2009, 2010, 2011 © Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný

Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a tak trochu spisovatele...
Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný, Strnadova 9/15, 628 00 Brno, mobil: 777 083 126 e-mail: coney@centrum.cz

středa 31. prosince 2014

PF 2015

Vážení přátelé, stalo se tradicí, že poslední den v roce napíši na svůj blog příspěvek, který následně odesílám mailem coby PFko. Vím, že jsem mnohými považován za "divného", když si při té příležitosti de facto i ověřuji reakce lidí, které mám v mailovém adresáři.
Většina si už na to zvykla.
Zase promýšlím text tak, aby byl "zkousnutelný" vlastně pro všechny v mém adresáři, přáteli a kamarády počínaje, přes různé známé, sousedy, no a "obchodními kontakty" konče.
Tak opět zopakuji, nezlobte se, že Vás takto oslovuji, zdá se mi to prostě praktické, jen obyčejné PF by podle mého názoru, který se samozřejmě vůbec nemusí shodovat s tím Vaším, bylo jen dalším "smetím" v našich "přeplněných mailových schránkách" - tak totiž mnohá PFka vypadají (a neberte to osobně!).
Jsem prostě jiný, pragmatik, praktik. Tak mi to odpusťte :-)
A tož hodně štěstí a zdraví (letos o tom vím své až až), to ostatní pak prý přijde samo !!!


Bilancovat se mi tentokrát nijak moc nechce, vyvedla se nám dovolená v Itálii, na Bítově i v Lázních Jeseník. Na počátku listopadu jsme odjeli na vytoužené turné do Indie - detaily jsou na zvláštním blogu zde, některé možná až příliš soukromé, tak buďte při jejich čtení shovívaví... Akorát jsem si zdravotně tentokrát Indii odskákal já, tedy přesněji řečeno "odskákaly mé vnitřní orgány".
A proto na závěr:
Pour féliciter 2015, a hlavně to zdraví!!!

úterý 30. prosince 2014

Netic a jiné

Ráno jsem zavezl Pavlu na devátou do práce (hodný šéf upravil na závěr roku vstřícně pracovní dobu, ostatně zítra do práce nemusí vůbec) - Lenka tam zůstala s ní a pomáhala skartovat - a já šel s Filipem do firmy Netic s pracovním notebookem na "vyšetření", zlobí klávesnice. Filípek pozorně sledoval, jak se notebook rozebírá a čistí (doma jsem mu to na našem starém notebooku už předváděl, ale ten pracovní je ještě v záruce, takže musel do odborné firmy), speciální tekutinou se natřel kontakt klávesnice na základové desce (jedna možná příčina), a pak následovala fáze testování.
Psaní v textovém editoru dostal za úkol Filípek, chyba se objevila hned, následoval pokus se spuštěním miniverze systému z USB disku (kdyby to snad bylo o SW problému (nějaký "červík ve W7"), ale o tom to taky nebylo. Když se připojila externí klávesnice, problém pominul. Takže logický závěr: buď je vada v klávesnici (Netic hned objedná novou), v horším případě v "protikusu integrovaném na základové desce", uvidíme. Další krok bude tedy výměna klávesnice, ale až příští týden, díky přelomu roku asi nedorazí hned 2. ledna.
Vyzvedli jsme tedy u Pavli Lenku a jeli na Kraví horu na bazén. Po bazénu jsme posvačili a zrovna když jsme nasedali do auta (to už byla skoro jedna hodina), volala Pavla, že šéf právě pro letošek již uzavřel kancelář. I dali jsme si sraz v OD TESCO Královo Pole, koupili Pavle kkonečně zimní čepici, Filipovi boxerky s pavouky (ten motiv si oblíbil) a já si u Deichmanna koupil nové boty, zase Memphisky, na těch koupených před více než dvěma lety, se objevil "žralok"...
DOma pak ohřát polévku, uvařit špagety, stal se z toho pozdní oběd a skoro večeře.
A večer mne Filip mile překvapil, dal se se mnou do sestvování nového malého pojízdného stolku do kuchyně (jedna z položek včerejšího nákupu v IKEA) a vskutku pilně u toho pomáhal. A pak ještě spolu s Lenkou před spaním pěkně pomalovaly krabici od toho stolku.
Prostě krásný den...


Omlouvám se pravidelným odběratelům příspěvků, že tento dostali do mailové schránky třikrát - začal jsem jej psát na mobilu a na něm jaksi ještě tu aplikaci neovládám dostatečně bezchybně

pondělí 29. prosince 2014

Freja

Povídal jsem si dnes po telefonu skoro hodinu se svým bývalým studentem z VSŠ, Vláďou Frejlichem - proto ten podivný titulek. Je to bezva mít známé lidičky, se kterými si lze, byť jednou za rok, popovídat, vyměnit si životní zkušenosti, probrat všechno možné.
Dopoledne jsem byl s dětmi a babičkou nakupovat v IKEA, pak vyřídil papírové formality na SBD Mír (příslušný blog zanedbávám, chybí tam spousta dokumentů a já je nestíhám doplnit). Snad zítra, snad na začátku dalšího roku...
Pavla přišla z práce v dobrém rozpoložení, které se hned rozšířilo na všechny členy domácnosti.
Jen je zajímavé, že odpoledne, jakmile se sešeřilo a na obloze se objevil srpek ("Déčko" - dorůstá) měsíce, začal jsem se cítit spací. Že by hodina vlků? Zkusil jsem i usnout, ale marně, a pak mne výše zmíněný telefonát s Frejou probudil, na zítra mám podobný telefonát před-domluvený se Soňkou...
Uspání dětí bylo jednoduché, za chvíli padnu do postele i já...

neděle 28. prosince 2014

Chvála platební karty

Někteří platební karty chválí, někteří je haní. Já patřím do první skupiny.
Před chvílí jsem si totiž vzpomněl, že dosud nemá Filípek obnoveno předplatné Čtyřlístku na další rok - ale stačilo pár kliknutí na počítači, zadání údajů z kreditní karty a vše je vyřízeno. Už mi dorazil i potvrzovací mail.
Copak asi bude chtít Lenička, nebude to trvat dlouho a začne taky plynule číst. Copak jí objednáme? K narozeninám v květnu?
:-)

sobota 27. prosince 2014

Tak nějak nevím

Tak nějak nevím, co o tom dnešním dni napsat.
Například se mne dnes Pavla ptala, o čem že jsem to včera přemýšlel, když jsme byli v kostele Sv. Jiří ve VO, a já jí to nebyl schopen slovy popsat. Cesta z VO byla v pohodě, v LIDLu v Boskovicích jsme udělali běžný nákup, v LIDLu v Řečkovicích koupili Lence novou bundu, a v Kauflandu pak mimo jiné koupili dětem cosi jako sněhule...
Večer pak byl relativně obvyklý, jen trochu víc filozofický, rozebírali jsme všechno možné...

pátek 26. prosince 2014

Tak přece jen bílé

Nevím sice jak přesně kde v Brně (podle dopravních kamer je na Podlesí poprašek sněhu, na "tomkáči" je "minipoprašek" a východně od Brna nic...), ale tady ve Velkých Opatovicích je už několik centimetrů čerstvého sněhu a stále padá...
Cesta sem byla v pohodě, silnice suché, jen nákup v Globusu jsem proklínal a zase mne do toho "velkoobchoďdáku" nikdo dlouho nedostane.
Odpoledne jsme zašli na tradiční procházku do kostela Sv. Jiří, děti v betlému házely mince černouškovi do kasičky...
A večer jsme si prostě užívali rodinné pohody tří generací, a při jedné své "návštěvě venku na cigárku" jsem zjistil, že celkem slušně sněží a sníh mi křupe pod nohama...


čtvrtek 25. prosince 2014

Ve znamení LEGO

Dnešní den byl ve znamení hraček LEGO.
Děcka totiž asi tři dny před vánočními svátky pomíchaly spousty kostek LEGO dohromady a tak se je snažím přesvědčit, že je třeba v kostkách LEGO udělat trochu pořádek - dopoledne jsme celkem úspěšně sestavili jednu velkou sadu 3 v 1, tedy odseparovali až na 3 kostičky vše potřebné od zbytku.
Za odměnu si děti mohly navečer sestavit dvě sady LEGO, které včera našly pod stromečkem (Ježíšek jim totiž vzkázal, že nejprve je třeba v kostkách LEGO udělat trochu pořádek), a pak jsme ještě trochu kostky třídili...
Večer (Pavla spala už asi od pěti) jsem dětem nachystal večeři, osprchoval je a dívali jsme se na pohádku Kdyby byly ryby (detaily zde, oproti té včerejší jsem byl náramně spokojen a mile překvapen, obzvlášť rolí Jenovéfy Bokové), vlastně to spolu s filmem z neděle, Křídla Vánoc, bylo po dlouhé době, kdy jsem si užil dívání se na televizi...

A ještě dlužím to včerejší nakousnuté vysvětlení k dárkům pro jiné, učiním tak výřezem obrazovky:


středa 24. prosince 2014

Trochu podivný Štědrý den

Máme za sebou "trochu podivný Štědrý den".
Před polednem jsme zajeli zkouknout zahradu, vyvezli tam nahromaděný bio odpad na kompost a dovezli dom zbytek úrody patizonů.
Odpoledne klasika, oběd jen polévka, pak chlebíčky, pak k večeři "šneci" (vinná klobása stočená do tvaru šneka), bramborový salát, děti si přáli brambory a rybí prsty...
A dárky, hlavně pro děti.
No a pak jsme si vzpomněli - a nejsme schopni najít - dárek, který jsme si sami sobě dovezli z Indie: novou deku, přehoz na gauč do obýváku. Já i Pavla jsme přesvědčeni, že jsme to tehdy nad ránem 18. listopadu donesli se vším ostatním domů, ale kam jsme tu deku uložili, nevíme ani jeden. Dokonce jsem telefonem i otravoval kolegyňku, jejíž manžel nás tehdy z nádraží vezl dom, zda něco nezůstalo u něj v autě... Ale hledejte věc po víc jak pěti týdnech....
Navíc i já i Pavla jsme přesvědčeni, že jsme balíček s dekou viděli doma na chodbě... Jenže čas letí a paměť neslouží... Nemohl jsem tu deku zapomenout v nočním vlaku, jímž jsme dojeli do Brna? Vážně nevím...
A problém mé hlavy je, že se neumím nad takový problém jednoduše povznést, vytěsnit ho... Dumám nad tím...


Ale hlavně vím, že dnešní Štědrý den jsem dělal radost i jinde, ale o tom napíšu zítra...

úterý 23. prosince 2014

Trochu delší odmlčení

V pondělí 3. listopadu jsem tu napsal: "Tento web se teď na 14 dní odmlčí..."
A pak jsme odjeli do Indie - viz blog zde.
Jenže já se z Indie vrátil ne právě fit, týden jsem zkoušel překonávat zejména žaludeční problémy, pak dostal neschopenku, následně střevní antibiotika, a zároveň se zkoušel po domácku léčit všímkoliv možným... A trochu to zvrtal!

A vzhledem k tomu, že jsem dnes konečně dostal doklad o ukončení neschopenky, nějak tělo nefungovalo dle mých představ příliš dlouho (a tudíž ani na psaní blogu nebyla chuť , nálada a síla), rozhodl jsem se teprve dnes taky obnovit denní záznamy na blogu.

Takže ano, zítřkem pracovně uschopněn, relaxoval jsem večer "částečným sledováním" (znám tu pohádku málem z paměti) filmu Anděl páně. Děti to nebavilo, rušily, já stejně přitom i věšel prádlo...
Stejně děj asi všici znáte, takže si dovolím jen odcitovat (ne vždy možná přesně) oblíbené hlášky z tohoto filmu:
Bůh: „Pane Bože! Co to zase provádíte?” Panna Maria: „Neber svoje jméno do úst nadarmo.”
Bůh: „Já vím, co mi chceš říct: Miluj bližního svého. A víš, co já ti na to, Maruško, odpovím? Blbce ze mě nikdo dělat nebude.”
Petronel: „A co svatá Barbora? Ta se přece dostala z vězení.” Uriáš: „Teď jde o to, jestli to bude umět taky dovnitř.”
Petronel: „Chodit po vodě, to umí jenom náš mladej Pán, ale to víš, to je elita, na to já si netroufám.”
(Při oddávání Dorotky a správce Metoděje.) Petronel: „Svatba neplatí!” Správce Metoděj: „Co, neplatí, jak neplatí?” Farář: „Copak čert může někoho oddat?” (faráře totiž dělal převlečený čert Uriáš)

pondělí 3. listopadu 2014

Poslední příspěvek před odletem

Tento web se teď na 14 dní odmlčí...
Budete-li o mně chtít slyšet, sledujte blog o našem divadelním turné po Indii na adrese indie2014.tanecni-divadlo.cz.
Ještě pořád doufám, že se z toho všeho nezblázním a teď večer skutečně dobalím a vše nachystám, padnu do postele a ráno že mne budík z postele úspěšně vytáhne a odjedeme...
I když hlava se chce teď po bláznivém pracovním dni rozskočit...

neděle 2. listopadu 2014

Out of order (II.)

