Včera jsem to příjemné deníkové popisování dovolené poněkud "odflinkl", řešíc večer jedno divadelní angažmá... A tudíž jsem ani nezmínil soutěž ve střelbě ze vzduchovky: Filípek si vedl, na svůj věk, velmi dobře, se ziskem 20 bodů (z možných 30), střílel už sám, já mu jen nabíjel a odjišťoval pojistku; zato Lenička se vzduchovkou zkoušela sice samostatně zápasila a mačkala spoušť, ale nijak nemířila, a když jsem se jí pokoušel hlaveň nasměrovat na terč, nevidíc přes její hlavičku zhola nic, připadal jsem si jako pistolník z westernů, střílející od pasu, a byl rád, že brok zasáhl terč...
A ještě ke včerejšku: večer jsme si zašli na procházku k oblíbené restauraci Na Špici, kde děti zakufrovaly u písku a kolotoče.
Jedna věc je trochu překvapivá: kdyby mi předem někdo řekl, že tu potkám tytéž lidi co loni, nevěřil bych (nemluvím o personálu)! Děcka se tu znovu potkala s Nikolkou (bezva holka o rok a kousek starší než Filip) a s Davidem (toho si od loňska pamatujeme jako pěkného raubíře, ale zdá se, že se zklidnil).
A samozřejmně vznikají nová přátelství - máme bezva sousedy, s dvěma kluky, Míšou a Adámkem, skoro vrstevníky našich dětí.
Ale hlavně jsem to včera s tím chválením přebytku sluníčka nějak zakřikl: byť předpověď mluví o občasných přeháňkách, od rána tu stále vydatně prší...
A tak jsou děti v herně, já pod pergolou s notebookem.
A notebook bude v permanenci, dojde na filmy, co jsou nahrané na přenosném terabajtovém HD Toshiba :-)
Poslechněte si:
Jaromír Nohavica : Jiné to nebude
