2009, 2010, 2011 © Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný

Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a tak trochu spisovatele...
Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný, Strnadova 9/15, 628 00 Brno, mobil: 777 083 126 e-mail: coney@centrum.cz

sobota 31. prosince 2011

PF 2012


Můj včerejší Vánočně-novoroční mail 2011 vyvolal rozporuplné reakce.
Dostal jsem "nadáno" za jeho pesimističnost, stejně jako jsem dostal milé odpovědi (naštěstí převažovaly).
Dostal jsem odpověď s rezolutní žádostí o vymazání z adresáře od jedné nafoukané slečny/paní sousedky (to mne vůbec nepřekvapilo).
Ale dostal jsem i PFko od autora té pesimistické předpovědi, na níž jsem se odkazoval, od glosátora Ivana Hoffmana, jehož mailová adresa se též nachází v mém adresáři. Připouštím, že toto uzavření smyčky mne vskutku nadchlo a jsem za něj vděčný, možná i trochu pyšný (ač pýcha není dobrá vlastnost, ani trochu). Děkuji!


Jedna procházka dopoledne (s nákupem v Albertu a chvílí na kamenech na Pálavském náměstí), jedna procházka v podvečer (Sherwood, tichý, neb v hospodě zavřeno), a jinak poklid posledního dne roku.
Snad nás nechají děti večer dívat na České nebe, no a až je uspíme, možná vydržíme do půlnoci - s hrou Carcassonne. Uvidíme.

pátek 30. prosince 2011

Vánočně-novoroční mail 2011

Prosím, věnujte pozornost alespoň poslednímu odstavci tohoto textu.

Jaký bude rok 2012 - sdílím jaksi pesimismus deníku Ivana Hoffmana.
Jedno je jisté, rokem 2011 to nekončí.

Stalo se tradicí, že každý rok odesílám mezi vánočními svátky a koncem roku mail s PFkem. Tento rok postupuji trochu jinak. Nejprve jsem pročítal a promazával adresář (a příští rok to udělám nanovo a ještě pečlivěji, hodlám adresář zredukovat alespoň o 10% jako letos).
Takže pokud jste tento mail dostali, jste stále ještě v mém adresáři. Domnívám se, že nepatříte mezi "mrtvé duše", lidičky, které třeba svůj mail už nepoužívají, a jste v mém adresáři, protože si myslím, že tam stále patříte...
  • Předpokládám, že spolu budeme i v roce 2012 komunikovat;
  • nebo to alespoň považuji za pravděpodobné.
Takže: pokud snad máte dojem, že v mém adresáři už vlastně být nemáte či být nechcete, stačí napsat, adresář se dá snadno upravit, ještě ztenčit...

čtvrtek 29. prosince 2011

Dance Pad

Tak jsme si vyjeli na návštěvu k babičce Věrce...
Lucka dětem půjčila na vycházku psíčka Maxíka, takže byly ochotně venku dvakrát na výletě po Velkých Opatovicích, u kostela, pěkně nasvíceného, krásně svítil nazdobený vánoční strom...

A teď večer nás Lucka navnadila, ozkoušeli jsme si X-PAD Basic Dance Pad (dle recenzí stačí základní verze, a Pavla se teprve teď pochlubila, že si tento taneční simulátor ozkoušela i na vánoční besídce TD Mimi Fortunae). Zajímavá zábava. Myslím, že by to stálo za to půjčit si zmíněnou položku na pár týdnů domů, zda se hned neomrzí...
Teď jsme si ještě zapálili pár prskavek, půjdem vyčistit zoubky a na kutě...

středa 28. prosince 2011

Mrazík vs. Bob the Builder

Původně jsem chtěl psát o Mrazíkovi, ale nevím, zda ještě "chytnu nit", která se mi při sledování filmu "utkala v hlavě".

Teď jsem totiž uspal dceru... Ano, po dlouhé době si mne k uspávání zvolila Lenička. A zavinila to maminka drobnou chybičkou v knihovně. Půjčila dětem Bořka stavitele, ale půjčovala podle obrázků a nevšimla si, že zapůjčila anglickou verzi, Bob the Builder. Can we fix it? Yes we can!
Problém spočívá v tom, že na rozdíl od manželky umím dětem plyně předčítat z anglické knížky česky. Pravda, místy si musím slovíčko "domyslet", odhadnout jeho význam tak, aby text dával smysl, ale jinak mi to skutečně jde celkem obstojně, Rozhodně tak, že děti jsou spokojené a Leničku jsem předčítáním uspinkal...

A teď k tomu Mrazíkovi.



Mrazíka jsme jeden čas "po sametce" někteří nechtěli vidět, coby symbol Ruska, okupanta. Ale pak se po něm poptávka jaksi vrátila. A díváme se na něj v období vánočních svátků zas a znovu. Dokonce si pamatuji, že jsme před nějakými 8 lety na vánoční sešlosti kamarádů trampů na jedné chalupě dokonce hledali program, abychom Mrazíka neprošvihli.
No a dnes?
Už ho zase pravidelně pouštíme každý rok, Filípek si pomalu některé scény pamatuje, a tak mu to "kulturní" (nebo "kultovní" ?) dědictví předáváme. Naše děti budou "dětmi svých rodičů" :-)

úterý 27. prosince 2011

Konec pracovní neschopnosti

Předpokládám, že dneškem končí má pracovní neschopnost. Tedy vlastně zítřkem, naši doktoři prý teď neukončují neschopenku "dozadu", v den poslední návštěvy u doktora se ještě člověk, byť rozhodnutím lékaře uznán za zdravého, považuje za nemocného, a práce schopen je až dnem dalším (tak nějak to mají u doktora na nástěnce). Že je to nesmysl? Ne, to je ten "český kocourkov"...
Každopádně jsem si neschopenku "nijak neužil", i ty vánoční svátky jsem se ještě necítil dokonale, takže v tomto ohledu musím dát doktorce za pravdu, že bylo správné, když mne minulý týtden v pondělí ještě nechala doma...
Alespoň jedné věci jsem se mohl věnovat, čtení. Kamarád mi půjčil životopis Steva Jobse - tlustá kniha zvící 680 stran, už jsem jich zdolal 160 - zajímavé počteníčko, byť spíš o lidech, vztazích, postojích, nikoliv o počítačích a technice, která "Jobsovi vznikala pod dohledem".


Dnešek byl jakýsi ospalý, asi za to může ta nízká oblačnost, děti byly dopoledne s maminkou v knihovně, jinak jsme si doma hráli, pekl jsem jablečný chléb, poslouchal rádio... Taková "vlastně rekonvalescence", odpovídající neschopence :-)

pondělí 26. prosince 2011

Klus na Štěpána

Bude to možná připadat podivné, ale celé odpoledne si pouštím písničky Tomáše Kluse. Děti si modelovali z Play-Doh, Pavla četla a já přemýšlel o všem možném, uklízejíc po obědě, chystajíc odpolední chleby...

Na webu jsem si našel o Tomášovi, který mne nadchl svou rolí ve včerejší pohádce Tajemství staré bambitky. Ten mladý muž je velmi talentovaný, a vlastně mu asi něco trochu závidím. Dle jednoho rozhovoru (Tomáš Klus kritizuje: Vládne nám stádo! A co Čech, to kverulant) se v lednu chystá do Indie. I já bych se tam chtěl vrátit, je to kouzelná země, inspirující...
Pravda, někteří Kluse kritizují (Tomáš Klus je kolektivní halucinace šířená mainstreamem), ale: "Tahle pseudointelektuální rádoby zasvěcená diskuse se opravdu nedá dočíst ani do půlky. Když je Klus tak "nezajímavý", proč mu věnujete traktát delší, než Babička i s dosud neobjevenými kapitolami?".
To se raději začtu do povídání Tomáš Klus - Písničkář by měl být zpívající názor, kde se velmi pěkně vyjádřil: "Karel Kryl, to je pro mně synonymem Svobody, ne jen fyzické, ba i tvůrčí, duševní, v době, kdy se demokracie, za kterou bojoval, stává spíš její karikaturou, by se jeho jméno mělo vyslovovat tak nahlas, aby pánům politikům popraskaly bubínky, a psát jen VELKÝMI PÍSMENY. Jeho dílo a jeho život by se mělo stát součástí školních osnov, aby se tak předešlo mládežnickému papouškování zvrácených ideí. Návod jak psát se v jeho písních najít nedá, ba spíš není člověka, který by byl podobných skvostů schopen, nejen s ohledem na okolnosti v nichž vznikaly, ale především na jemu vlastní mistrovství. Alegorie pod každým písmenem a apel v jeho hlase, to je jen a jedině KRYL. Vliv měl, má a bude mít, ne tak, abych kvůli němu mučil mozek latinou, ale tak, že udělám všechno proto, aby se jeho odkaz šířil k nejširšímu publiku."
Nebo se podívám znovu na poklidné povídání vánoční... (ČT zde)

A zajisté se ještě pokusím vrátit ke Klusově textu na blogu, třeba mu porozumím...

neděle 25. prosince 2011

Carcassonne jako symbol pohody

Než si dáme s Pavlou odvetu Carcassonne (museli jsme si na internetu najít návod, bo už jsme zapomněli pravidla - děti si dělají "druhé Vánoce", jsou v péči babičky u jejího stromečku), tedy než si dáme druhé kolo po tom odpoledním, při večerní pohádce, dovolím si napsat pár řádků.
Jak z výše uvedeného plyne, po dopoledni, kdy jsem pekl kachničku, měli jsme ji k obědu s knedlíkem a bílým zelím, Lenička si hrála s Play-Doh a Filípek skládal druhou variantu Lega, jsme po obědě děti "odeslali" k babi a osiřeli doma. A užívali si klidu, pohody, domácnosti bez dětí.
Trochu jsme uklidili, zahráli si Carcassonne, na nějž nám jinak nezbývá čas, odpočinuli. Chvíli jsem dělal pořádek v dokumentaci (a našel dokumenty, na jejichž základě bude ještě třeba v úterý přes internetové bankovnictví učinit za operace před koncem roku). A malinko nasával informace z internetu.
Zajímavost z oblasti telefonů: Osobně jsem odolal SMSkovému přáníčkovému šílenství a poslal jen SMSky, které chtěla Pavla, v hlavě už si stejně sumíruju obvyklý "novoroční mail"...

sobota 24. prosince 2011

Štědrý den / Micimutr

Přeji krásné vánoční svátky všem čtenářům tohoto blogu.
Štědrý den přinesl sice déšť, ale rodinnou pohodu jsme si tím narušit nenechali.
Povedl se mi skvělý kapr, podkůvky krásně změkly v bylinkách, spolu s pstruhem pro Filípka (on kapra nějak moc nechce, zato Léňa se krmila jak kaprem, tak pstruhem, tak vinnou klobásou).
Lodičky ze skořápek pluly v umyvadle, dle pantoflí se budu někde s Filípkem v příštím roce trochu toulat, a rozkrojená jablíčka nám všm slibují pevné zdraví.