Balíme.
Pavla jest sbalená, já částečně. A to jest vše, co si o dnešním dni dovolím napsat.
Nervozita, stres...
Sorry, I am out of order...

sobota 1. listopadu 2014

Out of order

Sorry, ale v rámci příprav na Indii jsem "today out of order".

pátek 31. října 2014

Je toho moc (III.)

Odjíždět z práce dom na víkend s vědomím, že se musí stihnout spousta věcí (a nejlépe jich část udělat o víkendu z domova), že pondělí je můj poslední pracovní den a pak odlétám do Indie na divadelní turné, to není zrovna dobrý začátek víkendu.
Doma na mne padla totální únava a zkoušel jsem zalézt do postele, ale neúspěšně...
A pak na posledním divadelním tréninku zafungovaly "nervy na pochodu" a uprostřed tréninku jsem šel "telefonovat".
Ale optimisticky se vzájemně ujišťujeme, že to dáme, že vše bude přece v pohodě...
Jenže tělo a psychika se nějak vzpírají...

čtvrtek 30. října 2014

Je toho moc (II.)

Snažím se stihnout příliš moc věcí a ono to nejde.
  • Dopoledne jsem fungoval jako IT podpora druhého konferenčního dne, chystal CD...
  • Pak jsme po ukončení jednání vše sbalili a na mne to padlo - (ne)pochopitelná únava z toho všeho...
  • Do toho volala vyčerpaná Pavla, ať jí povím něco pozitivního (nachlazená, "zpívá", není fit)...
  • Vyzvedl jsem Lenku z družiny, zajeli jsme pro objednaný notebook (však jsem ho pojmenoval hp_pro_deti), večer jsem se s Filipem věnoval nastavení notebooku...
  • Jenže jsou na něm W8, pro mne dosud neznámý systém (až na přečtené recenze), takže nám to nešlo nijak rychle...
  • A teď už toho mám prostě vážně "plné kecky"...

středa 29. října 2014

Je toho moc

Je toho na mne a na Pavlu nějak moc.
Oběma se nám to zdá v práci nějak moc hektické...
Oba jsme byli poněkud zaskočeni, když se Lenka vrátila z akce s pionýrem s podivnými pupínky ve tváři - sice jsme vyloučili neštovice, ty už prodělala, ale přesto jsem ji na zítra pro jistotu objednal k lékaři.
A divadelní zkouška - kostýmová generálka - byla taky nějak moc plná negativních emocí...
Teď jsem domaloval na pět triček znak divadla a "padnu za vlast".
Zítřek nebude, bohužel, o nic méně snadnější...

úterý 28. října 2014

Prostě nevím / lazaři

Prostě nevím, co si o tom mám myslet.
Zubařka říkala, že to může chvíli trvat, než si živý zub zvykne na nasazený můstek, ale když mne včera nad ránem (cca ve dvě) vzbudila intenzivní bolest, Ibalgin Rapid + Paralen nějak nechtěly zabrat, nevěděl jsem, zda mám slovům zubařky vážně věřit.
Na další noc jsem se tak pojisti, užil Ibalgin a Valetol, a taky na hluboký spánek Zolpinox.
Ráno jsem vstal po osmé a po poledni se zase cítil spací.
Pak šla spát pro změnu Pavla.
Večer jsem "dal schůzi VS", dopsal zápisy (teď, zítra si je ještě po sobě musím pozorně přečíst), Pavla už spí.
Shodli jsme se na tom, že se oba cítíme jako "štvanci událostí" a doufáme, že až odjedeme do Indie, problémy prostě hodíme za hlavu (stejně je z té dálky nebude možné řešit)...

pondělí 27. října 2014

Tak se nám rýsují...

Tak se nám rýsují obrysy toho, jak to tu babička s dětmi zvládne, zatímco mi budeme na divadelním turné v Indii.
Babička Zdeňka (moje maminka) počítá s tím, že se o děti bude starat vždy přes týden,vodit do školy, vyzvedávat ze školy, vodit do kroužků, dělat s dětmi úkoly (z toho má trochu obavu, a my také, bo kolikrát s dětmi ztrácíme trpělivost i my, rodiče)...
A na oba víkendy, 8. - 9. listopadu a 15. - 16. listopadu, hledáme pomoc u příbuzenstva.
První ze zmíněných víkendů by snad děti mohly být, s pomocí strejdy Libora a tety Evy, u druhé babičky, u Věry, ve Velkých Opatovicích, ale to se ještě musí probrat a naplánovat.
A o druhý víkend se asi postarají sestřenice našich dětí, Monička a Andrejka, jsouc to obě vlastně už dospělé slečny, vzaly by si děti na ten víkend na starost, přičemž by byly u nás doma a snad aj vyrazily s dětmi na výlet na Prýgl...
Prostě, už se to rýsuje...

neděle 26. října 2014

Těším se i bojím se

Pavla zkonstatovala, že neví, zda se víc těší nebo bojí. Já v tom mám jasno: těším se, obavy jsou minimální.
O čem mluvím? No přece o chystaném divadelním turné po Indii. Už je k němu otevřen nový blog indie2014.tanecni-divadlo.cz a umístil jsem na něj základní info o plánované trase.
Zatím je to skutečně jen o stavu plánování a příprav. Indická víza máme, letenky taky, penízky taky. Promýšlíme, co je ještě třeba dokoupit, bo je lepší mít to s sebou už z domova a neshánět to v cizině.
A taky si sháním různé informace o místech, která pro mne budou totálně nová, například Karnal, o němž se lze dočíst jak na Wikipedii, tak třeba na stránce ziptrips.in.
Jak říkám, já se zatím víc těším než obávám... Nervozita přijde...

sobota 25. října 2014

Wellness, zuby a filmy

Dnešní den se "točil" kolem tří hlavních témat a několika okrajových.
Za okrajové lze označit to, že jsem se vzbudil "jako do práce", že jsem byl na zahradě "zazimovat vodu", že Lenka odjela s pionýrem na "podzimky" do Třebíče (ne že by Lenka sama o sobě byla někdy okrajovou záležitostí, od rána - kdy vstala těsně po mně, jsem si ji užil až až).
A nosná témata? V prvé řadě je to "nepříjemnost se zuby", včera nasazený můstek sedí dobře, ale jak je ukotven na jednom živém zubu a jednom mrtvém zubu, ten živý se stále nepříjemně ozývá. A tak si kazím žaludek Ibalginem a Paralenem a tak s tou bolestí (která dle slov zubařky sama pomine do tří až čtyř dnů) spíše neúspěšně bojuji.
Odpoledne jsme byli ve wellness centru 4comfort užít si narozeninový balíček, který Pavla na jaře dostala. Tedy, já si jej vzhledem problému se zuby, kdy nakrátko "íčko" mělo navrch, naštěstí užil taky. Říkají tomu Romantické hýčkání (2 × 60min masáž, Čajový servis v odpočívárně, 45 min privátní whirlpool s aroma solí do koupele dle vlastního výběru, Bohemia sekt, Malá pozornost pro oba).
No a teď večer to bylo o společném sledování TV - Hercule Poirot na ČT2 a Cesta do fantazie z disku (jeden z nejznámějších japonských animovaných filmů vyrobených ve stylu anime, režíroval Hajao Mijazaki v produkci studia Ghibli).
Jenže zuby se zase ozývají, tak Paralen a asi dojde i na prášky na spaní...

pátek 24. října 2014

Něco cizího

Vzhledem k tomu, že mne zubařka předem informovala, šel jsem k ní dnes "mírně fetlej".
Spolykal jsem za dnešek "něúrekom" nespecifikované množství íčka (Ibalginu), mám "v hubě" něco cizího - můstek mezi čtyřkou a šestkou vpravo nahoře, a vzhledem k tomu, že ta šestka není mrtvý zub, bolí to, jak zubařka předpovídala (prý dva až tři dny, než si zub "zvykne".
A tak se mnou "nic není" a jdu spát, Pavla jako obvykle usnula u Leničky, byť se dušovala, že dnes "přijde za mnou".

čtvrtek 23. října 2014

Byl to Gonzalo

Byl to hurikán Gonzalo, kdo přinesl do střední Evropy skutečný podzim, místy i zimu, déšť, vítr, citelné ochlazení.
Tedy, u nás už jen můžeme hovořit o termínu "post-tropická níže Gonzalo".
Gonzalo neovlivnil totiž pouze dění na západě Atlantského oceánu (kde hurikány "účinkují" vždy na konci léta a začátku podzimu) , ale také v Evropě. Putoval totiž během úterý přes sever Británie k pobřeží jihozápadní Skandinávie, pak nabral jihovýchodní směr. Přesouval se během středy oblastí střední Evropy a jako obyčejná níže skončil kdesi nad Itálii a Jaderským mořem.


A protože chceme o počasí vědět co nejvíc, jistojistě jsem nejen já přispěl ke čtenosti příslušných článků (např. [1], [2], [3], [4], ale i [5])
No a pravidelně sleduji weby se snímky družic: [a], [b], [c].


Původně jsem chtěl psát více, ale pitvat tu rodinnou situaci na webu asi není "košér".

středa 22. října 2014

Den bolavého zubu

Mám za sebou "Den bolavého zubu".
Mezi jednou a druhou hodinou ranní jsem tu pochodoval po bytě, zbaštil celkem tři "Íčka" (Ibalginy), bo zub, živý, zbroušený pro nasazení můstku, se ozýval nesnesitelnou bolestí.
Ráno jsem pak byl adekvátně situaci "praštěný".
Dopoledne jsem užil další "Íčko", odpoledne další, a teď si na noc vezmu 3 a budu doufat, že mne bolest neprobudí a budu spát až do rána.
Jsem rozhodnut zrušit zítřejší poradu VS, doufám, že budu zítřejší den zvládat lépe a večer půjdu brzy spát.
A až mi v pátek zubařka nasadí můstek, jímž budou nervová zakončení zbroušeného zubu zakryta, snad bude vše konečně v pořádku, zuby se uklidní, a budu moci v klidu 4. listopadu odletět na divadelní turné po Indii...

úterý 21. října 2014

"Zvířátko" Lenička

Po dni, kdy jsem měl chvílemi dojem, že jsem na roztrhání, chvílemi nestíhal, pak večer málem únavou padal "na čeníšek", si Lenička domluvila s maminkou, že může spát v její posteli místo ní, tedy vedle tatínka.
A teď mne "propustila" napsat pár řádků na blog, jenže, přátelé - čtenáři, já mám dnes zase dojem, že usnu dříve než to dítě...
A jediné zajímavé, o čem by se snad dalo rozepisovat, tedy o zubařčině zásahu, po němž jsem málem "vylétl ze zubařského křesla", se mi stejně rozepisovat nechce...
Tož dobrou noc...

pondělí 20. října 2014

Hrozný den

Někdy nad ránem se mi udělalo zle od žaludku, a fest. Takže jsem prvně za dobu, co pracuji tam, kde teď pracuji, zavolal šéfovi a požádal o den volna.
Hlava mi brala, ale tělo prostě nefungovalo. Celý den jsem v podstatě proležel v posteli, trochu četl, trochu nad knihou pospával, párkrát "telefonoval" skrze WC mísu...
Navíc se syn vrátil ze školy s tím, že nám paní učitelka vzkazuje, ať navštívíme doktorku, má "štěkavý kašel" a, byť bez teplot, v tomto stavu do školy nepatří.
Takže hrozí, že sice zítra dorazím do práce, ale od středy budu s Filipem doma na OČR. Takže zítra musím stihnout "milión pět" věcí...
No a vzhledem k tomu, že já celý den pospával, mám teď trochu obavu, zda budu alespoň trochu spát...

neděle 19. října 2014

Zlom

Krásně jsem se vyspal (byť postel v Soběslavi byla poněkud měkká, ale spal jsem téměř 11 hodin!)
Dopoledne jsme tak střídavě tlachali, hráli si s dětmi - no co byste čekali, když se příbuzní setkají snad po dvou letech).
Jenže:
Pak jsem odřídil vůz na cestě do Brna, cesta trvala mnohem delší dobu než včera, bo u Obrataně opravují železniční přejezd!
Doma to zafungovalo jako obvykle, celou cestu jsem potlačoval únavu, ale doma to na mne padlo...
A navíc jsem si uvědomil, co mne všechno čeká zítra:
  • v práci,
  • že mne odpoledne čeká SDčko,
  • že nebudu stíhat trénink, ...
No prostě se mé "nervy ocitly v kýblu".

sobota 18. října 2014

Strejdova šedesátka

Sice to ráno vypadalo, že snad ani nikam neodjedeme (včera jsem s dětmi usnul krátce po osmé, pak ale kolem půlnoci skoro tři hodiny četl, a ráno byl totálně rozlámaný), ale nějak jsem se "zvetil" a v naprosté pohodě odřídil za necelé dvě hodiny trasu Brno - Pelhřimov - Tábor - Soběslav.
Obdivovali jsme zrekonstruovaný obývák, povídali o všem možném, děti lezly po staré třešti, pochutnali jsme si na uzeném prohřátém v komíně grilu - to proto, že se vyvedlo krásné odpoledne babího léta...
Obdivovali jsme kouzlo krbu, povídali dál, až Lenička unavená a skoro-spící vyhlásila, že jdeme spát - a šli jsme všici, bo se i já potřebuji dospat... Myslím, že za chvilku usnu...

pátek 17. října 2014

Na pokraji sil (II.)

