil mne až třetí, záložní budík), nebyl kvalitní a projevovalo se to v podstatě celý den.
A hold tu máme podzim: ráno mlhavo, sychravo, dopoledne chladno a zataženo...
Odpolední návrat dom znamená vědomí, že jsem zase spoustu věcí nestihl...
Nákup, domů, na trénink...
Pár slov k tomu, co se stalo včera ve Žďáru nad Sázavou:
Jistě všichni víte, četli jste (např. [1], [2], [3])...
Ale co si dovoluji přidat, doporučuji přečíst a zamyslet se, jest úvaha P. Ivana Peschky, starokatolického kněze, nazvaná prostě Hrdina, začínající citátem z FCB stránky Petra Vejvody, který oním hrdinou právě je (nechce se mi psát "byl", protože jím je a bude!).
Máš nepřátele? Fajn. To znamená, že jsi něco už dokázal.A ještě něco dodám: jak jsem zjistil, ani zdaleka nejsem jediný, kdo kontaktoval organizaci Adra a navrhl, aby Petr získal Cenu Michala Velíška! Počet těch podaných návrhů už se počítá na desítky...
Kéž by nás tento silný příběh všechny v dobrém ovlivnil!
úterý 14. října 2014
Regulérně usnul
Po náročném dni jsem regulérně usnul při uspávání Lenky. Teď se jen přesouvám do své postele...
pondělí 13. října 2014
Zamlžený den
Dnešní den byl celý nějaký zamlžený.
Nemám tím na mysli jen to, že ráno byla cestou do práce mlha, ztěžující bezpečnou jízdu do práce. A to, že celý den pak byla nízká oblačnost, jakési pošmourno, ač bylo celkem teplo.
Měl jsem tak nějak i jakoby zamlženou mysl, cítil jsem se od rána unavený, spací, jakoby zbitý.
Snad jsem celkem úspěšně vše v práci, doma s rodinou i večer na tréninku zvládl, ale tak nějak podvědomě doufám, že další den to bude lepší - že se z toho mlhavého stavu vyspím.
Nemám tím na mysli jen to, že ráno byla cestou do práce mlha, ztěžující bezpečnou jízdu do práce. A to, že celý den pak byla nízká oblačnost, jakési pošmourno, ač bylo celkem teplo.
Měl jsem tak nějak i jakoby zamlženou mysl, cítil jsem se od rána unavený, spací, jakoby zbitý.
Snad jsem celkem úspěšně vše v práci, doma s rodinou i večer na tréninku zvládl, ale tak nějak podvědomě doufám, že další den to bude lepší - že se z toho mlhavého stavu vyspím.
neděle 12. října 2014
(Ne)čekaná únava
Od rána jsem se sice snažil dělat jakoby nic, ale večer mne únava dohnala.
Po včerejším divadelním tréninku, na závěr "ozdobeném očkováním", po večerním dlouhém povídání o Indii, jsme doma padli do postele.
Dopoledne jsem navařil, v poledne dorazily děti s babičkou, odpoledne jsem ale neměl sílu všechny vytáhnout na zahradu, jen ostříhal Filípka i sebe... Když se pak ostatní dívali na "Velkou Pardubickou", málem jsem usnul s knihou. Ak když se dívali na video, zkoušel jsem usnout znovu, zatím ale skutečný spánek nepřišel...
Po včerejším divadelním tréninku, na závěr "ozdobeném očkováním", po večerním dlouhém povídání o Indii, jsme doma padli do postele.
Dopoledne jsem navařil, v poledne dorazily děti s babičkou, odpoledne jsem ale neměl sílu všechny vytáhnout na zahradu, jen ostříhal Filípka i sebe... Když se pak ostatní dívali na "Velkou Pardubickou", málem jsem usnul s knihou. Ak když se dívali na video, zkoušel jsem usnout znovu, zatím ale skutečný spánek nepřišel...
sobota 11. října 2014
Zelená vlna slaví
Zelená vlna pomáhá řidičům už 40 let. Zpočátku vysílala jen v pátek a v neděli.
Ví se o mně, že jsem jedním z aktivních dopravních zpravodajů. A tak když se o Zelené vlně teď v rádiu mluví pociťuji jistou hrdost.
A taky nostalgii. Každopádně písničku Zelená vlna Hvězdy v podání Luďka Soboty si pamatuji dodnes...
Ví se o mně, že jsem jedním z aktivních dopravních zpravodajů. A tak když se o Zelené vlně teď v rádiu mluví pociťuji jistou hrdost.
A taky nostalgii. Každopádně písničku Zelená vlna Hvězdy v podání Luďka Soboty si pamatuji dodnes...
pátek 10. října 2014
Vymačkaný citrón
Dnes se cítím jako vymačkaný citrón.
Dopolende v práci bylo dle hesla "stokrát nic umořilo osla"...
Odpoledne jsem si cestou z práce postál 15 minut v krokem jedoucí koloně před omezením na 220 km D1 ve směru do Brna, příčinou kolony byli jen řidiči, co neumí zipovat - jeden takový pošuk se mi začal cpát před čumák asi dvě stě metrů před místem, kde se pruhy měly spojit.
A večer na tréninku jsem "bouchnul", když už mi zase o jednom tanečním prvku čtvrtá osoba začala vysvětlovat, že to má být vlastně jinak - pořád se něco přeučovat mne prostě nebaví...
Dopolende v práci bylo dle hesla "stokrát nic umořilo osla"...
Odpoledne jsem si cestou z práce postál 15 minut v krokem jedoucí koloně před omezením na 220 km D1 ve směru do Brna, příčinou kolony byli jen řidiči, co neumí zipovat - jeden takový pošuk se mi začal cpát před čumák asi dvě stě metrů před místem, kde se pruhy měly spojit.
A večer na tréninku jsem "bouchnul", když už mi zase o jednom tanečním prvku čtvrtá osoba začala vysvětlovat, že to má být vlastně jinak - pořád se něco přeučovat mne prostě nebaví...
čtvrtek 9. října 2014
Bitvy (ne)vyhrané?
Jsou mé dnešní "bitvy" vyhrané či nevyhrané, vyhratelné či nevyhratelné?
Dopolední "bitva" na střelnici prokázala, že nejsem nijak dobrý střelec - padesát bodů ze sta není nic moc, no a při další střelbě na speciální terč jsem buď netrefil a nebo pro změnu trefil siluetu únosce i siluetu oběti. Takže nevyhrané.
Odpolední videokonference znamenala malý technický oříšek - ve výsledku se jen ukázalo, že je někde opět poškozený síťový kabel s koncovkami RJ-45. Přesná lokalizace závady musí počkat, v danou chvíli musel systém fungovat na náhradním kabelu taženém pod stolem volně na koberci. Takže malá vyhraná bitva.
A večerní bitva proti veškám? Ta před měsícem a půl se zdála vyhraná, ale vešky se po 40 dnech objevily znovu, tak bojujeme opět a zkoušíme tu bitvu znovu vyhrát, snad je vyhratelná. Jako zbraň používáme Diffusil H Forte B85, a vzhledem k tomu, že byl dočerpán, následovalo užití klasického olivového oleje a Tea Tree Oil. A druhá hlavní zbraň bylo zkrácení vlásků Leničky, skorem na mikádo.
A poslední mini bitvou dne pak byly dvě náplně pračky - věším prádlo potmě na balkón, co se nedostatečně vypralo, budu řešit až zítra, teď už na to prostě nevidím!
Dopolední "bitva" na střelnici prokázala, že nejsem nijak dobrý střelec - padesát bodů ze sta není nic moc, no a při další střelbě na speciální terč jsem buď netrefil a nebo pro změnu trefil siluetu únosce i siluetu oběti. Takže nevyhrané.
Odpolední videokonference znamenala malý technický oříšek - ve výsledku se jen ukázalo, že je někde opět poškozený síťový kabel s koncovkami RJ-45. Přesná lokalizace závady musí počkat, v danou chvíli musel systém fungovat na náhradním kabelu taženém pod stolem volně na koberci. Takže malá vyhraná bitva.
A večerní bitva proti veškám? Ta před měsícem a půl se zdála vyhraná, ale vešky se po 40 dnech objevily znovu, tak bojujeme opět a zkoušíme tu bitvu znovu vyhrát, snad je vyhratelná. Jako zbraň používáme Diffusil H Forte B85, a vzhledem k tomu, že byl dočerpán, následovalo užití klasického olivového oleje a Tea Tree Oil. A druhá hlavní zbraň bylo zkrácení vlásků Leničky, skorem na mikádo.
