2009, 2010, 2011 © Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný

Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a tak trochu spisovatele...
Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný, Strnadova 9/15, 628 00 Brno, mobil: 777 083 126 e-mail: coney@centrum.cz

úterý 30. dubna 2013

Služby České pošty

Služby České pošty jsou, slušně řečeno, na houby.
Našel jsem dnes ve schránce lísteček, že si mám vyzvednout "Doporučené psaní standard". Cituji:
Podací číslo RR815109757CZ
...
Zásilka je připravena k vyzvednutí u pošty 62900 Brno 29, Pálavské nám. 5
Vyzvednout si ji můžete dnes, tj. 30.04.2013 od 16:00 do 18:00
...
No jo, jenže na poště mi řekli, že je jim líto, že doručovatelka se zaučuje, že ještě na poštu nedorazila a že si mám počkat do čtvrtka (zítra je státní svátek).
Proč pošta rozšiřuje doručovatelům okrsky, přidává doručovatelům povinnosti (chlubí se tím, že doručovatelé budou do notýsku zapisovat ceny benzínu, aby je pak pošta dala na webový portál), poštovní dodávky jezdí po sídlišti jako závodníci (před chvílí jsem tu jednu viděl - 17:05 Prušánecká, kdyby si to snad chtěl někdo dohledat), ale pošta neplní své základní služby, tedy včasné a správné doručování zásilek (viz [1], [2], [3])?
Protože ji řídí nekompetentní lidé...

pondělí 29. dubna 2013

Dlouhý den

Dnešní den je nějaký dlouhý:
  • brzy ráno do práce, jeden bod z diáře za druhým a je tu odpoledne...
  • navečer děti, a úkoly, a večeře
  • a pak do divadla na zkoušku, která byla dnes netradiční, říká se tomu moderně workshop;
  • a večer ještě telefonáty a maily ohledně SBD apod.


Něco ke čtení:

neděle 28. dubna 2013

Zahrádka je úžasná věc

Zahrádka je úžasná věc!
Strávili jsme na ní opět příjemné odpoledne (i když jsme se z domu po obědě "vykopali" až kolem druhé odpoledne), Pavla plela kytičky, já poopravil jahodový záhon, nově usadil sud, do něhož je sváděna dešťová voda, poryl záhon pro rajčata, Filípek na ohništi pálil suché větve, na vzniklých žhavých uhlících jsme opět pekli špekáčky...
Jen mne mrzí, že Pavla, mající nejvíc "oslavných řečí na naši zahrádku", byla "brzdou" na odchodu z domu a zároveň první, kdo už chtěl jít domů...

sobota 27. dubna 2013

Nemohli jsme ji poznat

Nemohli jsme ji dnes poznat - vlastní zahrádku.
Po čtrnácti dnech se zazelenala a rozkvetla (o ledasčem ještě netušíme, co že to tam vlastně roste a kvete), bzučí včely v korunách kvetoucích stromů... Sázeli jsme první doma předpěstované sazeničky (bazalku), kdežto dýně, cukety, rajčata a papriky musí ještě 3 týdny vydržet na balkóně, bo mám strach ze "zmrzlých pánů"...
A večeří byly dnes (a zítra budou zase) špekáčky na jednoduchém roštu.
A v neposlední řadě pobyt na čerstvém vzduchu unavuje, Pavla už spí s oběma dětmi, a já se vydám též na kutě :-)

pátek 26. dubna 2013

Jako ve snách

Celý dnešní den prožívám "jako ve snách".
Venku je krásné počasí, ale protože jsem včera šel po příjezdu z vystoupení ve Zlíně spát až dnes a ráno zase vstával do práce, jsem vlastně rád, že jsem nic nerozbil, nijak si neublížil (a že jsem místo klávesnice byl hodně na nohou - vrácení zapůjčené audio techniky, plátna...), na kteréžto téma si ze mne občas v práci dělají srandu, když se říznu o bednu počítače, kterou jen někam přenáším, či rovnou o papír dávaný do tiskárny...

