Ospalá neděle

Venku je jasno (skoro), 3 stupně nad nulou, ale že zase začíná foukat, pocitově se teplota tváří jako těsně pod nulou. Ale přes den bylo zase pošmourno, že bych skoro pořád spal...
Jenže to nejde. Děti se dožadovali pozornosti, večer si přáli palačinky, takže jsem smažil...
A před chvíli uspal Leničku. K pohádce o kávovaru (které mu se pobláznila spirálka a, místo aby hřála, mrazila, takže vyráběl kávovou a čokoládovou zmrzlinu) jsem dnes vymyslel další, o robovysavači, kterého bolelo přeplněné bříško s drobečky :-)

Stáří? NE!

Nezobrazilo se video? Klikni zde!
Ráno jsme si ze sebe navzájem s Pavlou tropili žerty na téma "stáří".
Můžeme si to dovolit, já mám těsně po čtyřicítce, Pavle na ni teprve táhne, ale můžeme si říkat, že jsme oba (na rozdíl od textu písničky) stále mladí - příkladem budiž dnešní účast na krajské přehlídce scénického tance ve Žďáru nad Sázavou s Tanečním divadlem MIMI FORTUNAE.
Neplatí pro nás ono:

A já mu na to povídám,
že sotva třicet roků mám.
To přece ještě spočítám...
...
Ty ale klidně odzíváš
snad všechno, nač se podíváš. ...

Myslím, že můžeme tvrdit, že jsme ještě dost aktivní... Naštěstí!

Dusík od primáře

Filípek byl dnes odpoledne tam, kde já cca před třemi týdny - u primáře na kožním ve VN. Včera nám totiž prozradil, že už ho delší dobu trápí cosi na plosce nohy. A že jsem měl neblahé tušení, že by se mohlo jednat o bradavičku (zašlapanou dovnitř), a že primáře Ruttu považuji za nejlepšího odborníka v oboru, kterého znám, domluvil jsem u něj Filípkovi návštěvu. A tak prvně okusil zmrazení bradavičky dusíkem, a čeká nás ještě opakovaná aplikace Verrumalu...
Jinak byl den o běžném shonu a večer o divadelní zkoušce na zítřejší soutěžní přehlídku ve Žďáru nad Sázavou.

---

A doporučené "čtivo" na závěr:

• SVĚT: O příčinách a následcích aneb Chudoba a stolec Petrův (Luděk Frýbort, NP)
• SPOLEČNOST: O smradu, o vůni a o škodlivosti (Martin Neznal, NP)

Nevděčné doučování

Poslední dny jsou v nějakém příliš velkém shonu.

---

Navíc mi dnešní podvečer hodinu a půl "sežralo" poněkud nevděčné doučování neteře. Nevděčné v tom slova smyslu, že jsem se snažil neteřince "nalít do hlavy" látku, kterou zameškala během posledních čtrnácti dní, na což je devadesát minut ve vztahu k obsahu probrané látky příliš málo času. Zároveň jsem si vědom poněkud jiné zodpovědnosti k "vyučovanému subjektu" (vyženěná příbuzná jaksi není "jen tak někdo, kdo si přišel pro radu", jenže po ní nemůžu chtít ono "jasné zapálení pro problém", které znám od těch, které jsem kdy "dostal do ruky" a kteří si "za to navíc platili", což je vždy výrazná motivace pro obě zúčastněné strany).
No prostě doučovat neteř znamená nic za to nechtít, snažit se, trpělivě pomáhat, a ještě se tak nějak "trápit předem", pokud to nebude mít správný efekt.
Sice mne těší, že se na mne obrátila, že mohu pomoci, ale zároveň na mne tak nějak přenesla zodpovědnost za výsledek zítřejší písemky - a já vím, že nebylo učiněno dost :-o

Marfuška nemá klid...