Pod naší novou Araukárií (tu předchozí jsme asi tak měsíc před vánočními svátky pravděpodobně přílišnou zálivkou "utopili", sesychá) bylo sice dárků množstevně ne příliš mnoho, zato radosti nadělaly moc a moc.
Filípek je nadšený ze školní aktovky - batohu od Topgalu, místo štědrovečerní pohádky skládal nové Lego (stavebnici určenou pro věk 7-14), Lenička se zcela "ponořila" do Play-Doh plastelíny.

Aha, štědrovečerní pohádka...
Děti nezajímala, dívali jsme se částečně jen my dospělí, a že bych byl právě nadšený z Micimutr, to rozhodně říct nemohu. Ale neříkám tím, že je to pohádka špatná!
Pravda, tím, že je pohádka Micimutr zjevně jiná než pohádková klasika, dá se s ní (s tou klasikou) jen těžko srovnávat. (Pohádkovou klasikou myslím Princeznu se zlatou hvězdou na čele, Šíleně smutnou princeznu, Tři oříšky pro popelku, Čertův švagr a tak podobně.) Z novějších pohádek ale asi těžko najde rovnocenou konkurenci. Zase - je jiná, nesrovnatelná. Třeba takové Peklo s princeznou se dá srovnávat s klasikou (a asi na ni nemá, i když mně osobně se líbí), Čert ví proč je moc dobře natočená, a závěrečný song zesnulé Zuzky Navarové jí v mých očích posouvá nahoru, ač s pohádkou moc nesouvisí... Anděl páně je skvělý, ale na chuť jsem mu přišel, až když jsem ho viděl v repríze...
A polemizovat by se dalo dál, ale není třeba, učinili tak dávno jiní...
Každopádně, nejsem nespokojený! Pohádka ke Štědrému dni dle mého už nějak patří. Micimutr potěšila

Odkud jsou scény v pohádce Micimutr? Hádám, že z Bítova a z Malé Ameriky, ale jist si nejsem, byť na Bítově jsme byli v létě (a na Malé Americe jsem byl, páni, to už je móóóc dávno).
Ví to někdo? Na serveru filmová místa jsem zatím neuspěl...
Zdroje:

pátek 23. prosince 2011

Havlův odkaz

Česká republika se loučí se zesnulým prezidentem Václavem Havlem. Jde o první státní pohřeb v historii samostatného státu. Hlavní část piety, zádušní mše, začala v katedrále svatého Víta na Pražském hradě v pravé poledne.
Původně jsem si říkal, že se dnes tomuto tématu vyhnu. Ale nedalo mi to. Rozhodla maličkost, zjištění, že se večer nebudu moct s dětmi dívat na pohádku Anděl páně. Diskusi k tématu si lze přečíst zde. Mimo jiné v ní zaznělo něco ve smyslu: "a v pátek bude i zákaz se smát a bude muset být ve 22.00 zhasnuto." A jiný pisatel k tomu dodal: "...tohle nemá nic společnýho s Havlem. ...naopak, právě že tohle si vymysleli lidi, s kterýma on by se nikdy neshodnul v ničem". Tam někde je skryta celkem hluboká pravda.

Domnívám se, že Václav Havel dramatik se už jen někde usmívá nad absurdním dramatem, které kolem jeho pohřbu rozehráli politici.
  • "Nejsem zásadně proti pojmenování nějaké ulice, náměstí nebo třeba i letiště a divadla po panu prezidentovi Václavu Havlovi. Jen bych tyto záležitosti odsunul na pozdější dobu. Řešení těchto otázek se mi zdá v tuto chvilku dosti nešťastné a uspěchané. Osobně se mi nejvíce zamlouvá ze všech těch různých možností přejmenování právě letiště. Přeci jenom Václav Havel byl osobou významě přesahující hranice České republiky a tak pojmenování mezinárodního letiště se mi osobně zdá jako nejvhodnější a dostatečně důstojné." (viz Parlamentní listy zde)
  • Havel byl moc sametový, Klaus je zase moc sebestředný a většina politiků je arogantních, bezcitných... Havla je mi líto, protože se musel rozhodně stydět za to, že to s touto zemí dopadlo, jak to dopadlo. A že za to, za co bojoval, nakonec nenašlo naplnění. Tedy že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. V této zemi se jenom lže, lidi se čím dál víc nenávidí, přibývá sporů, rozvodů, soudních tahanic a politici, ti lžou zase dvacet let nám všem. Havel měl skvělé ideály, ale bohužel našel jen velmi málo lidí kolem sebe, kteří by je dokázali prosadit a udržet jako trvalou hodnotu... (viz zde)
  • Myslím, že po Havlově smrti se bude víc diskutovat o jeho odkazu. Je tu stále hrozba generální stávky v souvislosti s reformami vlády. Věřím tomu, že když se jen polovina věcí vyšetří a začnou padat hlavy, tak to bude pozitivní zpráva. Lidé, kteří dnes řídí tento stát, myslí jen na své zájmy a stát jim je ukradený. (zdroj)
Obyčejní lidé vzpomínají na Václava Havla a jeho ideály, přemýšlí, jak se zbavit všech těch současných politiků, kteří "nepřijíždějí pouze na pohřeb politika, ale i na pohřeb politiky. ...
V Havlových možnostech bylo právě jen dodat politice povrchní lesk. Kultivovat technologii moci možné není. Že se politici ještě naposledy hlásí k Václavu Havlovi, je přirozené. Co přirozené nebylo, a budoucnost to potvrdí, je že se Václav Havel přihlásil k nim. Při pohledu na bídu politiky a politiků se vnucuje otázka, zda to měl zapotřebí a jestli to mělo cenu. Autor této glosy soudí, že neměl a nemělo." (celá poznámka IH citována zde).
Poslouchám z rádia Schwarzenberga a Albrightovou a myslím si své... A asi nejen já...
(citovat by se dalo dál a dál, ale nechce se mi)

Každopádně, pane Havle, režírujete, byť již nepřítomen, další nádherné absurdní drama...

čtvrtek 22. prosince 2011

Zkušenosti s chlorelou

Dotazoval se mne kdosi mailem (sám užíval 2000 tablet chlorelly od f. Algae, byl spokojen, cena byla 790 Kč + poštovné, www.algae.cz) na mé dosavadní zkušenosti. Tak jsem si je dovolil stručně sepsat:
  • Zdravotní důvody, které mne k užívání chlorelly na doporučení vedly, se sice nezměnily - zhoršování parametrů rozboru krve při pravidelné roční kontrole se sice zastavilo, ale žádné výrazné zlepšení se zatím nekoná - jde o parametry typu cholesterol. Ale lékařka sama řekla, že dle informací, které má, dojde k výrazné změně až po cca 6 měsících.

  • Osobní pocit je ten, že mám upravené zažívání, pravidelnou stolici, pominulo občasné "nafouknutí břicha" z důvodu "zaražené" stolice. Byť stolice je někdy až moc "rychlá", a samozřejmně zeleně zbarvená.

  • Rozhodně mi užívání chlorelly nedělá žádné problémy a to, že si mohu vždy nové balení snadno koupit v blízské, z mého pohledu důvěryhodné, lékárně, "kamenné prodejně", považuji za důležité pozitivum.

středa 21. prosince 2011

Havel a církev

O víře Václava Havla a jeho vztahu k církvi se toho zase až tak moc neví.
Každopádně dnes se koná "občasnký obřad", převoz na Hrad a vojenský ceremoniál. Církevní náležitosti budou následovat v pátek.
Obšírně o tom informuje server cirkev.cz, více zde:


Každopádně já jdu vařit a věnovat se pokašlávající dceři, potřebuji ledaccos dodělat na notebooku, takže mne čekají "občanské starosti", ale o tom pan Havel věděl své...

úterý 20. prosince 2011

Havel a média

Marodím, Lenička marodí, hrajeme si pexeso, povídáme, popíjíme čaj.
A z puštěného vysílání ČRo1 Radiožurnálu jsme vyslechli přenos ze sněmovny, kde si Havla připomínali poslanci...
Média. Média jsou pan Havla plná. Slyšíme to, čteme o tom, a číst můžeme i zajímavá hodnocení. Přečtěte si na digizone.cz: Já hodnotit nebudu, nejsem k tomu určen. Jdu se zase věnovat nemocné dceři.

pondělí 19. prosince 2011

Stále nemocen


Tak už jsu nemocen nejen já, ale i Lenička.
Ráno jsem Leničku předal babičce, aby si ji pak vyzvedla před polednem Pavla, zašla s ní k doktorce, dala zase k babi, kde jsem ji já po kolečku ve Vyškově (doktorka mne ještě neuznala práceschopným) vyzvedl a dovezl domů.
A přiznávám, že i já už jsem po celodenním trmácení se (doktorka mne ještě poslala na vyšetření na ORL, v práci mne šéf stihl zaúkolovat) dokonale uondaný. Takže teď, jen co usne Filípek (před chvílí jsme ukončili naše oblíbené hádanky), půjdu taky zalézt do peřin.
A o tom, o čem všichni kolem mluví, tedy téma Havel, dnes nic psát nebudu... Nemám dnes sil...

neděle 18. prosince 2011

Zemřel prezident Václav Havel

Tak jsme s dětmi chtěli sledovat ve 13:05 na ČT1 pohádku Vohnice a Kiliján, a místo toho na obrazovce povídali o životě Václava Havla - kupodivu mi "docvaklo" celkem rychle, že se stalo to, co jaksi k životu patří. Václav Havel zemřel.
Na webu centrum.cz jsem si v článku Zemřel bývalý český prezident Václav Havel svou doměnku ověřil, dříve než to v pásmu stihli říct, dříve než stihl své říct Klaus (byl stručný, jen mi jeho slova o respektu nějak "tahala za uši", i když, ano, respektovali se navzájem, ač spolu nesouhlasili).
Víc psát asi v tuto chvíli netřeba, je třeba přemýšlet a hledět do budoucna. Přemýšlet o odkazu.


Zdroje:

sobota 17. prosince 2011

Sníh a Carcassonne

Tak nám venku začlo sněžit, i tady v Brně.
Sníh sice jen zůstává na autech, na chodníku hned taje, ale je to sníh. Ne ten "průmyslový sníh", tedy zmrzlý kondenzát jako výsledek smogové situace, který byl všudypřítomný před měsícem.

Vzhledem k tomu, že nejsem ještě zcela zdravý, navíc mi děti začly kašlat a Lenička už nám teď večer začala "hycovat", strávili jsme den doma, a vymýšleli vše možné, jak děti zabavit.
A tak jsem i vymyslel, jak hrát s našimi malými dětmi Carcassonne. Prostě jsem jen zjednodušil pravidla: pouze se losovaly kartičky a přikládaly tam, kam pasovaly. Za "dokončené město" byl bod a zisk příslušných obrázků (pláténka, soudečky, obilí), za kartičku přiloženou "do koutku" (tedy tak, aby sousedila se dvěma kartičkami, ne jen jednou) byl bod, za kartičku "do výřezu" (tedy tak, aby sousedila se třemi kartičkami) byly dva body, za "dokončenou uzavřenou cestu" taky bod, a na závěr se přidělovalo deset bodů vítězi každého sbírání obrázků. V této variantě hru zvládla i má tříletá dcera, jen se jí ke konci hra zdála již moc dlouhá...

pátek 16. prosince 2011

17.12. protestujeme proti předraženému volání !!!

Pokud si to můžete dovolit, připojte se zítra k akci 17.12. protestujeme proti předraženému volání !!! - je k tomu důvod. Když si srovnáme ceny v ČR a ceny v Evropě, zjistíme, že ceny u nás jsou téměř dvojnásobné než ve zbytku "civilizované Evropy". Prostě proto, že náš trh si rozdělili tři operátoři a nesoupeří.

Více se k tématu dočtete například:
Pravda, já mobil nevypnu, protože "práce" a "povinnosti" (jako voják z povolání mám být stále k dosažení, jako "činovník" jedné samosprávy SBD Mír taky). Ale agitovat mohu...

čtvrtek 15. prosince 2011

Vzpomínky (před pěti lety...)

Včera jsme tak nějak trochu vzpomínali.

Lenička si totiž ráda prohlíží starší fotografie, nejraději má album "kde byl Fífa miminko", a já si při té příležitosti vzpomněl, že kdesi existuje webová stránka a na ní fotky z Filípkova ranného dětství. Stránku jsem našel (byla tehdy dost amatérská, pojmenovaná podle Filípka a jeho "čísla na zápěstí", co jej dostal v porodnici - 043) a stáhnul z ní těchto pár fotografií...

Mimochodem, Lenička při prohlížení té stránky ukázala, jak už taky umí ve svých tři a půl letech pracovat s počítačem, rolování po webové stránce pomocí rolovacího kolečka na myši už zvládá na výtečnou...

I já su dnes nějaký melancholický, byť už jsem doma na neschopence 14 dní, mám dojem, že se na mém zdravotním stavu skoro nic nezměnilo, pořád se cítím šíleně unavený, nedospalý (i když spím samozřejmně víc, než kdybych chodil do práce), dnes mne navíc od rána bolí hlava jak střep, ale na flámu jsem nebyl :-) Vždyť jsem včera večer hlídal děti, zatímco byla Pavla na divadelní vánoční besídce...

středa 14. prosince 2011

Euro a česká participace

Nechce se mi dnes nic sepisovat, a tak si vypomohu svým oblíbeným autorem a odcituji část poznámky, jejímž autorem není nikdo jiný než Ivan Hoffman:
Česká /ne/pomoc
Tak pomůžeme? Anebo ne? O silácké výroky na téma krize eura vinou dluhové spirály není v těchto dnech nouze.
Kdekdo z představitelů a potentátů se kasá, jak by nepomohl eurozóně, ve které stejně ani nejsme, a veřejnost na to docela slyší. O to trapnější ovšem bude vysvětlování, proč miliardy do MMF nakonec posíláme. Místo aby politici zasvěceně vysvětlili občanům, že ta EU je v dobrém i ve zlém také naše, anebo naopak že je nám i s eurem k ničemu, líčí společnou měnu jako ekonomický omyl, ke kterému jsme se naštěstí nepřidali, aby se vzápětí zcela znemožnili tím, že na záchranu cizího eura pošlou poníženě české koruny.
...

úterý 13. prosince 2011

Zvažte možnost výměny baterie


Tak mne mé Windows 7 Home Premium rozhodly mne přesvědčovat, že už si ve svém domácím notebooku musím vyměnit baterii.
Prostudoval jsem si pár odkazů:a mám v tom celkem rychle jasno:
Windows 7 mají novou funkci, která jest skrytým marketingovým nástrojem, vedoucí neznalého uživatele po určité době "pěkně na obojku" zpět do obchodu, aby si koupil novou baterii dříve, než je to skutečně nutné...
Proč to píšu takto? Když si sám nemohu nastavit, při jaké procentní hodnotě mám být příště informován, ale mohu jen trvale sledovat "křížek na baterce", je to jednoznačná "masáž zákazníka", že si musí něco koupit...

pondělí 12. prosince 2011

Klaus a závěry summitu EU

Vyjádření prezidenta přináší ČRo v nezkrácené podobě zde.
Že bych včera tušil, co bude po napsání té provokativní vize "Dávám Euru rok, maximálně dva..." následovat?
"Páteční summit Evropské unie s žádným plánem na řešení akutní evropské dluhové krize nepřišel. Pouze zformuloval obecný záměr na vytvoření jistého dlouhodobého rámce institucionálních změn, který sám o sobě žádný bezprostřední dopad na dnešní, rychle se prohlubující dluhovou krizi mít nemůže.
Česká republika sama žije s deficitem, který – jak je vidět – není schopna eliminovat. V této situaci by bylo nezodpovědné naše zadlužení zvyšovat poskytováním půjček pro extrémně zadlužené země, kterým to pouze umožní další odklad skutečných řešení.
..."

neděle 11. prosince 2011

Bez elánu - jako společná měna Euro?

Celý den se cítím unavený a bez elánu.
V poledne jsme si pochutnali na řízcích s bramborovou kaší, jak si ji Filípek "objednal", večer jsme vyčistili a trochu přestavěli křečkovu klec.
Sedím u Filípka, čtu si zprávy a maily, Fíšek už oddychuje...
Co víc psát? Když jsem nějak bez elánu...
Jako společná měna Euro.
Když o tom, že Evropa není ekonomicky vhodnou "měnovou oblastí", jak ji definuje ekonomická teorie, mluvil a psal Václav Klasu už před rokem 2000, nikdo mu nenaslouchal.
A dnes? Britové, bývalá koloniální velmoc, dávají od záchraného plánu na Euro ruce pryč... Jak to dopadne? Mne se neptejte, ještě jsem tu odpověď z knih pana prezidenta nevyčetl, spíš jsem ji tam našel mezi řádky.
Dávám Euru rok, maximálně dva... (Dovoluji si parafrázovat slova herce Jiřího Kodeta z filmu Pelíšky.)

Vím, že tato má poznámka je jen jakýmsi postesknutím, popsáním pocitu, nikoliv seriózní analýzou, tak snad jen ještě zdroje, nad nimiž se můžete zamyslet i vy: Ale nemyslete si, že po přečtení tech čtyř textů pochopíte, proč jsem napsal tu větu: "Dávám Euru rok, maximálně dva..." - ta tam nikde není, to je má vize, vzniknuvší po přečtení spousty odborných textů na téma měnová unie (nejen ta evropská).

sobota 10. prosince 2011

Pročtené odpoledne

Dopoledne jsme děti "prodali" babičce a udělali si odpočinkový, "léčebný" den, jehož náplní byla četba a čaje, Pavla přidala trochu žehlení (a teď film Šifra mistra Leonarda), já trochu práce v kuchyni, a teď už přečetl v průběhu odpoledne a večera snad více než dvě stě stran posledního dílu Milénia, o němž už jsem psal na svém blogu dvakrát (1) a (2).

pátek 9. prosince 2011

Fialová pusa

Lenička šla spát s fialovými rty.
Ne, nikoliv, že by snad usínala prokřehlá. Stala se jí, chudince, nehoda. Seběhlo se to následovně:
V papiňáku jsem vařil vývar z kostí. Sundal jsem papiňák ze sporáku na kuchyňskou linku, chystal večeři, a tu mou malou holčičku napadla totální hloupost. Papiňák (ostatně jako veškeré nádobí u nás doma), jsa vycíděný, působil na Leničku jako zrcadlo, i rozhodla se dát svému obrazu v tom zrcadle pusu (u zrcadla na chodbě to občas dělá).
Jejda, to bylo křiku. Spálila si rtíky, kousek kůžičky si i strhla. Celý večer tu pak chodila s plastovou lahví z mražáku a pusinku si chladila. No a aby se jí rty nezanítily, před usnutím jsme ji bolístku natřeli "fialkou", aby ranku vysušila a neudělal se tam snad do rána hnisavý povlak...
Tož tak, tak dopadla dnes ta má "uzlinka neštěstíčko"...