A poslední mini bitvou dne pak byly dvě náplně pračky - věším prádlo potmě na balkón, co se nedostatečně vypralo, budu řešit až zítra, teď už na to prostě nevidím!
středa 8. října 2014
Nedávám to, zase
Další den, o němž přemýšlím, zda takhle má vypadat život...
Koloběh v práci, z něhož jsem doslova ubitý někdy v půlce odpoledne, doma nervózní Pavla, je na děti jako "kulomet", vše chce strašně rychle, a pak, když zjistila, že Lenka má už zase ve vlasech vešky (a Pavla to následně zjistila i sama o sobě) - počítáno u obou na jedince, dva či tři, ale přesto že asi nezbývá, než zítra odpoledne se poctivě věnovat "odvšivení", je celá špatná z toho, že přijde o svůj "dlouho plánovaný babinec".
No a divadelní trénink? Nervozita "před Indií" začíná stoupat nějak příliš brzy, ještě přece zbývají téměř čtyři týdny do odletu - ale je to hodně nebo málo?
Koloběh v práci, z něhož jsem doslova ubitý někdy v půlce odpoledne, doma nervózní Pavla, je na děti jako "kulomet", vše chce strašně rychle, a pak, když zjistila, že Lenka má už zase ve vlasech vešky (a Pavla to následně zjistila i sama o sobě) - počítáno u obou na jedince, dva či tři, ale přesto že asi nezbývá, než zítra odpoledne se poctivě věnovat "odvšivení", je celá špatná z toho, že přijde o svůj "dlouho plánovaný babinec".
No a divadelní trénink? Nervozita "před Indií" začíná stoupat nějak příliš brzy, ještě přece zbývají téměř čtyři týdny do odletu - ale je to hodně nebo málo?
úterý 7. října 2014
Pořádný "záhul"
Zjišťuji, že dělat v práci šéfa oddělení je pořádný "záhul".
Skutečný šéf s jedním kolegou jsou totiž na kurzu v Itálii, další kolega je "jednou nohou pryč", a tak jsme na všechny IT záležitosti jen dva. A mně z toho "vstávaj vlasy hrůzou na hlavě".
Sice jsem cca půl záležitostí, co se na mne za posledních pár dní "navalily", nějak zvládl, ale co se druhé půlky týče jsem musel kolegy požádat o vyjádření a rady. Před chvílí mi došla odpověď, zběžně jsem si ji pročetl, a vím, že se zítra zase budu se vším snažit popasovat. Ale radost z toho nemám...
Kde jsou ty časy, kdy jsem se mohl "na plný úvazek" věnovat v klidu záležitostem kolem webu a na něj napojených informačních systémů, v klidu tvořit, promýšlet, nalézat či vynalézat řešení... Zběsilé tempo nutných rozhodování zjevně není pro mne.
Vím. Dáme to, kluky z oddělení snad nezklamu, ale je to "fakt záhul".
Skutečný šéf s jedním kolegou jsou totiž na kurzu v Itálii, další kolega je "jednou nohou pryč", a tak jsme na všechny IT záležitosti jen dva. A mně z toho "vstávaj vlasy hrůzou na hlavě".
Sice jsem cca půl záležitostí, co se na mne za posledních pár dní "navalily", nějak zvládl, ale co se druhé půlky týče jsem musel kolegy požádat o vyjádření a rady. Před chvílí mi došla odpověď, zběžně jsem si ji pročetl, a vím, že se zítra zase budu se vším snažit popasovat. Ale radost z toho nemám...
Kde jsou ty časy, kdy jsem se mohl "na plný úvazek" věnovat v klidu záležitostem kolem webu a na něj napojených informačních systémů, v klidu tvořit, promýšlet, nalézat či vynalézat řešení... Zběsilé tempo nutných rozhodování zjevně není pro mne.
Vím. Dáme to, kluky z oddělení snad nezklamu, ale je to "fakt záhul".
pondělí 6. října 2014
Vidina cíle
Nevidět před sebou tu vidinu nádherného cíle, dalšího divadelního turné do Indie, asi bych se už dávno složil a na vše se "vybodnul".
Permanentní shon v práci jest ubíjející, dělám sem tam chyby, ale na druhou stranu jsem dnes konečně opravil a dořešil jeden dlouhotrvající problém s Outlookem, a navíc doslova elegantně tak, aby se do dané skupiny uživatelů dali v budoucnu bez problémů přidat další...
Leničce se ne právě daří čtení, ke slabikám "la" a "ma" přidali ve škole "me" a "le", jenže ona místo toho stále čte jen "e", jako by to první písmenko slabiky neviděla. A Filip začal v písance nechutně "škrábat"!
Pavla se z práce vrátila pozdě, s bolavými zády, a tak jsem jel na trénink sám - nově komponované představení, posbírané a propojené "na efekt" z tanců z Kytice dostává rysy, ale na to, že jedeme za 4 týdny, se cítím málo pevný v kramflecích.
Děti usnuly s Pavlou ve "velké posteli" v naší ložnici rodičů, budu tedy muset vzít za vděk Filipovou postýlkou...
Permanentní shon v práci jest ubíjející, dělám sem tam chyby, ale na druhou stranu jsem dnes konečně opravil a dořešil jeden dlouhotrvající problém s Outlookem, a navíc doslova elegantně tak, aby se do dané skupiny uživatelů dali v budoucnu bez problémů přidat další...
Leničce se ne právě daří čtení, ke slabikám "la" a "ma" přidali ve škole "me" a "le", jenže ona místo toho stále čte jen "e", jako by to první písmenko slabiky neviděla. A Filip začal v písance nechutně "škrábat"!
Pavla se z práce vrátila pozdě, s bolavými zády, a tak jsem jel na trénink sám - nově komponované představení, posbírané a propojené "na efekt" z tanců z Kytice dostává rysy, ale na to, že jedeme za 4 týdny, se cítím málo pevný v kramflecích.
Děti usnuly s Pavlou ve "velké posteli" v naší ložnici rodičů, budu tedy muset vzít za vděk Filipovou postýlkou...
neděle 5. října 2014
Podivná neděle
Ráno jsem se probudil "do práce", tedy v pět, znovu usnul, a pak zíral na hodiny, bo jsem se probudil v jedenáct.
Uvařil jsem oběd (hranolky, kuřecí, polévka - při pečení hranolek jsem šel znovu "telefonovat", ale pak je sám obědval - kruci, co to je?)
Odpoledne jsem znovu usnul, pak dojela od babi Pavla, fungoval celkem normální večer. Tak doufám, že je už vše O.K. a nijak se to nezvrtne.
Uvařil jsem oběd (hranolky, kuřecí, polévka - při pečení hranolek jsem šel znovu "telefonovat", ale pak je sám obědval - kruci, co to je?)
Odpoledne jsem znovu usnul, pak dojela od babi Pavla, fungoval celkem normální večer. Tak doufám, že je už vše O.K. a nijak se to nezvrtne.
sobota 4. října 2014
Nečekaný průběh soboty
Ráno jsem se vzbudil nějaký polámaný, ale zkusil jsem dělat "jakoby nic".
Odvedl jsem děti do pionýra (jeli na soutěž do lanového centra), Pavla odjela k babičce (jež je po operaci, musí se šetřit, a tak jsme si k ní nedovolili s dětmi jet). Ještě jsem na chvíli zalezl do postele, a pak se vydal na zahradu sekat...
Jenže se něco s tělem zvrtlo, 2x se mi zvedl "kufr" (šla ze mne ale jen voda, kterou jsem při sekání pil; byť bylo relativně chladno a zataženo, jsem se šíleně potil, a tak jsem se snažil dodržovat pitný režim).
Když v sekačce došel benzín, vrátil jsem se dom (babička mezitím vyzvedla děti, co už se vrátily ze soutěží). Požádal jsem babičku, aby si děti odvedla k sobě, dal si sprchu a zalezl znovu pod peřinu.
Chvíli jsem spal, a pak četl a četl (a párkrát asi u toho i zavřel oči) - prostě nechávám tělo odpočinout a srovnat se s tím "čímsi" uvnitř. A doufám, že zítra bude zase líp.
Odvedl jsem děti do pionýra (jeli na soutěž do lanového centra), Pavla odjela k babičce (jež je po operaci, musí se šetřit, a tak jsme si k ní nedovolili s dětmi jet). Ještě jsem na chvíli zalezl do postele, a pak se vydal na zahradu sekat...
Jenže se něco s tělem zvrtlo, 2x se mi zvedl "kufr" (šla ze mne ale jen voda, kterou jsem při sekání pil; byť bylo relativně chladno a zataženo, jsem se šíleně potil, a tak jsem se snažil dodržovat pitný režim).
Když v sekačce došel benzín, vrátil jsem se dom (babička mezitím vyzvedla děti, co už se vrátily ze soutěží). Požádal jsem babičku, aby si děti odvedla k sobě, dal si sprchu a zalezl znovu pod peřinu.
Chvíli jsem spal, a pak četl a četl (a párkrát asi u toho i zavřel oči) - prostě nechávám tělo odpočinout a srovnat se s tím "čímsi" uvnitř. A doufám, že zítra bude zase líp.
pátek 3. října 2014
Nechci marodit!
Ráno jsem vypravil rodinu a znovu na chvíli zalezl do postele. Pak "běhal po doktorech", odpoledne zase zalezl do postele, večer ale přesto jel na divadelní trénink.
Necítím se ve své kůži, ale horečku nemám, jen se cítím šíleně unavený a mám pořádnou rýmu.
Mno, snad z toho nebude nějaká nemoc, vůbec by se mi to teď nehodilo, aby mne nějaký virus či baktérie donutily několik dní marodit!
Tip na čtení:
Pošta se nevzdává!
Necítím se ve své kůži, ale horečku nemám, jen se cítím šíleně unavený a mám pořádnou rýmu.
Mno, snad z toho nebude nějaká nemoc, vůbec by se mi to teď nehodilo, aby mne nějaký virus či baktérie donutily několik dní marodit!
Tip na čtení:
Pošta se nevzdává!
čtvrtek 2. října 2014
Zápas jménem Moodle
Absolvoval jsem dnes "zápas jménem Moodle".
Zprovoznil jsem subdoménu se systémem Moodle, po řadě peripetií s nastavením, extra databází... Jenže kolega po obědě odmítl udělat si čas a přenést tam data z modelového serveru.
A vzhledem k tomu, že zítra nejdu do práce, ale na kontrolu do VN Brno, odkládá se přenos dat na pondělí...
A teď su z toho dne totálně "vyflusanej"...
Zprovoznil jsem subdoménu se systémem Moodle, po řadě peripetií s nastavením, extra databází... Jenže kolega po obědě odmítl udělat si čas a přenést tam data z modelového serveru.
A vzhledem k tomu, že zítra nejdu do práce, ale na kontrolu do VN Brno, odkládá se přenos dat na pondělí...
A teď su z toho dne totálně "vyflusanej"...
středa 1. října 2014
Propršený
Dnešní den nějak celý propršel, ještě že je tu příslib na babí léto na dalších pět dní, od čtvrtka až do pondělka.
V práci nás stále straší jeden kostlivec, nedořešený problém s přístupy do společných úkolů... Jinak se vše celkem dařilo.
Odpoledne jsem dom dorazil poslední, v hustém dešti se špatně jelo, navíc jsem mylně pochopil hlášení Zelené vlny, doprava kolabovala na trase Brno-Vyškov, náš směr dom do Brna by byl býval rychlejší po dálnici než přes Rousínov.
A večer pak divadelní trénink, uvědomění si, že do Indie odlétáme už za pět týdnů nás žene za zlepšováním se po umělecké stránce, i co se fyzické kondice týče...
A jeden tip na čtení:
Vědci koketují s novým zdrojem energie. S lidským tělem
V práci nás stále straší jeden kostlivec, nedořešený problém s přístupy do společných úkolů... Jinak se vše celkem dařilo.
Odpoledne jsem dom dorazil poslední, v hustém dešti se špatně jelo, navíc jsem mylně pochopil hlášení Zelené vlny, doprava kolabovala na trase Brno-Vyškov, náš směr dom do Brna by byl býval rychlejší po dálnici než přes Rousínov.
A večer pak divadelní trénink, uvědomění si, že do Indie odlétáme už za pět týdnů nás žene za zlepšováním se po umělecké stránce, i co se fyzické kondice týče...
A jeden tip na čtení:
Vědci koketují s novým zdrojem energie. S lidským tělem
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)