"On edge". Na pokraji sil, hlavně psychicky. Zase, hned od rána.
Ale tentokrát je příčina jiná. Večer jsem usnul s Filipem, pak se ale probudil před druhou ranní a další dvě hodiny četl, bo nemohl zabrat. Jenže pak mne po hodině spánku musel budík z postele tahat opakovaným zvoněním.

On edge.
Odpoledne, kdy já už byl doma s nákupem, Pavla s dětmi, které dnes vyzvedávala z družiny ona, jsme zkonstatovali, že jsme oba prostě "grogy" - Pavla zalezla do Lenčiny postele a já si s dětmi domluvil, že zalezu sám do velké postele, a děti za mnou dorazí, až "Déčko půjde spinkat".

čtvrtek 16. října 2014

Na pokraji sil

"On edge". Na pokraji sil, hlavně psychicky.
Když se na mne ráno během prvních dvou hodin v práci vyhrnula zase spousta věcí, skončil jsem v kanceláři s hlavou v dlaních.
Pak mne o sílu, tentokrát fyzickou, připravila víc než hodina strávená na zubařském křesle. Mám připraveny (zbroušeny) dva zuby a vyroben otisk, laborant na příští pátek připraví můstek. A já na tom křesle doslova ztuhl, nemohl hýbat krkem...

On edge.
V poledne, když odezněla injekce, co mi ji zubařka dala, jsem zjistil, že mi poněkud pošramotila dáseň a bolest mi značně znepříjemňuje oběd.
Odpoledne se ale bolest začala stupňovat a tak trochu mne omezovala - když jsme řešili ze pár logický problémů jak co propojit a zapojit a udělat...
Před koncem pracovní doby už byla bolest doslova hnusná a začal jsem přemýšlet o tišící tabletě, ale zatím si ji nevzal.
Na D1 byla dle kamery 4-kilometrová kolona, takže jsem to vzal přes Rousínov "po staré"... Ale moc jsem si nepomohl: v Tučapech semafor, v Rousínově další, a k tomu čekání na průjezd dvou vlaků u přejezdu...
Nákup v Bille, pak doma asistuji u části úkolů, koupání kupodivu jaksi mimo mne (už začíná účinkovat "íčko", po němž jsem sáhl a po němž jsem vždycky trochu "zblblý"), pračka a myčka, za chvíli jdu uspávat Filipa a nejspíš u něj usnu...
Ten život se mi začíná zdát jakýsi moc mechanický, únavný a oblbující...

středa 15. října 2014

Sychravý den

Dnešní den byl sychravý - a mně se nějak nedařilo "doprobudit".
Noční "půlený spánek", část u Lenky (dětská matrace je pro mne příliš měkká), pak ve své (ale neusnul jsem hned a ráno malinko zaspal, probudil mne až třetí, záložní budík), nebyl kvalitní a projevovalo se to v podstatě celý den.
A hold tu máme podzim: ráno mlhavo, sychravo, dopoledne chladno a zataženo...
Odpolední návrat dom znamená vědomí, že jsem zase spoustu věcí nestihl...
Nákup, domů, na trénink...


Pár slov k tomu, co se stalo včera ve Žďáru nad Sázavou:
Jistě všichni víte, četli jste (např. [1], [2], [3])...
Ale co si dovoluji přidat, doporučuji přečíst a zamyslet se, jest úvaha P. Ivana Peschky, starokatolického kněze, nazvaná prostě Hrdina, začínající citátem z FCB stránky Petra Vejvody, který oním hrdinou právě je (nechce se mi psát "byl", protože jím je a bude!).
Máš nepřátele? Fajn. To znamená, že jsi něco už dokázal.
A ještě něco dodám: jak jsem zjistil, ani zdaleka nejsem jediný, kdo kontaktoval organizaci Adra a navrhl, aby Petr získal Cenu Michala Velíška! Počet těch podaných návrhů už se počítá na desítky...
Kéž by nás tento silný příběh všechny v dobrém ovlivnil!

úterý 14. října 2014

Regulérně usnul

Po náročném dni jsem regulérně usnul při uspávání Lenky. Teď se jen přesouvám do své postele...

pondělí 13. října 2014

Zamlžený den

Dnešní den byl celý nějaký zamlžený.
Nemám tím na mysli jen to, že ráno byla cestou do práce mlha, ztěžující bezpečnou jízdu do práce. A to, že celý den pak byla nízká oblačnost, jakési pošmourno, ač bylo celkem teplo.
Měl jsem tak nějak i jakoby zamlženou mysl, cítil jsem se od rána unavený, spací, jakoby zbitý.
Snad jsem celkem úspěšně vše v práci, doma s rodinou i večer na tréninku zvládl, ale tak nějak podvědomě doufám, že další den to bude lepší - že se z toho mlhavého stavu vyspím.

neděle 12. října 2014

(Ne)čekaná únava

Od rána jsem se sice snažil dělat jakoby nic, ale večer mne únava dohnala.
Po včerejším divadelním tréninku, na závěr "ozdobeném očkováním", po večerním dlouhém povídání o Indii, jsme doma padli do postele.
Dopoledne jsem navařil, v poledne dorazily děti s babičkou, odpoledne jsem ale neměl sílu všechny vytáhnout na zahradu, jen ostříhal Filípka i sebe... Když se pak ostatní dívali na "Velkou Pardubickou", málem jsem usnul s knihou. Ak když se dívali na video, zkoušel jsem usnout znovu, zatím ale skutečný spánek nepřišel...

sobota 11. října 2014

Zelená vlna slaví

Zelená vlna pomáhá řidičům už 40 let. Zpočátku vysílala jen v pátek a v neděli.
Ví se o mně, že jsem jedním z aktivních dopravních zpravodajů. A tak když se o Zelené vlně teď v rádiu mluví pociťuji jistou hrdost.
A taky nostalgii. Každopádně písničku Zelená vlna Hvězdy v podání Luďka Soboty si pamatuji dodnes...

pátek 10. října 2014

Vymačkaný citrón

Dnes se cítím jako vymačkaný citrón.
Dopolende v práci bylo dle hesla "stokrát nic umořilo osla"...
Odpoledne jsem si cestou z práce postál 15 minut v krokem jedoucí koloně před omezením na 220 km D1 ve směru do Brna, příčinou kolony byli jen řidiči, co neumí zipovat - jeden takový pošuk se mi začal cpát před čumák asi dvě stě metrů před místem, kde se pruhy měly spojit.
A večer na tréninku jsem "bouchnul", když už mi zase o jednom tanečním prvku čtvrtá osoba začala vysvětlovat, že to má být vlastně jinak - pořád se něco přeučovat mne prostě nebaví...

čtvrtek 9. října 2014

Bitvy (ne)vyhrané?

Jsou mé dnešní "bitvy" vyhrané či nevyhrané, vyhratelné či nevyhratelné?
Dopolední "bitva" na střelnici prokázala, že nejsem nijak dobrý střelec - padesát bodů ze sta není nic moc, no a při další střelbě na speciální terč jsem buď netrefil a nebo pro změnu trefil siluetu únosce i siluetu oběti. Takže nevyhrané.
Odpolední videokonference znamenala malý technický oříšek - ve výsledku se jen ukázalo, že je někde opět poškozený síťový kabel s koncovkami RJ-45. Přesná lokalizace závady musí počkat, v danou chvíli musel systém fungovat na náhradním kabelu taženém pod stolem volně na koberci. Takže malá vyhraná bitva.
A večerní bitva proti veškám? Ta před měsícem a půl se zdála vyhraná, ale vešky se po 40 dnech objevily znovu, tak bojujeme opět a zkoušíme tu bitvu znovu vyhrát, snad je vyhratelná. Jako zbraň používáme Diffusil H Forte B85, a vzhledem k tomu, že byl dočerpán, následovalo užití klasického olivového oleje a Tea Tree Oil. A druhá hlavní zbraň bylo zkrácení vlásků Leničky, skorem na mikádo.
A poslední mini bitvou dne pak byly dvě náplně pračky - věším prádlo potmě na balkón, co se nedostatečně vypralo, budu řešit až zítra, teď už na to prostě nevidím!

středa 8. října 2014

Nedávám to, zase

Další den, o němž přemýšlím, zda takhle má vypadat život...
Koloběh v práci, z něhož jsem doslova ubitý někdy v půlce odpoledne, doma nervózní Pavla, je na děti jako "kulomet", vše chce strašně rychle, a pak, když zjistila, že Lenka má už zase ve vlasech vešky (a Pavla to následně zjistila i sama o sobě) - počítáno u obou na jedince, dva či tři, ale přesto že asi nezbývá, než zítra odpoledne se poctivě věnovat "odvšivení", je celá špatná z toho, že přijde o svůj "dlouho plánovaný babinec".
No a divadelní trénink? Nervozita "před Indií" začíná stoupat nějak příliš brzy, ještě přece zbývají téměř čtyři týdny do odletu - ale je to hodně nebo málo?

úterý 7. října 2014

Pořádný "záhul"

Zjišťuji, že dělat v práci šéfa oddělení je pořádný "záhul".
Skutečný šéf s jedním kolegou jsou totiž na kurzu v Itálii, další kolega je "jednou nohou pryč", a tak jsme na všechny IT záležitosti jen dva. A mně z toho "vstávaj vlasy hrůzou na hlavě".
Sice jsem cca půl záležitostí, co se na mne za posledních pár dní "navalily", nějak zvládl, ale co se druhé půlky týče jsem musel kolegy požádat o vyjádření a rady. Před chvílí mi došla odpověď, zběžně jsem si ji pročetl, a vím, že se zítra zase budu se vším snažit popasovat. Ale radost z toho nemám...
Kde jsou ty časy, kdy jsem se mohl "na plný úvazek" věnovat v klidu záležitostem kolem webu a na něj napojených informačních systémů, v klidu tvořit, promýšlet, nalézat či vynalézat řešení... Zběsilé tempo nutných rozhodování zjevně není pro mne.
Vím. Dáme to, kluky z oddělení snad nezklamu, ale je to "fakt záhul".

pondělí 6. října 2014

Vidina cíle

Nevidět před sebou tu vidinu nádherného cíle, dalšího divadelního turné do Indie, asi bych se už dávno složil a na vše se "vybodnul".
Permanentní shon v práci jest ubíjející, dělám sem tam chyby, ale na druhou stranu jsem dnes konečně opravil a dořešil jeden dlouhotrvající problém s Outlookem, a navíc doslova elegantně tak, aby se do dané skupiny uživatelů dali v budoucnu bez problémů přidat další...
Leničce se ne právě daří čtení, ke slabikám "la" a "ma" přidali ve škole "me" a "le", jenže ona místo toho stále čte jen "e", jako by to první písmenko slabiky neviděla. A Filip začal v písance nechutně "škrábat"!
Pavla se z práce vrátila pozdě, s bolavými zády, a tak jsem jel na trénink sám - nově komponované představení, posbírané a propojené "na efekt" z tanců z Kytice dostává rysy, ale na to, že jedeme za 4 týdny, se cítím málo pevný v kramflecích.
Děti usnuly s Pavlou ve "velké posteli" v naší ložnici rodičů, budu tedy muset vzít za vděk Filipovou postýlkou...

neděle 5. října 2014

Podivná neděle

Ráno jsem se probudil "do práce", tedy v pět, znovu usnul, a pak zíral na hodiny, bo jsem se probudil v jedenáct.
Uvařil jsem oběd (hranolky, kuřecí, polévka - při pečení hranolek jsem šel znovu "telefonovat", ale pak je sám obědval - kruci, co to je?)
Odpoledne jsem znovu usnul, pak dojela od babi Pavla, fungoval celkem normální večer. Tak doufám, že je už vše O.K. a nijak se to nezvrtne.

sobota 4. října 2014

Nečekaný průběh soboty

Ráno jsem se vzbudil nějaký polámaný, ale zkusil jsem dělat "jakoby nic".
Odvedl jsem děti do pionýra (jeli na soutěž do lanového centra), Pavla odjela k babičce (jež je po operaci, musí se šetřit, a tak jsme si k ní nedovolili s dětmi jet). Ještě jsem na chvíli zalezl do postele, a pak se vydal na zahradu sekat...
Jenže se něco s tělem zvrtlo, 2x se mi zvedl "kufr" (šla ze mne ale jen voda, kterou jsem při sekání pil; byť bylo relativně chladno a zataženo, jsem se šíleně potil, a tak jsem se snažil dodržovat pitný režim).
Když v sekačce došel benzín, vrátil jsem se dom (babička mezitím vyzvedla děti, co už se vrátily ze soutěží). Požádal jsem babičku, aby si děti odvedla k sobě, dal si sprchu a zalezl znovu pod peřinu.
Chvíli jsem spal, a pak četl a četl (a párkrát asi u toho i zavřel oči) - prostě nechávám tělo odpočinout a srovnat se s tím "čímsi" uvnitř. A doufám, že zítra bude zase líp.

pátek 3. října 2014

Nechci marodit!

Ráno jsem vypravil rodinu a znovu na chvíli zalezl do postele. Pak "běhal po doktorech", odpoledne zase zalezl do postele, večer ale přesto jel na divadelní trénink.
Necítím se ve své kůži, ale horečku nemám, jen se cítím šíleně unavený a mám pořádnou rýmu.
Mno, snad z toho nebude nějaká nemoc, vůbec by se mi to teď nehodilo, aby mne nějaký virus či baktérie donutily několik dní marodit!