Jistě znáte:

---

Plést jsem ti poručila! Ale ťukat o sebe jehlicemi jsem ti neporučila. Probudíš drahouška Marfušku.
Což je to slyšet?
Jak by nebylo! To se jen ty, špindíro, celý den trmácíš a pak tvrdě spíš. A drahoušek Marfuška celý den prodřímala, hřbet neohýbala a teď jí může probudit, i když hrášek na zem spadne.
...
Tu se holubičko můžeš usadit, ať drahoušek Marfuška má klid. Tady měsíc svítí jasně. Je tu ticho, je tu krásně. Usaď se tu. A než kohout zakokrhá, ať máš druhou punčochu. Jinak ti moje milá vlasy vyškubu!

---

A teď realita dnešního rána, trochu parafrázovaná:

---

Myčku si klidně vyskládej! Ale cinkat talířema o sebe jsem ti nedovolila. Probudils mne.
Což je to slyšet? Jak by nebylo! To jen já pracoval u počítače až do půlnoci, celý den se někde trmácím a pak tvrdě spím. A drahoušek Pavlínka celou noc s dětmi v postýlce prodřímala, spát jde dřív než já, vstává později než já a teď jí může probudit, i když hrášek na zem spadne...

---

Ale směju se tomu, Pavla si šla ještě na čtvrt hodiny do postele (5:50-6:05), jen se přestěhovala z Leniččina pokoje do ložnice, která je dál od kuchyně (v noci si ji Lenička zase našla). A když znovu vstala, už se na mne nemračila a sami jsme se tomu, co se tu snažím zachytit do slov, smáli...

A ještě dvě velmi zajímavé úvahy k zamyšlení, tentokrát podtrhuji, že stojí obě za přečtení až do konce:

• Prekariát (Zdeněk Rous, BL)
• O Kristově zmrtvýchvstání (Boris Cvek, BL)

Problém neřešme?

"Jakmile vyřešíme jeden problém, objeví se další. Takže tento problém neřešme, dokud to jen půjde." Tímto heslem jsem se dnes neřídil ani zdaleka, naopak, snažil jsem se řešit několik úkolů, které "žraly čas" a "mozkové závity se kroutily" - a jaksi jsem nebyl tak docela úspěšný. A tak toho mám "plné kecky".

---

---

Zdroj: zítřejší E15
Noviny zdarma o den dříve www.e15.cz/pdf.

O takzvaném kurvítku

Se zájmem jsem si včera přečetl článek Záměrná poruchovost: Výrobek se rozbije měsíc po záruční lhůtě!
Kdyby nebyl otištěn včera, dal by se považovat za skvělý apríl.

Pravděpodobně ne každý člověk musí mít každé dva roky nový telefon. Kvůli těm, kteří se nechtějí přizpůsobit trendům konzumní společnosti dobrovolně, vymysleli výrobci malou lest. Mobil si jednoduše koupí, protože ten starý pár týdnů po záruční lhůtě přestane fungovat. Německé strana Svaz 90/Zelení si na nekalé praktiky velkých koncernů nechala vypracovat studii...
Fenomén poruchovosti má své jméno – plánované zastarávání... Součástky jsou často funkčně poddimenzované, předčasně se opotřebovávají anebo rovnou způsobují v podstatě načasovanou poruchu...
A jak to v praxi funguje? Místo kovových součástek se používají umělohmotné. Pokud se přístroj porouchá, těžko se opravuje, neb se do něj nedá dostat. Baterie jsou napevno přidělané a nejdou vyměnit. A pokud se nic neporouchá, přístroj je stejně zanedlouho nepoužitelný, protože se vyvíjí příslušenství kompatibilní pouze s některými modely.

S přáteli jsem se na toto téma již bavil mnohokrát. Lidově se o tom hovoří s použitím pojmu "kurvítko". "Kurvítko" je součástka/díl přístroje, který je nadimenzován tak, aby se pokazil(a) krátce po konci záruční lhůty... A funguje to právě tak, jak je popsané v citovaném článku. Můžete tomu věřit či ne, ale já jsem ten jev pozoroval už dávno... Jen se s ním, s tímto nešvarem konzumní společnosti, špatně bojuje...