Poslední příspěvek před odletem

Tento web se teď na 14 dní odmlčí...

---

Budete-li o mně chtít slyšet, sledujte blog o našem divadelním turné po Indii na adrese indie2014.tanecni-divadlo.cz.
Ještě pořád doufám, že se z toho všeho nezblázním a teď večer skutečně dobalím a vše nachystám, padnu do postele a ráno že mne budík z postele úspěšně vytáhne a odjedeme...
I když hlava se chce teď po bláznivém pracovním dni rozskočit...

Out of order (II.)

Balíme.

---

Pavla jest sbalená, já částečně. A to jest vše, co si o dnešním dni dovolím napsat.
Nervozita, stres...
Sorry, I am out of order...

Out of order

Sorry, ale v rámci příprav na Indii jsem "today out of order".

Je toho moc (III.)

Odjíždět z práce dom na víkend s vědomím, že se musí stihnout spousta věcí (a nejlépe jich část udělat o víkendu z domova), že pondělí je můj poslední pracovní den a pak odlétám do Indie na divadelní turné, to není zrovna dobrý začátek víkendu.

---

Doma na mne padla totální únava a zkoušel jsem zalézt do postele, ale neúspěšně...
A pak na posledním divadelním tréninku zafungovaly "nervy na pochodu" a uprostřed tréninku jsem šel "telefonovat".
Ale optimisticky se vzájemně ujišťujeme, že to dáme, že vše bude přece v pohodě...
Jenže tělo a psychika se nějak vzpírají...

Je toho moc (II.)

Snažím se stihnout příliš moc věcí a ono to nejde.

---

• Dopoledne jsem fungoval jako IT podpora druhého konferenčního dne, chystal CD...
• Pak jsme po ukončení jednání vše sbalili a na mne to padlo - (ne)pochopitelná únava z toho všeho...
• Do toho volala vyčerpaná Pavla, ať jí povím něco pozitivního (nachlazená, "zpívá", není fit)...
• Vyzvedl jsem Lenku z družiny, zajeli jsme pro objednaný notebook (však jsem ho pojmenoval hp_pro_deti), večer jsem se s Filipem věnoval nastavení notebooku...
• Jenže jsou na něm W8, pro mne dosud neznámý systém (až na přečtené recenze), takže nám to nešlo nijak rychle...
• A teď už toho mám prostě vážně "plné kecky"...

Je toho moc

Je toho na mne a na Pavlu nějak moc.

---

Oběma se nám to zdá v práci nějak moc hektické...
Oba jsme byli poněkud zaskočeni, když se Lenka vrátila z akce s pionýrem s podivnými pupínky ve tváři - sice jsme vyloučili neštovice, ty už prodělala, ale přesto jsem ji na zítra pro jistotu objednal k lékaři.
A divadelní zkouška - kostýmová generálka - byla taky nějak moc plná negativních emocí...
Teď jsem domaloval na pět triček znak divadla a "padnu za vlast".
Zítřek nebude, bohužel, o nic méně snadnější...

Prostě nevím / lazaři

Prostě nevím, co si o tom mám myslet.

---

Zubařka říkala, že to může chvíli trvat, než si živý zub zvykne na nasazený můstek, ale když mne včera nad ránem (cca ve dvě) vzbudila intenzivní bolest, Ibalgin Rapid + Paralen nějak nechtěly zabrat, nevěděl jsem, zda mám slovům zubařky vážně věřit.
Na další noc jsem se tak pojisti, užil Ibalgin a Valetol, a taky na hluboký spánek Zolpinox.
Ráno jsem vstal po osmé a po poledni se zase cítil spací.
Pak šla spát pro změnu Pavla.
Večer jsem "dal schůzi VS", dopsal zápisy (teď, zítra si je ještě po sobě musím pozorně přečíst), Pavla už spí.
Shodli jsme se na tom, že se oba cítíme jako "štvanci událostí" a doufáme, že až odjedeme do Indie, problémy prostě hodíme za hlavu (stejně je z té dálky nebude možné řešit)...