2009, 2010, 2011 © Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný

Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a tak trochu spisovatele...
Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný, Strnadova 9/15, 628 00 Brno, mobil: 777 083 126 e-mail: coney@centrum.cz

čtvrtek 28. února 2013

42 - smysl života

Tak je mi dnes 42.
Číslo 42 je smysl života.

Co to tu plácám? Kdo četl Stopařova průvodce po Galaxii od Douglase Adamse ví, co je správná odpověď na otázku po smyslu života, vesmíru a vůbec. No a pro ty z vás, kteří jste tuto senzační klasiku nečetli, jen pro pořádek:
Ve světě Stopařova průvodce po galaxii si lidé (a další inteligentní rasy) položili za úkol najít odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec a proto vybrali ze svého středu dva nejlepší programátory Lunkvila a Fuka, aby sestrojili počítač – Hlubinu myšlení, který ji měl vypočítat. A tento počítač jim skutečně po sedmi a půl miliónu letech dal jednoduchou odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec – „42“, s tím, že sám neví, jaké je znění oné základní otázky. Naštěstí Hlubina myšlení dokázala navrhnout největší a nejmocnější počítač, který kdy byl a bude ve vesmíru sestrojen, který dokáže vypočítat základní otázku a který se bude jmenovat Země. Byl postaven Magrathejskou stavební společností. Tato Země byla skutečný skvost, využívající ke svým výpočtům i samotné živočichy žijící na jejím povrchu a výpočet jí měl trvat 10 milionů let. Naneštěstí byla zničena při stavbě hyperprostorové dálnice Prostetnikem Vogonem Jelcem těsně před dokončením výpočtů. Jediný z objektů k projektu použitelných (pokud nepočítáme tyto tři další organismy, které z nějakého důvodu nebyly pro výpočet způsobilé: Trillian, která předčasně opustila projekt se Zafodem Bíblbroxem, a dvě bílé myši, které se jakožto správci projektu nemohly výpočtu aktivně zúčastnit), který se zachránil ze Země, byl Arthur Dent. Když Arthur poté postupně vytahoval písmena namalovaná na kamínky z vaku z ručníku a skládal je za sebou, aby zjistil, jak otázka zní, vyšlo mu: Co dostanete, když vynásobíte šest devíti? Výsledkem této operace v desítkové soustavě není 42, ale 54. Fanouškové knihy posléze zjistili, že tato operace dá správný výsledek v třináctkové soustavě, nicméně autor knihy označil tuto shodu za čistě náhodnou.


O smyslu života člověk, když dosáhne věku 42 let, začíná chtíc nechtíc uvažovat - do padesátky není daleko a chce se bilancovat. K čemu to všechno zatím bylo, k čemu je to vše kolem a k čemu to do budoucna bude?
Nečekejte, že dnes odpovím, jen tím naznačuji, že v dalších dnech budu nově některé své úvah psát... A můžete s nimi souhlasit či nesouhlasit, ale to je asi tak všechno.
Smysl života je rozhodně tak nějak v tom jej "prožít" a ne jen "odžít". A tak mne například potěšilo, že první přání jsem dostal přes FCB už krátce po půlnoci (to jsem spal a přečetl si to až ráno) od dávného kamaráda, kterého jsem sice už léta neviděl, ale jehož existence a setkání s ním mne tak nějak ovlivňuje dodnes... Pokud si totiž pamatuji (a není to jen "paměťová idealizace"), nikdy nesoudil a neodsuzoval. Prostě jen diskutoval a popisoval své vidění světa. A to je velmi moudrý přístup...

Ostatně, těch přání k narozeninám přes FCB jsem dostal spoustu - nedělám si iluze, facebook skutečnost, že někdo z tzv. přátel (kdo ví, jak to s těmi lidmi, co si je jako přátele značíte, je ve skutečnosti) má narozeniny, svým uživatelům připomíná...

V praktickém životě si už druhý den připadám přesně dle přísloví "stokrát nic umořilo osla"...
Řeším "milión pět" praktických malých úkolů, jsem v jednom kole, a je toho prostě nějako moc...


Zdroje k shora uvedené citaci:

středa 27. února 2013

Vyždímaný citrón

Cítím se dnes po práci "vyždímaný jako citrón".
Kolega z kanceláře, odcházejíc, řekl něco jako: "To byl zase hroznej den..."
A tak dnes nechci nic psát - jen přiložím obrázek, co jsem jej (vlastně je to spam, či spíš hoax) dostal mailem... A tak se dostane k mým pravidelným čtenářům...

