Pomatená

Věřím, že se má dnešní úvaha bude zdát ledaskomu pomatená. Ale dle mne byl pomatený celý dnešní den.
Nejprve na mne hned ráno spadly fialky, tedy květináč z parapetu okna v ložnici, když jsem ještě rozespalý otíral orosené okno.
Pak jsem se ne právě pozitivně naladil čtením - Genocida (Věra Říhová, BL), Nejsem zvíře, abych žila v parku nebo v lese (Věra Říhová, BL), Otroci, nebo občané? (Lenka Procházková, BL), GLOSA: Pozor! (František Matějka, NP).
Co je to za divnou společnost, ve které žijeme? My, co máme práci, jsme "hnáni" za vyšším a vyšším výkonem, z toho věčného koloběhu jde hlava kolem. Jiní práci nemají a jsou "odstrkováni" z většinové společnosti. Ve Španělsku už je ale 50% mladých takto "odstrčeno".
Lidé jsou štváni, štváni proti sobě navzájem, prý to jinak nejde. Tvrdí nám to mocipáni... Vážně to jinak nejde?
Odpoledne jsem se už naštěstí přestal cítit jako štvaná zvěř, prokousal jsem se závějí čekaných a nečekaných úkolů...
V podvečer jsem si pročetl dokument Ne německá Evropa, ale evropské Německo (Projev německého spolkového prezidenta Joachima Gaucka 22. 2. 2013, překlad publikovaný BL) a říkal jsem si, že je vidět rozdíl mezi německým prezidentem (disident a evangelický farář Gauck) a českým prezidentem (sebejistý ekonom Klaus). A konečně se mi v hlavě přestaly točit jen samé šedočerné myšlenky zatemňující pohled na svět.
I když... Za pár let, až mi bude padesát, stanu se taky tou škatulkou "starý, co by měl zmizet ze světa, abych nepřekážel mladým", jak to bylo kdesi (viz odkazy výše) zmíněno? Věřím, že mé děti si to sice myslet nebudou, ale okolní společnost? Kam že ta spěje?
Nehnat se jen za osobním prospěchem, zkoušet se vcítit do problému druhých... No hned na večerním tréninku, který vedu, mám možnost si toto pozitivní předsevzetí ozkoušet... A zdá se, že se mi to i jakžtakž podařilo. Konec dobrý, všechno dobré...
(Nepočítám-li to, co mne zítra čeká... Jednání s "důležitými", co rozhodují o osudech jiných...)