Číslo 42 je smysl života.
Co to tu plácám? Kdo četl Stopařova průvodce po Galaxii od Douglase Adamse ví, co je správná odpověď na otázku po smyslu života, vesmíru a vůbec. No a pro ty z vás, kteří jste tuto senzační klasiku nečetli, jen pro pořádek:
Ve světě Stopařova průvodce po galaxii si lidé (a další inteligentní rasy) položili za úkol najít odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec a proto vybrali ze svého středu dva nejlepší programátory Lunkvila a Fuka, aby sestrojili počítač – Hlubinu myšlení, který ji měl vypočítat. A tento počítač jim skutečně po sedmi a půl miliónu letech dal jednoduchou odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec – „42“, s tím, že sám neví, jaké je znění oné základní otázky. Naštěstí Hlubina myšlení dokázala navrhnout největší a nejmocnější počítač, který kdy byl a bude ve vesmíru sestrojen, který dokáže vypočítat základní otázku a který se bude jmenovat Země. Byl postaven Magrathejskou stavební společností. Tato Země byla skutečný skvost, využívající ke svým výpočtům i samotné živočichy žijící na jejím povrchu a výpočet jí měl trvat 10 milionů let. Naneštěstí byla zničena při stavbě hyperprostorové dálnice Prostetnikem Vogonem Jelcem těsně před dokončením výpočtů. Jediný z objektů k projektu použitelných (pokud nepočítáme tyto tři další organismy, které z nějakého důvodu nebyly pro výpočet způsobilé: Trillian, která předčasně opustila projekt se Zafodem Bíblbroxem, a dvě bílé myši, které se jakožto správci projektu nemohly výpočtu aktivně zúčastnit), který se zachránil ze Země, byl Arthur Dent. Když Arthur poté postupně vytahoval písmena namalovaná na kamínky z vaku z ručníku a skládal je za sebou, aby zjistil, jak otázka zní, vyšlo mu: Co dostanete, když vynásobíte šest devíti? Výsledkem této operace v desítkové soustavě není 42, ale 54. Fanouškové knihy posléze zjistili, že tato operace dá správný výsledek v třináctkové soustavě, nicméně autor knihy označil tuto shodu za čistě náhodnou.
O smyslu života člověk, když dosáhne věku 42 let, začíná chtíc nechtíc uvažovat - do padesátky není daleko a chce se bilancovat. K čemu to všechno zatím bylo, k čemu je to vše kolem a k čemu to do budoucna bude?
Nečekejte, že dnes odpovím, jen tím naznačuji, že v dalších dnech budu nově některé své úvah psát... A můžete s nimi souhlasit či nesouhlasit, ale to je asi tak všechno.
Smysl života je rozhodně tak nějak v tom jej "prožít" a ne jen "odžít". A tak mne například potěšilo, že první přání jsem dostal přes FCB už krátce po půlnoci (to jsem spal a přečetl si to až ráno) od dávného kamaráda, kterého jsem sice už léta neviděl, ale jehož existence a setkání s ním mne tak nějak ovlivňuje dodnes... Pokud si totiž pamatuji (a není to jen "paměťová idealizace"), nikdy nesoudil a neodsuzoval. Prostě jen diskutoval a popisoval své vidění světa. A to je velmi moudrý přístup...
Ostatně, těch přání k narozeninám přes FCB jsem dostal spoustu - nedělám si iluze, facebook skutečnost, že někdo z tzv. přátel (kdo ví, jak to s těmi lidmi, co si je jako přátele značíte, je ve skutečnosti) má narozeniny, svým uživatelům připomíná...
V praktickém životě si už druhý den připadám přesně dle přísloví "stokrát nic umořilo osla"...
Řeším "milión pět" praktických malých úkolů, jsem v jednom kole, a je toho prostě nějako moc...
Zdroje k shora uvedené citaci:
