Máme za sebou "trochu podivný Štědrý den".
Před polednem jsme zajeli zkouknout zahradu, vyvezli tam nahromaděný bio odpad na kompost a dovezli dom zbytek úrody patizonů.
Odpoledne klasika, oběd jen polévka, pak chlebíčky, pak k večeři "šneci" (vinná klobása stočená do tvaru šneka), bramborový salát, děti si přáli brambory a rybí prsty...
A dárky, hlavně pro děti.
No a pak jsme si vzpomněli - a nejsme schopni najít - dárek, který jsme si sami sobě dovezli z Indie: novou deku, přehoz na gauč do obýváku. Já i Pavla jsme přesvědčeni, že jsme to tehdy nad ránem 18. listopadu donesli se vším ostatním domů, ale kam jsme tu deku uložili, nevíme ani jeden. Dokonce jsem telefonem i otravoval kolegyňku, jejíž manžel nás tehdy z nádraží vezl dom, zda něco nezůstalo u něj v autě... Ale hledejte věc po víc jak pěti týdnech....
Navíc i já i Pavla jsme přesvědčeni, že jsme balíček s dekou viděli doma na chodbě... Jenže čas letí a paměť neslouží... Nemohl jsem tu deku zapomenout v nočním vlaku, jímž jsme dojeli do Brna? Vážně nevím...
A problém mé hlavy je, že se neumím nad takový problém jednoduše povznést, vytěsnit ho... Dumám nad tím...
Ale hlavně vím, že dnešní Štědrý den jsem dělal radost i jinde, ale o tom napíšu zítra...
Žádné komentáře:
Okomentovat