Tip na čtení:
Pošta se nevzdává!

čtvrtek 2. října 2014

Zápas jménem Moodle

Absolvoval jsem dnes "zápas jménem Moodle".
Zprovoznil jsem subdoménu se systémem Moodle, po řadě peripetií s nastavením, extra databází... Jenže kolega po obědě odmítl udělat si čas a přenést tam data z modelového serveru.
A vzhledem k tomu, že zítra nejdu do práce, ale na kontrolu do VN Brno, odkládá se přenos dat na pondělí...


A teď su z toho dne totálně "vyflusanej"...

středa 1. října 2014

Propršený

Dnešní den nějak celý propršel, ještě že je tu příslib na babí léto na dalších pět dní, od čtvrtka až do pondělka.
V práci nás stále straší jeden kostlivec, nedořešený problém s přístupy do společných úkolů... Jinak se vše celkem dařilo.
Odpoledne jsem dom dorazil poslední, v hustém dešti se špatně jelo, navíc jsem mylně pochopil hlášení Zelené vlny, doprava kolabovala na trase Brno-Vyškov, náš směr dom do Brna by byl býval rychlejší po dálnici než přes Rousínov.
A večer pak divadelní trénink, uvědomění si, že do Indie odlétáme už za pět týdnů nás žene za zlepšováním se po umělecké stránce, i co se fyzické kondice týče...


A jeden tip na čtení:
Vědci koketují s novým zdrojem energie. S lidským tělem

úterý 30. září 2014

Úspěšná mise

Dnešní mise do Prahy byla úspěšná.
Sice jsme ráno museli jet kus místo po dálnici D1 po silnici 602 přes Velkou Bíteš, bo tam při havárii došlo k posunu svodidel a museli to opravovat, ale dojeli jsme včas, kolega stihl shromáždění...
Datový roaming pro ředitelovu služební cestu na příští týden je v podstatě zajištěn, jen se musí zítra "zrobit nějaké papíry", ale hlavní je domluva face-to-face, a ta učiněna byla.
A jako bonus jsou zajištěna víza pro TD MF na "výlet do Indie".
Večer doma v podstatě klidný, Filípek se jen opět dožaduje hry World of Tanks, no, uvidíme, jak si s tím poradí, instalace už běží...

pondělí 29. září 2014

Střídavě oblačno

Chvíli slunko, chvíli zataženo, neboli "střídavě oblačno".
Tak to dnes vypadalo nejen na obloze, ale i v práci na mém pracovním výkonu. Už zase celou řadu dní nestíhám "pracovat podle diáře" a věnuji se problémům, jak přicházejí jeden za druhým. Bída :-o
Každopádně mne to značně štve, nestíhám, nepracuji systematicky a pečlivě, jak tomu bývalo, nechal jsem se vnějšími vlivy "rozhodit", a marně hledám ztracenou rovnováhu.
A hlavně mi vadí, že to platí nejen o práci (rozuměj o náplni pracovní části dne "ajťáka"), ale i o rodině, "byťáku" a divadle. Všechno se nějak zrychlilo, všeho je moc...
Odpoledne doma úkoly s Filípkem, Lenka dnes žádné nemá a Pavla odjela na "před-trénink", pak na divadelní trénink, ale na něm jsem se věnoval spíš úřadování ohledně víz do Indie...
¨ A teď chvíli na počítači, nějaký relax, a spát...

neděle 28. září 2014

Svatý Václav přinesl babí léto

Svatý Václav přinesl nádherné babí léto.
Ráno jsem vstával až v osm, na budíka, takže na zahradu jsme dorazili až po desáté. Strávili jsme tam velmi příjemný den, sázel jsem nové keře josty, sklízel patizony, Pavla majoránku - skutečně koření, ne marjánku :-).
A grilovali jsme klobásky a párečky.
Večer pak doma obvyklé povinnosti (koupání dětí, stříhání nehtíků, chystání aktovek), později večer pak neobvyklé povinnosti (dokončil jsem žádosti o víza do Indie za všech 16 členů výpravy).
Proto tak ponocuji a půjdu spát až teď.

sobota 27. září 2014

Monstra vs. Vetřelci

Na závěr pohodové soboty (děti byly s pionýrem v lanovém centru, k obědu jsme si dopřáli řízky, a ledacos jsme doma uklidili, ale nijak se nehonili a neštvali) jsem večer usedl s Filípkem k televizi a dívali jsme se na Monstra vs. Vetřelci.
Je to milá, příjemná a oddechová animovaná sci-fi pohádka pro děti, a já si u ní tak nějak odpočinul.
Nedívali jsme se až do konce, slíbil jsem Filípkovi, že se bude moct dodívat zítra po poledni (nova Cinema to opakuje), a kdybychom se snad nestihli vrátit ze zahrádky, kam se zítra chystáme, nevadí - film už se stahuje. Ostatně, stahovat jej nějak umí i naše nová ("dvouměsíční") chytrá televize, jen jsem ještě jaksi neměl čas si tuto funkci naštudovat a odzkoušet...

pátek 26. září 2014

Jako přes kopírák

Přemýšlím, co napsat, aby to nebylo jako včera (neb osnova dne je stále stejná: práce, rodina a děti, večer unaveni padáme do postele).
Pravda, při pátku jezdím z práce dříve než ostatní dny (máme tak nastavenou pracovní dobu, 4 dny trochu delší, pátý adekvátně kratší), vyzvedávám děti ze školy - dnes ale místo autem se mnou šlapaly pěšky dom s dětmi od sousedů, a pak si u nás doma společně hrály půldruhé hodiny.
A večer jsem zápasil s předposlední žádostí o víza do Indie, zítra dopracuji žádost za poslední kolegyňku (dnes mi poslala podklady).
Cesta s divadlem do Indie je už v podstatě jistá a začíná se trochu projevovat cestovní horečka - ač odlétáme až 4. listopadu... Tedy za necelých šest týdnů!

čtvrtek 25. září 2014

Střípky všedního dne

Dnešní den se mi rozsypal do jakýchsi střípků...
Pracovní část dne utekla jak voda, jen jsem nestihl ozkoušet, zda jsem odhalil tajemství problému, kterým jsem se zabýval už dvě dopoledne - myslím si, že jsem na to přišel (a hned si pro sebe vytvořil návod formou PowerPointové prezentace, abych ho zase nezapomněl), jenže jsem narazil na zamčené dveře...
Doma odpoledne též uteklo, ani nevím jak, pračka, myčka, děti, večeře... Dokud jeden neměl rodinu, žilo se jaksi jinak - to si uvědomuji zejména ve vztahu k věcem SBD, samosprávy atd.
Lenku jsme udrželi vzhůru cca do půl deváté, pak mi v náručí ve své posteli usnula během cca 10 minut.
A já za chvíli usnu též...

středa 24. září 2014

Řidiči - lumpové

Mnozí řidiči jsou lumpové.
Nechci tu kritizovat ty, co nedodržují povolenou rychlost, ostatně i já nejezdím po dálnici vzorně 130 km/hod.
Ale řidiči, co jezdí vědomě či "nevědomě" (tváří se, jako že vážně nevěděli) v protisměru na Bzenecké v Brně-Vinohradech (včera jsem takového potkal jednoho, dnes hned dva za sebou, jeden z nich projel nadrzo dokonce kolem zákazové značky přímo před školou Bzenecká), ti mi doslova pijí krev. Nedodržovat jednosměrky se mi zdá mnohem horší, než když někdo jede po dálnici třeba "stočtyřicítkou". A to jim na Bzenecké vůbec nevadí, že to vše snímá kamera na domě...
Sorry, ale dle mne jsou to prostě pitomci!
Abych dal zase dětem školení na téma, že na přechodu se musí vždy rozhlížet na obě strany, i když je to přechod pro chodce v jednosměrce - bezohlední řidiči si totiž jezdí klidně v protisměru!

úterý 23. září 2014

Utahanej...

Tak zase budu jednou super stručnej:
Po pracovním dni dom, a na třídní schůzky.
Filípek sice jednou minulý týden doslova vytočil paní učitelku, ale jinak na něj pěje chválu... A ať si o ní říká kdo chce co chce, je to sice už od pohledu přísná ženská, která se snaží děcka ve třídě trochu zkrotit, ale jinak s ní bude možné vyjít.
No a taky jsme se dozvěděli o novém IS, na nějž škola přechází... Na první pohled to vypadá dobře...
A teď, po poreferování doma, úkolech, večeři a koupání, budu mít skoro problém neusnout při uspávání Filipa...

pondělí 22. září 2014

Přišel podzim

Přišel podzim. Nejen kalendářně, ale i co se počasí týče.
A vedlejší efekt? Se změnou počasí mne rozbolelo celé tělo, zejména klouby - kotníky a kolena.
Takže se mi obvyklé pondělí (práce, doma úkoly s dětmi, divadelní trénink) zdálo únavné víc než jindy...
A proto tedy ta stručnost!

neděle 21. září 2014

Pracovně rodinná neděle

Tak, tahle neděle byla opět trochu pracovní, a z velké části o rodině.
Dopoledne jsem navařil oběd a znovu se trápil s kapajícím odpadem pod kuchyňským dřezem, sám odjel ke své mamce na Strnadovu, jednak jsem obhlédl střechu (zda včerejší déšť nějak nezmařil mou "natěračskou práci" - nezmařil!), jednak zjistit, co je za problém s babiččinou pračkou (ve filtru jsem našel další "sajrajt", rozebral hadice, profoukl odtok, vše OK, jen čerpadlo vydává jakýsi podivný zvuk, bude to chtít nový kus, a na to už pozvu opraváře).
Doma jsem se pak, zatímco děti byly s Pavlou na představení DÁŠEŇKA ANEB PSÍ KUSY - HAF!, lopotil se zápisy VS SBD, kde mám už 3 zápisy skluz! Tedy v tomto okamžiku už jen dva zápisy, ale čeká mne ještě spousta "papírové práce", která mi prostě v posledních dnech ale vůbec nejde.
A dořešil kapající dřez pomocí Duck izolační pásky!
Večer jsme se trápili s Filípkovou angličtinou, snad se to poddá, nějak se mu moc nechce učit...
A teď? Už všici spí, já uspal Lenku, Pavla usnula u Filipa...
Ještě si trochu pročistím mailovou schránku, a pak si přečtu kousíček knihy a usnu...

sobota 20. září 2014

Pracovní sobota

Rychle musím napsat příspěvek, než usnu. Filípek mne čtením málem uspal ve své posteli, a vzhledem k tomu, že mám za sebou doslova pracovní sobotu, jsem utahanej jako kotě.
Jednak jsem totiž ráno zjistil, že kape voda pod kuchyňským dřezem (a první pokus o opravu nebyl úspěšný, takže večer se konal druhý - nemám doma vše, takže to je tak, když si člověk musí vystačit s běžným nářadím a silikonem, nemaje potřebná těsnění na výměnu!).
Jednak jsem byl po obědě na Strnadově natírat střechu SANAKRYLEM TOP [1], [2], [3], trvalo mi to asi dvě hodiny (naštěstí bouřka dorazila až dvě hodiny po dokončení nátěru, a vzhledem k tomu, že jsem při odnášení materiálu ze střechy mimoděk chodil i po té části, natírané jako první, a už se barva na tenisky nelepila, předpokládám, že nátěru ta krátká bouřka neublížila)...
A jednak jsem babičce opravoval pračku, měla totálně zanesené sítko odtoku (doufal jsem, a stále ještě doufám, že to byla hlavní příčina, neboť pračka následně vyprala jeden cyklus - jenže u dalšího se zase zastavila, jak vím z telefonátu babičky, takže zítra se tam musím vydat znovu!).
Takže shrnuto a podtrženo, "jedno utahané kotě" se těší do pelíšku :-o

pátek 19. září 2014

Notebooky stále trápí klouby

Když jsem si před spoustou let koupil svůj první notebook IBM (procesor 386), měl jsem s ním jediný problém - opakovaně praskal kloub displaye, do třetice jsem jej už ani nedával do opravy (display se musel vyměňovat celý a ceny náhradních dílů neskutečně s lety rostly), takže jsem jej na konci užíval jen jako počítač, k němuž jsem připojil externí monitor a externí klávesnici - a notebook vůbec neotvíral...
Teď za mnou dojel kamarád s notebookem přítelkyně, který se po otevření nerozběhne a monitor zůstane temný.
Analýza ale prokázala, že základová deska je "živá", procesor řídí spínání ventilátoru dle teploty, vyjmutý disk je funkční a šlo z něj stáhnout data, i CD mechanika testuje přítomnost CDčka.
Pravda, klávesnice nereaguje na nic, ale to je možná dáno tím, že současné moderní stroje testují vstup/výstupní zařízení paralelně, ne jedno po druhém - takže když procesor přijde na to, že nemá funkční display (předpokládám "přežvýkané kabely" v kloubu, mechanický zlom na kloubu není vidět), prostě zastaví činnost a dál nic nedělá (krom toho hlídání teploty a ventilátoru).
Jenže na testování displaye, nějaké pokusy vyměňovat kabeláž spojující desku a display, uloženou v kloubu, jaksi nemám díly. Takže nezbývá než dát "mašinku" na diagnostiku do servisu, a pokud diagnostika potvrdí můj závěr, výměna propojovací kabeláže by snad nemusela být zas tak drahá... I když v řádu většího množství stokorun to asi bude...
:-o

čtvrtek 18. září 2014

Nedávám to

Prostě to zase nedávám. Je toho na mne moc.
Ráno jsem si opět uvědomil, co je to za řeholi zvládnout "ráno s dětmi", vypravit je do školy, když se jim zrovna víc než nechce...
Posudková komise na zdravotní stav "C" byla v postatě formalita, teď už vím, že když do "afgoše" nechci, ani mne tam nemůže nikdo poslat!
Pak snaha o zpracování zápisů, jenže jsem prachsprostě únavou usnul...
Odpoledne X telefonátů s třídní učitelkou Filípka, jest tu snaha o trochu "drezúry" třídy po kolegyni Mádrové, kterážto dává prvákům a druhákům poněkud volnost, aby jim neznechutila školu. Jenže teď je tu protipól, pí. učitelka Krestýnová, a je z toho trochu boj.
Navečer porada VS domu Strnadova. Kolega mne po schůzi "hodil" domů, pozitivno!
Filípek mi chvíli četl, pak usnu, Pavla spí u Lenky.
A za chvíli já prostě "padnu za vlast"!

středa 17. září 2014

Velká nevýhoda mobilu

Včera jsem se dlouze (3 hodiny dopoledne, hodina odpoledne) školil, dnes jsme pro změnu 3 hodiny laborovali nad plánovacími dokumenty...
Ale to není to, o čem chci psát, jak naznačuje titulek. Dnešní povídání je o tom, jak mi ráno vlastně mobil nahnal strach.
Dokud nebyly mobily, to, co teď popíšu, se nemohlo stát.
Ráno jsem dojel do práce, mobilem procinkl Pavlu, jak je naším zvykem - signál, že jsem v pohodě dojel.
A očekával jsem, že o půl osmé, až ona dorazí do práce, jako obvykle zavolá, prohodíme pár slov, neb doma ráno na to skoro není čas, popřejeme si hezký den...
Jenže mobil mlčel, tož jsem se snažil dovolat já. A když jsem se v 7:40 nedovolal Pavle ani do kanceláře na pevnou linku, začal jsem mít strach, že se stalo něco nepředvídaného. Po chvíli jsem začal i panikařit, mobil stále marně vyzváněl i při pokusu dovolat se Pavle na mobil i na pevnou... I volal jsem do školy družinářce, zda jsou děti korektně v družině. Jenže pro změnu družinářka, kterou mám uloženu v mobilu, zrovna dnes ráno neměla službu...
Pak jsem se krátce po tři čtvrtě konečně dovolal Pavle do kanceláře - už dost pln obav. A vše se vysvětlilo, prostě se jen sešli dvě náhody: Pavla zapomněla mobil doma (vzala si jinou bundu, než ve které mobil čekal od včera zapomenutý v kapse) a doprava byla dnes v Brně ráno v oblasti Židenic zcela nečekaně pomalejší (hustota dopravy vyšší, řidič trolejbusu až příliš opatrný), takže se cesta do práce Pavle zrovna dnes protáhla zhruba o čtvrthodinu.
Ale jak jsem napsal v úvodu, dokud nebyly mobily, nic takového se nemohlo stát. Prostě bychom se ráno z domova rozešli a večer sešli, vůbec by si takovéto obavy, jak bylo popsáno výše, člověk nemohl přivolat...

úterý 16. září 2014

Totálně rozhozen

Po návratu dom z práce jsem dnes totálně rozhozen.
Filípek totiž zase umluvil babičku, aby mu koupila jakousi vystřihovánku. Není podstatné, jak je to kvalitní vystřihovánka, ani kolik stála. Podstatné je, že se nám babička chová dětinsky - byť jsme se včera domluvili, že bez předchozí dohody nebude nic takového dalšího kupovat, zase neodolala.
Jenže kupovat dětem každý den něco cestou ze školy je prostě nevýchovné a nejde to tak dělat...
Filípek teď "seká dobrotu" - ví moc dobře, že babičku prostě ukecal, ale co je to platné, když stejně tak včera sliboval, jak bude "sekat dobrotu" a nic dalšího se alespoň měsíc kupovat nebude...
Nějak si s tím nevím rady - z výchovného hlediska je to zjevně špatně...

pondělí 15. září 2014

Tristní stav

Ač jsem vstával s optimismem, pár věcí se za ten den ukázalo být v tristním stavu.
Tristní byla v průběhu dne situace na D1 od Vyškova do Brna a zprávy se opakovaly stále stejné - nekonečný had...



Tristní byl v práci "početní stav" naší pracovní skupiny - v pátek jsem byl jediný, dnes jsme byli dva, to stále není mnoho, má-li být plný početní stav pět "ajťáků"... Ale den byl naštěstí relativně klidný...

Odpoledne z práce jsem jel (díky stavu na dálnici, viz obrázky výše) po "staré silnici" přes Rousínov, v Rousínově naštěstí městskou policii napadlo vypnout semafor na průjezdu městečkem a přechod jen reguloval strážník, takže doprava byla plynulá... To bylo pro rousínovské strážníky na jedničku s hvězdičkou!

A večer na divadelním tréninku? Má kondička je v tristním stavu a tristní bylo i dokončení formuláře žádosti o víza do Indie (má bude vzorem pro ostatní)...

A teď toho mám "plné kecky" a půjdu spát!

neděle 14. září 2014

Víkend pryč

Víkend, který skoro celý propršel, je pryč.
A o čem byla dnešní neděle? Jako hlavní "notices" bych viděl následující:

(1) Stále ještě vyčesáváme, Leničce a Pavle z vlasů, poslední hnidy či nymfy, dospělou vešku už jsme naštěstí nezaznamenali.


(2) Od zítřka mne čeká na cestě do práce a zpět omezení, jak se lze dočíst na webu ŘSD, uzavírka už je aktuální, však jsem v pátek zaznamenal přípravné práce - demontáž části svodidel:
Částečná uzavírka dálnice D1, levého jízdního pásu v km 215,000 – 220,200 v termínu od 13. 9. 2014 (8:00) do 23. 11. 2014 (12:00), z důvodu rekonstrukce cementobetonového povrchu vozovky. ... Ve směru na Ostravu dva "skoro" pruhy, ve směru na Brno je doprava svedena do jednoho pomocného jízdního pruhu a následně převedena přes přejezd ve středním dělícím pásu do protisměrného jízdního pásu a takto pokračuje v režimu 2 + 1 (2 jízdní pruhy směr Ostrava a 1 jízdní pruh směr Brno) až do "ďolíčku u Holubic". V celé délce uzavírky je nejvyšší dovolená rychlost snížena na 80 km/hod, s výjimkou úseku na přejezdu středního dělicího pásu, kde je snížena na 60 km/hod.
(3) Děti, zejména Filípka, stále drží hitovka LOOM BANDS gumiček, pomalu se učí z návodů, zítra s babičkou koupí i ten "ministav", no a samozřejmě i koumáme, jak rozeznat ty gumičky, které jsou plné ftalátů od těch bezpečných.

(4) A hlavně ta neděla byla, když už počasí je takové uplakané, o uklízení a zvelebování bytu. Vidět to sice je, ale čekal jsem, že se zadaří víc a unavený budu méně :-o

sobota 13. září 2014

Už se těším...

Už se těším na další týden.
Že to zní v sobotu večer nelogicky? Ano, zní. Jenže:
Bude teplo a sucho, hlásí meteorologové, nebo-li konečně se snad po současném deštivém období dočkáme babího léta [1], [2].
Řekněme si to upřímně, podzimních plískanic si ještě užijeme až až, ale teď, teď je na čase, aby přišlo babí léto!

pátek 12. září 2014

Auto na prodej

Tak jsem dospěl k závěru, že bych měl už zase, po devíti letech, poslat naše auto dál do světa, a pořídit nové.
Takže co že se to nabízí na prodej?
Červená Škoda Octavia II v benzínovém provedení, která má najeto něco málo přes 130 tisíc kilometrů, na podzim jí bude devět let jako mému synovy Filipovy (rok výroby tedy 2005), udržovaná, pravidelně navštěvující servis, STK atd.
Podle papírů jsem sice druhý majitel, ale v reálu první, každému rád ten příběh o podmíněné koupi výhry v soutěži od výherce vysvětlím, i když někteří svědci už dnes nežijí (tenkrát jsem to auto po předávce výhry řídil já, výherce tvrdil, že je výhrou příliš zaskočen, jen na nejbližší parkoviště, pak jej, ještě do Mladé Boleslavi, řídil můj táta, který už ale není na světě).
Právě proto, že šlo o výhru v soutěži, chybí autu vymoženost zvaná klimatizace (výhru si nevybíráš), a proto předpokládám (podle krátkého internetového průzkumu), že za něj nedostanu (jak je obvyklá cena těchto ojetých vozů v současné době) těch nějakých 120 táců, ale že budu muset v jednání slevit, možná i pod hranici 100 tisíc... V tom nevidím problém.
Tož tedy, víte o někom, komu by "Filípkovo auto" (jak s oblibou můj syn říká) udělalo radost a byl by ochoten platit, nejlépe přímo v hotovosti, dejte mi vědět...
Jedinou technickou závadu (cca týden vím, že je mikroskopická trhlina na olejové trubičce) už řeším, chci prodávat vůz s klidným svědomím, že je fakt v perfektním stavu - však jsem s ním jel na počátku prázdnin s klidem s celou rodinou do Itálie.
Kromě toho miniproblému (hold mne jeho řešení bude stát tisícovku) dle mého názoru autíčko šlape jak hodinky, jen dolévám benzín, občas olej, a samozřejmě vodu do odstřikovačů...

čtvrtek 11. září 2014

Jaký byl den

Lenička si ode mne teď na usnutí nechala vyprávět, jaký byl můj dnešní den...
A tak jsem vyprávěl: o časném ranním vstávání, cestě do práce, že jsem viděl havarované auto, že jsem byl po ránu zavalen řadou telefonátů a úkolů; že mi tak nějak "uletěl" celý pracovní den, jak jsem nakupoval v LIDLu...
A to už, ta naše "cácorka", spala...
Ono dál už stejně nebylo co vyprávět, neb dál už v tom příběhu hrála sama - úkoly, večeře, koupání - a najednou jsme všici totálně ospinkaní.
Já ještě pověsím vyprané prádlo a půjdu též spat.

středa 10. září 2014

Po pěti dnech

Po pěti dnech se vracím do "Internetového prostoru", a opět snad ode dneška bude den co den přibývat na tento blog pár řádků...
Co se stalo a proč jsem 4 dny nebyl? Kolega to popsal: "upřimně, napadly mě 2 varianty, čím to může být - buď jsi nemocný nebo tě povolali na misi". Ač se u armády děje ledaccos, takhle rychle (v podstatě bez ohlášení) se na misi nejezdí, alespoň ne z pozice, na které pracuji. Takže platí druhá varianta.
A vzhledem k tomu, že mne chvílema tak bolela hlava, že jsem skoro nevnímal okolí, popíšu to telegraficky asi následovně: V sobotu jsem "makal na zahradě", já hňup si sundal klobouk a byl jen v tílku... A asi to přehnal.
V neděli tělo začalo bláznit, bylo mi fakt zle, v pondělí, ač v práci, "ze mě šel snad i čaj", doma jsem se uspal prášky, v úterý už sice stále celé tělo bolelo a fungovalo, ale večer jsem opět padnul do postele...
A dnes? Jo, byl jsem sice totálně utahaný už od probuzení, tedy fyzicky, ale tak nějak fungující (psychicky, prostě "hlava brala"). Dojel jsem do práce, řešil telefonáty, pracoval, naslouchal na školení...
A tak den běžel...
A večer jsme utahaní oba dva, já i manželka Pavla, a marně dumáme, co jest špatně... Ale něco špatně prostě je!

pátek 5. září 2014

Nová céčka

Filípek nám dom donesl "nová céčka".
Tedy náramky z gumiček.
Trochu se bojím (Barevné náramky z gumiček ohrožují zdraví! Jsou v nich ftaláty a Gumičky jako nová céčka: Tyhle jsou ale zdraví nebezpečné!), ale na druhou stranu mne těší, jak se Fišíček snaží - je to skvělý rozvoj drobné motoriky.


NÁVOD NA NÁRAMKY Z GUMIČEK! VELKÝ LETNÍ HIT!

čtvrtek 4. září 2014

Fenomenální paměť?

Tak se zdá, že Lenka má fenomenální paměť. Totiž:
Před chvilkou mi, když jsem jí uspával, odvyprávěla sama pohádku, kterou jsem jí četl před sedmnácti dny.
Nikdy jindy jsme si ji neříkali, nikdo jiný ji prý nečetl.
Šlo o pohádku Ledové království, z kategorie knížek "Disney", kde je jeden celostránkový obrázek za druhým, a vždy jen krátký text. A aniž bychom knihu znovu vzali do ruky a ukazovali si obrázky, Lenička mi dnes, po 17 dnech, příběh odvyprávěla, včetně detailů, které bych, kdyby je neuvedla, já dávno zapomněl...

středa 3. září 2014

Přestalo pršet

Přestalo pršet, ale zase se pro změnu trochu ochladilo, 15°C je na začátek září poněkud málo.
Od rána řeším spoustu pracovních úkolů a nějak mne to zmáhá.
Teď odpoledne to bude o našich školáčcích a večer o divadelním tréninku.
A pak "umřu do postele".
Pocitově nějak ten start nového školního roku a pracovního týdne, po dlouhé relaxaci v Jeseníkách, nezvládám, i když "loď se dosud nepotápí". Ale to se zase poddá.
:-o

Pro pobavení - z posledního čísla Cilichili (2014/9)
Z ENDOKRINOLOGIE:
LÉKAŘI ODHALILI NOVÝ HORMON TĚSTOSTERON. OBJEVUJE SE U MUŽŮ PO TŘICÍTCE.

