2009, 2010, 2011 © Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný

Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a tak trochu spisovatele...
Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný, Strnadova 9/15, 628 00 Brno, mobil: 777 083 126 e-mail: coney@centrum.cz

pondělí 31. března 2014

Letní čas

Jak by asi řekl šmoula Mrzout: "Nemám rád letní čas".
Ale abych byl přesný, institut letního času (Wikipedie) jao takový mi nijak nevadí, jen po přechodu na letní čas by mělo být povinně asi tak týden pracovní volno!
Neboť: "Každoroční posun času na letní postihuje negativně řadu citlivých lidí." Nejsem ale v této věci takový bojovník jako dnes již zemřelý pekař Stanislav Pecka ze Sobětuch, ani jako pan senátor Petr Šilar.
Ale vím, že jsem dnes celý den unavený, uzívatný, nesvůj... A kdo by nebyl. Vždyť jsem vlastně najednou nucen vstávat místo 5:10 ve 4:10 (byť hodinky lžou a tvrdí, že už je po páté!).

neděle 30. března 2014

Nepřízeň osudu

Souhra náhod? Nepřízeň osudu? Běžná náhoda?
Přestala fungovat myčka nádobí.
Tedy: jako vždy na začátku cyklu se zapne odčerpávání zbylé vody (i když jí schválně do myčky litr pod nádobí na dno doliji, odčerpá ji), ale pak zůstane běžet čerpadlo a nezačne se napouštět voda. Teda při jednom pokusu se začla napouštět, nádobí se opláchlo, oplachová voda se odčerpala a čerpadlo zůstalo běžet. Předpokládám, že závada je někde u plováku...
V návodu samozřejmě píší, že do záležitostí kolem plováku se smí "vrtat" jen odborník, ale přesto vím, že se o to zítra po návratu z práce pokusím. Teď už ne...
...stačilo, jak na mne "vylítla" rozespalá Pavla z pokoje od Leničky. Pavla už by spala, ale Lenka ještě nespí. Zatracenej posun času!

sobota 29. března 2014

Na Sýpce a v Opatovicích

Dopoledne jsme strávili na Sýpce v Medlánkách, odpoledne ve Velkých Opatovicích.
Na Sýpce se Lenka se sedmi dalšími dětmi účastnila soutěže country tanců za školku. MŠ Sněhurka si odnesla diplom za třetí místo v kategorii nejmladších. Pravda, vzhledem k tomu, jak to dětem na počátku školního roku vůbec nešlo, byl vůbec úspěch, že se jim podařilo za těch několik měsíců nacvičit vystoupení, které se na soutěži dalo s klidným srdcem prezentovat.
Pak jsme odjeli do Velkých Opatovic.
Po obědě jsme já i Pavla regulérně usnuli - a když jsme se probudili cca po hoďce a půl, vydali jsme se s dětmi na procházku na Strážnici. Děcka poskakovaly, prolézaly průlezkami, ...
Výsledek, všici už v tomto okamžiku unaveni spí. A já usnu též během chvilky.

pátek 28. března 2014

Jak mám být klidný

Jak mám být klidný a nemít vysoký tlak?
Ráno jsem po příjezdu do Vyškova "naklusal" na ošetřovnu na plánovanou kontrolu tlaku. Mám tam být v 7:00, sednout do čekárny a v 7:15 má být měřen tlak.
Jenže: jak mám být klidný, když jsem v čekárně čekal téměř půl hodiny, s vědomím, že mne čeká seznam úkolů, který rozhodně nemám dnes šanci celý splnit...
A tak jsem se na dané téma s doktorem poněkud pohádal.
Co bude následovat: měřit budu celý víkend, uvidíme, pokud tlak o víkendu klesne a v pondělí se vrátí na současnou úroveň, je závěr jasný: je-li práce stresujícím faktorem tak významným, chce to změnu!
Celé dopoledne jsem "makal jak šroubek" a cca polovinu úkolů, co se mi nahromadily v diáři, se mi povedlo "zmáknout".
dokonce se mi podařilo celkem rychle vymyslet a nastavit pro web dvě různé modifikace souboru template podle potřeby - pro určitou stránku jiný template než pro zbytek webu.
Odpoledne jsem si "dofrčel" pro Filipa, chvíli jsme zase hráli ve školní šatně ping pong, pak vyzvedli Leničku, nakoupili a dojeli dom. Večer děti hlídala babička a já s Pavlou "odkvačil" na trénink...
Jenže, ač už jsem v klidu a oproštěn od pracovních problémů, tlak mám stále i teď večer 172/1O5, a teď to lze asi těžko svádět na pracovní stres :-(

