Poslední dny jsou v nějakém příliš velkém shonu.
Navíc mi dnešní podvečer hodinu a půl "sežralo" poněkud nevděčné doučování neteře. Nevděčné v tom slova smyslu, že jsem se snažil neteřince "nalít do hlavy" látku, kterou zameškala během posledních čtrnácti dní, na což je devadesát minut ve vztahu k obsahu probrané látky příliš málo času. Zároveň jsem si vědom poněkud jiné zodpovědnosti k "vyučovanému subjektu" (vyženěná příbuzná jaksi není "jen tak někdo, kdo si přišel pro radu", jenže po ní nemůžu chtít ono "jasné zapálení pro problém", které znám od těch, které jsem kdy "dostal do ruky" a kteří si "za to navíc platili", což je vždy výrazná motivace pro obě zúčastněné strany).
No prostě doučovat neteř znamená nic za to nechtít, snažit se, trpělivě pomáhat, a ještě se tak nějak "trápit předem", pokud to nebude mít správný efekt.
Sice mne těší, že se na mne obrátila, že mohu pomoci, ale zároveň na mne tak nějak přenesla zodpovědnost za výsledek zítřejší písemky - a já vím, že nebylo učiněno dost :-o
Žádné komentáře:
Okomentovat