Křeček Tmavoočko, když jsem uspával Filípka, předváděl, že umí běhat ve svém "ruském kole" a zdá se, že se mu to i líbí. Vždycky chvilku běhal, chvilku si nás prohlížel jako "co že my na jeho výkon říkáme", pak zase běhal...

čtvrtek 8. prosince 2011

V-Penicilin

Tak to dopadlo, jak jsem tušil. Už se "krmím" penicilenem. První dávka ve 14:00, následovat bude ve 22:00, ranní pak v 6:00. No prostě po 8 hodinách...
Tělo je pořád nějaké polofunkční, chce se mi spát, nebo alespoň lenošit a odpočívat (což se líbí dětem, když se s nimi dívám na pohádky či stavím z kostek), chce se mi - nic nedělat.
Prý mám pravděpodobně v krku namnoženého streptokoka. Uvidíme. Výsledky stěru to potvrdí až po neděli...

středa 7. prosince 2011

Nelepší se to, naopak

Ač už pátý den doma na neschopence (pátek, kdy jsem neschopenku obdržel, nepočítám, to jsem se do postele dostal až odpoledne), cítím se hůř, než před pěti dny.
Nejen že mne bolí klouby a celkově se cítím stále unavený, ale navíc se dnes od rána k rýmě a kašli přidala bolest hlavy.
Snažil jsem se něco málo "nadatlovat" na počítači, ale lezlo to ze mne jak z chlupaté deky, co normálně píšu pár desítek minut, to mi dnes trvalo 2 hodiny...
Navíc mi před chvílí volala má maminka, že se cítí podobně (byla u nás krátce o víkendu, tak se možná nakazila) - kdybych tak alespoň věděl, co mi je. Doktorka to v pátek prohlásila jen za přechozené nachlazení, ale dovoluji si s ní po těch pěti dnech nesouhlasit. Nesouhlasil jsem sice hned v pátek, ale nikoliv nahlas, to jsem si jist nebyl, a navíc, nejsem doktor a nechtěl jsem lékařce do diagnózy mluvit. Ale zítra budu - chci antibiotika, protože tohle není jen nachlazení...
(Navíc, Pavla s několika denním skluzem vykazuje tytéž symptomy, takže by se nám asi tablety hodily oběma.)

úterý 6. prosince 2011

Žádná sláva

Marodit není žádná sláva. Pořád se cítím rozlámaný, bolí mne klouby, malý knedlík v krku je stále stejný, sice neroste, ale nemizí, spotřeba kapesníků nijak výrazně neklesá. A pořád jsem unavený a spací.
Takže si neschopenku vůbec neužívám.
Stavoval se ru za mnou kamarád, tak jsme to rozebírali: kdybych marodil třeba se zlomenou nohou, tak by to bylo o něčem jiném. Sice by mi bránila v pohybu (sádra na noze), ale hlava by si užívala volna, četl bych, psal na notebooku, studoval, rovnal knihy (když bych si k tomu nějak šikovně sedl) - ale takhle? Pořád se mi chce spát, únava bere energii, prostě to není žádná sláva...

pondělí 5. prosince 2011

Jak jsem ochořel III.

Před chvílí jsem vylezl z vany plné teplé vody a zalezl zase do postele, zase s notebookem... Tyto řádky jsou toho svědectvím...

Doporučuji zajímavé počtení (marodi mají čas na čtení) - Stanislav Komárek, biolog, filosof a spisovatel: Proč doporučuji? Protože ty texty podněcují přemýšlení, například:
...Jako starý zoolog vím, že děti vydrží tolik, co by snad žádné jiné živočišné mládě nepřežilo. Přetrpěly dlouhodobé izolace od matek v porodnicích, týdenní jesle a školky i provolání soudruha Zápotockého, že Ježíšek již vyrostl a dospěl a je z něj pro všechnu budoucnost děda Mráz. Nepochybně přežijí i dobu přítomnou, která začíná být didaktická a předpisová podobně, jako cvičebnice ze zásob c. a k. školského knihoskladu.
...
Chybějící násilí, po kterém nevinné dětské duše touží, si pak nahradí na internetu sledováním různých krvavostí a bojem s rozmanitými "zelenými slizy" v interaktivních hrách. Sexuální výchovu doplní studiem pornografických serverů, kde spatří všechno to, o čem tatínkové jen snili. Přítomná doba je zdaleka nejméně násilná ze všech, které kdy byly, a školní šikana, která se kdysi ztrácela v houšti všech možných drsností, dnes ční jako osamělé patologické skalisko z jinak mírné epochy.
Zůstává jenom otázkou, kterým oknem se agresivita, vyhozená dveřmi, jednou vrátí. Cítím ji ve společnosti růst den ze dne. Obávám se, že tomu neodpomůže ani stále bedlivější cenzura.


A jdu vařit. Zase s česnekem...

neděle 4. prosince 2011

Santiniho jazyk

Román Santiniho jazyk jsem četl, a dnes jsem si troufl se na televizní zpracování podívat, dokonce i s Filípkem (Pavla spí s Leničkou). Ano, četl, ale na blog jsem si nic nezapsal, neb jsem z knihy byl poněkud zaskočen, a snad i zůstala kniha po přečtení nepochopena...
Film je vlastně moderní mysteriózní thriller (film je podle románu Miloše Urbana, nikoliv čistě zfilmovanou knihou), odehrávající se na pozadí fascinující architektury Jana Blažeje Santiniho, který geniálním a světově unikátním způsobem propojil baroko s gotikou.
Architektura Jana Blažeje Santiniho unikátně mísí prvky baroka a gotiky - ano, Santiny, to byl ten důvod, proč jsme se například po výlovu rybníka Volšovec stavovali v Křtinách.
A že tak lze i podat příběh člověka, hledajícího na počátku nového tisíciletí ztrácející se pocit smyslu a životního naplnění...
Jsem to i já? Jsi to i ty?

sobota 3. prosince 2011

Jak jsem ochořel II.

Včera večer jsem se "naložil" do vany, a pak zalezl zase do postele vypotit se. Ale přidaly se ke mně děti, tak jsme četli (a z CD pouštěli namluvenou) Aladinovu kouzelnou lampu (anglicky), já to dětem pak převykládal česky, následně Lenička celkem věrně odvyprávěla celou pohádku podle obrázků v knížečce. Musím uznat, že je skvělá... - míněno Lenička :-)

Dnes dopoledne jsem uvařil polévku (s česnekem, já sám česnek snídal, když už mi doktorka nepředespala žádné medikamenty, cpu se alespoň přírodními antibiotiky, tedy česnekem), no a když děti s Pavlou a babi vyrazily do knihovny (a na jízdu mikuláškou šalinkou, nebude-li plno), "zalil jsem se" horkým čajem a zalezl jsem s notebookem do pelíšku... Tyto řádky jsou toho svědectvím...

pátek 2. prosince 2011

Jak jsem ochořel

Už tři týdny jsem se potýkal s nachlazením, chvíli mi bylo hůř, chvíli lépe. Jednou jsem dokonce zrušil divadelní zkoušku.
Tento týden to ale vygradovalo, začlo mne škrábat v krku, tři noci platilo, že jsem se ráno probudil zpocený jak myš. Za den jsem zpotřeboval 5 a více kapesníků...
A tak když jsem v práci před šéfem zmínil, že už bych asi přece jen měl jít k doktorovi, jen vyjádřil souhlasné stanovisko. Takže jsem šel k doktorce a vracel se s neschopenkou...

Filípek dnes dopoledne taky strávil s maminkou na poliklinice, ráno totiž doma plakal, že ho bolí bříško. Nic nezjistili ani na sonografu, ale že měl i teplotu, absolvoval rozbor krve a zůstal s maminkou doma.

No a tak jsme se tu doma teď s Filípkem povalovali v posteli a "společně marodili"...

čtvrtek 1. prosince 2011

Křeččí záchůdek

Křeček se, zdá se, naučil chodit do velké modré plastové misky, zatím obsahující jen štěrk, na záchůdek. Štěrk samozřejmě neslouží tak, jako by měl sloužit bentonit (jemná bentonitová drť) a nebo případně písek pro činčily či kočkolit. Něco z toho jsme chtěli koupit... (viz odkazy dole)
Ale Pavla dnes koupila cosi, o čem jsem na webu mezi zkušenostmi druhých původně nic nečetl: Fresh ’n’ Easy, granul. podestýlka pro hlodavce, 1,0 l, zkoušet budeme o víkendu, dnes nebyl na křečka zas tak moc čas. Z logiky věci by to mělo "fachat" stejně dobře...
Ale jedno je jisté, nikoliv však na toto téma, ale na téma strava: Filípkův křeček rád okurky.

Zdroje:
kreckovistranky.blog.cz/...
www.mojezvire.cz/...krecek-syrsky-a-toaleta/
hryzalka.blog.cz/.../krecci-zachod

středa 30. listopadu 2011

BLOB v Brně


V Brně máme blob pana Kaplického - ve zmenšené podobě, teď v zimě, kdy jezdíme na divadelní zkoušky na Lesnou MHD a nikoliv autem, ho vídáme na zastávce Loosova...

úterý 29. listopadu 2011

Máme v tom jasno

Slunko se na chvíli zase ukázalo, než opět zmizí za smogovou pokličkou (už se to prý zase chystá), my lidé v malé zemičce v tom však máme alespoň na chvíli jasno.
Za tmy do práce, za tmy z práce, nereptat, makat...
(To nic, to je jen takový malý povzdech.)

Jak se má Filípkův křeček Tmavoočko?
Včera jsme mu vysmejčili domeček, natahal si tam skoro všechny hobliny, které měl v kleci a nakřečkoval vše, co šlo (naštěstí nikoliv mrkvičku a okurku, to rovnou baštil, takže nic v jeho kleci dosud nezapáchá...), no a dnes jsme mu vyčistili celou klec (vím, že to bylo vlastně brzy, ale zítra ani pozítří na to nebudu mít kdy) a v koutečku, kde jsme identifikovali, že křeček chodil na záchůdek, umístili misku s kamínky. Třeba to křeček pochopí...

pondělí 28. listopadu 2011

DEMO-Demokracie

Nebýt sobotního vyhlašování Českého slavíka (babička se chtěla dívat), asi bych ještě nějakou dobu nevěděl o skvělém protestsongu Tomáše Kluse - mimochodem, dnes byl hostem v pořadu Host Radiožurnálu, ale já to prošvihl, a na poslech záznamu si zatím neudělal čas. Slyšel jsem jen kousíček rozhovoru, kdosi poslal vzkaz, že Tomáš ještě není novým Karlem Krylem, ale myslím, že touto písní má "slušně našlápnuto":
Tomáš Klus
Pánubohudooken

1. Za devatero horami a devatero řekami,
leží kraj líbezný jak z reklamy,
tam pravdě pšenka nekvete,
člověk zde vyvinul se z prasete.

Oděni v sametové rubáše,
zloději loví zbytky guláše,
z plastových talířků kartou ze zlata,
dál při tom poslouchají Poupata.

A tváře se tam nemění,
pouze tituly a příjmení
a kdo má peníze vystaví svou mordu
u dálnice na billboardu.

Potom řidič vskutku tvrdý chleba má,
furt on the road a s lumpama,
učí se všechna hesla zpaměti
a pak ty kecy hustí do dětí.

R:
Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?
Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit?
Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyry roky v prdeli.
Za co, Pane Bože, za co? Omluv mě, že jsem tak smělý.

2. Mezi pány panuje věčná neshoda,
jeden chce z vrchu, tož druhý musí zespoda,
aby ochránil voliče občana,
před kapitalistickýma zrůdama.

Tak jedni kradou pro lidi a druzí od lidí,
případné aférky se pod stůl odklidí,
hlavně dodržovat všechny zásady,
nejlíp se špína kydá za zády.

Léta už tajím svoji příslušnost,
k zemi co vyměnila hrubost za slušnost,
bo se mi nelíbí morální předlohy,
čili papaláši hrající si na Bohy.

Povinné školení pro všechny poslance,
lekce planého žvanění, lekce arogance
a místo polední debaty z prdu kulička,
ať vzkvétá naše zemička!

R:
Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?
Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit?
Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyry roky v prdeli.
Za co, Pane Bože, za co? Chceš, abychom trpěli?

3. Nutno ještě říct k tomu všemu,
hledá mnohý nešťastný řešení v extrému
a tak bacha na Rudé koalice,
vzpomeňme, jaká je po třešních stolice.

Nedávno přišla jedna děsivá zpráva,
že se zase valí dělníci, tentokrát zprava,
poznávacím znamením jsou holé hlavy,
neznalost dějin a ústavy.

Přes to všechno, co lid v tom kraji zažíval,
probíhaj všechny nepokoje v pajzlu u piva
a stále věří na rytíře z Blaníku,
než přijdou, zvolil národ vyčkávací taktiku.

Tak si tu pomalu každý svůj život hnije,
z úcty k tradici ruka ruku myje,
upřímně řečeno trochu těžko mi je,
že nám stačí DEMO-Demokracie.

R:
Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?
Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit?
Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyry roky v prdeli.
Za co, Pane Bože, za co? Tak snad mě někdo odstřelí!

(text písně převzat ze serveru zde)

neděle 27. listopadu 2011

O křečcích

Křeček v noci vyváděl, ale Filípek o tom nic neví, spal. Máme to jen zprostředkované od babičky Věrky, která, když je tu u nás na návštěvě, má "Filípkovo svolení" spát u něj (to svolení mám samozřejmně i já či maminka, ale my u něj spíme, jen když náhodou usneme při pohádce či tak něco; druhou babičku ale Filípek u sebe přes noc nechce, a sestřičce to zatím dovolil jen jednou, a dělal takové drahoty, až si to pro změnu Lenička rozmyslela).
Po poledni, když byl Filípek s Pavlou vyprovodit babičku na nádraží, dostali za úkol cestou zpět nakoupit, a Filípek koupil křečkovi okurku. Dali jsme mu z ní jen kousek, zbytek jsme povečeřeli, vysvětluji Filípkovi, že křeček je oproti němu maličký tvoreček, a tak musí dostávat taky maličko jídla oproti tomu, co sní Filip sám.
A "vytáhl" jsem mu z příslušného webu, co vše křeček jí:
Semena a zrní (pšenice, oves, ovesné vločky, kukuřice, slunečnicová semínka), banán, hrušky, jablka, jahody, hroznové víno, vlašské ořechy, lískové ořechy, buráky, bílé zelí, kedluben, dýně, kukuřice, mrkev, cuketa, sladká paprika, okurka, čekanka, pampeliška, vzrostlá pšenice, případně i vajíčko, tvaroh, tvrdý sýr... (Položky zvýrazněné tučně už Filípkův Tmavoočko ochutnal.)
Dnes odpoledne a večer však je křeček stále zalezlý, viděli jsme ho jen jednou, když se šel napít...

Zdroje:
VŠE O KŘEČCÍCH: Úvod » Křeček zlatý(syrský) » Může se vám hodit
KŘEČEK ZLATÝ: Úvod » Vybavení klece pro křečka

sobota 26. listopadu 2011

Filípkův den

Dnešní den patřil Filípkovi.
Narozeniny měl sice v pondělí a ve školce je slavil v pátek, ale rodinnou oslavu jsme měli až dnes.
Dopoledne jsme strávili v OD IKEA (děti si hrály v dětském koutku, já zatím s babi okukoval, čím by šlo dovybavit domácnost, a koupil dětem slíbené noční stolečky, a navíc jedno štokrle), pak si děti samy "zaplatily" plyšáčky svými škudlíky, ještě jsme se stavili v OD TESCO (nakupoval jsem jen já, babi s dětmi ochutnávaly na promo dopoledni čísi speciality) a jeli dom.
Odpoledne přišli na návštěvu příbuzní, strejda Vašek s oběma dětmi, strejda Libor s tetou Evou a s Moničkou. Povídání, kávička, dort, dárky. Mezi dárky dominovaly dva, jeden poměrně jednoduchý, činky. Dvě kilové činky, s polstrováním, kdyby Filípkovi spadly.
Druhý dárek je živý! Zlatý křeček (teda, kupodivu je černošedý, jako ten na ilustračním obrázku). Příbuzenstvo mělo po přijetí myšlenky pořídit Filípkovi křečka od nás rodičů "rozděleno úkoly": dvoupatrová klec (viz ilustrační obrázek), pítko (máme dokonce dvě), keramickou mističku na jídlo, dřevěný domeček, velký pytel podestýlky, tyčinku zrníček a běhací kolečko.
Odpoledne křeček prospal (Filípek ho pokřtil "Tmavoočko", nejdříve chtěl říkat "Modroočko", ale pak se nechal přemluvit, že by to jaksi nepasovalo ke křečkovi s očima nedefinovatelné temné barvy).
Teď, zatímco píšu tyto řádky a Filípek poslouchal pohádku z CD (dnes nechtěl čtenou), křeček ožil, prolezl celou klec včetně stropu (šplhá), ochutnal tyčinku ze zrní i ovesné vločky... A Filípek se už začal strachovat, zda křeček nebude v noci rušit... Uvidíme...

pátek 25. listopadu 2011

Odcizení světa

K napsání dnešního příspěvku mne vede poznámka IH Cizí koruna, v níž mimo jiné píše:
Současné oslabování koruny je prý dobrou zprávou pro exportéry. Tradičně je pak příležitostí pro dovozce, aby zvedli ceny.
...
Hovoří se sice, že hodnota měny se tvoří na trhu, který přihlíží ke kondici ekonomiky či politické stabilitě, ale často to vypadá, že trh na ekonomiku a politiku kašle.
Ve skutečnosti je náš vliv na naši korunu zanedbatelný. Ani občan ani vláda ani centrální banka nic nezmohou proti spekulantům, kteří kupují či prodávají peníze, a tím ovlivňují kurzy.
...
Měli bychom konstatovat, že česká koruna prostě není naše, pokud její hodnotu určuje někdo cizí, koho neznáme a kdo nezná nás.
Dobré na tom je, že se nás slábnutí či posilování koruny jako jednotlivců příliš nedotýká. Jsou to spekulanti, kdo na nákupech a prodejích vydělávají anebo prodělávají. Děje se tak ale v jakémsi paralelním světě, který s tím našim pouze sousedí. Problém by vznikl, kdyby nám korunu, která nám slouží jako prostředek směny, spekulanti znehodnotili. Udělat z peněz zboží byl riskantní a zřejmě i hloupý krok, ale kupodivu to neřešíme. Než bychom usilovali o bezpečný finanční systém, raději se snažíme v tom nebezpečném přežít. A případně se na něm přiživit.


Je to problém současného globalizovaného světa - stává se pro nás cizí, odtržený od reality našich běžných životů, které se točí v koloběhu "práce, domácnost a rodina", u mnohých naštěstí doplněno o "občanské aktivity" (tedy u mne například o záležitosti SBD a o Taneční divadlo MIMI FORTUNAE).
Ale svět, ten globalizovaný, politika... Jak to můžeme ovlivňovat? Zastupitelská demokracie se "zvrhla" na volby jednou za pár let, kdy nám politici něco naslibují (přesněji řečeno nalžou), a pak si další volební období hrají své hry "na udržení moci", běžný občan je moc nezajímá. Teprve, až když se zase přiblíží volby, začnou si na chvíli uvědomovat, že běžný občan je volič...
Třeba pan premiér: do voleb má daleko, a tak si do médií vypouští nabubřelé fráze a slova, srovnávající aktuální "přidávání se" k boji s korupcí s přidáváním se k fašistickému odboji / partizánskému boji na sklonku druhé světové války. Ten člověk asi pozbyl rozum, srovnává nesrovnatelné...

čtvrtek 24. listopadu 2011

Proč jsou lidé nespokojení

Po dni plném práce se člověk vrací domů a ve zprávách se dozví, že velká část lidí si myslí, že to bylo před rokem 89 lepší než dnes. Na internetu si přečte poznámku Ivana Hofmana na toto téma:
Neuvěřitelný lid
Průzkum agentury SCaC pro Českou televizi, ve kterém se zjišťovalo, zda je podle lidí lépe dnes, anebo bylo lépe za předchozího režimu, zpopularizoval pan prezident.
...
Pak se ještě podívá na další odkazy, nejlépe asi na souhrnný článek v Deníku: 22 let poté. Co je za ztrátou iluzí? a je o čem celý večer přemýšlet...
Mohu cestovat za hranice. A co ještě víc mohu jiného, než tenkrát? Nic.
Koupit si můžeme kdeco, nejlépe na půjčku, protože zadlužený člověk "drží hubu a krok", aby nepřišel o práci a měl z čeho splácet - to sice není můj případ, ale když to tak poslouchám, jsem vlastně bílá vrána. Ale kdy si ty nakupované věci vlastně užíváme?
A jak se na svět dá dívat jinak? Vše se přepočítává na peníze a na výhody, jiné hodnoty skoro nikdo neuznává... Společnost je divná...

středa 23. listopadu 2011

Veškerá IT technika pomalu podražuje

"Tak jsem si říkal, že odložím koupi HD na předvánoční čas, protože to se přece vše v akcích zlevňuje, no a včera jsem zjistil, že HD, který mám vybraný, zdražil z 1,5 tisíce na tři...", stěžoval si kolega.
Že jsem tu v článku Veškerá IT technika brzy podraží psal o zdražení na začátku měsíce, nevěděl. Ani o tom, že mnozí pochybovali...
Nepopiratelným faktem zůstává, že Thajsko je (nebo už máme psát "bylo"?) jedním z velmi významných dodavatelů počítačových komponent pro globalizované trhy, tedy pro celý svět.
Druhým nepopiratelným faktem je, že HD, který jsem si v USA koupil, zdražil o 25 % (2,5" externí disk Toshiba Canvio 3.0 Plus 1TB, jak jsem o tom psal v článku Poslední večer v Norfolku podražil z 95 USD na 119 USD).

úterý 22. listopadu 2011

Jak ten čas letí

Potkal jsem dnes v práci jednoho svého bývalého studenta - maturoval už před osmi a půl roky, ach, jak ten čas letí...
A tak si uvědomuji, že mé pracovní dny jsou čím dál víc stejné, jeden jako druhý, stále tytéž povinnosti a úkoly... A jen na svých dětech vnímám, jak plyne čas...

pondělí 21. listopadu 2011

Šesté narozeniny

Tak, Filípkovi je dnes šest. Slavit to sice budeme až v sobotu, přijdou a přijedou babičky, strejdové a tety, no prostě ti, co bydlí v rozumné vzdálenosti od Brna tuná na jihu Moravy. Odnože rodiny z jihu a západu Čech se ozvou jen mailem či telefonátem, cestovat napříč republikou už se jim (a abych byl spravedlivý: ani nám k nim) nechce (stárneme a cestování tak moc neláká).
Každopádně Filípek už začal zdůrazňovat, že není malý kluk, nemusím u něj čekat, až večer usne, řekne mi dobrou a já odejdu... (Přesněji, teď mi říká "good night, sweet dreams, dady" - co chvíli se mne ptá, jak se co řekne anglicky a já mu rád odpovídám). Spí bez nočního světýlka. Rád zdůrazňuje, co už vše umí sám bez pomoci... Prostě už je to skoro školáček (a pod stromeček si přál aktovku - tak jsme mu vysvětlili, že dnes "frčí" místo klasické aktovky školní batůžky a ten, který jsem tu zmiňoval, od Topgalu - SET PRO ŠKOLÁKA (tedy školní sada - školní batoh CHI 164 C + školní pouzdro a kapsička na krk) - už je schovaný ve skříni, dorazil PPLkem přímo od dodavatele, objednán z Internetu...

neděle 20. listopadu 2011

Filípkova hra s pohádkami II.

Filípek dnes nějak nemohl "zabrat", od čtení a omalovánek jsme přešli k povídání a nakonec skončili u hry na vzpomínání si na jména postaviček z pohádek, navázali jsme v abecedě tam, kde minule skončili:
  • H
    • Hloupý Honza
    • Hejkal
    • Horáček (z Macha a Šebestové)
    • Hrášek (skřítek z dětského leporela)
    • Hurvínek
    • Hugo (strašák z Bořka stavitele)
Já vím, zápis na blog nic moc - ale já si chci prostě tyhle zážitky se svými dětmi zaznamenat.


Mimochodem, stahoval jsem dnes z mobilu fotky do počítače, a našel i tuto kouzelnou hru světla a stínu...

sobota 19. listopadu 2011

Sobotní střípky

Pavla šla dopoledne s dětmi do Moravského zemského muzea, Paláce šlechtičen, kde v Dětském muzeu probíhá výstava "Skleněná krása aneb Historie (nejen) vánočních ozdob" - děti si mohli i v rámci výtvarné dílny i zkusit sami tvořit...
Lenička si ráno zvolila (po komsi zděděné, ale stále moc hezké) tričko s nápisem ROCK ON, zkoumal jsem, co to znamená, a našel pravděpodobnou souvislost se stejnojmenným muzikálem.
Odpoledne jsme měli filmové. Jednak jsme se dívali na Auta 2 (a musím říct, že navzdory kritikám, které jsem četl na webu, se mi film zdál býti skvělou "bondovkou pro malé děti"), no a pak si ještě Pavla vzpoměla, že od kamarádek slyšela o pohádkách podle Barbie, a tak jsem trochu pátral na webu... Vše jmenované lze nalézt na uloz.to ve velmi dobré kvalitě... Ať si odpůrci stahování říkají co chtějí - dokud nebudou tyto filmy v prodeji za rozumné ceny, nelze se divit, že se lidé dívají kde co "nasosat"...

pátek 18. listopadu 2011

Nelepší se to

Mno, zprávy ČRo sice hlásí, že se ovzduší v ČR zlepšilo, jedním dechem však dodávají, že přesto naměřené denní koncentrace škodlivin někde stále překračují zdravotní limity (Moravskoslezský a Jihomoravský kraj). A navíc, podle meteorologů o víkendu v některých oblastech znovu hrozí zhoršení rozptylových podmínek.
A u mne je stav taky setrvalý - ráno jsem si cestou do školky, když jsem tam vedl děti, div nepodvrkl na zledovatělém chodníku kotník (jojo, už to namrzá), a přes den jsem byl takový jakýsi nefunkční... Pobolívá mne celé tělo, cítím se unavený... Takže ač maje volno, nic moc jsem doma neudělal...

čtvrtek 17. listopadu 2011

Lehké zdravotní potíže

Už druhý den se cítím šíleně rozlámaný, včera večer mne rozbolela hlava tak, že jsem zůstal doma, Pavla šla na divadelní trénink sama. Já si dal Ibalgin a díval se v posteli s dětmi na film Dinosaurus z dílny Walt Disney.
Dnes jsem se sice probudil relativně v pohodě, ale s podvečerem ten stav příznaků chřipky zase nastoupil. Prolévám krkem spousty čaje a doufám, že se to zlepší. I když se smogová situace, jíž to dávám trochu za vinu, venku nelepší, naštěstí skoro ven nemusím. Dnes jsem byl jen s dětmi "na otočku" u babičky na Strnadově, zítra je jen zavedu do školky, nakoupím v Albertovi a vrátím se dom. Jak hlásá smogové upozornění na webu brno.cz: "Změnu k lepšímu nelze očekávat, rozptylové podmínky budou během dne přechodně mírně nepříznivé." A data z chmi.cz jsou pořád podbarvena rudě...

středa 16. listopadu 2011

Nokia C5-03 Graphite Black

Chystám se koupit nový mobil a na listu je v tuto chvíli na prvním místě Nokia C5-03.
Co vy na to? Rady od přátel jsou ty nejcennější...

Nokia C5-03 nabízí snadný přístup ke kontaktům a emailu přímo z úvodní obrazovky, má zabudovaný přijímač A-GPS a mapy Ovi Mapy, a samozřejmě rychlé připojení WiFi.
Nokia C5-03 se chlubí prostorným dotykovým displejem s úhlopříčkou více než tří palců a komfortním rozlišením 640 x 360 bodů. K zachycení jedinečných okamžiků života poslouží 5ti megapixelový fotoaparát se schopností nahrávání videí, kterému však chybí blesk! Nechybí ani standardní funkce hudebního přehrávače, budíku, kalendáře a podobné.

(podle alza.cz)

úterý 15. listopadu 2011

Origami lev


Dětem i manželce jsem dnes dělal radost skládačkami podle webové stránky plné ORIGAMI, u dětí měl největší úspěch Origami lev.


Po jedné předpolední "srážce s blbcem" to bylo příjemné odreagování se od pracovních starostí...

pondělí 14. listopadu 2011

Nohavica v San Remu

Příznivci Jaromíra Nohavici asi s potěšením zaznamenali tuto zprávu:

Nohavica získal v Itálii prestižní cenu za autorské písně
Zpěvák Jaromír Nohavica získal v sobotu jako první český písničkář italskou hudební cenu Premio Tenco. Prestižní ocenění, které se každoročně uděluje v rámci Festivalu autorských písní, Nohavica převzal v Teatro Ariston v San Remu. Zařadil se tak k takovým osobnostem písničkářského světa, jako jsou Leonard Cohen, Donovan, Jacques Brel, Bulat Okudžava či Vladimir Vysockij, kteří stejnou cenu dostali v minulosti. Italskému publiku se český písničkář představil samostatným koncertem na sobotním slavnostním večeru, který festival v San Remu uzavřel. Na závěr vystoupení zazpíval spolu s italským písničkářem Alessiem Legou česko-italskou verzi písně Zítra ráno v pět. Večer ještě vystoupí Nohavica na samostatném koncertu v Miláně.
A tak si poslechněme Nohavicovu Pohlednici ze San Rema a dobrou noc :-)

neděle 13. listopadu 2011

Chybí i nechybí

Trochu jsem přemýšlel, zda nám děti chybí, když je na chvíli "odložíme" k babičce (obzvlášť Lenička je ještě mamánek a déle než jednu noc z domu být nechce, takže skutečně jen "odložíme na chvíli").
Pravda, když nás při nedělním ránu nikdo nebudil, bylo to příjemné, ale s ubíhajícím časem jsem vlastně z okna začal vyhlížet, kdy babička děti dovede. (Nevolal jsem, protože jsme empiricky zjistili, že děti jsou u babičky hodné jen do okamžiku, kdy se jim existence rodičů připomene, například právě tím, že babičce zatelefonujeme přeptat se, jak se děti mají; v tu ránu totiž děti začnou trojčit a dožadovat se návratu domů.)
...
No a večer, kdy neuspávám Filípka, je taky nějaký podivný - teď jsem od něj z pokojíku odešel, po příjemné půlhodince s knížkou Hledej dinosaury, a konstatuji, že to už k večeru patří....

sobota 12. listopadu 2011

Martinská husa

Dopoledne jsme byli, pěkně celá rodina, v knihovně na Kobližné (s babičkou jsem se navíc stavil v hračkářství Wiki u Vichra - sháníme pro Filípka dětské činky), napůjčovali jsme si spoustu knížek, pobyli společně...
Odpoledne jsem zavezl děti a babičku na nákup do LIDLu, načež děti s babi "odpochodovaly" na Strnadovu a my s Pavlou "ošiřeli" - je třeba si odpočinout!
A navíc, na večerní "sejšn" v hospodě U lasa, kde jsme se sešli s kolegy z TD Mimi Fortunae na martinskou husu, by brát s sebou děti asi nebyl právě nejlepší nápad. Nudily by se, vtipy a povídání nás dospělých by asi pro ně nebylo to pravé. Zato my "dospěláci" jsme si to náramně užili.
Dom jsme se vrátili posledním "návazným spojem" (poslední navazující kombinací šalin 5 a 3 a trolejbusu 26), takže jsme dojeli za 15 minut.
Dám si vanu a uložím se s knížkou do postýlky. Děti dnes uspávat nemusím :-)

pátek 11. listopadu 2011

Magické datum

Přineslo vám dnešní magické datum něo významného?
Od rána "inteligentně" v rádiu "masírují" povídáním o tom, jak je dnešní datum magické.
Jak píše ve svém komentáři Ivan Hoffman, při pohledu do kalendáře dnes nejde přehlédnout nápadné srocení jedniček. A jak už to u dnů se zajímavým datem bývá, hodně lidí věří, že se stane něco dobrého anebo naopak špatného. ... Proč jsme se dneška nebáli, bude mít jednoduché vysvětlení. Nejsme přehnaně pověrčiví, a protože jsme převážně skeptičtí, musíme to vyvažovat vírou, že se věci vyvinou dobře. Věříme třeba, že naděje umírá poslední. Navíc když jde o magické datum, nevnímáme ho v souvislostech ekonomických ani politických, ale přemýšlíme o tom, co dobrého či špatného se může přihodit nám a našim nejbližším. Svět, který nám zprostředkovávají média, je totiž jakékoli magie prostý. Je téměř výhradně složen ze špatných zpráv a to bez ohledu na datum. Příděl špatných zpráv nás nepochybně čeká i v tento spíše šťastný den.
Zajímavostí dnešního dne rozhodně je, že server seznam.cz spustil stránky o Járovi Cimrmanovi, přesně v 11 hodin a 11 minut, tedy stránky o životě a díle českého génia Járy Cimrmana nazvané Jarmara.at. Obsahem stránek, které mají podobu bludiště, jsou šuplíky, které po rozkliknutí nabízejí artefakty spojené s Járou Cimrmanem, záznamy z her, fotografie a další audiovizuální materiály spojené s fiktivním českým géniem. Projekt Jarmara vznikal od jara letošního roku...
Druhá zajímavost dnešního dne, kterou jsem zaznamenal a zaujala mne natolik, abych ji tu zmínil, je, jak naznačují poslední výzkumy, podzemní chodba u hradu Veveří. Tedy (cituji z mailového zpravodajství ČRo): Hrad Veveří patrně spojuje s několik set metrů vzdálenou kaplí Matky Boží podzemní chodba, která je zatím známá pouze z legend. Nasvědčují tomu výsledky geofyzikálního výzkumu, který se v uplynulých dnech uskutečnil v této lokalitě. Výzkum odhalil v podzemí anomálii, tedy patrně chodbu, vedoucí od kaple k nedalekému poli a pak dále směrem k hradu. Jižním směrem od kaple, po celé délce původního hřbitova, se táhne výrazná zatím neznámá anomálie, velmi připomínající chodbu. Široká je tři metry a nachází se v hloubce od 3,5 až do 4,8 metru. K probádání bude nutný další výzkum. Může jít o ještě podrobnější měření nebo dokonce o průzkumné vrty.
Takže to byl vlastně den jako každý jiný, TGIF, a zítra si dáme svatomartinskou husu :-)



Tedy, den jako každý jiný, až na to, že jsem se dnes dozvěděl, že mi umřela babička - ve středu, v domově důchodců, kde už nějakou dobu žila, ač vlastně mimo náš reálný svět.
Když jsme za ní byli na počátku léta, již nás vůbec nevnímala, Lenička mi však po té návštěvě dlouho vykládal, že má babičku ráda, i když jí babička neodpovídala...
Do domova důchodců jsem pravidelně volal, takže jsem věděl, že je jen otázkou času, kdy babička opustí tento svět, neboť na tomto světě už jen žila její tělesná schránka...
Ale stejně...
Takže doma hořely od odpoledne vzpomínkové svíčky...

čtvrtek 10. listopadu 2011

Startujeme - Hvězdárna Brno




Více než rok nebyla hvězdárna na Kraví hoře přístupná veřejnosti, aby po rozsáhlých stavebních úpravách vzniklo cetrum pro popularizaci nejrůznějších věd, především z oblasti neživé přírody. Na prvním místě samozřejmě zůstává astronomie, ale přibyla i geologie, chemie, fyzika, matematika, geografie a další… To vše v laikům srozumitelné, zábavné, a pokud je to jenom trochu možné, také interaktivní podobě.
(Podle textu na webu hvězdárny)

Už jsem se zaregistroval na rezervaci vstupenek a jistě se tam ještě do vánočních svátků s dětmi vydáme... Teď hned po otevření předpokládám nával.
Aneb jak uvedl ředitel Jiří Dušek:
Jelikož ale předpokládáme velký zájem veřejnosti, rozhodli jsme se nesoustředit na jeden den, nýbrž otevírat celé dva týdny. Od 12. do 27. listopadu proto budeme každý den nabízet prohlídky exploratoria, kde je instalován Příběh Sluneční soustavy, výpravné představení „Neuvěřitelné Brno“ pod umělou oblohou velkého planetária a za jasného počasí také pozorování večerní oblohy. V sobotu a v neděli k tomu přidáme i pohádku pro nejmenší diváky.

středa 9. listopadu 2011

Středa = únava

Středa pro mne jest v posledních týdnech symbolem vrcholící únavy z pracovního týdne, navíc ve středu večer máme divadelní trénink, dnes k tomu bylo ještě navíc jednání s realitní kanceláří...


Tak jen jeden zajímavý citát ze zpráv ČRo, s mým dovětkem: "Někteří nemají pana prezidenta rádi, protože s ním nesouhlasí, jenže časem se ukáže, že má pravdu, kdežto oni ne. A zase měl Klaus pravdu."
Krize eurozóny pokračuje. Vznik společné evropské měny euro nebyla dobrá myšlenka a krizí skončit musela. Na středečním zasedání Vědecké rady Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze to řekl prezident Václav Klaus. Podle něho je nesmyslný nárůst veřejných výdajů v Evropě dán systémovým defektem, modelem integrace i sociálně ekonomického uspořádání. Odstranění těchto nárůstů prý vyžaduje systémové řešení. "Nedojde-li k radikální transformaci, budou veřejné výdaje exponenciálně narůstat a Evropa se stane periférií dynamicky se vyvíjejícího zbytku světa," upozornil Václav Klaus. Řada makroekonomických indikátorů podle něj nyní ekonomický propad nebo minimálně zpomalení ekonomiky velmi přesvědčivě naznačuje. "Západní civilizace udělala tu osudovou chybu, že její model nekladl na první místo ekonomickou výkonnost, ale autonomně se vyvíjející nároky jednotlivců, různých zájmových skupin, ale i celých států," dodal Václav Klaus.

úterý 8. listopadu 2011

Armáda chce v lednu nabrat dalších 200 rekrutů

Mailové zpravodajství ČRo hlásá:
Armáda chce v lednu nabrat dalších 200 rekrutů k současným zhruba 150, které přijala letos. Nové vojáky bude armáda nabírat čtyřikrát ročně. Novinářům to ve výcvikovém prostoru Březina řekl první zástupce náčelníka generálního štábu Miroslav Žižka. Armáda novou krev potřebuje, aby nestárla. Další nábor se uskuteční v dubnu, červenci a říjnu. "Cykly chceme takto držet. S tím, že počty se samozřejmě budou upravovat," řekl ministr obrany Alexandr Vondra. Ministr nedávno uvedl, že armáda bude od příštího roku nabírat 600 i více lidí ročně, aby nestárla. Nábor byl pozastaven v roce 2009 kvůli finančním úsporám v resortu. Znovu byl obnoven letos.
A co si o tom myslí lidé v armádě, ti takzvaně řadoví příslušníci a zaměstnanci AČR? Kladou si otázky: Kdo je bude školit, kam je chtějí umístit - když se všude jen "šachuje" s pozicemi a škrtá, mladí odchází, hned jak mohou, a staří se drží svých vedoucích pozic...
Totiž, to není z mé hlavy, jako "ajťák" řeším úplně jiné starosti, jen něco v tomto duchu slýchám dnes a denně (obecně, v areálu armády ve Vyškově). Jen pořád nějak nevím, zda jsem ještě ten "mladý" nebo už ten "starý"...
Spíš mám ale čím dál víc dojem, že jsem ten "tažný" z onoho známého "rozdělení koní na chovné a tažné"...

pondělí 7. listopadu 2011

Předváděcí akce = nevybíravý nátlak

Se zájmem jsem si přečetl článek Předváděcí akce: Nátlak na seniory je čím dál drsnější. Předváděcí prodejní akce patří k nejagresivnějším formám prodeje na území České republiky. Zmiňována je akce, která se měla konat v Českých Budějovicích. Když to prodejci zjistili, že se jí chtěli zúčastnit i dva inspektoři České obchodní inspekce, akci okamžitě zrušili. Překvapené a nic netušící důchodce vyhnali ven, sbalili svých pár švestek a slehla se po nich zem.