úterý 2. září 2014

Deštivý den

Temný, zatažený a deštivý den znamenal, že v práci bylo třeba v kanceláři celou pracovní dobu svítit. Pravda, já se přesto celý den spíš tak trochu rozkoukával, jsem totiž "v robotě" po 17 dnech, tedy po více než polovině měsíce...
Vzhledem k tomu, že program na odpoledne jakýmsi snad chybným zásahem do seznamu práv uživatelů disku způsobil kolega (a skoro tři hodiny jsme to opravovali), vracel jsem se domů celkem "totálně vyšťavený".
Následoval trochu nepříjemný večer (Pavla došla z práce unavená a jako vždy si nepřímo vylévala své nálady na mně), chystali jsme dětem věci do školy, vykoupali je a uspali - já měl na starosti Leníska, už spí, a Pavla spí u Filípka. A já už dnes protě asi taky víc nedám...

pondělí 1. září 2014

Začátky

Stále sa niečo začíná... (zpívá Elán ve své písni Mám, kým nemám)
Lence dnes začala škola, a mně začal poprázdninový maratón obvyklých povinností, a to jsem dnes ani nebyl v práci. Jak bude vypadat další den, zatím ani nechci domýšlet.
Ráno jsem byl s Filipem u zubařky, bo si v Jeseníkách minulý týden ve čtvrtek uštípl malinký kousek zubu - naštěstí tak malinkatý, že zase doroste.
Pak jsme dojeli do školy na zahájení školního roku, Filip to už bral s nadhledem, zato pro Leničku to byl "velký den".
Po první třídnické hodině jsem ji doprovodil na oběd, pak odjel do VN Brno na formální zahájení přezkumu mého zdravotního stavu, čeká mne díky hypertenzi přeřazení do skupiny C, ale takových jsou nás v armádě prý mraky, není se čeho obávat.
Vyzvedl jsem děti ze školy, doma si hráli a dívaly se na Chipmunky, já se zaobíral nádobím a pračkou, venku pršelo, zataženo, takže skoro tma a bylo nutno svítit... Když dorazila Pavla, nachystali jsme společně Lence věci na další den...
Následoval divadelní trénink, nějak mi po dvou týdnech nepřítomnosti spadla kondice, ale jinak v pohodě.
No a teď, všici spí, a já si chystám věci na další den...

neděle 31. srpna 2014

Podivný závěr prázdnin

Ta poslední prázdninová neděle byla jakási podivná...
Na zahradě jsem byl zkontrolovat, jaké jsou následky letošní "třetí návštěvy škodné": tentokrát jen zlodějíček urazil petlici na domečku, a když zjistil, že nic k jídlu nenajde, šel zase dál (obdobně dopadl soused, a další zahrádkář mi referoval, že přišel o zelí, sardinky a cosi dalšího k snědku).
A zkonstatoval jsem, že z rajčat už letos nic nebude, vlhký konec srpna znamenal, že rostliny totálně zlikvidovala plíseň.

A podivný závěr dne: Filípek se tu vzteká (a to nás naše zlatíčka nechala oba rodiče navečer usnout cca na hodinu) kvůli televizi, na níž ho samozřejmě takhle pozdě nechci nechat dívat.

A zítra už to začne, pravidelný režim dvou školáčků. Lenička se stále do školy těší...

sobota 30. srpna 2014

Jak jsem očekával

Jak jsem očekával, děti se večer pohádaly, kdo že půjde spát s maminkou, a teď spí společně s maminkou ve Filípkově posteli.
Ráno jsme se sbalili a vše naložili do auta. Filípek zjistil, že zapomněl u snídaně svou kšiltovku, a tak jsem ho poslal s kartičkami a s klíčem od pokoje na recepci, aby se poptal - vrátil se spokojen s kšiltovkou.
Zhruba hodinu nám trvala cesta přes Červenohorské sedlo do Šumperku, tam jsme v LIDLu koupili nové botky pro Lenku, a za dalších cca 75 minut dorazili do Brna.
Hbitě jsem skoro vše i vybalil, a znovu s dětmi vyrazil "do světa" - v brněnské ZOO naše divadlo vystupovalo v programu závěru prázdnin, já měl jen na starosti hudbu a rekvizity.
No a večer následoval zcela očekávaný spor dětí, kdo že půjde spát s maminkou...

pátek 29. srpna 2014

Všechno má svůj konec

Všechno má svůj konec a i náš pobyt ve VLL Jeseník vlastně dneškem končí.
Ráno jsem děti poslal na snídani a sám chvíli plaval, po snídani si děti samostatně odešly na hřiště, bo já byl v uhličité koupeli. Pak ještě měření TK a závěrečný pohovor - tím nezbytné formality skončily. Zbytek času před obědem jsme trávili na umělé trávě, hrál jsem s Filipem tenis, Lenka se honila s Maruškou...
Odpoledne krom hraní a malování, obvyklých to zábav dětí, jsme dohráli zbylých 7 stanovišť minigolfu, no a po večeři jsem začal balit...
Trávíme tu dnes poslední noc a ráno po snídani se vracíme domů do Brna...
Všechno má svůj konec!

čtvrtek 28. srpna 2014

Už to přišlo

Tak už to přišlo - rozjedený Filípek se dnes u večeře dožadoval přídavku bramborové kaše...
Ráno jsem byl před snídaní na uhličité koupeli, po snídani na parafínovém zábalu. Pak jsem hrál s Filipem tenis, ale děsně se u toho vztekal, takže nic moc.
Po obědě jsme byli v bazénu, po něm si děti přály ledňáka a minigolf, a pak už byl najednou čas večeře. Asi že se vyměnili kuchaři, tento týden se nám zdají porce menší - a Filípek se u večeře dožadoval přídavku bramborové kaše, prý ji bylo moc málo. Po večeři jsme chvíli zůstali u recepce, kde je dobrý signál WiFi, a já se trochu zapovídal s recepční...
Teď se děti dívají na film Lovecká sezóna a určitě u něj usnou (Léňa v tomto okamžiku už spí)...

středa 27. srpna 2014

Tatínek unaven III.

Dneska jsem zase tou rolí "tatínek na plný úvazek" zas a opět nějak moc unaven. Ne, to si nestěžuji, jen je těch mých dětiček chvílema prostě na mne moc.
Ráno po snídani uhličitá koupel, děti jsem vyslal k Viki na pokoj, pak jsem tu "školku" hlídal já a Viktorčin taťka šel na své procedury.
Dopoledne tak uteklo, ještě jsem s Filipem zajel dolů do Jeseníku do LIDLu a pro novou autožárovku. Tu jsem hned po obědě za asistence zvědavých dětí vyměnil.
Pak jsme se na chvilku natáhli, děti se dívaly na déčko a já málem usnul.
Následoval neobvyklý zážitek, hodinový pobyt v solné jeskyni Solvita. Z reproduktorů pohádky, solný roztok zurčel, děti si solné krystaly nabíraly do kbelíčků...
Po večeři opět vedle na pokoji u souseda "školka", naše Léňa a Filda s Lukášovou Viki, chvilku i Hanička...
Večer pohádka z počítače, no a za chvíli budu své děti následovat do postele. Ač to předpověď neříkala, venku už zase crčí déšť...

úterý 26. srpna 2014

Tatínek unaven II.

Dneska jsem zase tou rolí "tatínek na plný úvazek" nějak moc unaven.
Ráno uhličitá koupel, děti jsem vyslal samostatně na snídani, po snídani parafín a masáž, Lenička fňukala, že jsem moc dlouho pryč.
Dopoledne jsme pak strávili v posilovně/tělocvičně GrünBaum. Po obědě pak kuželková dráha a bazén, na pokoji pak děti slepovali z papíru domečky.
Po večeři vznikla vedle na pokoji u souseda "školka", naše Léňa a Filda s Lukášovou Viki, Vandou a Haničkou...
No a pak Léňa usnula u Vinnetua, Filípek chvíli po konci filmu. Za chvíli budu své děti následovat do postele. Jsem z toho dne, který celý propršel (!) zase nějak moc unaven.

pondělí 25. srpna 2014

Tatínek unaven

Dneska jsem tou rolí "tatínek na plný úvazek" nějak moc unaven.
Ráno uhličitá koupel (děti jsem opustil u snídaně a našel je dle plánu malující si na recepci), pak tenis s Filípkem (Lenička si hrála s dalšími dětmi, už je jich tu tlupa), no a po obědě jsme vyrazili na DiscGolf.
Totiž, letos se Priessnitzovy léčebné lázně mohou pochlubit novým DiscGolfovým hřištěm - když jsme tu byli naposledy, před 2 či 3 lety, tato "atrakce" tu nebyla.
DiscGolf je oblíbenou zábavnou hrou odvozenou z golfu. Místo golfového míčku se však do jamky snažíte z určitého výhoziště umístit létající disk. A jamka? Tu tvoří ocelový koš. Cílem hry, která vznikla v USA, je tak dokončit jamku s nejmenším počtem úderů, tedy hodů. Na každý hod si můžete vybrat talíř lišící se délkou, směrem i tvarem letu. Hracím prostorem tu je Park Vincenze Priessnitze, který je součástí lázeňského areálu. Celkem hrajete na devět jamek. Během hry se setkáte s nejednou přírodní překážkou, které hru činí o to zajímavější. DiscGolf je ještě doplněn o zábavný kvíz. Každá jamka je doprovázena otázkou týkající se našich lázní,“ představil novinku obchodní ředitel Tomáš Rak. Za zodpovězení kvízu děti dostanou malý dárek v lázeňském infocentru, kde si také půjčíte potřebné disky ke hře.
Hrál jsem já, Filip a Lenka, doprovázel nás kolega Lukáš s dcerkou Maruškou. "Vrcholem programu" bylo, když nám pak na infocentru slečna oznámila, že nemá lístek se správnými odpověďmi na kvíz... :-o
Po večeři chvíli na hřišti, pak koupel všech v octové vodě. Leničku už hlava nesvědí, zato Filipovi jsem ve vlasech, byť ostříhaných na ježka, "ulovil" tři vešky (jsem čím dál víc přesvědčen, že šlo o vši, nikoliv o blechy).
Večer si děti slepovali z papíru domečky, já očistil a dal zamrazit sedm nádherných klouzků, nalezených na hřišti, za chvíli budu své děti následovat do postele. Jsem z toho dne tentokrát nějak moc unaven.

neděle 24. srpna 2014

Vešky nebo blešky

Dnes ráno jsme Leničce ve vlasech našli vešky či blešky - nevíme. Popis odpovídá snad víc věškám, ale skáče to jak blešky.
Jako první pomoc jsem sehnal v restauraci Salesie ocet, omyli jsme s ním Lence vlásky a Pavle se pak zadařilo spoustu těch parazitů vyčesat.
Dopoledne pršelo, když déšť pominul, prošli jsme si žlutý lázeňský okruh, tu nejjednodušší procházku od kolonády.
Odpoledne jsme zavezli Pavlu na vlak, pak jsme se stavili v Kauflandu, v lékárně Dr. Maxe jsem zakoupil přípravek Diffusil, co by měl dle níže uvedených odkazů působit na obojí, no a večer po večeři a cca hodince u průlezek jsem strávil víc než hodinu, skoro dvě, aplikací přípravku, následnému (po cca 30 minutách) vymývání vlásků (dvojitému) a oplachování octem (Lenča ječela jak drak) a rozčesávání; skoro vzápětí mi Lenička usnula na rameni během deseti minut.
S Filípkem jsme se pak bezmála do půl dvanácté dívali na Prince Kaspiana, synáček se ke mně tulil a filozofovali jsme o smyslu lidské existence, boji za dobro a tak podobně. Už se dá s Filipem diskutovat i o těchto věcech.
A tak si jen říkám, že je divné, že parazity, ať už jsou to reálně blešky či vešky, nerozeznal před 14 dny lékař ve VO, ani zdejší pan primář, šéf VLL Jeseník... Ale to se mi to mudruje, když včera ještě nebylo ve vlasech vidět skoro nic a dnes se Lence ve vlasech potvůrky jen hemžily...