úterý 26. února 2013

Bajka o novém autě a křivých uších

Bajka je literární útvar, který vznikl pravděpodobně v 6. století př. n. l. Za jejího zakladatele bývá považován Ezop (o němž se ale neví, zda jde o reálně žijící osobu). Základem bajky je alegorie, kdy zvířata mluví jako lidé a konají další nadpřirozené jevy a z tohoto jednání vyplyne nějaké poučení, či kritika chyby, která ve většině případech bývá čtenářovi již známa.
Cílem bajky je kritizovat nějaké společenské nešvary, působit na lidi a vychovávat je k odstranění těchto nešvarů. Nejčastěji se tak děje humornou formou, pomocí ironie a satiry. Bajky byly původně určeny dospělým posluchačům a čtenářům, v 19. a 20. století se bajky začaly stále více posouvat do dětské literatury. Zajímavostí je, že útvary podobné bajkám se vyskytují jak u jihoamerických Indiánů, tak afrických domorodců, tyto bajky, ačkoli nebyly vzájemně ovlivněny, mají společné rysy.[1]
Pokusím se též o jednu bajku, ale na rozdíl od "poctivé bajky" jí chybí konec, a navíc je popisovaný jev znám jen malému množství čtenářské obce, ostatní si však za jev možná dosadí ten svůj, podobný, z jejich vlastního osudu...
Zvířátka v lese se dozvěděla, že jim lev má poslat peněžitý dar. I začala vymýšlet, že si koupí vůz. Ale místo aby zvířátka na svém zvířecím sněmu řešila, kdo z nich má vlastně řidičský průkaz, kam se bude jezdit a kolik zvířátek se má do auta vejít, začala rozebírat barvu karoserie, typ motoru a dokonce jaké potahy mají být na sedadlech. Inu zvířátka. Králíčkovi se to nelíbilo, ale co měl dělat.
I zjistil králíček za pár dní, že hadovi někdo doporučil, že prý králíčka může sníst, že ho v lese nechtějí. Stejně má prý moc křivé uši, má podezřelé hlodací zoubky, vrtí se mu příliš bílý ocásek a dovoluje si hopkat mimo vyšlapané cestičky... Ale had byl zrovna přežraný želvích vajíček, a tak králíčka jen poděsil a za křivé uši vytahal...
Vidíte v tom svůj příběh? To jsem rád, já stejně nikomu nezasvěcenému nehodlám vysvětlovat, v čem přesně ta moje alegorie spočívá... Stačí, že se určitě budou ptát zasvěcení...
[1] cs.wikipedia.org/wiki/Bajka

pondělí 25. února 2013

Pomatená

Věřím, že se má dnešní úvaha bude zdát ledaskomu pomatená. Ale dle mne byl pomatený celý dnešní den.
Nejprve na mne hned ráno spadly fialky, tedy květináč z parapetu okna v ložnici, když jsem ještě rozespalý otíral orosené okno.
Pak jsem se ne právě pozitivně naladil čtením - Genocida (Věra Říhová, BL), Nejsem zvíře, abych žila v parku nebo v lese (Věra Říhová, BL), Otroci, nebo občané? (Lenka Procházková, BL), GLOSA: Pozor! (František Matějka, NP).
Co je to za divnou společnost, ve které žijeme? My, co máme práci, jsme "hnáni" za vyšším a vyšším výkonem, z toho věčného koloběhu jde hlava kolem. Jiní práci nemají a jsou "odstrkováni" z většinové společnosti. Ve Španělsku už je ale 50% mladých takto "odstrčeno".
Lidé jsou štváni, štváni proti sobě navzájem, prý to jinak nejde. Tvrdí nám to mocipáni... Vážně to jinak nejde?
Odpoledne jsem se už naštěstí přestal cítit jako štvaná zvěř, prokousal jsem se závějí čekaných a nečekaných úkolů...
V podvečer jsem si pročetl dokument Ne německá Evropa, ale evropské Německo (Projev německého spolkového prezidenta Joachima Gaucka 22. 2. 2013, překlad publikovaný BL) a říkal jsem si, že je vidět rozdíl mezi německým prezidentem (disident a evangelický farář Gauck) a českým prezidentem (sebejistý ekonom Klaus). A konečně se mi v hlavě přestaly točit jen samé šedočerné myšlenky zatemňující pohled na svět.
I když... Za pár let, až mi bude padesát, stanu se taky tou škatulkou "starý, co by měl zmizet ze světa, abych nepřekážel mladým", jak to bylo kdesi (viz odkazy výše) zmíněno? Věřím, že mé děti si to sice myslet nebudou, ale okolní společnost? Kam že ta spěje?
Nehnat se jen za osobním prospěchem, zkoušet se vcítit do problému druhých... No hned na večerním tréninku, který vedu, mám možnost si toto pozitivní předsevzetí ozkoušet... A zdá se, že se mi to i jakžtakž podařilo. Konec dobrý, všechno dobré...
(Nepočítám-li to, co mne zítra čeká... Jednání s "důležitými", co rozhodují o osudech jiných...)

neděle 24. února 2013

Nechal jsem se vytočit

Nechal jsem se dnes odpoledne vytočit a sám sobě si tak vlastně pokazil náladu.
Čím?
Klidné odpoledne. Zvonek. Manželka se domovním telefonem ptá: "Kdo tam?", ale nikdo neodpovídá. Naklusal jsem k domovním dveřím a tam jakási cizí osůbka ženského pohlaví dává letáky. Ptám se, proč zvoní na několik zvonků najednou a dozvídám se, že si prý může zvonit na koho chce! Když se ptám, proč tedy alespoň slušně neodpoví, dozvídám se, že mám zaručeně nefunkční domácí telefon (což je blbost, včera jsme se přes domácí telefon slyšeli s neteří, co přišla na radu ohledně matematiky). Odpovídám, že to není pravda a že porušuje domovní svobodu. Dál jsem osůbku vyzval, ať kouká zmizet, že se to nedělá zvonit jen tak na víc zvonků v domě. Osůbka na mne fistulí začíná ječet a tvrdit mi, že na mne zavolá policii. To už ji beru za kabát a tlačím z domu - takovou "nevychovanou verbež" v domě nechci... Už jsem pěnil zlostí... Otravuje, zvoní nám na zvonek a ještě by chtěla volat policii... Tu bych spíš měl volat já! Osůbka ječí, jako by jí na nože brali, přichází jakýsi pán, venčící psa, ale když pochopil, oč jde, zase mizí. Přišla i má žena, osůbku vykázala pryč, ale na mne je naštvaná, že jsem se nechal tak vytočit...
A já su z toho mrzutý taky.
Jak tenhle typ lidiček naučit, že když jdou roznést letáky, mají zazvonit, počkat, až někdo odpoví (a ne zazvonit na x zvonků naráz a vstoupit po té, co první soused "zabzučí" elektrickým vrátným). Standardně tu roznáší letáky tři různí "roznašeči" a umí to, slušně! Tahle osůbka bohužel ne. Možná za někoho "zaskakuje". Snad se jí to do příště rozleží v hlavě a bude víc přemýšlet, zda zazvonila a dostatečně vyčkala, než zkusila další zvonek...
Na Strnadově je to horší, tam takhle do domu lezou i různí "prodejci-všeho-možného" a otravují následně u jednotlivých bytů...


