Pokusím se trochu podrobněji popsat včerejší cestu na jih Istrie ("akce Pula - den prvý") a náš první pobytový den ("akce Pula - den druhý").
Takže akce Pula - den prvý.
Vyjeli jsme z Brna krátce p osmé dopoledne, slunko už zase provokativně hřálo o sto šest. Silnice 52 na Mikulov se jede z velké části v jízdním pásu od Mikulova v režimu 1+1, v jízdním pásu do Mikulova dávají nový povrch. V Poysdorfu u malé Shellky na konci městečka jsme udělali první zastávku a koupili rakouskou desetidenní známku (platba kartou, 8,7 EUR).
Průjezd dál Rakouskem bez problémů po trase E451 do Vídně - S1 - A23 - A2 - S6 (s dlouhatánským tunelem Semmeringtunnel) - S35 (krásným údolím podél řeky Mur) - A9 (další šíleně dlouhý tunel Plabutschtunnel; dálniční křižovatka Knoten - Gratz - West taky stojí za to).
Na hranicích se Slovinskem nákup slovinské dálniční známky sedmidenní (platba kartou, 15 EUR, ó jaký nepoměr mezi Rakouskem a Slovinskem), a pak po slovinských dálnicích na jih (E57 Maribor - Celje - Ljubljana, H3 severně od Ljubljaně, E61 západně od Ljubljaně, plná aut od Villachu, a E61/E70/A1 dolů na jih).
Někde u Postojne jsme dávali u benzínky pauzu, hodil jsem řeč s nějakým Chorvatem a ten mne varoval, ať nejedu dolů na Koper, že je tam na hranicích s Chorvatskem 2,5 hodinové (nebo půl druhé hodiny?, nejsem si jist, jak to chorvatsky řekl) zdržení, a ať odbočíme na Črni Kal a Buzet). Brzy na to o avizovaných kolonách na hranici informovaly i tabule na dálnici.
I učinili jsme, na hranici kousek za dědinou Gračišče, kde jsme brali benzín, byla fronta "jen" na 45 minut. Pokračovali jsme dál na Buzet, Lupoglav, Boljun (to byl úsek, kde není slušná silnice, buď ji pohltila dálnice nebo snad nikdy neexistovala), a po istrijské "route 66" Voziliči - Labin - Barban - Pula. (Dodatečně podle mapy už samozřejmě vím, že jsem měl jet z Buzetu na Pazin, ale co teď s tím, u Boljunu to bylo celkem dobrodrůžo.)
V Pule jsme díky připravenému itineráři nebloudili, dorazili na místo, ubytovali se (chvíli jsme čekali, kdy se objeví majitelka pronajatého bytu) a děti toužili moc - po schlazující sprše vyrazili k nejbližšímu koupání.
Sice jsem to po paměti z načtených zdrojů netrefil přesně, skončily jsme na přírodním koupališti Splendid Golden Rocks Resort. Alevoda byla příjemná, jen Pavla zůstala na břehu. Moře dosaženo!
Pavla sice vytrvale žbrblala, ale děti byly spokojené.
A "doma" všici spokojeně usnuly (děti i žena), a já o trochu později taky.
Akce Pula - den druhý.
Spali jsme dlouho (na naše poměry), skoro do osmi. Po snídani jsme dojeli do LIDLu nakoupit zásoby, v LIDLu byla nevídaná tlačenice a vzduchem se nesla směs jazyků, chorvatština, němčina, italština, sem tam i čeština.
K obědu jsem uvařil rajskou, dojedli jsme řízky, a ač stále drobně pršelo (ochladilo se na příjemných 25 °C), vyrazili jsme na poloostrov Verudela, obešli dvě pláže (tu pod restaurací Oliva a Havajskou zátoku), na první se okoupaly jen děti, na druhé jsme neodolali a vlezli do vody všichni, ač stále drobně pršelo a nad mořem hřmělo.
Už se těšíme, až se na tato místa vrátíme za slunečného počasí!
A večer? Děti zase brzy usnuly, je těch zážitků na ně hodně, a já tu datluji...
:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat