Poprvé na prázdniny

Tak, poprvé vezeme děti na týden na prázdniny...
Uvidíme, jak týden s babičkou a pradědečkem v Soběslavi zvládnou... Babička bude denně referovat přes mobil.
U Filípka nemám obavy, ten už je celkem samostatný, ale Lenička je ještě relativně dost "mamánek", i když týden se mnou na Vranově taky zvládla. Uvidíme...

Otroci vlád, bank a dluhů

Při čtení zajímavého článku Nová forma otroctví v USA – dluhy studentů (přečtěte si!) jsem si vzpomněl na úvahu kolegy, kterou lze stručně shrnout asi takto do dvou odstavců:

Stát a banky (ruku v ruce) mají rádi, když jsou občané zadluženi (proto se všelijak podporují například hypotéky), neboť zadlužený otec rodiny je ten nejposlušnější pracant, musí do práce a moc nežbrblá, aby měl z čeho živit rodinu a z čeho splácet hypotéku...

Ti, co zadluženi nejsou, jsou příliš svobodní, příliš přemýšlí o systému a o tom jak jej změnit...

Dluhy nemám, hypotéku taky ne...
Že by na mne platilo to druhé a "jsem pro režim nebezpečný"?
:-o

Odkaz Cyrila a Metoděje

Tisíce věřících si připomněly odkaz sv. Cyrila a Metoděje
V horkém letním počasí za účasti českých a moravských biskupů, apoštolského nuncia, významných hostů z řad představitelů naší země i ze zahraničí, několika desítek kněží a tisíců poutníků se dnes dopoledne 5. července 2012 na Velehradě slavila mše svatá v rámci Národní cyrilometodějské pouti ...
... „Je krásné, že můžeme dnešní slavnost na zahájení přípravného cyrilometodějského roku slavit prostřednictvím médií s celým národem, protože událost, kterou slavíme – 1150. výročí příchodu apoštolů naší víry sv. Cyrila a Metoděje – se týká nejen všech křesťanů naší vlasti, ale opravdu celého národa, bez rozdílu názorového přesvědčení,“ zaznělo v úvodu homilie kardinála Miloslava Vlka. „Je možné bez nadsázky říci, že tehdy, s jejich příchodem, skrze jejich misijní činnost jsme skutečně vstoupili do Evropy a byli zařazeni mezi její kulturní národy,“ dodal kardinál.
I dále ve své homilii připomínal blížící se jubilem 1150 let od příchodu soluňských bratří Cyrila a Metoděje, které oslavíme v roce 2013: „Přípravný rok oslavy 1150. výročí počátku této slovanské cyrilometodějské misie je pro nás příležitostí, abychom při různých akcích hlouběji poznali své duchovní a kulturní kořeny a jejich úzkou souvislost.“ Dodal také, že není nemoderní ohlížet se k našim počátkům a ptát se, kde jsou naše bohaté kořeny. Naopak tato snaha odpovídá současným světovým trendům hledání duchovních hodnot, smyslu života, souvislostí duchovní a civilní sféry.

---

A já? Uondán horkem, celý den s dětmi, z toho celé odpoledne na zahradě... A teď už Filípek volá, že si k němu mám jít lehnout...

Kouzla mraků

Jeli jsme dnes na Kraví horu na bazén zase až odpoledne, i s Pavlou, kterou jsme vyzvedli z práce...
A na obloze "čarovaly" mraky...

Teplotní rekordy II.

Platí i dnes - domácí meteostanice hlásila venku 34,6°C, v bytě 31,4°C (to na sklonku odpoledne).
Horko, horko...
Dopoledne jsme to horko překonali návštěvou bazénu na Kraví hoře, ale na oběd (vyndaný z mražáku) jsme se vrátili dom, načež děti bez pokynu samy zamířily do postelí a odpoledne prospaly. (A já se k nim konec konců na necelé dvě hodiny přidal též.)
A teď - čekám na bouřku, chtěl jsem něco dělat, alespoň teď večer, ale když je stále ještě i v tuto chvíli v bytě devětadvacet, ač větrám "o sto šest" (venku už je šestadvacet a půl)...

Teplotní rekordy

O víkendu prý padaly teplotní rekordy. Dnes ne. Ale přesto jsem doma zase jen nevěřícně sledoval domácí meteostanici: venku 31,1°C, v bytě 30,4°C (to na sklonku odpoledne, když jsme se vrátili z bazénu, v tomto okamžiku už obé spadlo kamsi k 28).
Horko, horko...
Dopoledne v Sherwoodu a u zahrádek bylo hezky, odpoledne na bazénu na Kraví hoře taky, ale už jen cestou zpět k autu a autem dom mne ten dobrý pocit přešel, a večerní divadelní trénink je "vražda"...

Návraty II.

Návrat z Vranova nad Dyjí byl sice promyšlený, ale stejně jsem z toho totálně unavený.
Před odjezdem jsme byli ještě na cca půlhodinovou vyjížďku na pramici, takže jsem si trochu zaposiloval svalstvo na zádech a rukou.
Pak jsme jeli rovnou do Brna, protože představa cesty po poledni, v nesnesitelném žáru, prostě znamenala, že jest to postup nepřípustný.
Doma jsme tak byli těsně před polednem, průběžně vybalovali, něco prospali... A nevěřícně sledovali domácí meteostanici: venku 33,3°C, v bytě 30,4°C (v tomto okamžiku už obé spadlo těsně pod 29, venku je o dvě desetinky méně).
Takže sice vše promyšleno, ale tělo z toho všeho mám totálně unavené a těším se, až padnu do své domácí postýlky...