Tak nám prasečí chřipka dorazila už i do mailu, vloudila se nám do vtipkování a tak trochu vlastně i do pohádky, jak naznačuje obrázek.Víc asi dnes napsat nestihnu, možná odpoledne, nějak toho mám v práci mnoho...
pondělí 30. listopadu 2009
Prasečí chřipka
Tak nám prasečí chřipka dorazila už i do mailu, vloudila se nám do vtipkování a tak trochu vlastně i do pohádky, jak naznačuje obrázek.Víc asi dnes napsat nestihnu, možná odpoledne, nějak toho mám v práci mnoho...
neděle 29. listopadu 2009
Nahatá holka
Po přečtení nadpisu si možná čtenář říká: co nám to tu chce psát, ale netřeba se bát, nebude to nic nemravného, bude to jen obyčejný popis obyčejné neděle v rodinné pohodě.
Ráno mne probudilo volání z Leniččina pokojíčku. Bylo už sedm hodin, nutno tedy říct, že nás Lentilka nechala spát dlouho. Došel jsem za ní do pokoje a co nevidím: Lenička stojí v postýlce nahá, jen v plence, pyžámko, které si sundala, leží před postýlkou, stejně jako peřinka, polštářky, mazlíčci a plyšáčci, prostě vše, co ve své postýlce s ohrádkou měla. Protestuje tak proti tomu, že asi volala dlouho a nikdo stále nešel, všichni tvrdě spali.
Dopoledne jsme byli u babičky, já musel zajistit odečet vodoměrů ve dvou vchodech, získal jsem od pár dalších spolubydlících jejich mailové kontakty, tak jim ještě zítra napíšu o webových stránkách samosprávy, které provozuji taktéž na tomto blogovém serveru.
Odpoledne uspání dětí, diskuse o objednání lišt k napojení koberců mezi pokoji, procházka s Leničkou a standardní večer: večeře, večerníček, koupání a uspávání dětí...
Tož dobrou noc...
Ráno mne probudilo volání z Leniččina pokojíčku. Bylo už sedm hodin, nutno tedy říct, že nás Lentilka nechala spát dlouho. Došel jsem za ní do pokoje a co nevidím: Lenička stojí v postýlce nahá, jen v plence, pyžámko, které si sundala, leží před postýlkou, stejně jako peřinka, polštářky, mazlíčci a plyšáčci, prostě vše, co ve své postýlce s ohrádkou měla. Protestuje tak proti tomu, že asi volala dlouho a nikdo stále nešel, všichni tvrdě spali.
Dopoledne jsme byli u babičky, já musel zajistit odečet vodoměrů ve dvou vchodech, získal jsem od pár dalších spolubydlících jejich mailové kontakty, tak jim ještě zítra napíšu o webových stránkách samosprávy, které provozuji taktéž na tomto blogovém serveru.
Odpoledne uspání dětí, diskuse o objednání lišt k napojení koberců mezi pokoji, procházka s Leničkou a standardní večer: večeře, večerníček, koupání a uspávání dětí...
Tož dobrou noc...
sobota 28. listopadu 2009
Divadlo, knihovna, spánek
Divadlo, knihovna, spánek - to jsou hlavní motivy včerejšího a dnešního dne.
Včera jsme divadlem žili, den byl ve znamení příprav na představení, o němž píši v
příspěvku na našem divadelním blogu. Byl to den, kdy se u mne střídaly nálady "divadlo opustit" (když se mi nedařil tisk programů, když se mi chtělo strašně spát po namáhavém týdnu, když mi někteří kolegové v divadle včetně mé ženy chtěli mluvit do přípravy rezervovaných vstupenek) a nálady "divadlem dál žít" (když diváci tleskali, když jsme si uvědomili, že na nás je zvědavých zase nějakých 80 přátel, známých, fanoušků, když jsem zase hrál své role na "kouzelných" divadelních prknech kamenného divadla). Naštěstí nálady "divadlem dál žít" převládají.
Dnes dopoledne jsem byl s oběma dětmi a babičkou v Knihovně Jiřího Mahena, kde byl připraven pro děti skvělý program Létáme, jezdíme, plujeme..., zatímco se Filípek s Leničkou a babičkou dívali na vystoupení Divadla Neslyším, já vybral knížky, pak si šla knížky vybrat babička a já s dětmi v tvořivé dílně vystřihoval horkovzdušné balóny z papíru, a před odchodem si Fifi chvilku hrál s autodráhou.
Po knihovně ještě krátká návštěva vánočních trhů na "svoboďáku", a pak už spěcháme domů, Lenička usnula v kočárku v šalince, Filípek hned po obědě a já s manželkou taktéž... Je třeba dospat, co se v týdnu nestihlo... A teď už v tom budu po chvilce četby anglických pohádek pokračovat až do nedělního rána!
Včera jsme divadlem žili, den byl ve znamení příprav na představení, o němž píši v
příspěvku na našem divadelním blogu. Byl to den, kdy se u mne střídaly nálady "divadlo opustit" (když se mi nedařil tisk programů, když se mi chtělo strašně spát po namáhavém týdnu, když mi někteří kolegové v divadle včetně mé ženy chtěli mluvit do přípravy rezervovaných vstupenek) a nálady "divadlem dál žít" (když diváci tleskali, když jsme si uvědomili, že na nás je zvědavých zase nějakých 80 přátel, známých, fanoušků, když jsem zase hrál své role na "kouzelných" divadelních prknech kamenného divadla). Naštěstí nálady "divadlem dál žít" převládají.
Dnes dopoledne jsem byl s oběma dětmi a babičkou v Knihovně Jiřího Mahena, kde byl připraven pro děti skvělý program Létáme, jezdíme, plujeme..., zatímco se Filípek s Leničkou a babičkou dívali na vystoupení Divadla Neslyším, já vybral knížky, pak si šla knížky vybrat babička a já s dětmi v tvořivé dílně vystřihoval horkovzdušné balóny z papíru, a před odchodem si Fifi chvilku hrál s autodráhou.
Po knihovně ještě krátká návštěva vánočních trhů na "svoboďáku", a pak už spěcháme domů, Lenička usnula v kočárku v šalince, Filípek hned po obědě a já s manželkou taktéž... Je třeba dospat, co se v týdnu nestihlo... A teď už v tom budu po chvilce četby anglických pohádek pokračovat až do nedělního rána!
pátek 27. listopadu 2009
Kam kráčejí české weby?
Ještě jednou tento týden si dovoluji upozornit na článek z aktuálního vydání týdeníku EURO, jehož jsem už přes deset let předplatitelem. Tentokrát cituji zamyšlení týkající se úzce mého zaměstnání a tak trochu i těchto stránek. (autor Ivan Pilný, EURO č.47/2009, strana 27, článek)
Kam kráčejí české weby?
Sledování módních trendů nestačí
Nedávno jsem byl poctěn předsednictvím poroty WebTop100. V tomto projektu odborníci volí nejlepší české webové stránky. Akci doprovázela celodenní konference, kde se o minulosti, přítomnosti a budoucnosti tohoto způsobu prezentace na síti přednášelo a diskutovalo. Odborníci na informační technologie bývají obvykle sebestřední, mluví vlastní hantýrkou a příliš se nezabývají tím, jak IT vnímá zbytek světa. Konference tím byla trochu poznamenána. V panelové diskusi zaznělo, že naše weby jsou rok až dva za americkými, ale rok před slovenskými. Přiznám se, že kritéria, na kterých bylo toto tvrzení založeno, mi unikla. Pokud je předností webových prezentací využívání nejnovějších technologií, je to možná pravda. Otázkou je, zda pro ty, kteří weby prohlížejí, aby získali informace, něco koupili nebo se pobavili, je toto nejdůležitější. Přednáška o rafinovaném sledování pohybu očí na webové stránce oční kamerou přinesla „překvapivé“ potvrzení lidských reakcí, jež jsou dávno známé tvůrcům novinových stránek a letáků.
Pár let vývoje webových stránek z nich udělalo komoditu. Má je každý a nejsou špatné. Už je nevytváří amatérsky Pepa z Horní Dolní a oslnivé technologické výstřelky či prezentace „per se“ jsou spíše výjimkou. Optimalizaci pro vyhledávače využívá víceméně každý. Je obtížné hledat něco, co mne odliší od konkurence. Sledování módních trendů nestačí. Na stránce telekomunikačního operátora se dozvím, kdo vypadl v SuperStar, a mohu se dokonce zúčastnit diskuse, zda nahota je škodlivá. Informace o bezdrátovém telefonu a využití služeb s ním spojených jsem získal v prodejně Panasonic. Tam jsem si také telefon koupil, raději než u operátora. Lifestyle je nepřehlédnutelný trend, ale není to, co hledám, když toužím po informaci. Suplovat informační portály, prezentuji-li komerční firmu, není to pravé ořechové. Koncepce swiss army knife, tedy nacpat na stránku všechno, co se dá, byznysu spíše škodí.