čtvrtek 27. března 2014

Mimo systém

Jsem dnes "mimo pracovní systém".
Tedy, místo abych jel do práce, jel jsem ráno na školení na Univerzitu obrany. Školení zajímavé, které nebylo monologem, ale vášnivou diskuzí; a tak to má být.

Myslel jsem si, že když se dobře vyspím (což se mi jakž takž povedlo) a nebudu muset do práce a budu "mimo pracovní systém", naměřím ráno nižší KT, ale ouha, stejně zase ráno měřák ukázal 175/110 při tepu 65.
Pravda, když on stres trvá - stačilo, když jsem si "dělal pořádek v diáři" a zjistil, co vše bych měl stihnout zítra v práci - a co rozhodně vše stihnout naráz nepůjde ani náhodou.

Školení skončilo chvíli po dvanácté, takže mám volné odpoledne - stavil jsem se v servisu MobilMax, na počkání mi vyměnili kryt u služebního telefonu (na němž jsem si rozbil plastové sklíčko kryjící display - má nešikovnost, tak si ji sám platím, co nadělám).
Pak jsem se stavil nakoupit v Penny, během odpoledne 3x "otočil" pračku, učil se s Filípkem, uklízel, půjdu uspávat Lenku...
Odpolední měření tlaku zase ukázala hodnoty kolísající mezi 160 a 180, tož to jsem zvědav, co mi ráno doktor řekne...


Doporučuji k přečtení:

středa 26. března 2014

Vysoký tlak

Ráno mi na kontrole u lékaře naměřili vysoký tlak: 170/95.
A co mám s organismem dělat, když v danou chvíli vím, že mne čeká den plný stresu, úkoly v jedné nekončící sérii, spousty telefonátů, spousty vyřizování... (Tedy, tak jsem si to alespoň v onu chvíli sám pro sebe vysvětloval.)
Pravda, jedna z očekávaných "stresových situací", poobědová návštěva zubaře skončila bezbolestně - zubařce nefungovala technika, takže mám přijít znovu v pondělí...
Ale jinak byl pracovní den zase "jeden šílený kolotoč".

Takže se mi pak po takovém pracovním dni těžko divit, že se obracím k textům jako jsou tyto: Nebo že se utěšuji třeba tímto údajným výrokem Sigmunda Freuda (obrázek mi přišel od kamaráda, výrok nelze brát doslovně, ale lze se mu smát):


Odpoledne jsem si hned po návratu dom na babiččině tlakoměru zkontroloval TK - jenže jsem se zase dozvěděl údaj 170/110.
S Filípkem jsme u dělali úkoly, a po večeři odjeli na divadelní trénink. Po něm jsem si tlak měřil zase (170/110 a 165/100, dvě měření těsně za sebou), uvařil si čaj na snížení tlaku, osprchoval se a chystám se na kutě. Poslední měření: 170/105 při pulsu 66, to už je tělo rozhodně v klidu. A tak se ptám: proč, kde se to vzalo? A zítra budu měřit zase...

