Povídal jsem si dnes po telefonu skoro hodinu se svým bývalým studentem z VSŠ, Vláďou Frejlichem - proto ten podivný titulek. Je to bezva mít známé lidičky, se kterými si lze, byť jednou za rok, popovídat, vyměnit si životní zkušenosti, probrat všechno možné.
Dopoledne jsem byl s dětmi a babičkou nakupovat v IKEA, pak vyřídil papírové formality na SBD Mír (příslušný blog zanedbávám, chybí tam spousta dokumentů a já je nestíhám doplnit). Snad zítra, snad na začátku dalšího roku...
Pavla přišla z práce v dobrém rozpoložení, které se hned rozšířilo na všechny členy domácnosti.
Jen je zajímavé, že odpoledne, jakmile se sešeřilo a na obloze se objevil srpek ("Déčko" - dorůstá) měsíce, začal jsem se cítit spací. Že by hodina vlků? Zkusil jsem i usnout, ale marně, a pak mne výše zmíněný telefonát s Frejou probudil, na zítra mám podobný telefonát před-domluvený se Soňkou...
Uspání dětí bylo jednoduché, za chvíli padnu do postele i já...
Žádné komentáře:
Okomentovat