Pejskaři

Tak jaký byl pátek třináctého? Pro mne nepřinesl nic vyjímečného, ale Pavle se stala následující příhoda: Lenička si ťapkala po sídlišti, pak došly k přechodu přes silnici, Pavla vzala Leničku do náručí... A pak zjistila, že cosi smrdí. Její světlemodrá bunda, Leniččina modrá bundička, batůžek, Leniččiny botičky - na všem je psí hovínko. Jak Lenička běhala po trávníků, prostě šlápla do... Chtějte po jeden a půl leté holčičce, aby se dívala, zda na trávníku není psí hovínko...
Nu co, v pátek odpoledne měla pračka co dělat, po té, co jsem vše nahrubo očistil s pomocí mýdla ve vaně. V tom problém není. Ale Pavla nadávala jak špaček. A položila krásnou otázku: Co by asi pejskaři říkali na to, kdyby ona odhazovala na trávník na sídlišti Leniččiny plenky?
Já na celou situaci reagoval po svém. Když jsem vedl v neděli ráno děti k babičce, Filípek celou cestu povídal, a když jsme míjeli nějakého pejskaře a viděli psíčka "produkovat hromádku", pěkně hlasitě jsem Filípkovi vysvětloval, který páníček o svého psíčka dbá a pěkně po něm uklízí, že mu dáme "medajli", a naopak mu říkal: "Podívej, ta paní dělá, že pejsek k ní vůbec nepatří. To není dobrý psí páníček." Snad se ti patřící do druhé skupiny alespoň trochu zastyděli. Rozhodně nemohli říct "půl slova", neb vše jsem říkal naprosto s klidem a bez jediného neslušného výrazu.