Odpoledne a podvečer doma bylo též "jako ve snách", chtělo se mi spát, děti se ale dožadovaly pozornosti... A s Pavlou jsme se shodli, že každý asi dnes usneme s jedním z potomků...


Jeden odkaz:

čtvrtek 25. dubna 2013

Lítačka

Tak takovouhle "lítačku" už jsem dlouho nezažil...
Včerejší jednání mezinárodní konference do pozdních odpoledních hodin, takže jsem jel večer rovnou z práce na generálku na dnešní představení ve Zlíně...
A Leničku jsem viděl jen chvilinku ráno... Stejně jako dnes, a neuvidím dnes ani "navrátilce ze školy v přírodě", Filípka, postarat se musí babička...

A dnešní jednání se též protáhlo, takže z práce jsem vystartoval až po třetí odpoledne (skoro poslední), a frčím do Zlína na představení... Jehož domlouvání, obsazení, a vůbec snad vše kolem něj bylo tentokrát nějak nad míru složité...


středa 24. dubna 2013

Vivantis a Česká pošta

Asi před třemi týdny jsem si začal chystat tento příspěvek (a formou mailu jej odeslal na Vivantis):
Mám na poště "balík do ruky" od firmy Vivantis / krasa.cz, stejně tak i má manželka, ale nejsem si vědom, že bych Vám dával adresu a něco objednával... Co mám od balíčku očekávat? Co jím sledujete?
Ač občanský zákoník v ustanovení § 53 odst. 9 uvádí: "Poskytuje-li dodavatel plnění spotřebiteli bez objednávky, není spotřebitel povinen dodavateli jeho plnění vrátit ani jej o tom vyrozumět." - vyrozuměl jsem Vás. Pokud nedostanu na tento mail uspokojivou odpověď, zásilka se Vám vrátí, aniž by byla vyzvednuta. Pokud však chcete, abychom si ji vyzvedli, očekávám Vaši odpověď...
Mgr. Ing. Radek Novotný
Vyhledal jsem si něco o společnosti Vivantis: A o neobjednaném zboží:

A dál? Dál to bylo překvapivě úplně jinak, než jsem se původně obával.
Nešlo o žádnou podvodnou nabídku, ale o pozornost, balíček od penzijního fondu, kde jsme si před koncem loňského roku založili penzijní pojištění. Penzijní fond nám prostřednictvím společnosti Vivantis zaslal každému jednu "dárkovou tašku" (dárkovou sadu Botocell) / pro zasmání: nijak nerozlišují, zda to posílají muži či ženě, takže i já dostal krásnou červenou kabelku s krémy na pleť, poslouží jako dárek babičce :-) /; a principiálně, odhlédnu-li od obsahu balíčku, společnost Vivantis komunikovala, vysvětlila, mimochodem, následně vysvětlil i penzijní fond...
Mimochodem, balíček jsme dostali až napotřetí: poprvé vysvětlení přišlo až v době, kdy pošta už balíček doručila zpět. Podruhé se jaksi pošťák nenamáhal dát do schránky oznámení... A teprve potřetí došlo k doručení. Pardon, pošťák se zase snažil balíček doručit ve dvě odpoledne, kdy je řádný pracující v práci, takže došlo až následně k vyzvednutí na poště... To víte, pošta vymýšlí web s cenami paliva na benzínkách, ale s doručováním dopisů (za poslední tři týdny mám dva evidentně ztracené obyčejné dopisy) a doručováním balíčků má pošta nebetyčné problémy!

úterý 23. dubna 2013

Nejen o reklamě



Zaujal mne dnes (nejen) článek pana Karla Řežábka Stačí kus kartonu (Karel Řežábek, NP), velmi vkusně reagující na nešvar doby, všudypřítomnou reklamu.
Ano, díky reklamě si můžeme zdarma na internetu leccos číst. A naopak, bez pořádného článku by reklamy vedle něj vůbec nikdo nehledal, neotevřel a neviděl.
Ale: Vtíravou reklamu začneme brzy nesnášet a nenávidět, ruší při čtení. To, co inzeruje, tedy přeneseně nenávidíme také...
A autor textu nabízí originální řešení:
...stačí vzít kus kartonu a zakrýt pravou třetinu obrazovky. Máte-li tenký monitor a kolíček na prádlo, stačí i kus obyčejného papíru.
Poslední možnost jsem použil a doporučuji. Ejhle, jak snadno lze zvítězit nad tvůrcem reklam! Stačí kus kartonu.
Nicméně - stojí asi za to požádat tvůrce reklam, aby zvážili urputnost svého reklamního počínání a nenutili nás stínit si část obrazovky kartonem. Což tímto činím. Přidáte se?