Odkazy:

sobota 23. srpna 2014

Přijela maminka

Ne že by tu dětem se mnou ten týden bylo špatně, ale "tatínek je tatínek a maminka je prostě maminka".
Po snídani jsme s dětmi vyrazili nahoru na kolonádu, ale že jsme došli Marušku s rodiči, skončili jsme, jako obvykle, na průlezkách u informačního centra lázní.
Před polednem jsme pak sedli do auta a jeli dolů do města Jeseník na nádraží, vyzvednout Pavlu, která za námi na víkend z Brna přijela. Děti se na ni samozřejmě hned doslova "nalepily". Jak říkám, "tatínek je tatínek, ale maminka je prostě maminka" :-)
Po obědě jsme vyrazili na zelený lázeňský okruh, v lese našli jedinou babku, a u hydroterapie řádili v ledové vodě - jediný jsem si dal "čapí jezírko". Pak přišel déšť, ale že jsem se už naučil zdejší počasí jakž takž odhadovat, dorazili jsme do hotelu právě s prvními kapkami a nezmokli.
Po večeři jsme si dali ještě krátkou procházku "za zvířátky", po žluté k vyhlídce na hřeben Hrubého Jeseníku, kde jsme byli i včera večer, a pak už se děti u pohádek "pelíškovali s maminkou v posteli" - na mne zbyla postel v jednolůžkovém pokoji, kterýžto oficiálně jest na tuto noc pronajat Pavle - výhodu to má, jest tento pokoj přímo nad restaurací Silesia, a tudíž mám k dispozici velmi slušný signál zdejší WiFi!

pátek 22. srpna 2014

Teskno je mi

Nějak teskno je mi, když teď večer píši tento příspěvek, ale přitom ten den nebyl vůbec špatný.
Ráno nás vítala vymetená slunečná obloha, děti na recepci hotelu malovaly skřítky talířovníčky (pohádku o nich jsem si včera vymýšlel), zatímco já si dopřával uhličitou koupel, po snídani jsme šli hrát tenis, před polednem jsem Pavle na zítra zajistil přes Internet jízdenku na vlak za námi, po obědě jsme šli na bazén.
Když jsme ale vyšli po hodině z bazénu, obloha byla zatažená, a jen co jsme došli na pokoj, začalo venku pršet. I vyčkali jsme, když přestalo pršet, sešli jsme do hotelu na večeři. Jenže pak se zase rozpršelo, Lenka se naštěstí chtěla dívat na pohádku Dvojčata na Déčku. Pak se obloha protrhala, sice se zase výrazně ochladilo, ale od procházky nás to neodradilo. Došli jsme k vyhlídce na celý Hrubý Jeseník, kde dřív bývala ohrada s ovečkama - už tam dnes není, zato je tam několik koček, krůty a slepičky, kočky se nechaly od dětí hladit, takže výlet účel splnil.
Večer se děti dívaly na Scooby Doo, já si četl, Lenka mi pak usnula na ruce.
A jak říkám, teď je mi nějak teskno.
Mimochodem, dobrá zpráva, dostal jsem od nového ředitele ZŠ Čejkovická odpověď na mail, že vyhoví mé žádosti a Lenku přeloží do 1.A, aby byla ve třídě s Kristýnkou Karnetovic a za třídní měla paní učitelku Mádrovou, kterážto je pro ni symbolem školy (měla po dva roky Filípka a "přijímala" ji do školy u zápisu), takže už se zase Lenka do školy těší...

čtvrtek 21. srpna 2014

Zaskočení rodiče

Dopoledne si děti hrály s kamarádkou, malinkou Maruškou, a já byl na procedurách (parafínový zábal, masáž), pak jsme šli s Maruškou a jejími rodiči na procházku, Filípek tlačil kočárek, Lenička běhala s Maruškou, když tato zrovna v kočárku nechtěla sedět.
Odpoledne jsem hrál s dětmi tenis, pak přišla "parádní" bouřka, takže jsme si udělali "koupací odpoledne", no a po večeři se nám už nikam nechtělo, bo se po bouřce dost výrazně ochladilo.
A pak to přišlo: na mobilu jsem si přečetl mail, který zajisté zaskočil nejedny rodiče budoucích prvňáčků Základní školy Čejkovická.
Nu nic, zkusme téma popsat pěkně "od počátku", tedy co víme "od počátku prázdnin":
Od počátku prázdnin, respektive od konce školního roku, počítali rodiče budoucích prvňáčků (pokud si správně pamatuji, mělo jich být cca 63-70, ta čísla se nějak rozchází z různých zdrojů, a taky dle okamžiku, kdy jsem kde tu informaci slyšel), že budou tři první třídy cca po 21-23 dětech.
Zároveň jsme všichni věděli, že panu řediteli Pospíchalovi končí 31. července funkční období...
V srpnu jsme se dozvěděli, že byl vybrán nový ředitel, pan Ing. Mgr. Libor Babák, Ph.D., no a a bývalý ředitel, pan Mgr. Jaromír Pospíchal, se vrátí do role tělocvikáře a učitele zeměpisu.
Osobní poznámka: mohl jsem mít stejně titulů jako nový pan ředitel, kdybych dotáhl doktorandské studium do zdárného konce, ale jaksi jsem to nedal. Ale na další život to stejně nemá žádný vliv :-o Naopak, mnozí na mne hledí jako na divného, když jsem vystudoval "dvě vejšky". Zná to i nový pan ředitel?
Nový pan ředitel obeslal rodiče 8.8. 2014 večer dopisem, v němž oznamoval:
...od 1. 8. 2014 jsem byl radou m. Brna jmenován ředitelem já, Ing. Mgr. L. Babák, Ph.D. V této souvislosti bych Vás chtěl poprosit a vyzvat k zaslání jakýchkoliv podnětů a postřehů k činnosti a chodu školy či výchovně-vzdělávacímu procesu. Popř. co se Vám líbí (líbilo) a co naopak ne. Co byste chtěli změnit apod. Mou prioritou je kvalitní vzdělávání kvalitními pedagogy s vysokou prostupností a zejména dostupností informací. Chtěl bych učinit školu "uživatelsky přívětivou" jak z pohledu učitelů a žáků, tak i rodičů. Dále v průběhu následujících týdnů / měsíců dojde k řadě organizačních a systémových změn, o nichž bych si dovolil Vás informovat prostřednictvím e-mailu. Školní web je v současnosti v rekonstrukci a údaje na něm nejsou přesné...
No a dnes jsme se dozvěděli v dalším mailu rozpis třídních učitelů na školní rok 2014/2015. Takže první třídy povedou:
  • 1.A - pí. uč. Mádrová
  • 1.B - pí. uč. Policerová
Tedy, nepřímo nám nový pan ředitel sděluje, že nebudou tři první třídy, ale jen dvě!
I napadlo mne to nejjednodušší a novému panu řediteli jsem cca čtvrt hodiny po rozeslání jeho mailu zatelefonoval. A co jsem se dozvěděl?
  • - že v důsledku postupného úbytku budoucích prvňáčků jich je v tuto chvíli už jen na dvě třídy po sedmadvaceti dětech, tedy že jich je aktuálně jen 54. (Co bude následovat, až si rodiče uvědomí souvislosti? Až jim dojde, že bude v první třídě kolektiv téměř o třetinu větší než se původně předpokládalo, že i sebelepší pedagog bude mít zcela jistě více práce s tím tuto "grupu mrňousků" organizačně zvládnout a o to méně času bude mít na vlastní výukový proces... Logicky: další rodiče převedou své děti na jinou školu, nejspíš ještě před zahájením školního roku... To sníží renomé školy hned v počátku působení nového ředitele, o tom není pochyb. Zjevně je to minimálně tzv. špatný signál pro veřejnost!)
  • - že z ekonomického hlediska bylo neudržitelné mít tři třídy po osmnácti dětech. (To neumím ohodnotit, zda je zlomový počet dětí na třídu 18, 19, 20 či víc, prostě nevím, ekonomickým číslům sice rozumím, ale ta školní nemám k dispozici.)
  • - že pan ředitel do školy prý rozhodně nepřišel s politickým zadáním školu dovést k zániku. (O to se politici pokoušeli před dvěma lety, tehdy se tomu podařilo zabránit, a já bych moc rád věřil tomu, že teď nic takového nehrozí, ale bohužel musím přiznat: bojím se stále, že to hrozí. Ostatně, pokud pan Babák takové politické zadání má, řekl by mi to? Těžko, o "politických zadáních" se, jak známo, nikdy pravda neříká, ta se musí odhalit!)

Shrnuto a podtrženo:
Nový pan ředitel začal své působení na ZŠ Čejkovická tím, že si proti sobě postavil rodiče prvňáčků, protože v průběhu prázdnin zrušil to, nač se prvňáčci a jejich rodiče od června těšili!
Řečeno přesně a přísně osobně: Má dcera se od lednového zápisu do školy těšila, když ji u zápisu "přijímala" paní učitelka Mádrová, dosavadní třídní učitelka syna Filipa. Když jsem v červnu přišel s informací, že paní učitelka Mádrová bude od září její třídní učitelkou a že půjde do třídy s kamarádkou Kristýnkou z našeho vchodu, měla z toho neskonalou radost a celé léto se do školy těší. A dnes večer mi to, že by měla mít za třídní paní učitelku Policerovou a do třídy s Kristýnkou nechodit, dcerka doslova "odbulela" a čtvrt hodiny jsem jí přesvědčoval, že se s tím snad bude dát ještě něco udělat.
Nezbývá než si položit otázku: Kolik podobných příběhů se teď odehrává v rodinách budoucích prvňáčků na základě necitlivého rozhodnutí nového ředitele? Zase jde jen o ekonomické rozhodnutí, ekonomických čísel měl plná ústa například pan Karásek z ÚMČ Brno-Vinohrady předloni, když obhajoval, proč ZŠ Čejkovická zrušit - jak pak máme věřit, že nevane vítr "z týchž míst"?
Vážně by se nenašla někde nějaká rezerva na to jedno kantorské místo pro zachování tří prvních tříd? Ještě je to jen o rozeslaných e-mailech, ještě do začátku školního roku zbývá deset dní! Ještě je trochu času... !!!

středa 20. srpna 2014

Táta na plný úvazek

Tak za sebou mám další den role "táta na plný úvazek".
Dopoledne procedury (při té druhé, parafinovém zábalu, si děti v čekárně vymalovávaly omalovánky), pak tělocvična s boxovacím pytlem a celou řadou strojů, zkouší je i Filípek, a kupodivu i Lenička.
Po obědě tenis, a pak jdeme do kavárny, kde čepují o dnešním "dni Bernarda" pivo Bernard za 10 Kč.
Po večeři už jsme všici unaveni, děti zobou u televize arašídové oříšky, a jen co skončí pořady na déčku, asi usneme všici...

úterý 19. srpna 2014

Plně vytížen

Jsem plně vytížen - lázeňským programem a dětmi.
Ráno plavání (děti byly zatím na průlezkách), pak snídaně a po ní uhličitá koupel (děti opět na průlezkách). Následovala víc než hodina minigolfu, po obědě něco přes hodinu na tenisovém kurtu...
Pak chtěli děti opět průlezky a já si mohl chvilku číst.
A po večeři společné večerní užívání si bazénu, na pokoji se děti dožadovaly ještě druhé večeře, a pak usnuli u televize (a Lenička se dožadovala "tulení").
Závěr dne u počítače (to připojení přes modem v režimu G - což snad značí původní GSM?, nepamatuji si to - je hrozně pomalé, ale v jiném režimu modem odmítá fungovat a hlásí "out of network"), bo po mně něco chtěli z práce, a už se těším na kutě!

pondělí 18. srpna 2014

Odjezd do Jeseníku

Přes potíže s okem (včera večer už bylo skoro v pohodě a teď už o problému vlastně nevím) jsme se řádně sbalili, dnes ráno dobalili a odjeli do Jeseníku, do lázní, do hotelu Albatros.
Ještě v Brně jsme si nakoupili v LIDLu, pak za dvě a půl hodiny dojeli do Jeseníku, ubytovali se, absolvoval jsem vstupní lékařskou prohlídku a pohovor, s dětmi jsme objevili nové malé dětské hřiště (nedávno pod hotelem dobudované), a odpoledne bylo fuč...
Teď už jsme si dali večerní koupací kolečko a budeme v postýlce číst - a možná usnu též.
Čtrnáctidenní "dobrodružství", tatínek sám s oběma dětmi, začíná...

neděle 17. srpna 2014

Vlaštovičník dráždil?

Tak, zkusím dopsat včerejší část příběhu, která zůstala nezaznamenána. Bylo to asi nějak takhle:
Sekal jsem zahradu, kolem kompostérů plevel vytrhával, mimo jiné vlaštovičník a kopřivy. Pak mi vlétla do oka jakási muška. I sundal jsem z pravé ruky koženou rukavici a promnul si oko...
Kožená rukavice propoští vlhkost, mimo jiné i zjevně šťávu z vlaštovičníku, obsahující asi 20 různých alkaloidů. - Do hodiny mi oteklo oko a ještě dnes ráno jsem měl oční víčko opuchlé tak, že zbývala jen štěrbina. Následovala včera procedura mazání oka mastí, dnes pak vymývání čajovým sáčkem zalitým malým množstvím vody - zelený čaj a heřmánkový čaj. Teď už na to oko vidím!



Odkazy:

sobota 16. srpna 2014

Ranní zahrada

Vzbudil jsem se skoro jako do práce - v 5:40. A tak jsem dorazil na zahradu se sekačkou krátce po sedmé...
Vlhká posekaná tráva se sice trochu lepila na vše, sběrný koš, rukavice...
Ale krátce před desátou bylo vše posekáno a mohli jsme jet k babičce pro "koťátka", která úspěšně u babičky a strejdy Libora zvládla týden bez rodičů...

pátek 15. srpna 2014

Pozor na superúplněk!