úterý 25. března 2014

Mudrování

Přečetl jsem si sám po sobě dnes asi dvakrát znovu včerejší příspěvek. Ano, mudruji nad světem kolem sebe...
Čím dál častěji mi na mysl přicházejí otázky jako "K čemu je všechno to pinožení se?", "Proč se stále někam ženeme?", "Proč všechno spěchá?" a tak podobně.
A jak by asi zapsal psycholog, dochází u mne ke kolísání nálady.
Když mne ráno jako prvního vstávajícího člena rodiny, chystajícího sebe do práce a rodině čaj a kávu a Filípkovi svačinu do školy, doprovázela čerstvě probuzená Lenička, nabíjelo mne to elánem do nového dne.
Když se však pak člověk během dne setkává s úkazy, které životní elán zase doslova odsávají, není to žádná sláva.

A dnešní třídní schůzky?
Filípek stále patří mezi chválené, i když malinko vyrušuje. A občas je nedbalý. Ale angličtinu jsme natrénovali skvěle, a i ty hodiny se časem podají... Vlastně samé dobré zprávy. Byť celkově to u nich ve třídě není žádná sláva - první identifikovaná šikana, "bojující holky", "troufalá dvojčata", ...

Večer byl bezva, dětem ani nevadilo, že neviděli valnou většinu svých oblíbených televizních pořadů, a po osmé šly obě bez reptání spinkat, já půjdu taky bez reptání :-) do půl hodiny do hajan!

pondělí 24. března 2014

Ano, modlím se

My soul thirsts for God.
Má duše žízní po Bohu.
Od dcery jsem se v noci přesunul do své postele někdy kolem půl třetí ráno, když s sebou konečně přestala házet a přestaly se jí zdát divoké sny... A modlil jsem se, abych ještě usnul.
A možná by někoho napadlo, že z toho plyne, proč budu následně uvažovat o tom, jak jsem měl hrozný den.
Ale nebudu!
Sice se mi po ránu nechtělo do tmy (bylo zataženo, takže se nějak svítání odsunulo na neurčito) vstávat, ale cesta do práce autem již byla bezproblémová.
Velkou část dne jsem řešil zajímavý IT problém - v PowerShellu trochu "ohnout" funkci Outlooku...
A taky si musím znovu důkladně pročíst a dle návodu poupravit dva nejstarší užívané počítače, na nichž mám dosud Windows XP - tím návodem mám na mysli článek Systém Windows XP bez podpory výrobce ze serveru viry.cz...
No a přes den už byla sice celkem zima, ale slunko svítilo, takže jsem se na svět mohl dívat optimisticky. A tak nějak jsem se modlil, abych pochopil, jaké to naše hemžení má smysl.
Doma jsme zjistili, že Filípek se nám nějak ztratil v chápání hodin (loni už to uměl, ale nějak jsme to zapomněli trénovat).
Večer následovala divadelní zkouška ve velmi malém obsazení, modlím se, aby nám na podzim vyšlo turné po Indii.
A za chvíli padnu do postele. A budu se modlit, abych chápal to divné hemžení kolem sebe a brzy usnul spravedlivým spánkem a měl síly na další den...

neděle 23. března 2014

Zase ospalá neděle

Tak ta předpověď tentokrát vyšla přesně.
Včera jsme si užívali slunečného dne na zahradě a dnes je zataženo, prší, místo včerejších cca dvaceti jen asi deset stupňů...
Dopoledne tedy trávíme doma, s Pavlou si oba říkáme, jak jsme z toho počasí ospalí a malátní, ale k aktivitě jsme se rozhoupali - žehlení, praní, diktát Filípkovi, edukativka s Leničkou, příprava oběda.
V poledne jsme jakž takž ožili, přesázel jsem truhlík pokojových květin a osm cuket, co již brzy poputují na zahradu (zariskuji a dám je tam již počátkem dubna, vzhledem k teplému počasí se zkusím nebát květnového příchodu mrazů).
Odpoledne jsme se cestou na bazén stavili v královopolském nákupním centru Tesco, Pavla a Lenička si koupily nové boty.
A pak jsme se příjemně unavili při vodních radovánkách na "Monte Bú". Tak příjemně, že teď tuším, že usnu při uspávání dcerunky...

sobota 22. března 2014

Zahrádková sobota

V podstatě celý den jsme strávili na zahrádce.
Z domova jsme se "vyhrabali" krátce po deváté. Slunko už příjemně hřálo...
Na zahrádce jsme pleli, čistili záhonky (na podzim jsme to nějak nestihli, bo děti byly nemocné), soused mi pomohl prostříhat náš mini vinohrad, na ohni jsme grilovali buřtíky (takže z nich vyšli výteční skoro buřtíkové sušenky), děti rozhrabovaly krtince...
A slunko mi připeklo čelo :-)
A děti byly z pobytu na čerstvém vzduchu tak unavené, že s uspáváním teď večer nebyl vůbec žádný problém!

pátek 21. března 2014

První jarní den

Pokud jsem správně postřehl, první jarní den (z astronomického hlediska) byl již včera.
Ten dnešní byl tedy jen kalendářní.
Celá řada lidiček mi popřála k jmeninám, tedy ke svátku, který právě 21. března slavím. Je příjemné, když dostávám SMSky od svých bývalých studentek z Vojenské střední školy Brno...
Ale jinak to byl den veskrze stejný jako jiné dny. Frmol v práci, dumali jsme s kolegou nad problémem, nad neobvyklým zadáním, a už jsme skoro u cíle - ale "kouřilo se nám přitom z hlavy".
A večer v divadle jsme se zase posunuli o kousek dál, plán na podzimní divadelní turné po severní Indii začíná dostávat konkrétní rysy, takže letos to, doufám, konečně vyjde!

čtvrtek 20. března 2014

Kdy bude klidněji

Byl jsem ráno na kontrole krevního tlaku - a přemýšlel o tom, kdy budu mít konečně nižší tlak - jenže jak, když není ani chvíli klid, ale den "honičky" přede mnou?
Totiž: kontrola krevního tlaku, zubařka, školení, konzultace s jedním rozumným uživatelem (kdyby aspoň tací byli všichni, to by práce těšila), "milión" mailů... To bylo mé dopoledne...

Další tři odstavce mažu v rámci autocenzury.
Je třeba se uchýlit domů "pod křidélka rodiny".
Pravda, podvečer rodinný byl taky "v jednom kole" (zalévat kvítka, úkoly s Filípkem, dvakrát "otočit" pračku a vyprané pověsit, okoupat děti a sebe, číst s Filípkem před spaním), ale to už probíhalo v milé, příjemné atmosféře, nikdo se s nikým nehádal, s nikým "nebojoval", nedokazoval si svou důležitost, prostě rodinný poklid, byť cvrkot...

středa 19. března 2014

Tam a zase zpátky

Byl jsem dnes na služební cestě v Praze.
Ráno byla cesta bez problémů, až na ty kolony ve vnitřní Praze (kam se na to hrabou naše brněnské zácpy u kasáren v Židenicích), a na cestě zpět jsme zavčas vyslechli informaci z ČRo1 Radiožurnálu o nehodě na nájezdu z jižní spojky na D1 a jeli přes R4 a vnější okruh. No a před Brnem jsme kolonu na 188 kilometru (se zdržením cca 20 minut) projeli ještě před hromadnou nehodou, co po ní museli uzavřít dálnici zcela.
Takže to byl vlastně úspěch.
A teď, po další divadelní zkoušce, padnu do postele, mimochodem čerstvě povlečené do čistého ložního prádla :-) Jen co si dám ještě sprchu...

úterý 18. března 2014

Všude kolem stres

Dnešní den se mi zase jevil jako dokonale naplněný stresem. Tedy jeho "větší polovina".
V práci - ani nemluvit, odpoledne babi "dočasně nefunguje", takže nutno to zorganizovat tak, abych stihl vyzvednout děti ze školky/školy a předal je do pionýra, pak doma obvyklé "kolečko" (pračka a myčka)...
Když se děti vrátily z pionýra a Pavla (poněkud později než obvykle) z práce, bylo si naštěstí už možno říci: tak, a den je za námi, v klidu uděláme s Filípkem úkoly, nachystáme na zítra, společně povečeříme a po koupání se podíváme s dětmi na pohádky...
Podařil se nám idylický večer. Skoro. Lenička usnula rychle, a Pavla asi zase usnula u Filipa. Nezbývá, než usnout s knihou :-o