PS: Osobně reklamy celkem ignoruji a své děti učím, že reklama je opakované klamání spotřebitele (re = opakovat, klama = klamání). Ale nic to nemění na tom, že Filípek umí ledasjaké hlášky z reklam z paměti.

PS2: Ještě si přečtěte toto - ÚSTAVA: O jmenování velvyslanců (Pavel Hasenkopf, NP) - a pak popřemýšlejte nad tím, jak je to s obsahem mnoha "informací", které na nás "hrnou" média...

pondělí 22. dubna 2013

Osiřelí

Filípek nám odjel na školu v přírodě a tak je byt poněkud osiřelý, a my jsme osiřelí v něm :-)
Lenička sama je hodňoučký mazlíček...

Ale den byl náročný tak, že se mi nechce psát víc než tuto noticku :-o


Dva článečky z žena007.cz stojící rozhodně za přečtení: U druhého odkazovaného článku stojí za čtení i komentáře: "Vyvstává otázka, zda je vhodné si touto hmotou (zubní pastou) čistit zuby. Spíš asi není, a už vůbec ne pro malé děti. Trochu to připomíná účinky Coca-coly na zarezlé šrouby..."

neděle 21. dubna 2013

Potvora pračka

Potvora pračka dnes v podvečer ohlásila, že odmítá prát. Tedy přesněji řečeno vypouštět vodu.
Rozebral jsem kde co, na žádnou závadu nepřišel. Filtr, čerpadlo, hadice, odpadová trubka u zdi, vše se zdálo být v pořádku. Pravda, čerpadlo chvíli vydávalo podivný zvuk, ale už to pominulo.
Tož se teď prádlo dopere (byla to nepříjemná práce, zejména vyndávat ho z pračky plné horké vody), pověsím ho a padnu do peřin...


Poznámka na okraj: Česká pošta vydá oficiálně tento čtvrtek novou poštovní známku s portrétem Miloše Zemana...

sobota 20. dubna 2013

pátek 19. dubna 2013

Je to nad mé síly...

Vzal si dva leasingy, dvě hypotéky,
měl z toho nervy, tak začal brát léky,
do toho nějaký avantýry, bylo to nad jeho síly.

Čeho je moc, tak toho je příliš,
než by se mu zkrátily žíly,
tak na to navíc nějaký srágory,
teď je to jedno, natáh bačkory.

Pořád makáme, na hubu padáme,
nic z toho nemáme, nevím co čekáme.
Bez velkých nadějí na změnu,
jsme jenom součástí systému
a s větší nebo menší nevolí,
jsme jenom součástí toho soukolí.
Myslím, že nám všem už z toho všeho hrabe,
už to nezvládáš, tak přiznej to srabe.
Tlak stoupá, přístroje se protáčí,
všichni jsme lovci a sběrači.

Myslím, že nám všem už z toho všeho šibe,
mě, tobě no a taky tady těm lidem,
jedno co máš, nikdy to nestačí,
všichni jsem lovci a sběrači.

Jsou věci, který miláčku,
nenajdeš v žádným letáčku,
prostě se jednou ráno probudíš,
a uvidíš věci, který nekoupíš.

Ne, nejsem tady, abych přednášel,
já tyhle kecy vždycky nesnášel,
ono se neříká nadarmo,
že ty nejlepší věci jsou zadarmo.

Myslím, že nám všem už z toho všeho hrabe,
už to nezvládáš, tak přiznej to srabe.
Tlak stoupá, přístroje se protáčí,
všichni jsme lovci a sběrači.