Rozhodují nápady dotažené do konce, aktualizace obsahu a dokonalá funkčnost. Technologie nesmí ani překážet ani oslňovat. Nejlepší je ta, kterou nevnímám. Weby se staly jedním ze standardních způsobů prezentace lidí i firem.
Změna vzhledu BLOGu
Rozhodl jsem se zkusit použít pro svůj blog nový vzhled (jinou šablonu).
Původně zvolená šablona nesla název "Son of Moto" a jejím tvůrcem je Jeffrey Zeldman, nyní jsme zvolil šablonu "Rounders 4", jejímž tvůrcem je Douglas Bowman. Přivítám vyjádření laskavého čtenáře k této změně.
Jak jsem se opakovaně přesvědčil, můj náhled na to, co je hezké, se mnohdy liší od ostatních smrtelníků. V práci webové návrhy zpracovávám, ale zpravidla poté, co jsou mé vlastní návrhy zamítnuty a zadavatel nakreslí tužkou na papír svou představu, kterou následně zrealizuji.
Původně zvolená šablona nesla název "Son of Moto" a jejím tvůrcem je Jeffrey Zeldman, nyní jsme zvolil šablonu "Rounders 4", jejímž tvůrcem je Douglas Bowman. Přivítám vyjádření laskavého čtenáře k této změně.
Jak jsem se opakovaně přesvědčil, můj náhled na to, co je hezké, se mnohdy liší od ostatních smrtelníků. V práci webové návrhy zpracovávám, ale zpravidla poté, co jsou mé vlastní návrhy zamítnuty a zadavatel nakreslí tužkou na papír svou představu, kterou následně zrealizuji.
čtvrtek 26. listopadu 2009
Co den přinesl
Včerejší divadelní trénink - generálka na páteční představení - byl... No, raději to ani nebudu psát, paní ředitelka by se mohla zlobit, že takové věci publikuji. V pátek se v Barce představení vydaří jako vždy!
Byl jsem dnes na očkování proti chřipce (té sezóní, nikoliv té prasečí), zatím to nebolí, ale prý se mám 2 dny vyhnout fyzické námaze. Naštěstí v tomto představení nemám zas tak moc prvků typu zvedačka, takže by to zítřejší vystoupení nemělo ovlivnit.
Dostal jsem mailem pár komentářů k tomuto blogu, dovolím si některé úryvky komentovat:
Byl jsem dnes na očkování proti chřipce (té sezóní, nikoliv té prasečí), zatím to nebolí, ale prý se mám 2 dny vyhnout fyzické námaze. Naštěstí v tomto představení nemám zas tak moc prvků typu zvedačka, takže by to zítřejší vystoupení nemělo ovlivnit.
Dostal jsem mailem pár komentářů k tomuto blogu, dovolím si některé úryvky komentovat:
...jste opravdu spisovatel! Ale, kde berete čas, toť je mi záhadou?????? Zaměstnání, rodinu, samosprávu na Strnadově, divadlo... a to ještě možná není všechno? Ani se mi nechce věřit, že to všechno může zvládnout jeden člověk...Občas sám nevím, jak se mi to všechno daří, ale jedno vím jistě. Jsem ten typ lidí, kterým vadí nečinnost. Když jsem byl v září nemocen a musel skoro měsíc ležet v posteli a jen si číst knihy, bylo to pro mne psychycky vyčerpávající. Po čtrnácti dnech nucené nečinnosti jsem hledal, co mohu dělat, aby to mé neposlouchající bolavé tělo zvládlo a já nemusel jen ležet.
poznámka k Převýchově zlotřilců: Myslím že by jsi časem měl přemýšlet o politické dráze (vzhledem k postavení českých politiků to neber jako nadávku), alespoň na regionální úrovni, myslím si že by jsi měl šanci do věcí více mluvit..:)Zatím mi stačí ta "mikroregionální" politika, tedy samospráva domu. Neb jsem trochu cholerik a když narazím na člověka, který nechápe či prostě odmítá poslouchat rozumnou argumentaci, začnu zvyšovat hlas... A pak i spíš křičím než vysvětluji. Na Strnadově máme jeden vchod, kde se mi to stává hodně často. Lidi tam jen na schůzi poslouchají sami sebe a logiku odmítají. Ale pracovat pro dům v samostatné samosprávě se jim nechce. Ono je vždy jednodušší kritizovat, než sám něco dělat.
středa 25. listopadu 2009
Druhé ohlédnutí
A ještě ohlédnutí za letošním létem, vzpomínáte, červenec, parné léto...
I když, dnešní teploty kolem 15°C taky moc nepřipomínají konec listopadu. Ona je ta příroda nějaká popletená. Už delší dobu....
Flamenco-muzikál DON QUIJOTE
Včera jsem byl ve Vyškově dvakrát: nejprve od rána do odpoledne v práci, na tom není nic divného. Ale navečer jsem jel s Pavlou, dále s kolegyní z Tanečního divadla MIMI FORTUNAE Renčou a jejím manželem Hynkem znovu, a to "za kulturním vyžitím" na (při příležitosti čtyřstého výročí vydání jednoho z nejvýznamnějších děl světové literatury uvedený) flamenco-muzikál DON QUIJOTE.
O inscenaci najdete víc na webu zde a taky zde. Já připojím jen několik vlastních postřehů.
Představení v sobě skrývá jedinečnou kombinaci prvků černého divadla s herectvím, tancem, živou hudbou a zpěvem. Hlavní prostředek sdělování divákovi je španělské flamenco, uchvátný to tanec, pro mnohé "neznalé" u nás reprezentované Matuškovými Slavíky z Madridu (omlouvám se znalcům za tuto myšlenkovou zkratku).
Výsledkem snažení umělců je ojediněnlé zpracování tématu formou flamencomuzikálu, něco, o čem jste pravděpodobně ještě neslyšeli! Paní ředitelka našeho divadla by jistě ráda jela na úchvatné představení s námi, kdyby nebyla mimo Brno. A jistě by napsala tento příspěvek vzletněji...
Já můžu jen dodat: příjemně se usínalo při zvukovém záznamu několika písní, který jsem si (8 úryvků) pořídil prostřednictvím svého nového mobilu během představení.
O inscenaci najdete víc na webu zde a taky zde. Já připojím jen několik vlastních postřehů.
Představení v sobě skrývá jedinečnou kombinaci prvků černého divadla s herectvím, tancem, živou hudbou a zpěvem. Hlavní prostředek sdělování divákovi je španělské flamenco, uchvátný to tanec, pro mnohé "neznalé" u nás reprezentované Matuškovými Slavíky z Madridu (omlouvám se znalcům za tuto myšlenkovou zkratku).
Výsledkem snažení umělců je ojediněnlé zpracování tématu formou flamencomuzikálu, něco, o čem jste pravděpodobně ještě neslyšeli! Paní ředitelka našeho divadla by jistě ráda jela na úchvatné představení s námi, kdyby nebyla mimo Brno. A jistě by napsala tento příspěvek vzletněji...
Já můžu jen dodat: příjemně se usínalo při zvukovém záznamu několika písní, který jsem si (8 úryvků) pořídil prostřednictvím svého nového mobilu během představení.
úterý 24. listopadu 2009
Grygar jako Brando?
Stejně jako včera, dovoluji si touto formou zvýšit publicitu týdeníku EURO, jehož jsem už přes deset let předplatitelem. A která zpráva mne tentokrát zaujala? (autor Martin Rychlík, EURO č.47/2009, strana 16, komentář)
Grygar jako Brando?
Oblíbený astrofyzik nesouhlasí se změnami ve financování české vědy, odmítl vládní cenu
Čekali to a stejně je to zaskočilo. Jiří Grygar (73) – oblíbený astrofyzik, spisovatel a známý popularizátor vědy – odmítl minulý týden převzat za svou činnost cenu Česká hlava, kterou se mu chystala udělit Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Proč? Grygar nesouhlasí se změnami ve financování české vědy, které rada zavedla. Podle něj vědu spíš poškozují. Cena je přitom spojena s odměnou půl milionu korun. „Cena nese jméno RVVI, která od července soustavně poškozuje zájmy a dobré jméno Akademie věd ČR, ve které pracuji. To je cena, kterou prostě nemohu přijmout,“ vysvětlil své důvody zakládající člen Učené společnosti ČR. V dopise, který zaslal, píše, že odmítnutí není namířeno proti organizátorům ani předsedovi RVVI, premiérovi Janu Fischerovi. Ten Grygarovo rozhodnutí respektuje, prý jej očekával, ač ho mrzí. Věda podle něj zůstává pro vládu jednou z priorit – kabinet nechce AV ČR zlikvidovat.
Gesto muže, jenž má i svou planetku s číslem 3336, je ojedinělé. Zvláště v našem prostředí. V blahé paměti zůstává odmítnutí ceny ministerstva kultury architektem Janem Kaplickým; sluší se připomenout i dva „odmítače“ Nobelových cen, na něž by si Česká hlava ráda doma hrála... Tím prvým je spisovatel Jean-Paul Sartre (1964), jenž neuznával jakékoliv veřejné pocty, a Le Duc Tho z Vietnamu (1973), který z politických důvodů nechtěl převzít mírovou cenu spolu s Američanem Henry Kissingerem. V roce 1973 se ale vznešené Grygarově motivaci – nezadat si s něčím, s čím nesouhlasím – asi nejvíc přiblížil herec Marlon Brando. Tehdy nepřevzal Oscara, na pódium vyslal mladičkou indiánku, jež tlumočila Mistrův kritický postoj k filmařskému průmyslu: „Lidé kolem filmu jsou odpovědní za degradování indiánů a jejich parodování jako divochů, nepřátel a zlosynů. Když se na filmy dívají indiánské děti, a ony se koukají, vidí, jak je jejich rasa karikována, a zaplevelí to nezvratně jejich mysli...“
Grygar se zachoval čestně: řekl nahlas, co mu vadí. Bez příkras. Překročil konformní meze našlapování a uctivého pokývnutí. Ti, co jej jako věřícího vědce znají, vědí, že nemohl jinak. Čin je to lidsky sympatický, však se mu za něj dostalo uznání (a v internetových diskusích i nominací na prezidenta). Otázkou však zůstává, zda má člen Českého klubu skeptiků Sysifos tak úplně pravdu. Ano, jeho mateřský Fyzikální ústav AV ČR patří určitě k tomu nejlepšímu, co česká věda má. Je ale také pravdou, že ona „ctihodná instituce“ má přes padesát ústavů, kde pracují i takoví, kteří se za výkonné vědce – a osobnosti Grygarova typu – tuze rádi skryjí. Odpor vedení AV k jakýmkoliv změnám (či diskusi o nich) ohledně úspor je až podezřelý: „Státe dej!“ Nabízí se podobnost s Brandovým gestem. V dobré víře, a na základě znalosti svého okolí, hájil všechny indiány. Ale i mezi nimi jsou příživníci.
Tak jsem dostal pokutu
Tak jsem včera po náročném dni v práci cestou dom dostal pokutu za překročení rychlosti (na Nosálovské ve Vyškově mi radarem naměřili 64 km/hod). A protože mne to samozřejmně vrtalo hlavou, trochu jsem se podíval na to, jak je to s pokutami a body a tak dále.
Takže předně, pokud jsem pochopil správně zdroje na internetu, můj přestupek byl řešen v blokovém řízení, tedy nikoliv projednáván v přestupkovém řízení, a tudíž to pokutou začíná a končí, neb body se berou až ve zmíněném přestupkovém řízení. Tento závěr činím na základě odkazu na serveru zde, odkud cituji (ale možná v tom výkladu nemám pravdu, kolega tvrdí, že policie ještě informaci na úřad pošle a tam mi 2 body jednoduše zapíšou do karty, aniž by mne předvolávali):
O výši pokuty jsem se pak přesvědčil na těchto odkazech:
1)
2)
3)
4)
Jediné, v čem se uvedené odkazy neshodují, je jednoznačnost výše pokuty. Policista použil v mém případě horní hranici (některé odkazy tuto výši uvádí nepřesně jako absolutní částku) možné pokuty.
Mno nic, dobře mi tak, nemám jezdit rychleji, než se má. Stejně asi trochu budu...
Takže předně, pokud jsem pochopil správně zdroje na internetu, můj přestupek byl řešen v blokovém řízení, tedy nikoliv projednáván v přestupkovém řízení, a tudíž to pokutou začíná a končí, neb body se berou až ve zmíněném přestupkovém řízení. Tento závěr činím na základě odkazu na serveru zde, odkud cituji (ale možná v tom výkladu nemám pravdu, kolega tvrdí, že policie ještě informaci na úřad pošle a tam mi 2 body jednoduše zapíšou do karty, aniž by mne předvolávali):
Většinu přestupků lze vyřešit buď blokově na místě, nebo ve správním řízení na úřadě. Bloková pokuta je zpravidla nižší než pokuta ukládaná ve správním řízení. Pokud souhlasíte se svým přestupkem a je Vám nabídnuta bloková pokuta, je výhodné takové řešení přijmout. Pokud jste však přesvědčen o své nevině, nikdo Vás nemůže nutit blokovou pokutu zaplatit a o přestupku se povede klasické správní řízení.
Uložení blokové pokuty je jeden ze způsobů konečného vyřešení přestupku. Aby bylo možné blokovou pokutu uložit, musí být přestupek spolehlivě zjištěn a obviněný z přestupku s tímto postupem musí souhlasit. Pokud se obviněný domnívá, že přestupek, který mu byl sdělen policistou (strážníkem), nespáchal, věc nelze řešit blokovou pokutou, policista (strážník) sepíše o přestupku oznámení, které zpravidla nechá obviněnému podepsat a umožní mu do něj se k přestupku vyjádřit (není povinností, ale je vhodné uvést důvody nesouhlasu). Dále přestupek postoupí správnímu orgánu k dalšímu vyřízení. Správní orgán přestupek posoudí a rozhodne o něm. V případě, že je přestupek obviněnému ve správním řízení prokázán, bývá sankce ze zákona zpravidla vyšší než je sazba blokové pokuty, a obviněnému je navíc ze zákona uložena povinnost zaplatit náklady správního řízení.
Jednoduše řečeno, pokud se dopustím přestupku, který je zřejmý a jasný (nedovolené stání, překročení rychlosti apod.), je pro mě výhodnější ho vyřídit zaplacením blokové pokuty, což mi ušetří peníze, ale i čas.
O výši pokuty jsem se pak přesvědčil na těchto odkazech:
1)
při jízdě v obci s maximální povolenou rychlostí 50 km/h spáchá řidič při naměřené rychlosti 51 km/h až 79 km/h přestupek dle ust. § 22 odst. 1 písm. f) z.č. 200/90 Sb. s možností uložení blokové pokuty do 1.000,- Kč.
2)
Český bodový systém obsahuje maximální, pro správní řízení i minimální výši pokuty, kterou lze uložit. Pokutu může uložit policista (do výše 3 000 Kč), správní úřad, případně soud (pokud se jedná o trestný čin). O výši udělených bodů a zákazu řízení vždy rozhoduje správní úřad nebo soud.
Překročení nejvyšší dovolené rychlosti o méně než 20 km/h v obci a o méně než 30 km/h mimo obec
bodový postih 2 body
pokuta ve správním řízení 1 500 - 2 500 Kč
bloková pokuta 1 000 Kč
3)
překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené zákonem nebo dopravní značkou o méně než 20 km/h v obci nebo o méně než 30 km/h mimo obec, 2 body, 1.500 až 2.500 ve správním řízení, 1.000 bloková pokuta, § 22/1 f) bod 4
4)
Pokud pojede řidič motorového vozidla v obci, kde je podle zákona č. 361/2000 Sb. maximální povolená rychlost 50 km/h (tato rychlost může být také dopravní značkou, nejvyšší povolená rychlost, zvýšena) a policejní radar naměří rychlost 70 km/h, znamená to, že řidič překročil maximální povolenou rychlost o méně jak 30 km/h v obci, a dopustil se tím přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu nikoliv dle ust. § 22 odst. 1 písem. a) z.č. 200/90 Sb., ale dle ust. § 22 odst. 1 písem. f) cit. zákona. Policista může na místě v blokovém řízení uložit tomuto řidiči blokovou pokutu do 1.000,- Kč, tak jak je uvedeno v ust. § 22 odst. 6 cit. zákona. Pokud by byl stejný přestupek projednáván například Přestupkovou komisí Obecního/Městského úřadu, mohla by být tomuto řidiči uložena pokuta až 2.000,- Kč, tak jak je uvedeno v ust. § 22 odst. 2 cit. zákona.
