You need to persevere.
Potřebujete vytrvalost.
Židům 10,36
Odpusťě, že zase začínám citátem z bible. Hledám útěchu a naději... Všude kolem sebe...
Tu první noc jsem se probudil kolem půlnoci a už znovu nezabral. Čistil jsem mailovou schránku, četl (už se mi písmenka nemíhala před očima jako v neděli večer), psal SMSky Pavle o všem, co mne napadlo (doufám, že měla daný mobil na ticho).
Venku jsem zahlédl kunu, moc ji to v tom mrazu nezávidím, mně stačilo, jak jsem mrazivým ránem kráčel v neděli ráno ze záchytky domů (sorry, upřímně to prostě musím vše doznat, snad mi to pomůže a nikomu neublíží;
třeba se někdo z mého příběhu poučí, taky to tak bude k něčemu dobře!).
Nad ránem mi začal pískat mobil v 5:15, jeden z budíků jsem včera zapomněl vypnout. Stává se. Naštěstí jsem byl zrovna na toaletě :-o
U snídaně jsem zjistil, že mi nasadili nový "paták",
Rivotril 0,5 mg, že prý je to běžná medikace pro ty, co si zahrávali s prášky a se životem. Dostal jsem ho ráno, v poledne i večer (další den ráno už ne!)
Při dopoledním pohovoru mne pak lékařka, původem ze Slovenska, ohodnotila slovy něco ve smyslu "workholik, co se pod vlivem stresu rozhodl řešit to alkoholem a prášky". Ne nadarmo mám v mobilu jako připomínku písničku "pořád makáme, nic z toho nemáme..."
Odpoledne uteklo ani nevím jak, no a nezbývá mi než doufat, že do půlnoci usnu a budu tentokrát spát až do rána.
obrázkem to trochu odlehčeme...
Spal jsem do rána do šesti, zašel se osprchovat, po snídani četl všechno možné...
A aby to nebylo moc dlouhé povídání naráz, toť k pondělku a úternímu ránu vše, zahájím další příspěvek.