Filípek trénuje psaní písmene "k".
A tak psal, mimo jiné slovo kokino. Co je to vlastně kokino? "Moravsky" kokino znamená něco malého a sladkého. Původ slova není spolehlivě vysvětlen. Brněnští jazykovědci se domnívají, že by se mohlo jednat o expresivní zdrobnělinu slova koko, což je dětská zkomolenina slova čoko s významem čokoláda. (viz zde.)
Ve většině dostupných slovníků a příruček ani v archivních materiálech etymologického a dialektologického oddělení v Brně není výraz kokino/kokíno/kokina atp. vůbec doložen. Zaznamenává ho jedině Slovník nespisovné češtiny, který u něj uvádí význam "bonbon" a označuje jej za výraz ostravský. Bezpečně však víme, že daný výraz je známý a běžně používaný i na Valašsku, Slovácku, v Brně a jistě i jinde na Moravě (data o jeho přesnějším rozšíření však nejsou k dispozici). Rozhodně tedy nejde o výraz pouze ostravský (ani slangový), ale zřejmě o moravismus, tj. prostředek rozšířený a běžně používaný na území Moravy (na rozdíl od území Čech, kde je neznámý). Jeho význam je s největší pravděpodobností pro většinu uživatel širší než jen "bonbon"; většinou – jak sama uvádíte – znamená obecně "sladkost". Ne zcela jasný je i jeho původ. Podle hypotézy brněnských kolegů by mohlo jít o expresivní zdrobnělinu základního tvaru koko, který souvisí s dětskou výslovností slova čoko od čokoláda.
(citace z ÚJČ)
Mimochodem, Kokino je i velmi zajímavé místo v Makedonii... (Makedonské Kokino: podle NASA světová senzace hned po Stonehenge)
O čem běžné zprávy moc nemluví:

sobota 23. února 2013

A čerti se ženili

Ráno mne probudily děti, tedy přesněji řečeno Lenička, Filípek jen tiše stál vedle postele. Ale Lenička na ní poskakovala a dožadovala se tatínkovi pozornosti...
Venku fučel vítr a honil padající sníh do všech koutů. Vysvětlil jsem dětem, čemu že se říká "čerti se ženili". Takové bylo ráno.
Neviditelný pes hlásá moudro dne:
Optimista prohlásí, že kámen je pevný – pesimista namítne, že je možná jenom natvrdlý. (Pavel Kosorin)


Přečetl jsem si v deníku Neviditelný pes glosu Pozná Nejvyšší správní soud lež? plačící nad problémem voleb prezidenta a lží či polopravd, které v nich byly použity. Bohužel mám příliš často pocit, a nejsem v tom sám, že naše společnost dnes právě v systému lží a polopravd žije.
Obdobně se mi totiž jeví například vydávání majetku církví (přečtěte si například: Zdeněk Jemelík : Škodiči a hrabivci - tím ale neříkám, že po přečtení textu z toho budete moudřejší).


K obědu jsem připravil skvělé "jako francouzské brambory" (kostky brambor s kostkami sekané, mrkví a hráškem, pěkně zapečené na plechu), odpoledne jsme s dětmi vyrazili na "vinohradský svah", dopolední sněžení nadělilo spoustu čerstvého, trochu vlhkého sněhu, takže víc než o sáňkování to bylo o stavění všeho možného ze sněhu...
A večer jsme z toho všici uondaní, takže teď už děti "odpadly" a spí, a já i Pavla odpadneme brzy též...

pátek 22. února 2013

Únavný den

Dnešní den byl nějaký únavný. A chvílema jsem měl dojem, že jsem jen "pozorovatel událostí", které nemohu ovlivnit.

Nečas podepsal smlouvy s církvemi - a nevím, nejsem si jist, zda je to dobře. I když: Podpis smlouvy bude v konečném důsledku přínosem pro rychlé využití navráceného majetku ve prospěch nejen církve a věřících, ale zejména široké veřejnosti, a je též základem pro stabilizaci vlastnických vztahů k tomu majetku, který se církvím nevydává. Pro celou společnost je dobré, aby církevní instituce hospodařily nezávisle. Majetkové narovnání umožní dále rozvíjet službu církve široké veřejnosti, jako je budování hospiců pro staré a umírající, péče o nemocné a národní kulturní dědictví, ale také vzdělávání a další obecně prospěšné aktivity. (citace z Vyjádření ČBK k podpisu smlouvy mezi církví a státem)

Žena 007 propaguje v článku Překvápko na každý den web zamichej.cz, zkoušel jsem to a nevypadá to hloupě...

A divadelní trénink byl dnes nějak extrémně náročný, a bolí mne záda...
A jsem z toho dne vůbec nějaký uondaný, a tak tomu odpovídá i tento text...
A žertík na závěr: našel jsem kdesi, na FCB:

čtvrtek 21. února 2013

Přípravy pokračují

Pokračují mé přípravy na cestu do Itálie.
A web mi v tomto okamžiku slouží jako poznámkovník, resp. odkazovník, a ukládám si sem potřebné informace (odkazy).


Zaznamenal jsem dobrou zprávu: Elitní škola v Brně díky tělocvičně zůstane alespoň další čtyři roky - Filípkova škola bude ještě pár let fungovat. Obavy rodičů dosud vzbuzoval především postoj vedení vinohradské radnice, které už předem naznačovalo, že pokud by muselo školu převzít, snažilo by se ji sloučit s blízkou základní školou v Mutěnické ulici. Ta není tolik úspěšná, je naplněná jen z poloviny, ale vede ji zastupitelka za koaliční ODS a bývalá starostka Ilona Svobodová. Nezbývá než věřit, že pana Karáska a paní Svobodovou "odvane čas" a za čtyři roky, až se bude znovu rozhodovat, již na radnici sedět nebudou...


Přečtěte si, máte-li chuť a čas:

středa 20. února 2013

Cesta do Itálie - prolog

Tak se začínám chystat na březnovou cestu do Itálie do kurzu NATO (už konečně vím kdy, jak a kam). Vzhledem k tomu, že budu přestupovat v Římě z letadla na vlak, chystám se alespoň na kraťoulinkou procházku po "věčném městě". A tak studuji mapy a čtu "průvodce":


Přečtěte si, máte-li chuť a čas:

úterý 19. února 2013

Limit velikosti připojeného souboru v Outlooku 2010

Musel jsem si dnes prostudovat článek How To Increase Outlook 2010 Attachment Size Limit, neboť, jak jsem zjistil, uživatelé "dvadesítek" se občas setkávají s upozorňující hláškou "The attachment size exceeds the allowable limit."
Aniž by se to dalo někde jasně přečíst, defaultní limit velikosti připojeného souboru v Outlooku 2010 je 20 MB.
Článek popisuje, jak tento limit v Outlooku přenastavit (řešením je program REGEDIT, ale s ním jaksi běžný smrtelník nepracuje), nabízí utilitu na nastavení limitu 30 MB a upozorňuje, že není problém jen v Outlooku, ale i v limitech toho, kdo je váš "email service provider", tedy zda přes Outlook ovládáte účet seznamu, centrumu, gmailu, vaší vlastní domény či kteréhokoliv jiného providera. Na to pozor!
A ještě to má jeden háček: nesmíte pracovat s Outlookem zároveň s připojením na e-mailový účet (lokálního) systému Microsoft Exchange Server. Pak je potřeba číst ještě další návod "mikrosoftí" ze stránky Pomoc a podpora ...

pondělí 18. února 2013

Nové uspávání

Lenička už mnohokrát říkala, že bude spinkat s Filípkem - tedy že Filípek může spát v její patrové posteli nahoře a ona bude spát dole jako obvykle.
Včera se to snad prvně podařilo:
  • Přečetl jsem jednu obrázkovou knížku, pak zhasl, vyprávěl pohádku o panenkách pinyponkách jedoucích na výlet do Černé Hory (nikoliv k moři, nikoliv do Krkonoš, ale pár kilometrů severně od Brna), kde skončily na exkurzy v pivovaru - a následně si děti na dnes objednaly chmelovou limonádu.
  • Pak jsem zhasl a pustil mluvené slovo - pohádky z CD. Filípek usnul brzy, ale Lenička se do nekonečna vrtěla a asi po půl hodině začala kňourat, že chce maminku...
  • Takže jsme se s maminkou vystřídali, já si chvíli četl a usnul... Maminka někdy v noci přišla od dětí do ložnice, nakonec i Lenička (i maminka) úspěšně usnuly.
  • Ráno si Filípek pochvaloval, že se mu tam dobře spalo...
Uvidíme, zda to bude "nový platný model uspávání" :-)



Přečtěte si:

neděle 17. února 2013

Uvidíme...

Zkoušíme nový model uspávání, ale výsledek je v tuto chvíli nejistý... Takže ho popíšu až zítra, pokud bude úspěšný...

Jo a přátelé, kdybyste někdo v úterý nevěděli co roupama :-) jděte na hvězdárnu na Kraví horu; já bohužel už slíbil něco jiného..

VŠE, CO JSME VĚDĚLI O MĚSÍCI, JE JINAK
19. února 2013 v 18.00 hod.
Mgr. Pavel Gabzdyl, Hvězdárna a planetárium Brno
Podrobný výzkum Měsíce pomocí automatických sond a také preciznější analýzy lunárních hornin v posledních letech ukázaly, že náš nejbližší kosmický soused je mnohem zajímavějším tělesem, než jsme si dříve mysleli! S novými názory na vznik Měsíce, formování jeho povrchu a také na ovlivňování života na Zemi, se seznámíte v přednášce doplněné řadou působivých záběrů.

