Freja

Povídal jsem si dnes po telefonu skoro hodinu se svým bývalým studentem z VSŠ, Vláďou Frejlichem - proto ten podivný titulek. Je to bezva mít známé lidičky, se kterými si lze, byť jednou za rok, popovídat, vyměnit si životní zkušenosti, probrat všechno možné.

---

Dopoledne jsem byl s dětmi a babičkou nakupovat v IKEA, pak vyřídil papírové formality na SBD Mír (příslušný blog zanedbávám, chybí tam spousta dokumentů a já je nestíhám doplnit). Snad zítra, snad na začátku dalšího roku...
Pavla přišla z práce v dobrém rozpoložení, které se hned rozšířilo na všechny členy domácnosti.
Jen je zajímavé, že odpoledne, jakmile se sešeřilo a na obloze se objevil srpek ("Déčko" - dorůstá) měsíce, začal jsem se cítit spací. Že by hodina vlků? Zkusil jsem i usnout, ale marně, a pak mne výše zmíněný telefonát s Frejou probudil, na zítra mám podobný telefonát před-domluvený se Soňkou...
Uspání dětí bylo jednoduché, za chvíli padnu do postele i já...

Chvála platební karty

Někteří platební karty chválí, někteří je haní. Já patřím do první skupiny.

---

Před chvílí jsem si totiž vzpomněl, že dosud nemá Filípek obnoveno předplatné Čtyřlístku na další rok - ale stačilo pár kliknutí na počítači, zadání údajů z kreditní karty a vše je vyřízeno. Už mi dorazil i potvrzovací mail.
Copak asi bude chtít Lenička, nebude to trvat dlouho a začne taky plynule číst. Copak jí objednáme? K narozeninám v květnu?
:-)

Tak nějak nevím

Tak nějak nevím, co o tom dnešním dni napsat.

---

Například se mne dnes Pavla ptala, o čem že jsem to včera přemýšlel, když jsme byli v kostele Sv. Jiří ve VO, a já jí to nebyl schopen slovy popsat. Cesta z VO byla v pohodě, v LIDLu v Boskovicích jsme udělali běžný nákup, v LIDLu v Řečkovicích koupili Lence novou bundu, a v Kauflandu pak mimo jiné koupili dětem cosi jako sněhule...
Večer pak byl relativně obvyklý, jen trochu víc filozofický, rozebírali jsme všechno možné...

Tak přece jen bílé

Nevím sice jak přesně kde v Brně (podle dopravních kamer je na Podlesí poprašek sněhu, na "tomkáči" je "minipoprašek" a východně od Brna nic...), ale tady ve Velkých Opatovicích je už několik centimetrů čerstvého sněhu a stále padá...

---

Cesta sem byla v pohodě, silnice suché, jen nákup v Globusu jsem proklínal a zase mne do toho "velkoobchoďdáku" nikdo dlouho nedostane.
Odpoledne jsme zašli na tradiční procházku do kostela Sv. Jiří, děti v betlému házely mince černouškovi do kasičky...
A večer jsme si prostě užívali rodinné pohody tří generací, a při jedné své "návštěvě venku na cigárku" jsem zjistil, že celkem slušně sněží a sníh mi křupe pod nohama...

---

---

Ve znamení LEGO

Dnešní den byl ve znamení hraček LEGO.

---

Děcka totiž asi tři dny před vánočními svátky pomíchaly spousty kostek LEGO dohromady a tak se je snažím přesvědčit, že je třeba v kostkách LEGO udělat trochu pořádek - dopoledne jsme celkem úspěšně sestavili jednu velkou sadu 3 v 1, tedy odseparovali až na 3 kostičky vše potřebné od zbytku.
Za odměnu si děti mohly navečer sestavit dvě sady LEGO, které včera našly pod stromečkem (Ježíšek jim totiž vzkázal, že nejprve je třeba v kostkách LEGO udělat trochu pořádek), a pak jsme ještě trochu kostky třídili...
Večer (Pavla spala už asi od pěti) jsem dětem nachystal večeři, osprchoval je a dívali jsme se na pohádku Kdyby byly ryby (detaily zde, oproti té včerejší jsem byl náramně spokojen a mile překvapen, obzvlášť rolí Jenovéfy Bokové), vlastně to spolu s filmem z neděle, Křídla Vánoc, bylo po dlouhé době, kdy jsem si užil dívání se na televizi...

