O takzvaném kurvítku

Se zájmem jsem si včera přečetl článek Záměrná poruchovost: Výrobek se rozbije měsíc po záruční lhůtě!
Kdyby nebyl otištěn včera, dal by se považovat za skvělý apríl.

Pravděpodobně ne každý člověk musí mít každé dva roky nový telefon. Kvůli těm, kteří se nechtějí přizpůsobit trendům konzumní společnosti dobrovolně, vymysleli výrobci malou lest. Mobil si jednoduše koupí, protože ten starý pár týdnů po záruční lhůtě přestane fungovat. Německé strana Svaz 90/Zelení si na nekalé praktiky velkých koncernů nechala vypracovat studii...
Fenomén poruchovosti má své jméno – plánované zastarávání... Součástky jsou často funkčně poddimenzované, předčasně se opotřebovávají anebo rovnou způsobují v podstatě načasovanou poruchu...
A jak to v praxi funguje? Místo kovových součástek se používají umělohmotné. Pokud se přístroj porouchá, těžko se opravuje, neb se do něj nedá dostat. Baterie jsou napevno přidělané a nejdou vyměnit. A pokud se nic neporouchá, přístroj je stejně zanedlouho nepoužitelný, protože se vyvíjí příslušenství kompatibilní pouze s některými modely.

S přáteli jsem se na toto téma již bavil mnohokrát. Lidově se o tom hovoří s použitím pojmu "kurvítko". "Kurvítko" je součástka/díl přístroje, který je nadimenzován tak, aby se pokazil(a) krátce po konci záruční lhůty... A funguje to právě tak, jak je popsané v citovaném článku. Můžete tomu věřit či ne, ale já jsem ten jev pozoroval už dávno... Jen se s ním, s tímto nešvarem konzumní společnosti, špatně bojuje...