pondělí 17. března 2014

Ztracen v papírech

Ach jo, jsem ztracen v papírech.
Dokončoval jsem si dnes přípravu dokumentů k prodloužení prověrky na NBÚ. A přiznávám, že jsem "ztracen v papírech".
S dětmi a s přestěhováním se do bytu na Vinohradech se mi nějak nedaří udržet onen skvělý pořádek v dokumentech, co jsem jej měl ještě před deseti lety za svobodna na Strnadově.
A tak budou možná "pánové nahoře" s něčím nespokojení, ale přesto si myslím, že to není o nespolehlivosti mé vlastní osoby - prostě se život kolem nás stále zrychluje, spoustu věcí řešíme elektronicky, takže vlastně ani ona klasická papírová podoba neexistuje... Ale stejně je to vlastně moje chyba, že jsem si po přestěhování nenašel čas tomu všemu "papírovému zmatku kolem sebe" zase vtisknout onen původní stav dokonalého pořádku... Jenže "není čas a nejsou lidi!"

neděle 16. března 2014

Bláznivý vítr

Dnes se sídlištěm proháněl jakýsi bláznivý vítr, ohýbal stromy a keře, vzduchem poletovalo všechno možné, kousky větviček a starým listí počínaje a igelitovými sáčky a podobným odpadem konče.
Dopoledne jsme strávili doma.
Ráno jsem se nějak nemohl doprobudit (v noci jsem se budil a vnímal ten vichr venku, řádil celou noc, ráno se v šest probudil, přesvědčil se, že ještě vstávat nebudu, a v osm jsem se pak vzbudil spocený jak myš - snad na mne neleze nějaká choroba).
Uvařil jsem k obědu vepřové na divoko s těstovinami, trápil Filipa "anglickými diktáty" (zjistil jsem, že jsme nějak zanedbali psanou formu angličtiny, takže Filípek ve škole v testech odpovídá "správně", ale nesprávně odpovědi píše...), odpoledne jel odtančit na dětský karneval do Zbýšova náš "malý vstup divadla Mimi Fortunae", doma pak prozýval celý podvečer, ale zvládl i "kadeřnické studio" (Pavle a Lence zastřihl ofinu, vyrobil nového "jemného ježečka" na Filípkově hlavě a naposled pak na své), dověsil prádlo, zapnul myčku, chvíli četl s Filipem a za chvíli padnu do postele...
Nějak si uvědomuji, že zase nestíhám vše, co bych stíhat chtěl...

sobota 15. března 2014

Malovaný den (II.)

Co se počasí týče, byl den ošklivý a studený - takže vlastně jako stvořený pro malování další části bytu.
Lenička ráno odjela s pionýrem na "Brněnské bloudění", Filípek zůstal doma, tvrdil, že mu není dovře a bolí ho bříško...
Dopoledne jsme vyklidili chodbu (vstup do bytu) a předkoupelnu (prostor před WC a koupelnou - zalomené pokračování chodby, kde máme vestavěnou skříň, mražák, pračku a myčku), Roman vymaloval, a my do večera uklízeli, pucovali, skládali... A tentokrát jsme to nějak nestihli dotáhnout do konce - Pavla "odpadla" někdy kolem šesté, zalezla do vany, já někdy po večerníčku.
Něco se bude muset dodělávat až ráno...
Teď už jen pověsím prádlo a "padnu za vlast" do své postele...

pátek 14. března 2014

Pingpongový klub

Zavedli jsme si s Filípkem při pátku "pingpongový klub".
Totiž:
  • Filípka lze z družiny vyzvednout buď do 14:00 (pak jde družina "ven", na hřiště, dětské hřiště nebo na procházku) nebo mezi 15:00 a 17:00.
  • Lenku lze vyzvednout ze školky od 14:40 do 16:00 (vyzvedávání "po-o", tedy hned po obědě, pro mne nepřichází v úvahu.
Takže jsme to vymysleli následovně:
  • Z Vyškova dojedu ke škole cca plus/mínus ve 14:00 (družinářka s tím počítá, Filípek nosí v pátek do školy mobil, abych mu mohl sdělit případnou změnu).
  • S Filípkem hrajeme ve školní šatně, kde je pingpongový stůl, do 14:35 ping-pong - mám to schválené od pana ředitele školy (protože školní dozor v šatnách končí ve 14:15 a pak už tam nemá nikdo co pohledávat, krom dětí, které si po 15:00 někdo vyzvedne z družiny).
  • Pak si dá Filíšek aktovku do auta, dojdeme do školky pro Leničku, a (s případnou zastávkou pro nákup) jedeme domů.
Prostě "nový model" ideálního pátečního odpoledne, kdy se tatínek věnuje dětem.
Dnes praktikováno po druhé :-)

čtvrtek 13. března 2014

Trápení se zubem

Má zubařka mi léčí čtyřku vpravo nahoře.
Čtyřka je hold už zub, co je jej vidět, nelze jej klasicky jen tak zaplombovat amalgámem, takže se hledala cesta "rekonstrukce zubu". Jenže nejdřív bylo třeba přeléčit zánět, který se v zubu vytvořil. A než se tak stalo, kus zubu se uštípl.
Teď už byl zub snad doléčen, zakryt "provizorkou". Jenže ta vypadla a má zubařka zrovna marodí. Takže mne zítra čeká návštěva zubařky soukromé, kterou mi coby záskok domluvila sestra od mé zubařky...
Jojo, se zuby je trápení, když nejsou v pořádku. A ty mé nebyly v pořádku nikdy, už od raného mládí. Pravidelné prohídky u zubaře pro mne vždy znamenaly nějaké to vrtání a spravování, ať jsem zuby čistil sebepečlivěji...

středa 12. března 2014

Kdy přijde infarkt

Psal jsem dnes kamarádce mail, a jedna z vět zněla tak nějak jako: "Kdy přijde infarkt?"
Vstávám v 5:10 ráno, v práci nás má být 5 "ajťáků" a jsem tam momentálně sám (druhý kolega byl dva dny na školení, ostatní jsou "fuč"), takže infarktové situace jsou na denním pořádku.
Divadelní zkouška byla dnes taky "pěkně dusná"...
A večer jsem musel ještě zapracovat na jednom "byťáckém restu", takže spát půjdu zase málem o půlnoci...
To není právě zdravý životní styl, vím...

úterý 11. března 2014

Na zbláznění

Někdy je to na zbláznění. V práci, doma, kdekoliv.
Ale skoro je to vždy o lidech. Proč se s některými lidmi jde stručně a slušně domluvit skoro vždy a skoro na čemkoliv, a proti tomu proč někteří lidé musí mít stále dojem, že oni jsou ti nejdůležitější, že všichni přece musí skákat tak, jak oni pískají, všechno musí být hned...
Kupodivu to není o věku (i dětem, i dospělým, i mladým i těm v důstojnějším věku lze přiřadit jeden nebo druhý výše zmíněný "pól jednání"), ani o hvězdách na rameni (teď mám na mysli své pracovní prostředí - ať podplukovník, major či praporčík, každý může být zařazen tam i tam - je to o konkrétním člověku).

A tak si teď dojdu pro své děti do pionýra, ve vztahu k výše zmíněné úvaze či postesku mohu s klidným srdcem říci, že vím, jak si je vychovávám, a že se mi je daří držet v té kategorii první - o všem se dá mluvit, hledat porozumění jeden pro druhého...

pondělí 10. března 2014

Klasický kolotoč

Dnešní den představoval "klasický únavný kolotoč".
V práci jsem se doslova nezastavil a ani zdaleka nestihl vše, co bylo v plánu.
Doma úkoly s Filipem, péče o kytky a večeře, no a pak na divadelní zkoušku.
A to vše ještě "zpestřeno" o hádku s Pavlou, kdy nechtěla uznat své pochybení...


Nějak se z toho všeho točí hlava...
Vlastně tedy den "nic moc" :-(

neděle 9. března 2014

Zahrádka zavolala

Opět to byl den jako malovaný.
Dopoledne jsme dokončili úklid po malování kuchyně, a to včetně přesazení květin! A ještě přitom stihli uvařit oběd. Musím uznat, že se nám souhra mně a manželky Pavly tentokrát výjimečně skoro dokonale dařila - nebudeme si nic namlouvat, jindy tomu tak není, dokonalý manželský pár neexistuje :-)
V poledne babička přivedla děti, všichni obdivovali nově navržený jídelní kout, v němž jsme výborně poobědvali (skoro kavárenský styl, jen pro palmu na podlaze budu muset zakoupit větší květináč).
No a odpoledne nám to nedalo, zahrádka zavolala, poryl jsem záhon (co jsem na podzim díky nemocem dětí nestihl), naseli jsme ředkvičky, cibuli a hrášek...
A dom jsem si odnesl nechutně těžký kbelík prosáté hlíny pro míchání se substrátem pro pěstování pokojových rostlin, abych dopřesadil zmíněnou "palmu" (není to palma v pravém slova smyslu, jde o dracenu, je to jeden z potomků květiny, co jsem ji za doby vysokoškolských studií pěstoval na koleji a v den promoce za oknem auta málem "zdechla", ale oživil jsem ji, chudinku, připečenou slunkem).
Následoval večer, ospalý, unavený - však jsme toho udělali dost!
Teď všici spí a já zvažuji, co vše mne čeká v novém pracovním týdnu...

sobota 8. března 2014

Malovaný den

Z hlediska počasý byl den jako malovaný, z hlediska naší rodiny byl ve znamení malování.
Dopoledne jsme vyklidili kuchyň (což je vzhledem ke spoustě poliček s čaji, skleničkami s kořením, přípravky na pečení chleba atd. celkem časově náročná záležitost).
Kolega z divadla, který měl vlastní vymalování provést, měl ale tři a půl hodiny zpoždění, takže vlastní malování skončilo v jedenáct večer. V závěrečné fázi, kdy už maloval jen stěnu u okna, jsme zahájili úklid, takže je už kuchyň i částečně nastěhovaná zpět, zítra ráno to celkem v klidu dokončíme.
A vzhledem k nově zvolenému grafickému prvku šikmého předělu žluté a bílé u okna (osobně jsem navrhl a předrýsoval na stěnu) kuchyň krásně ožila. Jsme na své dnešní dílo pyšní...

pátek 7. března 2014

Rok na Hradě

Na Hradě (rozuměj na Pražském hradě) nám už rok "sedí" nový prezident.
Říkávalo se mezi prostým lidem, že kvalifikací na prezidenta je, že předtím musel "sedět" (rozuměj "být zavřen ve vězení"). Ale nějak mi uniklo, zda to vůbec pánové Klaus a Zeman splňovali - dle životopisů obou pánů už toto pravidlo u nás neplatí :-)...
Ale každopádně mi neunikla dnešní skvělá poznámka IH Zemanův rok.
A zároveň se mi vybavila dvě videa z období prvních prezidentských voleb (rozuměj těch, kdy volili lidé, nikoliv "zvolenci" z parlamentu a senátu, co je zpravidla brzy po volbách voliči a jejich názory vůbec nezajímají.
Mám na mysli videa z kategorie "Hitler se dozvěděl, že", u nichž, jak známo, vůbec nejde o to, že jest video úryvkem z filmu o konci Třetí říše, ale o titulky, kterými to video následně někdo opatřil - s originálem, němčinou, nemají totiž zpravidla vůbec nic společného.
Takže, jak si to tenkrát český človíček otitulkoval: Mno, račte si to každý srovnat v hlavě po svém, jen předkládám údaje a odkazy...

čtvrtek 6. března 2014

Skoro dobře (II.)

Jasně, je mi den ode dne lépe - po zdravotní stránce.
A tak jsem i ráno zašel do posilovny (i když jel výkonem jen na 80% toho, co před týdnem).
Pracoval pilně jako včelička a odpoledne jsem toho měl plné zuby.
A teď při večerním čtení s Filípkem se mi zavírala očka...
Takže ano, stručně: už v podstatě zdráv, ale "utahanej jako kotě".

středa 5. března 2014

Skoro dobře

Už je mi skoro dobře.
Pravda, ještě mne pálí žáha (žaludek není ještě zcela v poklidu), bolí hlava (nespal jsem příliš dobře), a cítím se stále unavený. Ale jak mi řekl doktor na roční lékařské prohlídce, nepočítaje zvýšený krevní tlak, nadváhu a zhoršený cholesterol, dle všech ostatních výsledků krevního obrazu a dalších vyšetření jsem v podstatě zdráv - a že mne budou už asi navždy semo tamo bolet klouby, ozývat se patní ostruha, budu se cítit čím dál unavenější - to je prostě věkem, nejsem nejmladší. Byť mi někteří dokonce k mému údivu (a potěše) řekli, že nevypadám na čtyřicet a víc :-)
Ve skvělém pracovním výkonu mi sice bránila právě výše zmíněná "bolavá palice", ale kus práce jsem odvedl. Byť jsem chyboval a několikrát se musel vracet... Ale nakonec jsem chyby našel a zítra budu moci v programování pokračovat.
Podvečerní "kmitání" doma kolem dětí a domácnosti jsem ještě jakž takž zvládal, ale na divadelní zkoušce jsem byl už v půlce úplně grogy. A tak jsem se pak místo trénování zabýval přípravou hudby...
Prostě skoro dobře, ale nikoliv v pohodě...

úterý 4. března 2014

Vymazat den (II.)

Už mi není tak zle jako včera, ale stále jsem byl celé dopoledne na čaji a rohlících. Nepřeji to nikomu!
Pak jsem si ale troufl na oběd, dal polévku a trochu brambor s kouskem řízku. A zdá se, že je to kupodivu "přežito" - po včerejšku jsem měl obavu, že to nedám ani dnes.
Tož nic, stejně půjdu zase asi brzy spát, pokud mne manželka a děti nechají, a snad se nebudu v noci budit (včera mi to prošlo, jenže jsem usnul v sedm, probudil jsem se prvně ve tři čtvrtě na jedenáct, znovu zabral, a pak někdy kolem třetí ráno a už nezabral, nezbývalo, než do rána číst, luštit sudoku a tak podobně)...
I když - aktuálně to vypadá, že zvládnu ještě po osmé uspávání dcery, tedy pokud neusnu s ní...

pondělí 3. března 2014

Vymazat den

Dnešní den bych nejraději vymazal ze svého života.
Od rána je mi zle (dle telefonické konzultace snad střevní chřipka, která se rozběhla na základě sobotního oslabení organismu účinkem chloru, asi?), jsem schopen jen po jednom jíst piškoty a zapíjet je hořkým čajem. Nepřeji to nikomu!
Tož nic, půjdu brzy spát...

neděle 2. března 2014

Out of order

Sorry, nefunguju.
Včera jsem se při čištění koupelny před malováním nadýchal chloru a dnes nefunguji: mám zahleněné sliznice.
Ale máme vymalovanou koupelnu a záchod...

sobota 1. března 2014

Byl to ten slavný den kdy...

Tož jsme oslavili mé narozeniny v kruhu rodinném: dárky a prací.
Pavla, děti a babička mi dali dárky, částečně i poněkud překvapivé (já moc překvapení nerad).
No a druhým dárkem je, že máme od "strejdy Romana" čerstvě vymalovanou koupelnu. Nejvíc práce, z našeho pohledu, bylo vše vyklidit a teď večer zase vše "naskladnit" do té relativně malé místnosti, ale už je (skoro) vše připraveno k použití...
No a dceru Lenku jsem teď večer v devět uspal celkem snadno, a padnu sám do svých peřin, čerstvě povlečených...