A ještě dlužím to včerejší nakousnuté vysvětlení k dárkům pro jiné, učiním tak výřezem obrazovky:

---

---

Trochu podivný Štědrý den

Máme za sebou "trochu podivný Štědrý den".

---

Před polednem jsme zajeli zkouknout zahradu, vyvezli tam nahromaděný bio odpad na kompost a dovezli dom zbytek úrody patizonů.
Odpoledne klasika, oběd jen polévka, pak chlebíčky, pak k večeři "šneci" (vinná klobása stočená do tvaru šneka), bramborový salát, děti si přáli brambory a rybí prsty...
A dárky, hlavně pro děti.
No a pak jsme si vzpomněli - a nejsme schopni najít - dárek, který jsme si sami sobě dovezli z Indie: novou deku, přehoz na gauč do obýváku. Já i Pavla jsme přesvědčeni, že jsme to tehdy nad ránem 18. listopadu donesli se vším ostatním domů, ale kam jsme tu deku uložili, nevíme ani jeden. Dokonce jsem telefonem i otravoval kolegyňku, jejíž manžel nás tehdy z nádraží vezl dom, zda něco nezůstalo u něj v autě... Ale hledejte věc po víc jak pěti týdnech....
Navíc i já i Pavla jsme přesvědčeni, že jsme balíček s dekou viděli doma na chodbě... Jenže čas letí a paměť neslouží... Nemohl jsem tu deku zapomenout v nočním vlaku, jímž jsme dojeli do Brna? Vážně nevím...
A problém mé hlavy je, že se neumím nad takový problém jednoduše povznést, vytěsnit ho... Dumám nad tím...

---

Ale hlavně vím, že dnešní Štědrý den jsem dělal radost i jinde, ale o tom napíšu zítra...

Trochu delší odmlčení

V pondělí 3. listopadu jsem tu napsal: "Tento web se teď na 14 dní odmlčí..."

---

A pak jsme odjeli do Indie - viz blog zde.

---

Jenže já se z Indie vrátil ne právě fit, týden jsem zkoušel překonávat zejména žaludeční problémy, pak dostal neschopenku, následně střevní antibiotika, a zároveň se zkoušel po domácku léčit všímkoliv možným... A trochu to zvrtal!

A vzhledem k tomu, že jsem dnes konečně dostal doklad o ukončení neschopenky, nějak tělo nefungovalo dle mých představ příliš dlouho (a tudíž ani na psaní blogu nebyla chuť , nálada a síla), rozhodl jsem se teprve dnes taky obnovit denní záznamy na blogu.

Takže ano, zítřkem pracovně uschopněn, relaxoval jsem večer "částečným sledováním" (znám tu pohádku málem z paměti) filmu Anděl páně. Děti to nebavilo, rušily, já stejně přitom i věšel prádlo...
Stejně děj asi všici znáte, takže si dovolím jen odcitovat (ne vždy možná přesně) oblíbené hlášky z tohoto filmu:

Bůh: „Pane Bože! Co to zase provádíte?” Panna Maria: „Neber svoje jméno do úst nadarmo.”

Bůh: „Já vím, co mi chceš říct: Miluj bližního svého. A víš, co já ti na to, Maruško, odpovím? Blbce ze mě nikdo dělat nebude.”

Petronel: „A co svatá Barbora? Ta se přece dostala z vězení.” Uriáš: „Teď jde o to, jestli to bude umět taky dovnitř.”

Petronel: „Chodit po vodě, to umí jenom náš mladej Pán, ale to víš, to je elita, na to já si netroufám.”

(Při oddávání Dorotky a správce Metoděje.) Petronel: „Svatba neplatí!” Správce Metoděj: „Co, neplatí, jak neplatí?” Farář: „Copak čert může někoho oddat?” (faráře totiž dělal převlečený čert Uriáš)