Lenička šla spát s fialovými rty.
Ne, nikoliv, že by snad usínala prokřehlá. Stala se jí, chudince, nehoda. Seběhlo se to následovně:
V papiňáku jsem vařil vývar z kostí. Sundal jsem papiňák ze sporáku na kuchyňskou linku, chystal večeři, a tu mou malou holčičku napadla totální hloupost. Papiňák (ostatně jako veškeré nádobí u nás doma), jsa vycíděný, působil na Leničku jako zrcadlo, i rozhodla se dát svému obrazu v tom zrcadle pusu (u zrcadla na chodbě to občas dělá).
Jejda, to bylo křiku. Spálila si rtíky, kousek kůžičky si i strhla. Celý večer tu pak chodila s plastovou lahví z mražáku a pusinku si chladila. No a aby se jí rty nezanítily, před usnutím jsme ji bolístku natřeli "fialkou", aby ranku vysušila a neudělal se tam snad do rána hnisavý povlak...
Tož tak, tak dopadla dnes ta má "uzlinka neštěstíčko"...
Křeček Tmavoočko, když jsem uspával Filípka, předváděl, že umí běhat ve svém "ruském kole" a zdá se, že se mu to i líbí. Vždycky chvilku běhal, chvilku si nás prohlížel jako "co že my na jeho výkon říkáme", pak zase běhal...
Žádné komentáře:
Okomentovat