sobota 16. února 2013

Stále napravo

Tak jsem si po ránu otevřel Neviditelného psa a nestíhám se divit, jak je stále "napravo", ale na druhou stranu musím uznat, že stále slušně a s rozumnými argumenty - že nejsem na něčí straně, že nesdílím plně něčí názor, není důvod, abych na něj plival, naopak, moudrý člověk se jej snaží pochopit.
Stěžejní témata článků jsou dvě: Klaus a Zeman. Přeji příjemné počtení, já, kupodivu už nespící, si dobře početl a "moudře pokyvoval hlavou".
:-)

pátek 15. února 2013

Těžké návraty

Návrat do práce byl krušný.
Celé dopoledne jsem se "prokousávál" nevyřízenou korespondencí, zálohami, elektronickými výpisy... A odpovídal na dotazy několika uživatelů... Už jsem se konečně posunul v "přípravách na Latinu", kam pojedu na začátku března na NATO CIS kurz - sice ještě není dořešena letenka, ale hotel "už mne očekává". A ušetřil jsem zaměstnavateli prostředky, mám hotel za méně než 1/3 stanoveného limitu a za méně než polovinu doporučených nákladů!
Ale hlavním problémem jest po celý dnešní den fakt, že jsem na rozdíl od dovolené v Luhačovicích musel vstát o více než dvě hodiny dříve, a organismus to nějak těžce nese :-( Po celý den cítím, jak mám unavené oči...

čtvrtek 14. února 2013

Luhačovice - závěr

A jak to bylo poslední den našeho pobytu v Luhačovicích?
  • Ráno jsme si přispali, nasnídali se, já sbalil, děti si hrály s kamarády (Adamem a Kryštofem).
  • Nanosil jsem věci do auta a předal pokoj.
  • Pak jsme si ještě zašli na bazén a do vířivky, a ještě zhruba hoďku povídali s kamarády a jejich babičkou (šarmantní dámou!).
  • Odjeli jsme po poledni, v Pozlovicích jsme v cukrárně koupili dom lázeňské oplatky, celou cestu děti prospaly.
  • Doma vybalit a uklidit, pak se vrátila maminka z práce, ale to už je jiný příběh... Nikoliv dovolenkový.
PS: Celou dobu tu mluvím o Luhačovicích, ale zase jako posledně jsme vlastně v Luhačovicích nebyli - bo jezdíme cestou mimo město a jsme v hotelu spadajícím pod městys Pozlovice, a dál než k přehradě se nám v zimě na procházku nechce, zase jsme tudíž do Luhačovic jako takových nedošli...
Tak třeba za rok...
:-)

středa 13. února 2013

Luhačovice - třetí scéna (2013)

A jak to bylo dál?
  • Lenička se ráno probudila samozřejmě jako první, ale vzala si omalovánky a nebudila nás.
  • Dopoledne jsme byli v bazénu a ve vířivce, celkem více než hodinu ve vodě, pak jsme si na pokoji hráli, namazal jsem dětem rohlíky nutelou a usnuly.
  • V podvečer jsem děti probudil, šli jsme bobovat a sáňkovat na čerstvém sněhu, napadlo ho tu víc než deset centimetrů.
    Pak znovu bazén, po večeři pohádky na ČT2 (dodnes se podivuji, že Barandov se připravil o dětské diváky osekáním Animáčku - ale ostatně tady stejně není Barandov v nabídce televizních kanálů), pak se chystáme znovu na bazén a do vířivky - no a po ní, předpokládám, děti opět "padnou za vlast".

úterý 12. února 2013

Luhačovice - druhá scéna (2013)

K prvnímu dni ještě dodám:
  • Děti nakonec po večeři neusnuly, dívaly se na pohádky, a pak mne umluvily ještě na večerní koupání v bazénu.
  • Následně jsem jim pustil Herkula, Strašpitlíka a Rumcajse a jenerála, další mluvené pohádky nebyly třeba, děti usnuly. jen já nějak nemohl usnout.
A dnes?
  • Lenička si po půl sedmé rozsvítila, chvíli malovala, pak jsme šli na snídani.
  • Máme bohužel první technický problém, ale netuším, kdo je za něj zodpovědný - z šesti televizních programů je jeden, bohužel právě ČT1, bez zvuku.
  • Skoro hodinu jsme byli na bazénu, objevili jsme kamarády Adama a Kryštofa (3. a 5. třída ZŠ), házeli jsme s nimi v bazénu míčkem.
  • Pak jsme se dívali na Auta 2.
  • Odpoledne jsem děti přesvědčil, že půjdeme na chvíli sáňkovat. Bobosaně, talíř a lopata - a svah od cesty kolem přehrady k břehu přehrady - to nám stačilo.
  • Znovu jsme zašli na bazén, i na chvilku do sauny (já a Filípek).
  • Večer večeře, kterou děti zase nedojedly, znovu pohádky, u nichž usnula Lenička, no teď pouštím Filípkovi Pohádky o mašinkách…

pondělí 11. února 2013

Luhačovice - první scéna (zase po roce)

Opakujeme loňskou akci [1], [2] - jarní prázdniny v Luhačovicích, v hotelu Adamantino, tentokrát na tři noci.
Opět to vezmu v bodech, jak to bylo, je a bude:
  • Cesta probíhala hladce, na rozdíl od loňska nepanuje mráz, teplota je kolem nuly, a při pondělním dopoledni je na silnicích opět téměř prázdno. Ještě v Brně jsme si nakoupili v LIDLu, no a protože jsem si cestou vzpomněl, že jsem zapomněl vzít prodlužovačku, zastavili jsme se v Kauflandu ve Zlíně.
  • Tentokrát je na nás hotel připraven, místo dvou dospělých (poukaz) jsme jeden dospělí a dvě malé děti, dostali jsme grátis navíc jako laskavost, bo hotel není plný, třílůžkový pokoj.
  • U jídla jsme se dohodli bez problémů, akorát Lenka už u první večeře málem usnula.
  • O hotelu platí stále totéž co loni: má svá nejlepší léta za sebou, stará dřevěná okna jsou slabou ochranou proti zimě, dokonce škvírou u balkónového okna jest vidět ven skrze rám.
  • Stále však platí, že je tu milý personál.
  • WiFi funguje bez problémů (snad že máme pokoj blízko recepce).
  • Sešlost časem je velmi patrná v hotelovém bazénu, kde vybavení nějak moc připomíná to, jež bylo standardem na bazénu v dobách, kdy jsem se učil plavat - stejné sprchy, stejné šatny, jak to bývalo někdy kolem roku 1980. Jen mám dojem, že dno bazénu má nové pokrytí vinilovou fólií. A se sprchami bazénu kontrastuje nová vířivka (už jsme si ji dnes užili) a sauna (kam půjdeme až zítra).
A Léňa mi tu už skoro spí...

neděle 10. února 2013

Nej ČT: Nejlepší Večerníček

Sledovali jsme před hodinkou ze záznamu zbytek pořadu Nej ČT: Nejlepší Večerníček, dětem se včera toto televizní povídání moc líbilo, ale od osmi do půl desáté večer není pro naše děti vhodná doba, je to na ně moc pozdě. Takže večer jsme viděli jen něco víc než polovinu pořadu.
Mimochodem, když jsem se dozvěděl, že za nejlepší byly vyhlášeny Krkonošské pohádky, první, co mne napadlo, bylo, že je to sice hezký večerníček, ale vysílat ho před měsícem, asi by se našlo nemálo lidí, kteří by to označili za "protikampaň na pana Schwarzenberga"...
:-)

sobota 9. února 2013

Předat dál

Děti rostou, některé oblečení je třeba předat dál.
Byli jsme dnes na návštěvě u Pavliny kamarádky (původně čistě Pavlina kamarádka s manželem a dětmi se časem stala prostě "spřátelenou rodinou"), má dvě děti, kluka ve věku Leničky a holčičku sotva roční.
A vezli jsme k nim dvě krabice dětského oblečení po Leničce.

Tak jako se k nám dostává dětské oblečení od přátel, kteří mají starší děti, my prostě předáváme malé oblečení přátelům, kteří mají menší děti, než jsou ty naše. Říká se tomu "posun k dalším", prostě děti jaksi rostou rychleji, než oblečení stihnou donosit. A je škoda zachovalé, mírně obnošené oblečení zahodit, s dáváním "do frcu" je příliš starostí, a je-li člověk / rodina zapojena v rozumném řetězci, dostává zhruba tolik, kolik dává dál. A svým dětem tak ani zdaleka nemusí vše kupovat. Jen dokupovat to, co právě chybí.
Je to rozumné, ekologické, ekonomické, chytré... Děláte to také tak?
:-)

pátek 8. února 2013

Čti a přemýšlej

Na webu se dá najít spousta zajímavého čtení, a mnohé z toho nutí k přemýšlení. Za dobré zdroje považuji, jak jest o mne známo, mimo jiné Hoffmana v Deníku, Neviditelného psa a Britské listy - byť se s mnoha názory nemohu ztotožnit, snažím se je alespoň pochopit a zvážit argumenty.
Vezměte si třeba téma (budoucí) prezident Zeman a možnost odvolání premiéra Nečase: Já hodnotit nebudu, jen ještě uvedu dvě věty (nikoliv moje, ale souhlasím s nimi):
S volbou Zemana prezidentem se něco v ČR změnilo.
Mnozí z těch, co se dosud nebáli nesouhlasu lidí, tedy kupříkladu Nečasova vláda, poslanci za ODS, TOP09 a LIDEM, se bát začali; mnozí, co se dosud báli ozvat, ač nesouhlasíc, ale unášeni davem / stranou / partou či partají, se už tolik bát nebudou a začnou se ozývat.


PS: Za přečtení stojí i toto, ale je to zcela z jiného soudku.

čtvrtek 7. února 2013

Batch Replacer

Řešil jsem problém, jak ve velkém množství souborů změnit údaj (zaměnit jeden textový řetězec za jiný) - a samozřejmě se mi to nechtělo dělat stylem "otevřít soubor - Ctrl+H ... definovat replace (v jednotlivých souborech bylo třeba přepsat opakující se údaj!) - zavřít soubor" - a tak jsem místo toho přemýšlel a hledal. Nejprve jsem doufal, že najdu někde vytvořenou dávku (nejsem sám dostatečně zběhlý v psaní .BAT nebo skriptů .PS1, od dob, kdy jsem se .BAT soubory učil ve škole, uběhlo už hodně vody). Ale pak jsem hledal dál a našel!
Batch Replacer
Batch Replacer je utilita k přepisu textového řetězce, právě když je třeba nahradit / přepsat nějaký text v libovolném množství souborů, bez ohledu na typ souboru...

středa 6. února 2013

Co to je?


Poznáte, co je na obrázku?


Byl jsem dnes na rentgenu - snímkovací hlavice mi rotovala kolem hlavy - a tak na obrázku vidíte můj chrup :-)

úterý 5. února 2013

Radosti a strasti vinohradského školství

Jak jsem včera zmínil, Filípek přinesl (po nemoci, dodatečně) domů vysvědčení se samými jedničkami - a vzhledem k tomu, jak moc se s ním škole věnuji já i Pavla, byly to jeho, a tak trochu moje i Pavliny jedničky.
A dnes jsem si v únorovém (!) čísle Brněnského informu (na webu toto číslo, již distribuované do schránek, v tomto okamžiku není dostupné - vinohrady.brno.cz/inform/) přečetl informace z IX. zasedání Zastupitelstva městské části Brno - Vinohrady dne 12. prosince 2012 (!) o reakci na níže citovaný text pana Jiřího Miholy, člena Zastupitelstva Jihomoravského kraje.
Takže se lze dočíst stručnou noticku: Zastupitelstvo m. č. Brno - Vinohrady schvaluje znění "Prohlášení členů Zastupitelstva městské části Brno - Vinohrady" na text "Radosti a strasti brněnského školství", publikovaný v prosincovém čísle brněnského Metropolitanu - text prohlášení není dostupný, na webu ÚMČ (úřední deska) je poslední dostupný dokument ze zastupitelstva tento: 18.9.2012: Usnesení z VIII.zasedání ZMČ Brno - Vinohrady, konané dne 10.9.2012 (!).

Zajímavé - tomu říkají páni zastupitelé informování občanů? Tomu říkají aktuálnost a dostupnost dokumentů?

Co se asi dočteme v onom prohlášení, že je tak dobře "schované" už skoro dva měsíce? To sdružení Čejka je mnohem aktivnější: Výsledky jednání zástupců sdružení s představiteli MČ a MMB: ŠKOLA BUDE ZACHOVÁNA


A teď slíbený text z Metropolitanu, cituji v plném znění, bo si myslím, že je jasný, výstižný a nerozporovatelný - byť pan místostarosta Karásek je schopen "rozporovat všechny a všechno", a přes ekonomickou stránku věci vysvětlit vždy, že něco nejde!


Radosti a strasti brněnského školství
Málokterá oblast spojená s každodenním životem dovede vyvolat takový zájem Brňanů, jako záležitosti týkající se mateřských a základních škol.
Aktualizovaná koncepce vývoje školství v Brně je dostupná na webových stránkách www.brno.cz. Kromě obecných informací si všímá také jednotlivých městských částí, především jejich územního rozvoje a demografických poměrů. Přiblížení situace některých z nich (včetně těch největších) je však vměstnáno do pár vágních souvětí, z nichž si jen málokdo udělá představu o skutečném stavu věcí.
V mateřském i základním školství se podařilo posunout vpřed řadu záležitostí. Některé školní budovy se dočkaly rekonstrukce, ZŠ Zeiberlichova v Soběšicích má po letech náhradních řešení a improvizací novou tělocvičnu. A v Žebětíně, který patří k dynamicky se rozvíjejícím regionům, otevřeli novou školu.
Palčivým problémem je nadále nedostatek míst v mateřských školách. Situaci často ještě zhoršuje neutěšený stav některých budov. Nejznámějším příkladem je Arnoldova vila v Černých Polích, jejíž dveře se po šedesátileté existenci tamní školky letos přes nevšední aktivity rodičů uzavřely. Nad rekonstrukcí a opětovným využitím vily pro předškolní vzdělávání visí otazník.
Radost v městské části Brno-sever přináší znovuzískání budovy bývalé mateřské školy Bieblova, využívají se též volné kapacity některých budov základních škol.
Horkým tématem je školství také na Vinohradech. O svůj zvláštní status přišla ZŠ Čejkovická, až do letošního léta známá jako Evropská základní škola. Místní radnice iniciovala optimalizaci, podle níž by tato škola byla sloučena s větší ZŠ Mutěnická. Záměr se zadrhl na silném odporu rodičů, obhajujících kvalitu ZŠ Čejkovická, i na nedostatečných podkladech, které v této věci postoupilo vedení městské části Vinohrady Odboru školství, mládeže a tělovýchovy MMB.
Řada podobně velkých městských částí zvládá financování dvou nebo tří základních škol, zatímco na Vinohradech by zůstala po předchozím zrušení ZŠ Bzenecká pouze jediná škola! V době, kdy školky praskají ve švech, nesmíme zapomínat, že se baby boom v krátké době projeví i na zvýšení počtu žáků ve školách.

Jiří Mihola, člen Zastupitelstva města Brna (KDU-ČSL)

pondělí 4. února 2013

Pěkný den

Byl to vlastně pěkný den.
Ráno jsem vstal jako první, nachystal rodině snídani a odjel do práce. Mám práci a dobře placenou.
Odpoledne jsem stihl vyřídit "milionpět" různých drobností, cítím se být užitečný nejen v práci, ale i pro rodinu (upřesnění dovolené v Luhačovicích v rámci jarních prázdnin) a ve starostech o dům v rámci samosprávy.
Filípek se pochlubil vysvědčením, na němž jsou jedničky shora dolů. Mám šikovné děti.
A večer jsme na tréninku "projeli" celé představení Kytice, jistým způsobem už se rýsuje jeho nová podoba na první jarní den v sále Břetislava Bakaly. Mám zajímavý koníček a sdílím jej se svou manželkou.
Vše (uvedené tučně) je něčím důležité!
Prostě náročný den, přinášející uspokojení...
Tak je to správné... A tak si mohu, ač unaven, říct, že to byl pěkný den.