Proč to tu cituji?
Protože se naplnila sloka:
Pořád makáme, na hubu padáme,
nic z toho nemáme, nevím co čekáme.
Bez velkých nadějí na změnu,
jsme jenom součástí systému
a s větší nebo menší nevolí,
jsme jenom součástí toho soukolí.
Myslím, že nám všem už z toho všeho hrabe,
už to nezvládáš, tak přiznej to srabe.
Víc příště... Je to mé vyjádření dnešního dne...

čtvrtek 18. dubna 2013

Třetí o robotech

Dnes si Lenička opět přála pohádku o robotech.
Nejprve jsem jí zopakoval, že máme příběh o kosmické lodi, na lodi nejsou lidé, ale jen čtyři větší roboti (jmenují se Radek, Lenka, Filípek a Pavla - Lenička nemůže být poslední, zlobila se na mne, že jsem ji v předchozích vyprávěních zařadil vždy nakonec, tak se posunula na druhé místo a je zástupcem řídícího kosmické lodi Radka - no prostě v příběhu je třeba skrýt nás samotné) a kromě těchto čtyř robotů spousta robotechniky. A že se roboti nudí, neb nemají práci - nikdo nechce kávu z automatu, koláčky z minipece, chlebík z pekárny - vyprávějí si příběhy... [1]
Zopakovali jsme si, že máme už dva příběhy [2]:
  1. o kávovaru, které mu se pobláznila spirálka a, místo aby hřála, mrazila, takže vyráběl kávovou a čokoládovou zmrzlinu;
  2. o robovysavači, kterého bolelo přeplněné bříško s drobečky a Lenička mu poradila, kam vše vysypat.
A dnes jsem přidal příběh třetí, o přístroji na přípravu čaje (čaj nemůže připravovat kávovar, neboť když se smíchá káva s čajem, není to už k pití...), a tento přístroj má v sobě spoustu přihrádek a v nich spousty druhů čaje... Načež jsem odvyprávěl vše, co o druzích čaje vím, a Lenička usnula, takže příběh zůstal bez pointy :-o

středa 17. dubna 2013

Rytíř s ostruhami III.



Zase jsem studoval téma ostruhy: Co je podstatné pro mne?
Ostruha vznikla. Bolest není nesnesitelná, jen tanec a divadlo všeobecně jsou zjevným přetížením, přesně jak je to popisováno jako základní příčina vzniku ostruhy. Jenže se mi právě těchto aktivit nechce zanechat...
A tak budu ochoten podstupovat jednu proceduru za druhou (zítra začínám ultrazvukem a cvičením) a doufat, že to někam povede...




PS: Hádka o to, zda R55 končí v Otrokovicích či ve Zlíně nezkončila, naopak, znovu vygradovala, když se do argumentace přidal "přítel paní ZS, pan MS" s tvrzením, že mu na sjezdu z R55 (technicky jde o sjezd z R55 - úsek Otrokovice, SV obchvat - Otrokovice-jih km 32) jeho navigace říká, že je přece už v Malenovicích, ač je reálně stále v katastru Otrokovic a do centra Otrokovic to je 1 km, kdežto do centra Zlína 9 km - přesto si ta paní, kterou jsem označil "zvířetem, co dává mléko" stále mele svou o tom, že je to v polovině (ne, zmírnila, v třetině) cesty ze Zlína do Otrokovic, a že ten sjezd je v Malenovicích...
Jak se může někdo, kdo stále opakuje svou nepravdu, divit, když je opakovaně označován "zvířecím pojmenováním"? Vždyť k tomu svým trváním na lži vyzývá!


A tak ona mele svou, a tvrdí, že si nemohu dovolit ji označovat tak, jak jsem ji označil, a že se musím omluvit, a tak pořád dokola... Až jsem pěkně peprně expresivně prohlásil, že po mně nikdo nemůže chtít, abych ze sebe udělal vola, který se půjde omluvit krávě - a odešel jsem, neboť diskuze zcela zjevně nikam nevedla...

úterý 16. dubna 2013

Rytíř s ostruhami II.

Mno, tak jsem dopadl jako "sedláci u Chlumce", respektive jak to predikoval kolega:
Doktor ve vojenské nemocnici navrhl jako způsob léčby plantární ostruhy velikosti 5 mm nošení obuvi s měkkou podrážkou a rehabilitační cvičení nohou - takže se budu 6 týdnů pod dohledem rehabilitační sestry snažit kalcifikovanou šlachu rozhýbat či co... Jak se rozhýbává něco, co je původem vápenaté, pevné, zkostnatělé?
Aneb, jak předpovídal kolega, doktoři budou chtít několik měsíců používat metody "měkké", než budou ochotni přistoupit na metodu "tvrdou". Ach jo. Moc nadšený z toho nejsem :-o A navíc prý mám nohu šetřit - to jako aby si kostnatěla šlacha dál? Vůbec se mi to nelíbí...

pondělí 15. dubna 2013

Přišlo jaro

Přišlo jaro, odložil jsem zimní bundu, a vrhl se do pracovního procesu nového týdne.
A odpoledne z něho unaven vyskakuji...
Přišlo jaro a padají ceny za volání mobilem. Konečně! Chtělo by se říci.

Dětem jsem vytiskl kartičky, které mají jednoduchou formou poradit, co mají dělat v nepříjemných situacích - navíc je to v angličtině, tak Filípek něco malinko "nachytá".

Na divadelním tréninku jsem se "chytl" s jistou "nadutou paní Z.", která mi tvrdila, že dálnice na cestě do Zlína končí v půli cesty mezi Otrokovicemi a Zlínem, a ani mapa ji nepřesvědčila, že by se snad mohla plést...
Pro ty, co neznají: Otrokovice na obrázku vlevo dole, taktéž ukončení rychlostní silnice R55 (není to dálnice v pravém slova smyslu), Zlín na obrázku vpravo nahoře. Pro zvětšení poklepejte na obrázek.
...takže když mi svou lež x-krát zopakovala, na oplátku jsem jí y-krát řekl, že je kráva (to zvíře, které nám dává mléko, si to nezaslouží, já vím), práskla dveřmi a odešla...

A teď jsem si studoval tématiku ostruhy - zítra jdu do VN k ortopedovi: To jen abych věděl, co mne čeká, jinak stejně dám na radu odborníků...


Dva zajímavé odkazy:

neděle 14. dubna 2013

Konečně zahrádka II.

Venku je ještě teď pozdě večer krásných 11°C, a tak se asi nikdo nebude divit, že tématem dnešního blog-příspěvku je opět zahrádka:
  • další jabloň prořezána,
  • další ohník si užily děti (Lenička se dožadovala zase opékání, ale snažili jsme se jí vysvětlit, že opékání jednou týdně stačí),
  • včera zasetý hrášek dostal i "větvičkovou podporu", aby se měl po čem pnout, až vzejde.
Slunko celou dobu (celé odpoledne) krásně, a tak se ani nechtělo dom...
Jenže je třeba nachystat se na zítra, začíná další "kolo věčného spěchu" = pracovní týden :-o

sobota 13. dubna 2013

Konečně zahrádka

Konečně dnes přálo počasí, a jak ukazuje níže "obrazová dokumentace, užili jsme si zahrádky: soused mne zasvětil do stříhání vinné révy, dokonce jsem si "založil" na nové keře (to je ta fotografie tří "kopečků substrátu", Pavla proplela česnek, děti si hrály a smrděly kouřem, jak na ohništi pálily větve z prostřihování stromků...


A teď večer jsme se chvilku bavili u šílené pitominy, kterou vysílá Smíchov: Já jsem ty a ty jsi já (komedie Kan./VB) - ale je to tak dokonalá bláznovina, že nebyl problém ji uprostřed vypnout.


A opět pár doporučení:

pátek 12. dubna 2013

Vice Admiral

Další den, který lze nazvat kaleidoskopem, i když nutno říct, že odpolední pracovní část byla pro mne vskutku neobvyklá: nesetká se člověk každý den s vice admiralem, navíc jsem od něj (nejen já) dostal i pamětní medaili.
Připouštím, že pan Tony Johnstone-Burt [1], [2], [3] na mne udělal neobvykle silný dojem; prostě ta dnešní odpolední prezentace pro mne byla nečekaným "povzbuzením pro budoucí práci".
(Asi to zní moc formálně, ale já to tak prostě v tomto okamžiku cítím! A jiná vhodná slova mne nenapadla! Tož to tak píšu...)

čtvrtek 11. dubna 2013

Dojemná

Zahlédl jsem milou, až dojemnou scénu: tatínek vyšel z kasáren a dvě děti se mu před branou vrhly kolem krku.
A jeden mladý voják to okomentoval slovy: "Ten asi nebyl dlouho doma."
A tak jsem ho uzemnil: "Málo toho víte o životě, mladý muži. Mě takto děti vítají doma málem denně. A obzvlášť, pokud to není doma, ale náhodou to stihnu být já, kdo je vyzvedává ze škol(k)y."
A byl zapředen krátký rozhovor o životních zkušenostech - jsa cca o patnáct let starší než ten mladík, uvědomuji si, že už přece jen nějaké ty zkušenosti mám. A je to fajn, že vnímám hlavně ty pozitivní :-)

Jinak byl den obvyklou směsicí úkolů, takže by se příspěvek mohl, tak jako včera, jmenovat "kaleidoskop". Jenže je to kaleidoskop, který nemá cenu popisovat na webu. Je to prostě "běh života". Dost možná by se dal charakterizovat slovy "nezajímavý, ubíjející". Ale zatím se naštěstí ubit necítím. Jen unaven.


Obvyklé doporučení:

středa 10. dubna 2013

Kaleidoskop

Kaleidoskop, česky krasohled, je dětská hračka, která pomocí soustavy zrcadel a barevných tělísek vytváří neopakovatelné obrazce při pohledu proti světelnému zdroji.
zdroj: wiki/Kaleidoskop


Pokud vím, v češtině se přeneseně využívá význam tohoto slova, když se jednotlivé obrazy (děje) mění, jeden za druhým, zdánlivě nesouvisle. Tak mi totiž připadal vlastně skoro celý dnešní den :-(
A k tomu před chvílí malé překvápko, když mi cestou domů na kapotu auta nahoře v Líšni bubnovaly krupky velikosti diabolek...


A pár odkazů, taky takový kaleidoskop:

úterý 9. dubna 2013

Vzkaz Českému národu (Jan Werich)

Vzkaz Českému národu (Jan Werich) HD


Dnešní den byl pro mne dalším z řady "v poklusu", takže se mi chce jen "volat o pomoc" - ať už s panem Werichem...
Navíc mám cosi jako rýmu v očích, třetí den mi stále slzí, a vůbec se cítím jak "přejetý parním válcem", posmrkávám, bolí mne hlava...
...či s Britskými listy na zcela jiné téma: co nám to ČRo a ostatní "veřejnoprávní média" servírují o paní baronce Thatcherové, jak to, že nic z BL nezazní jinde... Zase mediální masáž podobná té lednové "pro knížete"...


A seznam by mohl být ještě dlouhý...

pondělí 8. dubna 2013

Rytíř s ostruhami

Tak je ze mne "Rytíř s ostruhami" - ne že bych byl skutečný rytíř, ne že bych měl koně, ne že bych měl meč, ne že bych měl zbroj, ale mám ostruhy... Tedy s jistotou vím, že mám ostruhu v levé patě a zítra půjdu na poradu k doktorovi, co s tím dál. Zatím znám jen tento výsledek dnešního rentgenu: zřetelná ostruha velikosti 5 mm, není tedy pochyb.
Kolega, co s ním jezdím do práce, už přislíbil sdělení svých bohatých zkušeností... Prý se mám na co těšit.


A něco ke čtení, uvedu citátem z prvního doporučeného článku:
Demokracie nemůže existovat jako permanentní forma vlády – může trvat pouze tak dlouho, než voliči zjistí, že si mohou dovolit odhlasovat velkorysé výhody na účet státní pokladny. Od této chvíle hlasuje většina vždy pro ty kandidáty, kteří jí slibují nejvíce požitků z veřejných financí. Proto demokracie vždy zkolabuje kvůli nedostatku finanční odpovědnosti… Průměrná doba trvání velkých světových civilizací ve fázi rozkvětu činí přibližně dvě století…Všechny postupně procházely těmito stádii: od otroctví k víře, od víry k odvaze, od odvahy ke svobodě, od svobody k hojnosti, od hojnosti k sobectví, od sobectví k sebeuspokojení, od sebeuspokojení k apatii, od apatie k závislosti, od závislosti zpět k otroctví.

neděle 7. dubna 2013

Ospalá neděle

Venku je jasno (skoro), 3 stupně nad nulou, ale že zase začíná foukat, pocitově se teplota tváří jako těsně pod nulou. Ale přes den bylo zase pošmourno, že bych skoro pořád spal...
Jenže to nejde. Děti se dožadovali pozornosti, večer si přáli palačinky, takže jsem smažil...
A před chvíli uspal Leničku. K pohádce o kávovaru (které mu se pobláznila spirálka a, místo aby hřála, mrazila, takže vyráběl kávovou a čokoládovou zmrzlinu) jsem dnes vymyslel další, o robovysavači, kterého bolelo přeplněné bříško s drobečky :-)

sobota 6. dubna 2013

Stáří? NE!

Nezobrazilo se video? Klikni zde!
Ráno jsme si ze sebe navzájem s Pavlou tropili žerty na téma "stáří".
Můžeme si to dovolit, já mám těsně po čtyřicítce, Pavle na ni teprve táhne, ale můžeme si říkat, že jsme oba (na rozdíl od textu písničky) stále mladí - příkladem budiž dnešní účast na krajské přehlídce scénického tance ve Žďáru nad Sázavou s Tanečním divadlem MIMI FORTUNAE.
Neplatí pro nás ono:
A já mu na to povídám,
že sotva třicet roků mám.
To přece ještě spočítám...
...
Ty ale klidně odzíváš
snad všechno, nač se podíváš. ...
Myslím, že můžeme tvrdit, že jsme ještě dost aktivní... Naštěstí!

pátek 5. dubna 2013

Dusík od primáře

Filípek byl dnes odpoledne tam, kde já cca před třemi týdny - u primáře na kožním ve VN. Včera nám totiž prozradil, že už ho delší dobu trápí cosi na plosce nohy. A že jsem měl neblahé tušení, že by se mohlo jednat o bradavičku (zašlapanou dovnitř), a že primáře Ruttu považuji za nejlepšího odborníka v oboru, kterého znám, domluvil jsem u něj Filípkovi návštěvu. A tak prvně okusil zmrazení bradavičky dusíkem, a čeká nás ještě opakovaná aplikace Verrumalu...
Jinak byl den o běžném shonu a večer o divadelní zkoušce na zítřejší soutěžní přehlídku ve Žďáru nad Sázavou.


A doporučené "čtivo" na závěr:

čtvrtek 4. dubna 2013

Nevděčné doučování

Poslední dny jsou v nějakém příliš velkém shonu.
Navíc mi dnešní podvečer hodinu a půl "sežralo" poněkud nevděčné doučování neteře. Nevděčné v tom slova smyslu, že jsem se snažil neteřince "nalít do hlavy" látku, kterou zameškala během posledních čtrnácti dní, na což je devadesát minut ve vztahu k obsahu probrané látky příliš málo času. Zároveň jsem si vědom poněkud jiné zodpovědnosti k "vyučovanému subjektu" (vyženěná příbuzná jaksi není "jen tak někdo, kdo si přišel pro radu", jenže po ní nemůžu chtít ono "jasné zapálení pro problém", které znám od těch, které jsem kdy "dostal do ruky" a kteří si "za to navíc platili", což je vždy výrazná motivace pro obě zúčastněné strany).
No prostě doučovat neteř znamená nic za to nechtít, snažit se, trpělivě pomáhat, a ještě se tak nějak "trápit předem", pokud to nebude mít správný efekt.
Sice mne těší, že se na mne obrátila, že mohu pomoci, ale zároveň na mne tak nějak přenesla zodpovědnost za výsledek zítřejší písemky - a já vím, že nebylo učiněno dost :-o

středa 3. dubna 2013

Marfuška nemá klid...

Jistě znáte:

Plést jsem ti poručila! Ale ťukat o sebe jehlicemi jsem ti neporučila. Probudíš drahouška Marfušku.
Což je to slyšet?
Jak by nebylo! To se jen ty, špindíro, celý den trmácíš a pak tvrdě spíš. A drahoušek Marfuška celý den prodřímala, hřbet neohýbala a teď jí může probudit, i když hrášek na zem spadne.
...
Tu se holubičko můžeš usadit, ať drahoušek Marfuška má klid. Tady měsíc svítí jasně. Je tu ticho, je tu krásně. Usaď se tu. A než kohout zakokrhá, ať máš druhou punčochu. Jinak ti moje milá vlasy vyškubu!

A teď realita dnešního rána, trochu parafrázovaná:

Myčku si klidně vyskládej! Ale cinkat talířema o sebe jsem ti nedovolila. Probudils mne.
Což je to slyšet? Jak by nebylo! To jen já pracoval u počítače až do půlnoci, celý den se někde trmácím a pak tvrdě spím. A drahoušek Pavlínka celou noc s dětmi v postýlce prodřímala, spát jde dřív než já, vstává později než já a teď jí může probudit, i když hrášek na zem spadne...

Ale směju se tomu, Pavla si šla ještě na čtvrt hodiny do postele (5:50-6:05), jen se přestěhovala z Leniččina pokoje do ložnice, která je dál od kuchyně (v noci si ji Lenička zase našla). A když znovu vstala, už se na mne nemračila a sami jsme se tomu, co se tu snažím zachytit do slov, smáli...

A ještě dvě velmi zajímavé úvahy k zamyšlení, tentokrát podtrhuji, že stojí obě za přečtení až do konce:

úterý 2. dubna 2013

Problém neřešme?

"Jakmile vyřešíme jeden problém, objeví se další. Takže tento problém neřešme, dokud to jen půjde." Tímto heslem jsem se dnes neřídil ani zdaleka, naopak, snažil jsem se řešit několik úkolů, které "žraly čas" a "mozkové závity se kroutily" - a jaksi jsem nebyl tak docela úspěšný. A tak toho mám "plné kecky".


Zdroj: zítřejší E15
Noviny zdarma o den dříve www.e15.cz/pdf.

pondělí 1. dubna 2013

O takzvaném kurvítku

Se zájmem jsem si včera přečetl článek Záměrná poruchovost: Výrobek se rozbije měsíc po záruční lhůtě!
Kdyby nebyl otištěn včera, dal by se považovat za skvělý apríl.
Pravděpodobně ne každý člověk musí mít každé dva roky nový telefon. Kvůli těm, kteří se nechtějí přizpůsobit trendům konzumní společnosti dobrovolně, vymysleli výrobci malou lest. Mobil si jednoduše koupí, protože ten starý pár týdnů po záruční lhůtě přestane fungovat. Německé strana Svaz 90/Zelení si na nekalé praktiky velkých koncernů nechala vypracovat studii...
Fenomén poruchovosti má své jméno – plánované zastarávání... Součástky jsou často funkčně poddimenzované, předčasně se opotřebovávají anebo rovnou způsobují v podstatě načasovanou poruchu...
A jak to v praxi funguje? Místo kovových součástek se používají umělohmotné. Pokud se přístroj porouchá, těžko se opravuje, neb se do něj nedá dostat. Baterie jsou napevno přidělané a nejdou vyměnit. A pokud se nic neporouchá, přístroj je stejně zanedlouho nepoužitelný, protože se vyvíjí příslušenství kompatibilní pouze s některými modely.
S přáteli jsem se na toto téma již bavil mnohokrát. Lidově se o tom hovoří s použitím pojmu "kurvítko". "Kurvítko" je součástka/díl přístroje, který je nadimenzován tak, aby se pokazil(a) krátce po konci záruční lhůty... A funguje to právě tak, jak je popsané v citovaném článku. Můžete tomu věřit či ne, ale já jsem ten jev pozoroval už dávno... Jen se s ním, s tímto nešvarem konzumní společnosti, špatně bojuje...