Včera se to snad prvně podařilo:
- Přečetl jsem jednu obrázkovou knížku, pak zhasl, vyprávěl pohádku o panenkách pinyponkách jedoucích na výlet do Černé Hory (nikoliv k moři, nikoliv do Krkonoš, ale pár kilometrů severně od Brna), kde skončily na exkurzy v pivovaru - a následně si děti na dnes objednaly chmelovou limonádu.
- Pak jsem zhasl a pustil mluvené slovo - pohádky z CD. Filípek usnul brzy, ale Lenička se do nekonečna vrtěla a asi po půl hodině začala kňourat, že chce maminku...
- Takže jsme se s maminkou vystřídali, já si chvíli četl a usnul... Maminka někdy v noci přišla od dětí do ložnice, nakonec i Lenička (i maminka) úspěšně usnuly.
- Ráno si Filípek pochvaloval, že se mu tam dobře spalo...
Přečtěte si:
- O širších souvislostech skandálu s koňským masem Naše chtivost levných potravin, která vznikla poprvé v sedmdesátých letech, když se rozšířily supermarkety, proměnila naše společnosti od základů. Namísto toho, abychom vydávali přibližně třicet procent svých příjmů za potraviny, jsme zjistili, že můžeme vydávat deset procent, nebo dokonce ještě méně, a to nám umožnilo věnovat se orgiím nakupování televizí či dovolených ve Středomoří. Byla to smlouva, kterou jsme uzavřeli s ďáblem, a teď to vypadá, že ďábel vítězí. ... Mezitím se přestaňte bát koňského masa. Neusmrtí vás konina. Usmrtí vás sladké limonády.
- „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost...“, aneb o potřebě mezigeneračního dialogu Je to tak zle? ...soudím, že mezigenerační dialog je v naší zemi technicky vyloučen. Lidé s jiným názorem jsou na Facebooku vyškrtnuti z přátel a někam přijít a obhájit své stanovisko mládež nepovažuje za nutné, jak ukázali jihočeští antikomunističtí studenti. Mladí navíc mají problém porozumět psanému slovu. Asi je zapotřebí počkat, zda z toho náhodou nevyrostou, tak jako svazáci z padesátých let. Zatím jsou dost nedůtkliví, když jim člověk něco vytkne.
- Příspěvek ke hledání společných cílů občanské opozice Jak na to? Stačí prosba? Prosíme o decentní a tolerantní debatu bez nevraživosti, osobních invektiv a s maximální mírou empatie. Jde nám o jediný cíl: aby tu mohl normální občan normálně žít! Aby měl náležitý vliv na výkon veřejné moci!
- Michael Hauser: Kapitalismus jako zombie neboli Proč žijeme ve světě přízraků Kniha má název Kapitalismus jako zombie také proto, že se snaží ukázat, jak se současné ekonomické, politické a společenské struktury vnitřně štěpí a vymykají se kontrole nejen veřejné, ale také kontrole ze strany vládnoucích. Je to doba, v níž vládnoucí přestávají disponovat strukturami zajišťujícími jejich vládu, ale daný řád věcí běží dál. Tato doba proto nemůže trvat dlouho. Momentální situace je však taková, že žádný společenský aktér, a už spravuje daný řád nebo je to aktér opoziční, nemá dostatečnou jednotu a sílu, aby prosadil změnu daných struktur nebo celého systému. Jsme v patové situaci s dlouhodobě neudržitelnými tenzemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat