Přečetl jsem si sám po sobě dnes asi dvakrát znovu včerejší příspěvek. Ano, mudruji nad světem kolem sebe...
Čím dál častěji mi na mysl přicházejí otázky jako "K čemu je všechno to pinožení se?", "Proč se stále někam ženeme?", "Proč všechno spěchá?" a tak podobně.
A jak by asi zapsal psycholog, dochází u mne ke kolísání nálady.
Když mne ráno jako prvního vstávajícího člena rodiny, chystajícího sebe do práce a rodině čaj a kávu a Filípkovi svačinu do školy, doprovázela čerstvě probuzená Lenička, nabíjelo mne to elánem do nového dne.
Když se však pak člověk během dne setkává s úkazy, které životní elán zase doslova odsávají, není to žádná sláva.
A dnešní třídní schůzky?
Filípek stále patří mezi chválené, i když malinko vyrušuje. A občas je nedbalý. Ale angličtinu jsme natrénovali skvěle, a i ty hodiny se časem podají... Vlastně samé dobré zprávy. Byť celkově to u nich ve třídě není žádná sláva - první identifikovaná šikana, "bojující holky", "troufalá dvojčata", ...
Večer byl bezva, dětem ani nevadilo, že neviděli valnou většinu svých oblíbených televizních pořadů, a po osmé šly obě bez reptání spinkat, já půjdu taky bez reptání :-) do půl hodiny do hajan!
Žádné komentáře:
Okomentovat