Hledal jsem si k té písni odkazy na webu, a narazil nejen na "Hutkovo šílení" [1] a Jarkovu reakci [2] jako nemizící ozvěny z minula, ale i na rozumné články rozebírající a hodnotící právě píseň "Sako ze sametu":
- GLOSA: Nohavicovo Sako ze sametu není protestsong, má v sobě naději (idnes)
- Nohavica má sako ze sametu, šmouhy na duši a zpívá o prachách a konci nadějí (Krajské listy)
Já se však pokusím o malý vlastní rozbor této kouzelné písně:
...po kapsách zátky z piva, to když jsem ještě míval strach...Kdo chce, Jarkovi a jeho postoji před rokem 89 rozumí, "kdo jsi bez viny, hoď první kamenem"... Já ho chápu. V duchu se mi taky vrací vzpomínka na politruka, co si mne v listopadu 1989 pozval na kobereček a chtěl vědět, proč jsem tenkrát rozmnožoval studentské požadavky po událostech z 17. listopadu na Národní třídě a ptal se, co by tomu řekli moji rodiče - taky jsem mu tehdy hrdě nedokázal odpovědět, že s rudou knížkou jim táta praštil o stůl po příchodu soudruhů-osvoboditelů, politruk to musel vědět, měl jsem to v papírech, ale stejně jsem se trochu bál... Máme v sobě každý to své...
Míjejí nás dny po dni a já jdu po Národní a nic se nedějeŽe se nám však zdá náš dnešní všední svět (zase) nějaký pokřivený, politika a řízení státu se ubírají kamsi jinam, než jsme si to v devětaosmdesátém představovali, o tom asi není sporu... A každá další politická garnitura předvádí, že to může být ještě horší...
...na náměstí zněla píseň, že krásně je.Klaním se, pane Nohavico, takhle elegantně vyzdvihnout Hutkovu Náměšť, ač Hutka do Vás kopal, to je čin!
Říkali z televize, že přišel velké krize den,A tenhle odstavec, tuhle sloku, tu si dám za rámeček, vždyť i já občas příliš myslím v číslech a nechávám se jimi oslepit... A budu si tu sloku v hlavě přezpívávat a bude se mi žít lépe...
jakápak sakra krize, to tu jde jen o peníze všem,
kde se ztratila slova o naději, o tom, že zázraky se dějí, když člověk chce,
a prachy přijdou potom a život není o tom jen.
Žádné komentáře:
Okomentovat