Tak přece jen bílé

Nevím sice jak přesně kde v Brně (podle dopravních kamer je na Podlesí poprašek sněhu, na "tomkáči" je "minipoprašek" a východně od Brna nic...), ale tady ve Velkých Opatovicích je už několik centimetrů čerstvého sněhu a stále padá...

---

Cesta sem byla v pohodě, silnice suché, jen nákup v Globusu jsem proklínal a zase mne do toho "velkoobchoďdáku" nikdo dlouho nedostane.
Odpoledne jsme zašli na tradiční procházku do kostela Sv. Jiří, děti v betlému házely mince černouškovi do kasičky...
A večer jsme si prostě užívali rodinné pohody tří generací, a při jedné své "návštěvě venku na cigárku" jsem zjistil, že celkem slušně sněží a sníh mi křupe pod nohama...

---

---

Ve znamení LEGO

Dnešní den byl ve znamení hraček LEGO.

---

Děcka totiž asi tři dny před vánočními svátky pomíchaly spousty kostek LEGO dohromady a tak se je snažím přesvědčit, že je třeba v kostkách LEGO udělat trochu pořádek - dopoledne jsme celkem úspěšně sestavili jednu velkou sadu 3 v 1, tedy odseparovali až na 3 kostičky vše potřebné od zbytku.
Za odměnu si děti mohly navečer sestavit dvě sady LEGO, které včera našly pod stromečkem (Ježíšek jim totiž vzkázal, že nejprve je třeba v kostkách LEGO udělat trochu pořádek), a pak jsme ještě trochu kostky třídili...
Večer (Pavla spala už asi od pěti) jsem dětem nachystal večeři, osprchoval je a dívali jsme se na pohádku Kdyby byly ryby (detaily zde, oproti té včerejší jsem byl náramně spokojen a mile překvapen, obzvlášť rolí Jenovéfy Bokové), vlastně to spolu s filmem z neděle, Křídla Vánoc, bylo po dlouhé době, kdy jsem si užil dívání se na televizi...

A ještě dlužím to včerejší nakousnuté vysvětlení k dárkům pro jiné, učiním tak výřezem obrazovky:

---

---

Trochu podivný Štědrý den

Máme za sebou "trochu podivný Štědrý den".

---

Před polednem jsme zajeli zkouknout zahradu, vyvezli tam nahromaděný bio odpad na kompost a dovezli dom zbytek úrody patizonů.
Odpoledne klasika, oběd jen polévka, pak chlebíčky, pak k večeři "šneci" (vinná klobása stočená do tvaru šneka), bramborový salát, děti si přáli brambory a rybí prsty...
A dárky, hlavně pro děti.
No a pak jsme si vzpomněli - a nejsme schopni najít - dárek, který jsme si sami sobě dovezli z Indie: novou deku, přehoz na gauč do obýváku. Já i Pavla jsme přesvědčeni, že jsme to tehdy nad ránem 18. listopadu donesli se vším ostatním domů, ale kam jsme tu deku uložili, nevíme ani jeden. Dokonce jsem telefonem i otravoval kolegyňku, jejíž manžel nás tehdy z nádraží vezl dom, zda něco nezůstalo u něj v autě... Ale hledejte věc po víc jak pěti týdnech....
Navíc i já i Pavla jsme přesvědčeni, že jsme balíček s dekou viděli doma na chodbě... Jenže čas letí a paměť neslouží... Nemohl jsem tu deku zapomenout v nočním vlaku, jímž jsme dojeli do Brna? Vážně nevím...
A problém mé hlavy je, že se neumím nad takový problém jednoduše povznést, vytěsnit ho... Dumám nad tím...

---

Ale hlavně vím, že dnešní Štědrý den jsem dělal radost i jinde, ale o tom napíšu zítra...

Trochu delší odmlčení

V pondělí 3. listopadu jsem tu napsal: "Tento web se teď na 14 dní odmlčí..."

---

A pak jsme odjeli do Indie - viz blog zde.

---

Jenže já se z Indie vrátil ne právě fit, týden jsem zkoušel překonávat zejména žaludeční problémy, pak dostal neschopenku, následně střevní antibiotika, a zároveň se zkoušel po domácku léčit všímkoliv možným... A trochu to zvrtal!

A vzhledem k tomu, že jsem dnes konečně dostal doklad o ukončení neschopenky, nějak tělo nefungovalo dle mých představ příliš dlouho (a tudíž ani na psaní blogu nebyla chuť , nálada a síla), rozhodl jsem se teprve dnes taky obnovit denní záznamy na blogu.

Takže ano, zítřkem pracovně uschopněn, relaxoval jsem večer "částečným sledováním" (znám tu pohádku málem z paměti) filmu Anděl páně. Děti to nebavilo, rušily, já stejně přitom i věšel prádlo...
Stejně děj asi všici znáte, takže si dovolím jen odcitovat (ne vždy možná přesně) oblíbené hlášky z tohoto filmu:

Bůh: „Pane Bože! Co to zase provádíte?” Panna Maria: „Neber svoje jméno do úst nadarmo.”

Bůh: „Já vím, co mi chceš říct: Miluj bližního svého. A víš, co já ti na to, Maruško, odpovím? Blbce ze mě nikdo dělat nebude.”

Petronel: „A co svatá Barbora? Ta se přece dostala z vězení.” Uriáš: „Teď jde o to, jestli to bude umět taky dovnitř.”

Petronel: „Chodit po vodě, to umí jenom náš mladej Pán, ale to víš, to je elita, na to já si netroufám.”

(Při oddávání Dorotky a správce Metoděje.) Petronel: „Svatba neplatí!” Správce Metoděj: „Co, neplatí, jak neplatí?” Farář: „Copak čert může někoho oddat?” (faráře totiž dělal převlečený čert Uriáš)

Poslední příspěvek před odletem

Tento web se teď na 14 dní odmlčí...

---

Budete-li o mně chtít slyšet, sledujte blog o našem divadelním turné po Indii na adrese indie2014.tanecni-divadlo.cz.
Ještě pořád doufám, že se z toho všeho nezblázním a teď večer skutečně dobalím a vše nachystám, padnu do postele a ráno že mne budík z postele úspěšně vytáhne a odjedeme...
I když hlava se chce teď po bláznivém pracovním dni rozskočit...

Out of order (II.)

Balíme.

---

Pavla jest sbalená, já částečně. A to jest vše, co si o dnešním dni dovolím napsat.
Nervozita, stres...
Sorry, I am out of order...

Out of order

Sorry, ale v rámci příprav na Indii jsem "today out of order".