neděle 3. února 2013

Nedělní zamyšlení

Začnu pěkným citátem navazujícím tak trochu na včerejší povídání . Je z knihy Vlastimila Vondrušky, tedy z historické krimi Prokletí brněnských řeholníků, ale to není v tuto chvíli vůbec podstatné:
...vyznával zásadu, že učenost se nedává najevo tím, že bude s vášnivým zaujetím spílat lidem, zastávajícím odlišný názor, ale že se je pokusí pochopit. Jen Bůh měl pravdu vždy a ve všem, lidé museli pravdu hledat. Jenže odhalit ji beze zbytku, na to nestačil celý lidský život.
A tak v duchu tohoto citátu, nejprve jsem si znovu přečetl Britské listy: Rada Českého rozhlasu uznala stížnost na propagandistický komentář Adama Drdy, pak i vyjádření Adama Drdy na FCB, a následně jsem vzal tento typický příklad tendenční práce médií před druhým kolem prezidentských voleb (a nejen před ním), a cituji jej, včetně označení sporných pasáží, na jejichž základě byla podána Stížnost na porušení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, zákona Českém rozhlasu, Kodexu ČRo a pravidel předvolebního vysílání komentátorem Adamem Drdou a redaktory Rádia Česko.
Pochopit pana Adama Drdu lze. Ale pochopit, jak takto tendenční glosy bylo možno pouštět do veřejnoprávního média nelze. Když takto píše Adam Drda či jiní pro Reflex, lze to pochopit, toto médium už je takové; když tímto stylem psali různí do Lidových novin či na iDnes, na to už jsem si zvykl (ale pak se nesmějí novináři divit, že se do nich prezident-elect strefuje tak, jak se strefuje), ale ČRo jsem dlouho považoval za celkem seriózní médium... Bohužel, už je potřeba se mít na pozoru při poslechu "Šestky" (co jí zvoní hrana) či Radiožurnálu... Bohužel...


Doma jsme všici, krom Filípka, svorně po obědě usnuli, Filípek dodělává úkoly, co mi je sdělila jeho paní učitelka, aby v pondělí mohl zase do školy a nebylo poznat, že pár dní chyběl...
A k večeři budou oblíbené palačinky.

sobota 2. února 2013

Mediální kotrmelce

Máme týden po prezidentských volbách.
Neviditelný pes stojí stále pěkně napravo a opírá se, někdy spravedlivě a vyrovnaně, do Nečase i Sobotky na straně jedné (čtěte zde: Hroznýš královský očima králíků), a někdy zcela jednostranně do odsouzení Adama Drdy za jeho tendenčnost (čtete "Pěkně to začíná" v článku zde).
Že se mi zdála celá kampaň před prezidentskými volbami hodně tendenční, už jsem psal mockrát. Adam Drda je jen jedním z příkladů oné (eufemisticky řečeno) tendenčnosti (více viz články V IDnes by se měli poučit, co je to veřejnoprávní vysílání, O nenávistném šklebu a dvojím metru a jiné.)
A zajímavé je, jak se veřejné diskuse odvíjejí dál zobecňujíc (viz články Dvě odtažité otázky nad výsledkem prezidentských voleb, Velice neobjektivní prosbovýzva ke složení zbraní obou táborů) a kam se posouvá diskuze na téma učitelka Baborová a politruk Sloup (viz texty Proč je absurdní demonstrovat proti výsledkům demokratických voleb?, Demokratická volba nemůže znamenat pašalík omezený jen časem.
Máme tu na našem "českém a moravském dvorečku" pravolevé boje, pro jedny píší jedna média, pro jiné jiná. Jednou se nám zdají jedna objektivnější, podruhé jiná. A pravda? Není. Jsou jen různé pohledy na věc.
A je to jen ta naše "demo-demokracie", v níž máme jednou za pět let zvolit mocipány a pak "držet hubu a krok". Alespoň tak si to mnozí představují, vyhovuje jim to...


Filip i Lenka se jeví už celkem v pohodě, zato mně luplo v zubu a část se odlomila, sice je stále uchycena v dásni, ale kývá se a kousat mohu jen na opačné polovině úst, jinak to bolí.
Takže v pondělí do práce pojedu, ale budu muset hned ráno ke své zubařce...

pátek 1. února 2013

O princi Čekankovi

Tak se to zase malinko komplikuje. Lenička je sice už čilá (a byla celý den), ale pro změnu Filípek byl dnes nějaký "přejetý", celý den měl opět lehce zvýšenou teplotu, odpoledne si zalezl do postele a usnul. Snad se mu, jak mne varovala paní doktorka, že se to může stát, nevrátí vysoké horečky a nebude muset v pondělí znovu k lékaři a pro medikamenty...


O PRINCI ČEKANKOVI je název jednoho ze scénických čtení (listování.cz) z knihy O princi Čekankovi Jak putoval za princeznou a o všelijakých dobrodružstvích v podání Pavla Oubrama a Věry Hollé.
Princ Čekanka a jeho věrný oř Zagroškudla se vydávají na cestu za princeznou. Potkají spoustu neobyčejných bytostí – loupežníky, kteří vyloupí cukrárnu, žirafu jménem Teta Běta sedící na stromě, čarodějnici Pucnohu, kapra vyprávějícího vtipy... Originální pohádka známého českého autora vystavěná na klasickém schématu, protkaná velkou dávkou jazykové hravosti, vtipu a nonsensu. Knížka je plná slovních hříček a nečekaných zvratů, které z ní dělají jednu z nejvýraznějších současných pohádek...
Filípek měl uvedené představení vidět včera, v den, kdy se dostávalo vysvědčení, místo hodiny Českého jazyka. Ale všechno je jinak...