Jediné, v čem se uvedené odkazy neshodují, je jednoznačnost výše pokuty. Policista použil v mém případě horní hranici (některé odkazy tuto výši uvádí nepřesně jako absolutní částku) možné pokuty.
Mno nic, dobře mi tak, nemám jezdit rychleji, než se má. Stejně asi trochu budu...
pondělí 23. listopadu 2009
Převýchova zlotřilců?
Opět si dnes, vzhledem k množství práce, které mne čeká, a vzhledem k tomu, že mne cestou do Vyškova po ránu žádné jiné závažné téma nenapadlo, dovoluji si touto formou zvýšit publicitu týdeníku EURO, jehož jsem už přes deset let předplatitelem. Ostatně, článek souvisí s mými úvahami z tohoto pátku, týkající se obchodního domu Kaufland.
Takže která zpráva mne tentokrát zaujala (autor Táňa Králová, EURO č. 45/2009, strana 13, glosa):
Přeji hezký den.
Takže která zpráva mne tentokrát zaujala (autor Táňa Králová, EURO č. 45/2009, strana 13, glosa):
Převýchova zlotřilců?
Zákon proti obchodním řetězcům nikomu nepomůže
Malá hádanka: Kdekdo jim spílá, snad všichni tam chodíme a utrácením je podporujeme, i když jsou zlí a nevychovaní. Proto je má napravit zvláštní zákon. Kdo je to? Kaufland, Lidl, Penny, Tesco a další nadnárodní obchodní řetězce. Sociálně-demokratičtí, komunističtí a zelení poslanci naočkovaní lobby zemědělců a potravinářů si myslí, že budou v tržním hospodářství zákonem diktovat, jak spolu mají dva partneři obchodovat. Přes prezidentovo veto prohlasovala oranžovo-rudo-zelená část sněmovny zákon, kterým nejspíš ničemu nepomůže, jen všem zkomplikuje život. Proč tyto politické strany jednoduše neradí svým voličům: Bojkotujte zlé zahraniční řetězce! Jídlo nakupujte v malých krámcích a vybírejte jen české sýry, mrkve či maso na řízky!
Je přece na dodavatelích, co si od obchodníků nechají líbit. Proč dál zaplevelovat legislativu. S novým zákonem si několik málo zlotřilců, proti kterým je ušitý, stejně nějak poradí, podobně jako na Slovensku. Zakázané bonusy převedou obchodníci po dohodě s dodavateli do cen. Třicetidenní lhůta splatnosti se obejde pozdějším vystavením faktury. A jsme tam, kde jsme byli. Kdo z potravinářů si pod sebou podřeže větev tím, že napráská svého odběratele?
Přeji hezký den.
neděle 22. listopadu 2009
Tatínkovské povinnosti
Tak jsem si v podvečer užíval tatínkovské povinnosti. Filípek totiž včera mezi dárky k narozeninám měl i fotbalový míč. A tak jsme vzali kolo pro Filípka, odrážedlo pro Leničku, já pod paži míč, a ač bylo venku zataženo, mlhavo, už skoro úplná tma, obešli jsme dům a na plácku u pískoviště asi půl hodinky kopali do míče.
Děti se vydováděly a byly spokojené. Sice na nás těch pár pejskařů se svými mazlíčky koukalo možná trochu jako na blázny, ale to je čistě jejich problém... My jsme si svůj podvečer užívali každý po svém. Já jako spokojený tatínek, děti jako správné děti, které se potřebují pěkně vyběhat, aby se jim dobře spinkalo.
Filípkovy narozeniny
Jak jsme oslavili Filípkovy narozeniny?
Včera dopoledne jsme jeli do obchodního domu IKEA, já, Filípek a obě babičky. Zašli jsme si na ranní kávičku, a pak jsem Filípka zavedl do dětského koutku. Filípek je rád v kolektivu nových dětí, a navíc, že zde byl v den svých narozenin, dostal tričko a 5 škudlíků, dětských penízků, k dobru. Takže až příště pojedeme do IKEA, už Filípka naučím, že si za své penízky může i něco koupit. S babičkami jsem pak prošel celou ikeu. Koupili jsme ze pár drobností, mimo jiné krytky na rohy stolu ve tvaru tlapiček, no a hlavně dvě nová křesla do obýváku, i s podnožkami pro unavené nožičky. Po obědě děti usnuly, já smontoval křesla (mají to dobře namyšlené, šlo mi to celkem od ruky) a nachystali jsme vše na příchod návštěvy.
Po třetí hodině dorazil Libor s Evou, Lucka s Davčou a Vašek s dětmi, všici jsme Filípkovi pogratulovali, dostal spoustu dárků, povídali jsme si u dortu a jednohubek, prostě bezva odpoledne. Pár dárků dostala i Lenička, bo jí je právě rok a půl. Mezi narozením našich dětí je totiž přesně na den dva a půl roku!
Teď si děti hrají v obýváku s novými hračkami. Dáme si dopolední kávičku a vyrazíme na procházku. Co víc chtít od poklidného mlhavého nedělního dopoledne.
Včera dopoledne jsme jeli do obchodního domu IKEA, já, Filípek a obě babičky. Zašli jsme si na ranní kávičku, a pak jsem Filípka zavedl do dětského koutku. Filípek je rád v kolektivu nových dětí, a navíc, že zde byl v den svých narozenin, dostal tričko a 5 škudlíků, dětských penízků, k dobru. Takže až příště pojedeme do IKEA, už Filípka naučím, že si za své penízky může i něco koupit. S babičkami jsem pak prošel celou ikeu. Koupili jsme ze pár drobností, mimo jiné krytky na rohy stolu ve tvaru tlapiček, no a hlavně dvě nová křesla do obýváku, i s podnožkami pro unavené nožičky. Po obědě děti usnuly, já smontoval křesla (mají to dobře namyšlené, šlo mi to celkem od ruky) a nachystali jsme vše na příchod návštěvy.
Po třetí hodině dorazil Libor s Evou, Lucka s Davčou a Vašek s dětmi, všici jsme Filípkovi pogratulovali, dostal spoustu dárků, povídali jsme si u dortu a jednohubek, prostě bezva odpoledne. Pár dárků dostala i Lenička, bo jí je právě rok a půl. Mezi narozením našich dětí je totiž přesně na den dva a půl roku!
Teď si děti hrají v obýváku s novými hračkami. Dáme si dopolední kávičku a vyrazíme na procházku. Co víc chtít od poklidného mlhavého nedělního dopoledne.
sobota 21. listopadu 2009
20 let po sametu opět "blbá nálada"
Když naši zemi ovládl komunismus, málokdo čekal, že to bude na dlouhých 40 let. Když se komunismus hroutil, málokdo čekal, že padne za pár dní. A když jsme se ocitli ve svobodě, málokdo tušil, jak hluboké morální škody napáchal.
...
Snad ještě vážnější je atmosféra ve společnosti, v níž jako by převažovalo znechucení nad radostí ze svobody. 20 let po pádu totality zjišťujeme to, co se v Bibli docela podrobně rozebírá. Že totiž když se dává svoboda, musí se dát všem, tedy těm, kdo jsou na straně dobra, i těm, kdo jsou na straně zla, a že ti, kdo jsou na straně zla, ji umějí využít mnohem rychleji a efektivněji, než ti, kdo jsou na straně dobra.
Přesto je svoboda lepší než jakákoli forma diktátu. Jak řekl kdysi Winston Churchill, demokracie je skutečně nejhorší forma vlády, s výjimkou všech ostatních, které jsme kdy vyzkoušeli. Tatíček Masaryk měl pravdu, když říkal "nebát se a nekrást", znal Čechy jako svoje boty. Dvacet let po sametu je tedy zřejmé, že pozitivní změny v naší společnosti nepůjdou shora dolů, ale naopak, zdola směrem nahoru. Za novou vlnou "blbé nálady" je totiž pocit, že my Češi máme na víc. Řekl bych, že určitě máme - jen to bude trvat opět trochu déle, než jsme čekali.
Toto není můj text, to je text poznámky, kterou jsem dnes ráno cestou do obchodního domu Ikea slyšel v rádiu, jejím autorem je pan Daniel Raus a plný text poznámky najdete zde. Jen mne ten text zaujal a chtěl jsem přispět k jeho publicitě.
Povídání o dnešní oslavě Filípkových čtvrtých narozenin napíšu později.
pátek 20. listopadu 2009
Dvě poznámky na dobrou noc
Vrátili jsme se před chvílí z divadelního tréninku, obě babičky, jež jsou u nás na návštěvě, si teď povídají v obýváku a děti už spí. Zítra je Filípkův velký den, oslaví své čtvrté narozeniny. Tož to asi nebudu mít čas sem psát, tedy ještě dvě poznámky na dobrou noc:
Kaufland
Byl jsem dnes nakupovat pár věcí v Kauflandu. Že se v pátek nemám shánět po exkluzivním zboží z letáku z akce, která začala ve čtvrtek, obzvlášť když je u takového typu zboží v letáku uveden text "10 kusů na prodejnu", na to už jsem si zvykl. Ale že vyslechnu to co dnes? Jakási paní se ptala na Jar, který měl být od včera v akci za výhodnou cenu v balení 1+1 a od prodavačky se dozvěděla, že "to si musí přijít první den akce, už je vyprodáno". Už i u takového obyčejného zboží? Proč tedy do letáku píšou platí od do, proč nenapíšou rovnou, že je to jen leták-lákadlo, a zboží obdrží jen prvních dvacet zákazníků v první den akce?
Že se mi divíte, že se tomu vůbec divím? Máte vlastně pravdu, divím se, že se nad tím ještě dnes pozastavuju, v této zemi, kde chce každý jen ostatní oškubat. Podvést, ošulit, získat výhodu na konto někoho jiného je běžný způsob jednání. Tak to poznamenával pan Ivan Pilný v týdeníku Euro.
Kožušník
Druhá poznámka se týká pana Kožušníka. Že vám to nic neříká? Ale to je přece náš europoslanec, ten mladík (to víte, považuji se též za mladíka), co se prosadil v ODS a v posledních volbách, teď je v europarlamentu a stále se snaží komunikovat se svými voliči a podporovateli, stále mu držím palce. Jak jsem si na něj vzpomněl? Došla mi dnes od něj obálka a reklamní šňůrkou na krk a žetonky do košíčku. Chcete jeden? Až se potkáme, rád dám. Prostě tomuto člověku, který nás v europarlamentu reprezentuje, fandím. A tak jsem si to tu dovolil napsat.
Zdravím, pane Kožušníku, a zdravím všechny, kterým není politika tak úplně lhostejná.
Kaufland
Byl jsem dnes nakupovat pár věcí v Kauflandu. Že se v pátek nemám shánět po exkluzivním zboží z letáku z akce, která začala ve čtvrtek, obzvlášť když je u takového typu zboží v letáku uveden text "10 kusů na prodejnu", na to už jsem si zvykl. Ale že vyslechnu to co dnes? Jakási paní se ptala na Jar, který měl být od včera v akci za výhodnou cenu v balení 1+1 a od prodavačky se dozvěděla, že "to si musí přijít první den akce, už je vyprodáno". Už i u takového obyčejného zboží? Proč tedy do letáku píšou platí od do, proč nenapíšou rovnou, že je to jen leták-lákadlo, a zboží obdrží jen prvních dvacet zákazníků v první den akce?
Že se mi divíte, že se tomu vůbec divím? Máte vlastně pravdu, divím se, že se nad tím ještě dnes pozastavuju, v této zemi, kde chce každý jen ostatní oškubat. Podvést, ošulit, získat výhodu na konto někoho jiného je běžný způsob jednání. Tak to poznamenával pan Ivan Pilný v týdeníku Euro.
Kožušník
Druhá poznámka se týká pana Kožušníka. Že vám to nic neříká? Ale to je přece náš europoslanec, ten mladík (to víte, považuji se též za mladíka), co se prosadil v ODS a v posledních volbách, teď je v europarlamentu a stále se snaží komunikovat se svými voliči a podporovateli, stále mu držím palce. Jak jsem si na něj vzpomněl? Došla mi dnes od něj obálka a reklamní šňůrkou na krk a žetonky do košíčku. Chcete jeden? Až se potkáme, rád dám. Prostě tomuto člověku, který nás v europarlamentu reprezentuje, fandím. A tak jsem si to tu dovolil napsat.
Zdravím, pane Kožušníku, a zdravím všechny, kterým není politika tak úplně lhostejná.
Domácí ráno
Byť je pátek, nemusel jsem vstávat do práce, neb jdu na kontrolu do VN Brno. A tak můj klasický rituál, půlhodinu, kdy vařím sobě kávu, rodině čaj, programuji pračku, balím si svačinu do práce, nahrazuje ranní štěbetání dětí, Pavlina snaha o komunikaci, kdy její věty, obsahující příliš moc zájmen "to, tamten, ..." působí zmatky z nedorozumění, neboť se mi její kvízy nedaří rozluštit, ...
Filípek dnes (možná) naposledy pil ranní mlíčko z lahvičky, prohlásil, že od zítřka, až mu budou čtyři (!), bude pít mlíčko z hrníčku. A za chvíli vyrazíme do školky, Lenička do školky "babička", Filípek do školky Sněhurka. A Pavla se mnou do VN, pak na nákup pochutin na zítřejší oslavu Filípkových narozenin a dom.
Tedy i Tobě, laskavý čtenáři, přeji dobré ráno a krásný den, ať se vydaří tak, jak si já představuji ten svůj den.
Filípek dnes (možná) naposledy pil ranní mlíčko z lahvičky, prohlásil, že od zítřka, až mu budou čtyři (!), bude pít mlíčko z hrníčku. A za chvíli vyrazíme do školky, Lenička do školky "babička", Filípek do školky Sněhurka. A Pavla se mnou do VN, pak na nákup pochutin na zítřejší oslavu Filípkových narozenin a dom.
Tedy i Tobě, laskavý čtenáři, přeji dobré ráno a krásný den, ať se vydaří tak, jak si já představuji ten svůj den.
středa 18. listopadu 2009
Dennodenní zmatek
Taky to znáte? Ráno dorazíte do práce, v diáři spousta úkolů, telefonáty, nutnost zařídit všechno možné... Do toho chybí šéf a musíte za něj na poradu vedení, kde si připadáte jako v cizím světě... Tak takhle nějak jsem si včera v práci připadal. Ale pořád nějak stíhám, pořád si najdu čas na jiné věci, třeba tyto řádky, i když ty chystám už od včerejška po malých kouskách... (a proto taky blog datuje tento příspěvek jako včerejší.)
A ta dennodenní rutina byla včera, neb byla středa, doslova celodenní. Neb středa pro mne znamená, že po pracovním dni následuje krátká zastávka doma a večer trénink divadla, který je teď ve znamení příprav na vystoupení v Barce 27.11.2009, ale mluvilo se též o předvánoční "besídce s dárečky" (netuším, kdo si mne vylosoval, losujeme totiž z klobouku jména kdo komu dá nějaký dárek, ale potěšil by mne půllitrovým hrnkem na kávu) a já úplně zapomněl nabídnout někomu s velkou nohou lehce nošené tenisky velikost 45, které mi doma zbyly po tátovi, jež už je na věčnosti. Snad se nějaký "akceptor", jak by asi řekl chemik, najde.
Přeji tedy laskavému čtenáři těchto řádků krásný den a vzhůru do dennodenního shonu...
Při psaní tohoto článku jsem se trochu zarazil nad zákeřností češtiny a začal koumat, jak správně napsat nadpis. A našel na serveru proofreading toto vysvětlení slova dennodenně:
Dennodenně, nikoli denodenně
(Čeština pod lupou, autor: Dalibor Behún)
Výraz, používaný pro zdůraznění běžného příslovce „denně“ (podobně je utvořeno také např. slovo „jistojistě“ či „svatosvatě“), píšeme dvakrát se dvěma „n“, tedy dennodenně, nikoli denodenně.
* Dennodenně se hádali.
* Malé děti si žádají dennodenní péči. (ne denodenní)
Zdroj: Pravidla českého pravopisu
A ta dennodenní rutina byla včera, neb byla středa, doslova celodenní. Neb středa pro mne znamená, že po pracovním dni následuje krátká zastávka doma a večer trénink divadla, který je teď ve znamení příprav na vystoupení v Barce 27.11.2009, ale mluvilo se též o předvánoční "besídce s dárečky" (netuším, kdo si mne vylosoval, losujeme totiž z klobouku jména kdo komu dá nějaký dárek, ale potěšil by mne půllitrovým hrnkem na kávu) a já úplně zapomněl nabídnout někomu s velkou nohou lehce nošené tenisky velikost 45, které mi doma zbyly po tátovi, jež už je na věčnosti. Snad se nějaký "akceptor", jak by asi řekl chemik, najde.
Přeji tedy laskavému čtenáři těchto řádků krásný den a vzhůru do dennodenního shonu...
Zklamáni kapitalismem?
Pro dnešní ráno si dovoluji částečně převzít a částečně doplnit poznámku Ivana Pilného, uveřejněnou v týdeníku EURO č.46/2009, kde je uváděna v rubrice "Glosa postaršího technokrata".
Co chci citovat:
Kapitalismus je o hodně lepší než socialismus, ale představoval jsem si jej nějak líp, řekl nedávno při představení známý herec. Těch, kteří zažili jinou verzi kapitalismu než tu, ve které žijeme posledních dvacet let, ubývá. Stárnou a umírají nebo stojí jednou nohou v zemích, kde kapitalismus funguje lépe než u nás. Co chybí a přebývá „našemu kapitalismu“? Nezaměňujme jej se soukromým vlastnictvím. Soukromý majetek je podmínka pro kapitalismus nezbytná, ale sama o sobě nestačí. O majetek se musí někdo starat, jinak dopadne jako ten socialistický, který patřil všem, a tedy nikomu... Kapitalisté velcí i malí, ač se to zdá podivné, musejí pracovat, jinak majetek nevzkvétá a vypaří se. Fungovat to bude jen tehdy, pokud budou splněny některé podmínky. První je právní řád a právní jistota. Jistota, že se dočkám práva dříve než božích mlýnů a protiprávní jednání bude vždy rychle a účinně trestáno. Druhou je etika a hra fair play, kterou jsme zapomněli. Doba, kdy k uzavření dohody nebo smlouvy stačilo podání ruky, je bohužel minulostí. Podvést, ošulit, získat výhodu na konto někoho jiného je běžný způsob jednání. Je obtížné apelovat na morálku v prostředí, kde kvete nepotrestaná korupce a stává se normou. Dokončení rozkrádání státního majetku je špatně skrývaným podtextem politických hrátek kolem voleb.
Množí se hlasy, nejen u nás, že cesta k nápravě vede přes ukončení privatizace, „znárodnění“ některých komodit a zvětšení regulace. Celé sektory jako dopravní infrastruktura, železnice, vodovody, kanalizace, elektrické vedení, nemocnice, ba i chodníky by měly zůstat ve státních rukou. Bohužel stát neumí efektivně spravovat ani mateřskou školku. Regulace, která má teoreticky chránit spotřebitele, funguje podle not lobbistů. Za elektřinu platíme víc, než bychom měli, kartelové dohody diktují ceny, vývoj komunikačního trhu byl na pár let zbrzděn pod tlakem státního monopolu.
A co k tomu chci dodat:
Psal jsem panu starostovi městské části BRNO Vinohrady, v pondělí 16.11.2009, takže mail je zatím bez odpovědi.
Ale každopádně je na občanech, aby obci pomáhali ve zvelebování "nebytové" části majetku, například upozorňováním na nešvary. Jako jsem to učinil já. Děláte to také tak?
Co chci citovat:
Kapitalismus je o hodně lepší než socialismus, ale představoval jsem si jej nějak líp, řekl nedávno při představení známý herec. Těch, kteří zažili jinou verzi kapitalismu než tu, ve které žijeme posledních dvacet let, ubývá. Stárnou a umírají nebo stojí jednou nohou v zemích, kde kapitalismus funguje lépe než u nás. Co chybí a přebývá „našemu kapitalismu“? Nezaměňujme jej se soukromým vlastnictvím. Soukromý majetek je podmínka pro kapitalismus nezbytná, ale sama o sobě nestačí. O majetek se musí někdo starat, jinak dopadne jako ten socialistický, který patřil všem, a tedy nikomu... Kapitalisté velcí i malí, ač se to zdá podivné, musejí pracovat, jinak majetek nevzkvétá a vypaří se. Fungovat to bude jen tehdy, pokud budou splněny některé podmínky. První je právní řád a právní jistota. Jistota, že se dočkám práva dříve než božích mlýnů a protiprávní jednání bude vždy rychle a účinně trestáno. Druhou je etika a hra fair play, kterou jsme zapomněli. Doba, kdy k uzavření dohody nebo smlouvy stačilo podání ruky, je bohužel minulostí. Podvést, ošulit, získat výhodu na konto někoho jiného je běžný způsob jednání. Je obtížné apelovat na morálku v prostředí, kde kvete nepotrestaná korupce a stává se normou. Dokončení rozkrádání státního majetku je špatně skrývaným podtextem politických hrátek kolem voleb.
Množí se hlasy, nejen u nás, že cesta k nápravě vede přes ukončení privatizace, „znárodnění“ některých komodit a zvětšení regulace. Celé sektory jako dopravní infrastruktura, železnice, vodovody, kanalizace, elektrické vedení, nemocnice, ba i chodníky by měly zůstat ve státních rukou. Bohužel stát neumí efektivně spravovat ani mateřskou školku. Regulace, která má teoreticky chránit spotřebitele, funguje podle not lobbistů. Za elektřinu platíme víc, než bychom měli, kartelové dohody diktují ceny, vývoj komunikačního trhu byl na pár let zbrzděn pod tlakem státního monopolu.
A co k tomu chci dodat:
Psal jsem panu starostovi městské části BRNO Vinohrady, v pondělí 16.11.2009, takže mail je zatím bez odpovědi.
Vážený pane starosto, vážení členové zastupitelstva,Jak to souvisí s předchozí citací z týdeníku EURO? No to je přece jasné, dřív sídliště "patřilo všem" a podle toho se lidé v něm chovali. Dnes patří část domů obci, která se trochu stará o zvelebování obecního majetku a domy opravuje z peněz nás všech, neboť striktní rozškatulkování rozpočtu, které by zajistilo, že na opravy a zateplení obecních domů budou putovat jen prostředky vybrané na nájemném od obyvatel těchto domů, neexistuje. Část domů patřící jejich obyvatelům (DB/OV) si musí obyvatelé zvelebit za své peníze.
bydlím na Vinohradech jen krátce, ale nelze přehlédnout, že na tomto sídlišti je problém s parkováním. Vím, že se radnice snaží alespoň něco málo udělat - pokud jsem správně pochopil, nyní se například před domem Prušánecká 11 chystají tři parkovací místa podélného stání.
Bohužel má tato městská část (nikoliv sama) problém s parkujícími autovraky. Proč není využit termín blokového čištění k likvidaci autovraků? V době blokového čištění najatá firma odváží POUZE ZJEVNĚ UŽÍVANÁ AUTA, neboť ví, že o ta se majitel přihlásí a zaplatí... Ale ta nepoužívaná zůstávají stát na parkovacích plochách a roste kolem nich tráva. Doslova.
Nevěříte? Pošlete někoho podívat se na Prušáneckou před školu do míst, kde je vstup do ligy vozíčkářů... (červené auto)
Nebo na Bořetickou ke vstupu do mateřské školky (žlutá Škoda Rapid bez RZ) či hned vedle na Čejkovickou (vínová Škodovka s RZ vyškovskou s prázdnými koli).
To tyto příklady nejsou vidět? Nebo je administrativně tak náročné najít vhodný postup a konat?
Ale každopádně je na občanech, aby obci pomáhali ve zvelebování "nebytové" části majetku, například upozorňováním na nešvary. Jako jsem to učinil já. Děláte to také tak?
A promiňte, že jsem dnes po ránu v myšlenkách ve zhora uvedeném textu poněkud poskakoval a pospojoval tak pár věcí zdánlivě nesouvisejících, pro mne prostě k dnešnímu ránu patří nějak všechny ty myšlenky dohromady.
pondělí 16. listopadu 2009
Pejskaři
Tak jaký byl pátek třináctého? Pro mne nepřinesl nic vyjímečného, ale Pavle se stala následující příhoda: Lenička si ťapkala po sídlišti, pak došly k přechodu přes silnici, Pavla vzala Leničku do náručí... A pak zjistila, že cosi smrdí. Její světlemodrá bunda, Leniččina modrá bundička, batůžek, Leniččiny botičky - na všem je psí hovínko. Jak Lenička běhala po trávníků, prostě šlápla do... Chtějte po jeden a půl leté holčičce, aby se dívala, zda na trávníku není psí hovínko...
Nu co, v pátek odpoledne měla pračka co dělat, po té, co jsem vše nahrubo očistil s pomocí mýdla ve vaně. V tom problém není. Ale Pavla nadávala jak špaček. A položila krásnou otázku: Co by asi pejskaři říkali na to, kdyby ona odhazovala na trávník na sídlišti Leniččiny plenky?
Já na celou situaci reagoval po svém. Když jsem vedl v neděli ráno děti k babičce, Filípek celou cestu povídal, a když jsme míjeli nějakého pejskaře a viděli psíčka "produkovat hromádku", pěkně hlasitě jsem Filípkovi vysvětloval, který páníček o svého psíčka dbá a pěkně po něm uklízí, že mu dáme "medajli", a naopak mu říkal: "Podívej, ta paní dělá, že pejsek k ní vůbec nepatří. To není dobrý psí páníček." Snad se ti patřící do druhé skupiny alespoň trochu zastyděli. Rozhodně nemohli říct "půl slova", neb vše jsem říkal naprosto s klidem a bez jediného neslušného výrazu.
Nu co, v pátek odpoledne měla pračka co dělat, po té, co jsem vše nahrubo očistil s pomocí mýdla ve vaně. V tom problém není. Ale Pavla nadávala jak špaček. A položila krásnou otázku: Co by asi pejskaři říkali na to, kdyby ona odhazovala na trávník na sídlišti Leniččiny plenky?
Já na celou situaci reagoval po svém. Když jsem vedl v neděli ráno děti k babičce, Filípek celou cestu povídal, a když jsme míjeli nějakého pejskaře a viděli psíčka "produkovat hromádku", pěkně hlasitě jsem Filípkovi vysvětloval, který páníček o svého psíčka dbá a pěkně po něm uklízí, že mu dáme "medajli", a naopak mu říkal: "Podívej, ta paní dělá, že pejsek k ní vůbec nepatří. To není dobrý psí páníček." Snad se ti patřící do druhé skupiny alespoň trochu zastyděli. Rozhodně nemohli říct "půl slova", neb vše jsem říkal naprosto s klidem a bez jediného neslušného výrazu.
pátek 13. listopadu 2009
Šelmy, ptáci a ti druzí
Včera jsem večer uspával obě děti, aby se Pavla mohla dívat na další díl detektivní série Slečna Marplová. Leničku uspat není problém, zpravidla ji stačí chovat chvíli v náruči a zazpívat jednu či dvě písničky Jaromíra Nohavici, pak dám Leničku do postýlky, chvilku počkám, abych se ujistil, že spokojeně oddychuje, a je hotovo. S Filípkem je to obtížnější. Dožaduje se čtení knížek, tedy spíš často jen prohlížení knížek, rád počítá (kolečka u mašinek, vagónky a tak podobně) a ukazuje prstíkem, co vidí na obrázcích. No a protože jsem měl dojem, že knížku se zvířátky prohlížíme snad už po stopadesáté, zkusil jsem včera do jeho znalostí něco přidat. Takže jsme si říkali, která zvířátka mají měkké ťapičky, ostrá ouška a podobají se kočičkám (šelmy kočkovité či psovité), která mají kopýtka (kopytníci, patří tam i slon?), co jsou ptáčci, co hmyz. A já si uvědomil, že bych mohl někde i vážně pochybit - do které skupiny probůh patří veverka - a něco mu do mozečku zapsat nesprávně. Budu si muset zopakovat učivo ze základní školy, abych ho nenaučil něco špatně. Nevíte o nějakém webu, kde by se to vše přehledně našlo?
čtvrtek 12. listopadu 2009
Do wishes come true?
Ano, hádáte správně, zase jsem si pro své dnešní zamyšlení půjčil větičku z oné zmiňované pohádkové knížky. Mohou se přání vyplnit, když existuje tolik způsobů, tolik situací, při nichž si údajně máme něco přát? O některých možná ani nevíte. "Make the wish on the shooting star" (přát si něco, když padá hvězda) zná asi každý z vás, ale věděli jste, že si můžete něco přát, když vidíte vůz plný sena, bílého koně, první večerní hvězdu... ? Že nevěděli? Tak to málo čtete pohádky, a už vůbec asi ne ty vydané v Americe...
Našel jsem dnes ráno v mailu pozvánku na trampskou akci:
Osobně sice nebudu asi přítomen (ještě to s Pavlou probereme, ale s dětmi pojedeme sotva, a s hlídáním to bude v daném termínu nahnuté), ale třeba to bude užitečná informace pro někoho ze čtenářů tohoto blogu.
Našel jsem dnes ráno v mailu pozvánku na trampskou akci:
Osobně sice nebudu asi přítomen (ještě to s Pavlou probereme, ale s dětmi pojedeme sotva, a s hlídáním to bude v daném termínu nahnuté), ale třeba to bude užitečná informace pro někoho ze čtenářů tohoto blogu.
středa 11. listopadu 2009
English version of this blog
Tak jsem na paralelním blogu připravil anglickou verzi těchto stránek. Nebudu tam překládat všechny texty, ale jen některé, přičemž vybírat budu takové, které budu považovat za dostatečně zajímavé, nebo takové, které budou nějakým způsobem mapovat významné události v mém životě či okolí. Tím mám na mysli například pozvánku do divadla, byť chápu, že na představení do Brna asi nedorazí nikdo z mých přátel z Indie, Jordánska či z USA.
Mimochodem, alespoň se tímto způsobem procvičím v angličtině. A pokud snad někdo v anglickém překladu najde nějakou chybu, upozorněte mne, nejlépe se člověk přece učí z vlastních chyb.
Mimochodem, alespoň se tímto způsobem procvičím v angličtině. A pokud snad někdo v anglickém překladu najde nějakou chybu, upozorněte mne, nejlépe se člověk přece učí z vlastních chyb.
How did you find out about it?
How did you find out about it? Jak jsi na to přišel?
Jak jsem přišel na tento název článku? Je to prosté. Před včírem jsme si našli s manželkou Pavlou na večer novou "zábavu". Čteme si před spaním anglické pohádky. Já předčítám anglický text, Pavla se pokouší překládat a já ji opravuji a radím jí. No a jako ve správné pohádce se texty trošku opakují - znáte to, jak je to ve slepičce a kohoutkovi a studánce a ...
Takže mi v hlavě uvízla ona krásná anglická věta How did you find out about it? a jen čekám, kdy ji použiji v praxi. No a bo máme na našem pracovišti na návštěvě delegaci z USA, čekám, že tu větičku při některém z rozhovorů v reálu použiju. V pondělí jsem si s jedním američanem popovídal o rodině a o dětech, s druhým pak o Texasu, kde jsem byl před lety s Tanečním divadlem MIMI FORTUNAE na zahraničním turné (USA, 2004).
Přeji hezký den.
Jak jsem přišel na tento název článku? Je to prosté. Před včírem jsme si našli s manželkou Pavlou na večer novou "zábavu". Čteme si před spaním anglické pohádky. Já předčítám anglický text, Pavla se pokouší překládat a já ji opravuji a radím jí. No a jako ve správné pohádce se texty trošku opakují - znáte to, jak je to ve slepičce a kohoutkovi a studánce a ...
Takže mi v hlavě uvízla ona krásná anglická věta How did you find out about it? a jen čekám, kdy ji použiji v praxi. No a bo máme na našem pracovišti na návštěvě delegaci z USA, čekám, že tu větičku při některém z rozhovorů v reálu použiju. V pondělí jsem si s jedním američanem popovídal o rodině a o dětech, s druhým pak o Texasu, kde jsem byl před lety s Tanečním divadlem MIMI FORTUNAE na zahraničním turné (USA, 2004).
Přeji hezký den.
úterý 10. listopadu 2009
Pozvánka z pera naší paní ředitelky Hany Látalové
Vážení přátelé umění,
Taneční divadlo MIMI FORTUNAE pozvalo na 27.11.2009 do divadla BARKA v Brně hosta – Jiřího Lössla z Prahy, který se představí v jedinečném sóle.
Závěr večera bude patřit Ravelovu BOLERU.
M. Ravel/ J. Hradil: BOLERO
TD MIMI FORTUNAE
host večera ve vlastním sóle
JIŘÍ LÖSSL, PRAHA
27.11.2009 v 19:00
Mimořádné taneční představení – TD MIMI FORTUNAE (Brno) uvádí choreografie roku a hosta Jiřího LÖSSLA (Praha)
Taneční divadlo MIMI FORTUNAE pozvalo na 27.11.2009 do divadla BARKA v Brně hosta – Jiřího Lössla z Prahy, který se představí v jedinečném sóle.
Závěr večera bude patřit Ravelovu BOLERU.
M. Ravel/ J. Hradil: BOLERO
TD MIMI FORTUNAE
host večera ve vlastním sóle
JIŘÍ LÖSSL, PRAHA
27.11.2009 v 19:00
Bezbariérové divadlo BARKA
Svatopluka Čecha 35a, Brno-Královo Pole
Předprodej - rezervace - na tel. č. 737 261 107
zbytek vstupenek před představením v divadle
Mimořádné taneční představení – TD MIMI FORTUNAE (Brno) uvádí choreografie roku a hosta Jiřího LÖSSLA (Praha)
TD MIMI FORTUNAE uvádí JIŘÍHO LÖSSLA A BOLERO
Taneční divadlo MIMI FORTUNAE pro pravidelné předvánoční představení v divadle BARKA připravilo nejen výběr ze svých nových choreografií, ale také pozvalo hosta – tanečníka, choreografa a tanečního pedagoga Jiřího Lössla z Prahy. Ti, kdo se blíže o současný scénický tanec zajímají, si jméno Jiří Lössl možná nejdříve spojí s vrcholným celostátním sdružením NIPOS-ARTAMA a s Jiřím jakožto porotcem tanečních přehlídek, ale ne každý asi zná jeho taneční umění mimo zahraničí nebo Prahu. Jiří Lössl vyučoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka; vedl pohybový ateliér na univerzitě v Hradci Králové; je externím pedagogem na katedře výchovné dramatiky DAMU Praha a katedře tance HAMU Praha, publikuje v odborných časopisech o dětské taneční pedagogice. Mimo jiné je také autorem projektů Tělo v pohybu a Tělo jako nástroj. Zajímá jej autorská tvorba, a to i ve vztahu k site specific. Fascinuje ho lidské tělo a jeho možnosti. Právě z posledně jmenovaných principů vychází jeho téměř dvacetiminutové sólo, původní a neopakovatelné. Hostování Jiřího Lössla v Brně bude nepochybně výjimečná taneční událost.
Kromě pražského hosta uvede TD MIMI FORTUNAE například zcela nevážné KOLO ZA KORUNU! – parodii na nejen český fenomén „fronta“: U nás fronty dosáhly
vrcholu v minulém století, ale koneckonců mnozí radostně v tomto pokračujeme dál!
Taneční večer v Barce bude zakončen slavným BOLEREM. Kolikrát v dějinách umění bylo Bolero Maurice Ravela ztvárněno? Bezpočtukrát! Francouzský choreograf Bruno Genty říká, že každý choreograf, má-li být nazýván „choreografem“, měl by se vypořádat se dvěma skladbami – Carmina Burana a Bolero. Choreografka Hana Smičková-Látalová vytvořila originální a úspěšné představení Carmina Burana (se scénářem a režií Františka Pavlíčka) pro holandský Utrecht. Nyní soubor uvádí její jedinečné BOLERO. Hana Smičková-Látalová ve svém ztvárnění slavné skladby vychází z reality současné hektické společnosti, přivádějící mnohé jedince bez rozdílu pohlaví, věku, vzdělání, majetkových poměrů, atd. k „syndromu vyhoření“, nebo prostě jen k únavě ze všeho, s čím se denně potýkáme. Tehdy může nastoupit snění, fantazie, hledání jiného světa s nadějí, že „tam nám bude líp“! Jak by ale lidé reagovali na uskutečnění snu? Na nápor štěstí a radosti? Choreografka ve svém tanečním dramatu ukazuje jednu z možných variant. A ještě jedna jedinečnost BOLERA prezentovaného TD MIMI FORTUNAE – skladba Bolero Maurice Ravela, doprovázející skutečný život, proklouzne do snové původní hudby Jiřího Hradila, aby se ale zase vrátila dokreslit realitu. Jiří Hradil napsal svou skladbu přímo na námět a v souladu s choreografií. Spolupráce Jiřího Hradila s Hanou Smičkovou-Látalovou poprvé slavila úspěch v duetu JÁ a podle odborných i laických ohlasů ani podruhé nezklamala, naopak diváky takhle ztvárněné BOLERO „dostalo“! Choreografka k tomu říká: „Nemohu ručit za to, že se naše provedení bude každému líbit, ale ručím za to, že takhle Bolero ještě nikdo nezpracoval…
Představení se koná 27.11.2009 v 19:00h v Bezbariérovém divadle BARKA, Brno-Královo Pole. Vzhledem k menší kapacitě hlediště bude ode dne 6.11.2009 zahájen předprodej a rezervace vstupenek, buď emailem na adrese mimifortunae@gmail.cz, nebo přímo telefonicky na čísle 737 216 107.
Kromě pražského hosta uvede TD MIMI FORTUNAE například zcela nevážné KOLO ZA KORUNU! – parodii na nejen český fenomén „fronta“: U nás fronty dosáhly
vrcholu v minulém století, ale koneckonců mnozí radostně v tomto pokračujeme dál!
Taneční večer v Barce bude zakončen slavným BOLEREM. Kolikrát v dějinách umění bylo Bolero Maurice Ravela ztvárněno? Bezpočtukrát! Francouzský choreograf Bruno Genty říká, že každý choreograf, má-li být nazýván „choreografem“, měl by se vypořádat se dvěma skladbami – Carmina Burana a Bolero. Choreografka Hana Smičková-Látalová vytvořila originální a úspěšné představení Carmina Burana (se scénářem a režií Františka Pavlíčka) pro holandský Utrecht. Nyní soubor uvádí její jedinečné BOLERO. Hana Smičková-Látalová ve svém ztvárnění slavné skladby vychází z reality současné hektické společnosti, přivádějící mnohé jedince bez rozdílu pohlaví, věku, vzdělání, majetkových poměrů, atd. k „syndromu vyhoření“, nebo prostě jen k únavě ze všeho, s čím se denně potýkáme. Tehdy může nastoupit snění, fantazie, hledání jiného světa s nadějí, že „tam nám bude líp“! Jak by ale lidé reagovali na uskutečnění snu? Na nápor štěstí a radosti? Choreografka ve svém tanečním dramatu ukazuje jednu z možných variant. A ještě jedna jedinečnost BOLERA prezentovaného TD MIMI FORTUNAE – skladba Bolero Maurice Ravela, doprovázející skutečný život, proklouzne do snové původní hudby Jiřího Hradila, aby se ale zase vrátila dokreslit realitu. Jiří Hradil napsal svou skladbu přímo na námět a v souladu s choreografií. Spolupráce Jiřího Hradila s Hanou Smičkovou-Látalovou poprvé slavila úspěch v duetu JÁ a podle odborných i laických ohlasů ani podruhé nezklamala, naopak diváky takhle ztvárněné BOLERO „dostalo“! Choreografka k tomu říká: „Nemohu ručit za to, že se naše provedení bude každému líbit, ale ručím za to, že takhle Bolero ještě nikdo nezpracoval…
Představení se koná 27.11.2009 v 19:00h v Bezbariérovém divadle BARKA, Brno-Královo Pole. Vzhledem k menší kapacitě hlediště bude ode dne 6.11.2009 zahájen předprodej a rezervace vstupenek, buď emailem na adrese mimifortunae@gmail.cz, nebo přímo telefonicky na čísle 737 216 107.
Proč vznikl tento blog?
To je celkem jednoduché, protože se chci s touto publikační technologií seznámit. A protože jsem k tomu byl tak trochu přinucen okolnostmi. Začalo to tím, že bylo třeba pomoci Jardovi Vránovi s péčí o webové stránky našeho divadla a s doplňováním příspěvků na blog divadla.
A tak mne napadlo, že by stálo za to se do problematiky poněkud "ponořit" a vytvořit touto technologií náhradu za své vlastní stránky.
Své původní stránky jsem užíval hlavně jako inzerci:
Další části webovek se s dobou staly celkem neaktuální...
A tak mne napadlo, že by stálo za to se do problematiky poněkud "ponořit" a vytvořit touto technologií náhradu za své vlastní stránky.
Své původní stránky jsem užíval hlavně jako inzerci:
Doučím matematiku a fyziku, případně programování (např. programovací jazyk Pascal), a to až do rozsahu běžných vysokoškolských znalostí. Cena dohodou.
Mohu přijet za Vámi - v Brně, bližší informace domluvme buď přes mobilní telefon +420777083126 (třeba SMS) nebo mailem.
Vzhledem k velkému zájmu a občasné nečekané změně harmonogramu díky dětem počítejte s tím, že termín doučování si lze vybírat v omezené míře a je třeba dodržovat dohodnutý čas přesně. A občas dojde k operativní změně... Odměnou za Vaši píli při doučování Vám bude pokrok ve výuce.
Další části webovek se s dobou staly celkem neaktuální...
Všechno je jednou poprvé
A nebo taky: Jednou je třeba začít. Co? No blogovat. Dlouho jsem se tomu vyhýbal, stejně jako připojení na facebook. A teď jsem se rozhodl zkusit i "publikovat". Nebo spíš "otevřít se" chobotnici Internetu pomocí tohoto blogu...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)