Dnes ráno mne cosi probudilo, více než půl hodiny před budíkem. Že by "dozvuky" superúplňku?
Měsíc, ač už ho je vlastně jen poslední čtvrť, C, stále ještě celkem výrazně září... V ložnici byl dostatek světla...
Osobně jsem "superúplněk" zapomněl v neděli pozorovat, ale nic se neděje, jeho "skoro repríza" se bude konat už za tři týdny, na počátku září, viz odkazy uvedené pod čarou.
Jinak k dnešku - relativně poklidný den, jen to uvědomění si, že do práce půjdu až za 17 dní, přináší jakýsi podivný smíšený pocit... Co bude následovat v příštích dnech, to se brzy dozvíte :-)


Pozor na superúplněk!
V neděli večer uvidíme obří měsíc. Čeká nás superúplněk

čtvrtek 14. srpna 2014

Počasí přeje houbám

Počasí přeje houbám, v lesích jsou jejich žně, hlásá titulek na novinky.cz - já to však nemohu potvrdit.
Pravda, pro mne ten den znamenal při zatažené obloze: vyšetření ve VN, odevzdání mikrovlnky do opravy, prospané odpoledne, sklizeň zahrady...
A ospalý večer, Pavla tu už teď spí u seriálu Hřísňí lidé města pražského...
Takže já mohu jen uvažovat, co jest příčinou mého nočního kašle: houba, roztoč, parazit, prach ???

středa 13. srpna 2014

Smutno a deštivo

Počasí je na srpen jakési moc smutné a deštivé.
Já vím, ze zahradnického hlediska občas přece zapršet musí... Ale chystal jsem se sekat nedokončenou část zahrady a dnes to zjevně nešlo. Snad zítra.
Každopádně, dnes jsme alespoň užívali plodů zahrady, smažili jsme řízky z patizonu. A babička říkala, že z patizonu i zkoušeli (a byla velmi dobrá) polévku... Recept v podstatě odpovídá tomu na dýňovou polévku, bo letos pěstujeme patizony žluté (semena mám, myslím, z LIDLu, schovám si teď ta z vlastních výpěstků)...
A déšť zalívá a zalívá - sud na zahradě je již určitě plný...

úterý 12. srpna 2014

Bude to Moodle?

Chystáme nový portál a k jeho tvorbě bude použit s největší pravděpodobností systém Moodle.
Pravda, slovo moodle (původně akronym pro Modular Object-Oriented Dynamic Learning Environment - Modulární objektově orientované dynamické prostředí pro výuku) coby sloveso v angličtině popisuje proces líného bloumání od jednoho k druhému, dělání věcí podle svého, hravost, která často vede k pochopení problému a podporuje tvořivost (viz Wiki). Ale hračka či hra to asi nebude, i přes zkušenosti se SCORMem a tvorbou ADL kurzů.
Každopádně, byť na Internetu narazíte na mohutnou kampaň moodle hostingu na C4, nebude problém si pořídit subdoménu k naší doméně u našeho poskytovatele webhostingu a Moodle si tam nainstalovat, to jsem si ověřil.
Důkladně jsem si dnes v práci prošel demonstrační weby Mount Orange School (Moodle 2.7 demo) a MOODLE - návod k použití a studoval stránky CSMUG (Czech and Slovak Moodle Users Group) a "mám toho dost", za jeden den jsem "dost vykoukaný"...

pondělí 11. srpna 2014

Relativně klidný den

Dnešní den byl relativně klidný, až by se dalo říci nezajímavý.
Sice se mi ráno nějak nechtělo vstávat, ale pak pracovní den utekl jako voda, stejně tak podvečer doma i večerní divadelní trénink s minimálním osazenstvem.
A teď? Příjemně se ochladilo, zalezu s knihou do postele a nejspíš brzy usnu...

neděle 10. srpna 2014

Dejte mi všici svátek..

říkám si, zatímco mne tu má žena kritizuje - nu což stává se, jdu spát, a nic neprozradím :-o

sobota 9. srpna 2014

Nevídaná bouřka

Po šesti hodinách na zahradě (od rána až do dvou odpoledne - sekal jsem trávu, i v sousedově vinohradu, staral se o oheň, zdroj tepla pro ohřátí polévky a grilování špekáčků, a natřel střechu zbytečkem barvy) jsme se vrátili dom, osprchovali, Pavla mi natřela spálená záda, a vyjeli jsme do Velkých Opatovic.
Načež nás u Lipůvky chytla nevídaná bouřka. Z nebe se valily proudy vody, asi pět minut s "kroupovým kořením". Takže většina řidičů včetně mne to po určité době vzdala, nahodila "blikačky" a zůstala stát u okraje silnice. Několikrát i uhodilo někde těsně kousek od nás, blesk a hrom jsme vnímali v podstatě současně. Pavla z toho úplně zesinala...
Zbytek cesty už byl naštěstí bez problémů a večerní oslava švagrových narozenin je prima.
Ale ta bouřka teda byla!

pátek 8. srpna 2014

Uf, nějak to zvládnem

Obě části dne se daly nějak zvládnout.
Dopolední, pracovní část byla sice v tempu, ale dařilo se mi ve všem udržet systém a řád, a tak jsem odjížděl dom celkem spokojený.
Odpoledne a večer doma (dusno, horko, křičící děti, polehávající Pavla, které není dobře) už nebylo úplně systematické, ale koneckonců, rodina nemůže být nalinkovaná a dle šablony.
Teď si uspím obě děti ve velké posteli a usnu též. To už bude řád - vlastně nácvik do Jeseníků, kde tak budu s dětmi trávit regulérně sám 14 dní. Už za týden :-)

čtvrtek 7. srpna 2014

Domácí plody

Promiňte mi tu přízemnost. Užíváme si plody vlastní práce a vlastní zahrady.
Dopoledne jsem byl s Filipem na kontrole u lékaře, správně bych s ním měl být doma ještě zítra, ale já už do práce potřebuji.
No nic.
K tématu: odpoledne hlídala babi, já jel na zahradu sekat trávu (stihl jsem sotva polovinu, jsem moc pečlivý, půl času sekám, půl času pleju kouty, do nichž se sekačkou nedostanu) a sklízet.
A večer jsme pekli patizon a rajčata, a užíval jsem si večeři prostou: chléb s pomazánkovým máslem (dnes se to kvůli EU jmenuje Bystřická pomazánka) a rajčaty, krásnými vyzrálými červenými rajčaty, která normální smrtelník odkázaný na supermarkety prostě nezná. Slaďoučká, s výraznou chutí, výtečná...
Alespoň tuto část úrody (na rozdíl od česneku - ale dle reportáží ČRo Radiožurnálu to ani náhodou není jen náš problém) nám nikdo neukradl!

středa 6. srpna 2014

Spánkový problém

Dnes jsem se ráno probudil krátce po druhé hodině, všude tma, dusno... Už jsem neusnul.
Do půl šesté jsem četl a dočetl detektivku, půjčenou od Bobíška (Margaret Trumanová : Vražda v Národní katedrále, Olympia, Praha 1993).
Pak se tělo přece jen začalo tvářit, že ještě "zaberu", ale po půl hodině převalování se jsem zkonstatoval, že nezaberu.
:-o

Dopoledne jsem fungoval celkem normálně, ale odpoledne mne přepadla ospalost - ale usilovně jsem se bránil usnutí až do večera.
Teď jsem uspal syna, a budu si číst dosud mně neznámé dílo (Ladislav Fuks : Myši Natálie Mooshabrové, Odeon, Praha 1977) - ten román teď zpracovali v divadle v Brně, v Huse na provázku (premiéra 7. června 2014), tak to zkouším číst...
Kupodivu jsem se probral, tak jsem zvědav, kdy usnu...

úterý 5. srpna 2014

Na prášky

Začínám být z těch svých dětí "na prášky".
Včera mne Lenďa odmítla pohádku, že prý je to o ní a o Filípkovi, a nikoliv klasická pohádka.
Takže vedle mne spal Filípek. Ale spalo se mi špatně, nad ránem jsem se všemožně snažil větrat, jenže co člověk nadělá s tropickou nocí - i venku bylo něco kolem dvaceti a stále dusno.
No a dopoledne jsem pak byl z dětí doslova na prášky - chvíli hodní, vzápětí se hádají o úplnou banalitu, marně na ně promlouvám milým hlasem, že o hlouposti se netřeba dohadovat...
Po obědě jsem na chvíli usnul, pak si Lenička vzpomněla, že chce jít k babi, takže mi doma zůstal jen Filip, tudíž byl večer relativně poklidný - i když i samotný Filip je chvílemi nemožně plačtivý; to je hold osud dítěte, které bere antibiotika a nesmí ven na slunko...
:-o

pondělí 4. srpna 2014

Fee a Lee

Po ospalém dni se chystáme na kutě.
Den byl takový nějaký ospalý...
A pro večer se chytám dětem vyprávět pohádku o Fee a Lee, o dětech kdesi v USA... Uvidíme, jak se mi to povede...

neděle 3. srpna 2014

Znechuceni: TESCO

Dnes nás (mne a Pavlu) TESCO znechutilo v nakupování.
Ne že bych já jako chlap zbožňoval nakupování, ale...
Ale čas od času se k němu dám přesvědčit a jedeme někam na velký nákup. Tak jsme dnes byli v TESCO Královo Pole a byli jsme z toho velmi zklamaní!
Chtěli jsme dokoupit výbavu dětem do školy. Jenže ani ty "blbé bačkůrky" pro Leničku tam neměli, ostatně tam neměli spoustu dalších věcí - TESCO, kdysi univerzální obchoďák, nějak osekal nabídku zboží a ledacos jsme tam prostě hledali marně.
Výsledek? Hodně dlouho tam nepojedeme nakupovat, hold se smíříme s tím, že je třeba navštívit IKEA, Datart, JYSK a další (a pak možná i TESCO) na Skandinávské dole pod Brnem, aby člověk nakoupil vše, co potřebuje.
TESCO chybuje ve vztahu k zákazníkům...

sobota 2. srpna 2014

Zrušená oslava

Plánovali jsme na dnes "velkou grilovačku" na zahradě u příležitosti babiččiných narozenin. Ale protože Fífu "krmíme" antibiotiky, nesmí samozřejmě ven na slunko, a nechat ho doma samotného jsme zamítli, takže oslava byla zrušena.
Pozvali jsme tedy jen babičku na oběd, a ona pak zůstala, podřimujíc u televize, s Filípkem doma, kdežto já s Pavlou a Leničkou jsme vyrazili na zahradu.
Po deštích se vše zase pěkně zelená, narostla tráva, bude třeba sekat.
Zkoukli jsme zahradu, Pavla vyplela políčko s melouny (rostlinky mají sotva 20 cm, asi z úrody nic nebude, a to jsem sel včas, ale asi pozdě přenesl vzešlou sadbu na záhon), já prostříhal a proplel rajčata, Pavla vázala.
Dom jsme si donesli kbelík s patizony a prvními rajčaty.
A jsme z těch necelých tří hodin na zahrádce v téměř třicetistupňovém horku tak zmožení, že teď už jsem asi poslední nespící člen domácnosti.
:-o

pátek 1. srpna 2014

Předpoklad se naplnil

Předpoklad se naplnil, Filip dostal antibiotika a musí být doma.
Takže s ním budu do čtvrtka na OČR, třikrát denně mu budu drtit tabletku Ospenu do kašovité směsi čaje a medu (kde jsou ty časy, kdy malý Filípek při nemoci ochotně spolkl jakoukoliv tabletu léku, dnes se u toho ksichtí a prášky odmítá)...
A budeme si číst, sledovat filmy...
A já snad zvládnu i ledacos doma dodělat z toho dlouhého seznamu věcí, které jinak nestíhám :-o

čtvrtek 31. července 2014

Směska situací

Takže tu máme dnešní směsku situací, které nám tak trochu asi ovlivní další část prázdnin.
  • Filípek nám střídavě hicuje a pospává. Po Nurofenu mu vždy teplota klesne, ale pak během dalších šesti hodin vzroste zase až nad třicet devět. A v krku má cosi jako čepy, takže to začíná vypadat na angínu jako vyšitou. Pavla s ním zítra zajde k doktorce a já pak asi převezmu "službu", tedy OČR.
    Situaci jsem od rána sledoval po telefonu (děti hlídala tento týden babička a má toho už tak nějak lehce dost), a teď večer si jsem uvedeným stavem v podstatě jistý.
  • V práci jsem byl veřejně pochválen za kvalitu a postupné rozšiřování našeho webu (a jak to okomentoval jeden kolega, po pochvale lze očekávat pro změnu nějaké pokárání).
  • A pak jsem šíleně dlouho a pečlivě upravoval databáze a křížové odkazy - zítra nám přijdou noví lidé a systém na ně musí reagovat.
  • Lenička má navíc nově na prstu zánět (jako míval na jaře Filípek), takže budeme za chvíli mazat "betadinkou"...
  • A jinak jsem skoro celé odpoledne a podvečer pomalu ale jistě uklízel tu spoustu věcí, co se mi doma nahromadily, nachystal si na další den nový batoh a novou tašku - prostě aby se prvního srpna dalo začít trochu nově :-)