Za sebe mohu říct jediné: dvě předváděcí akce dvou firem mi stačily (o obou jsem tu psal, oba články patří mezi nejnavštěvovanější texty mého blogu - Noemus Raypath a Ekolux 8000).
Jedné babičce (své mamince) jsem rovnou řekl, že si nepřeji, aby se jakékoliv podobné akce účastnila, druhou babičku jsme snad dostatečně poučili, že na podobných akcích nesmí nic koupit - bere to jako občasný sport, zájezd (s kamarádkami) - snad skutečně nic nekoupí...
Nejlepší řešení je však asi vážně jediné - všechny podobné nabídky prostě ihned odmítat, ať zní sebelákavěji...

neděle 6. listopadu 2011

Listopadová neděle

Listopadová neděle, poklidná, příjemná, odpočinková.
Lenička budila až ve tři čtvrtě na sedm, Filípka jsem uspal před chvílí. A můžu na kutě - dívat se na televizi se mi rozhodně nechce, i když ten film, co ho Pavla sleduje, Ženy v pokušení, se nezdá být špatný. Jenže mne prostě na televizi neužije.

O čem jsem nestihl tento týden psát? O začátku nového roku (toho keltského, začínajícího svátkem Samhain), o dušičkách, "O smrti, co s ní smířit nejde se" (jak zpívá Jarek Nohavica v mé nejoblíbenější písni, Kometě) - mimochodem právě tak nazval své zamyšlení Jan Houkal, farář v Brandýse nad Labem...

Ale nějak se mi dál psát nechce, mohl bych sklouznout do patosu, tož dobrou noc, Goodnight. Sweet dreams. (Jak jsem před chvilkou říkal Filípkovi - občas se má chuť učit anglicky...)

sobota 5. listopadu 2011

Hledá se zahrádka

Byli jsme dnes dopoledne v Obřanech (a pak na klasickém nákupu v Kauflandu a odpoledne "prodali" děti babičce na procházku do Akátků...).
A co v Obřanech?
Mno, už dlouho se ptám a objíždím a hledám. Zahrádku, nejlépe s chatkou, nejlépe v blízkém či ne příliš vzdáleném okolí Vinohrad... A nejlépe na vlastním pozemku, ne jen někomu zacvakat za přenechání pronájmu obecního pozemku. Vím, jsem náročný, ale pořád doufám, že to časem klapne...
Doufám, že najdeme...

pátek 4. listopadu 2011

Maui

Koupili jsme si dnes v JYSKu novou komodu do ložnice (Komoda MAUI, 3 zásuvky, bílá), sloužit bude jen jako stolek pod velký květináč s fikusem a úložné místo pro všechny možné šicí potřeby.
Asi nemusím ani psát, že výrobek pochází z Číny, ale což: působí esteticky, splňuje přesně účel, pro který jsme jej zakoupili, tož ho máme.
Obě děti mi asistovaly při montáži, Leničku to záhy přestalo bavit, a Filípka též. Vzhledem k nepřesnostem v rozměrech a předvrtaných otvorech ani náhodou nestačilo avizovaných deset minut na montáž... Ale co bych chtěl, mohl jsem si koupit něco za trojnásobnou cenu supr-supr... Ale nechci...

čtvrtek 3. listopadu 2011

DPmB zdražuje o 13%

Nevím, zda jsem byl jen nepozorný a zprávu nezaregistroval dříve, ale Dopravní podnik města Brna (DPmB), potažmo celý Integrovaný systém Jihomoravského kraje (IDSJMK) zdražuje od nového roku o více než 10% (konkrétně běžná jízdenka pro cestu po městě na 60 minut zdraží z 22 Kč na 25 Kč, tedy o 13,6%).
Úplné znění nových přepravních podmínek najdete zde na serveru idsjmk.cz. A obecné povídání potom zde.

středa 2. listopadu 2011

Veškerá IT technika podraží

Veškerá IT technika asi brzy podraží.
K napsání dnešního příspěvku mne inspiroval kamarád zasláním odkazu na článek na idnes.
Věc se má tak: všichni podvědomě vnímáme, že součástí zpráv (v televizi, v rozhlase) jsou již mnoho týdnů informace o záplavách v Thajsku. Málokdo si ale v této souvislosti uvědomí, že Thajsko je jedním z velmi významných dodavatelů počítačových komponent pro globalizované trhy, tedy pro celý svět. Ano, katastrofální záplavy v Thajsku zastavily nebo omezily výrobu řady dílů pro počítačový a automobilový průmysl. Thajsko je totiž po Číně druhý největší producent pevných disků na světě a problémy kvůli vodě má nyní jednička Western Digital, dvojka Seagate i čtyřka Toshiba.
Však si ten článek přečtěte... Prostě je to průšvih, disk je dnes součástí nejen obyčejného stolního počítači či notebooku, ale i mnoha videokamer, set top boxů či zařízení k přehrávání filmů.
Příklad změny ceny: Externí disk značky Western Digital Elements o kapacitě 1TB zdražil za týden z 1 700 na 3 800 korun.
A tak si mohu říkat: ještě že jsem si v Norfolku koupil 2,5" externí disk Toshiba Canvio 3.0 Plus 1TB, jak jsem o tom psal v článku Poslední večer v Norfolku.

úterý 1. listopadu 2011

Filípkova hra s pohádkami

Hráli jsme s Filípkem (a v sobotu i s mamkou a Leničkou) hru na vzpomínání si na jména (či názvy) postaviček z pohádek, došli jsme v abecedě zatím jen po písmeno G, no a moc slavné to s Filípkovou pamětí není (a mou na toto téma):
  • A
    • Alibaba
    • Aladin
    • Amálka (víla)
    • Amina (žirafa)
    • Abraxas (havran)
    • Asterix
    • Arabela

  • B
    • Barbucha
    • Bob a Bobek
    • Bajaja
    • Beruška (od Ferdy)
    • brouk Pytlík
    • Brunda (Včelí medvídci)
    • Barnabáš (Cesta kolem světa...)
    • Barbánek
    • Belzebub
    • Budulínek
    • Bystrozraký

  • C
    • Cipísek
    • Cour a Courek (kočky z komiksu)

  • Č
    • čert
    • Červená Karkulka
    • Čmelda (Včelí medvídci)
    • čaroděj

  • D
    • drak
    • Dr. Voštěp
    • Dlouhý

  • E
    • Elvíra (čarodějnice)
    • Evelína (víla)
    • Emanuel (motýl o Makové panenky)

  • F
    • Fík (Maxipes)
    • Figi (ptáček z večerníčku)
    • Ferda (mravenec)
    • František a Fanynka (z Kouzelné školky)

  • G
    • Gogo (ptáček z večerníčku)
    • Golem




PS: V neděli byly děti s maminkou na pohádce Šípková Růženka v Mahenově divadle (na tzv. malé scéně) a moc si to pochvalovaly...

pondělí 31. října 2011

Sedm miliard

Na Zemi je od pondělí oficiálně sedm miliard obyvatel
Počet obyvatel světa v pondělí 31. října oficiálně překoná hranici sedmi miliard; alespoň tedy podle Zprávy o stavu světové populace 2011, kterou zveřejnil Fond OSN pro otázky populace (UNFPA). Den, kdy sedmimiliardová hranice padne, byl vybrán na základě demografických projekcí a představuje jen symbolický mezník na strmě stoupající statistické křivce zaznamenávající dech beroucí rychlost, jakou roste počet obyvatel naší planety. Během posledních 50 let lidstvo přibývalo tempem, které bylo kdysi nepředstavitelné. Až do roku 1959 mu trvalo dosažení tří miliard, ale od té doby počet pozemšťanů prudce vzrostl a poslední miliarda přibyla za pouhých 12 let. Zpráva UNFPA navíc předpovídá, že do roku 2050 bude na Zemi pravděpodobně 9,3 miliardy obyvatel, počet obyvatel Afriky se ztrojnásobí a Indie v populaci předběhne Čínu.
Včera večer mne děti moc klidu na poslech BBC nedaly, a tak mi teprve přečtení této zprávy ČRo1 dalo správný rámec pro diskuzi o hrozících bojích o zdroje, jíž jsem stíhal sledovat na programu BBC jen v útržcích...

neděle 30. října 2011

Kečupy a jiná témata II. (aneb o Klausově projevu)

Hned jak jsem dopsal včerejší příspěvek, začal jsem dumat o tom dnešním. Ale vlastně už nic víc o kečupech psát nebudu - snad jen to, že v kupujeme kečup v LIDLu a zdá se mi stejný, jako byl kečup v Rakousku, v Estonsku, v USA, v Jordánsku, ... Prostě kdekoliv kde jsem byl, nějak jsem rozdíl nezaznamenal.

Ale jak jsem na závěr včerejšího příspěvku zmínil, vrtá mi v hlavě text projevu pana prezidenta k 28. říjnu.

Žijeme v poněkud zvláštní době. Žijeme v době oslavování a velebení globálna, v době zdůrazňování světa bez hranic, světa postnacionálního. Žijeme ve světě, který si namlouvá, že si se vším poradí, neboť na to má internet, Google a Wikipedii, umělou inteligenci, ale i politickou korektnost a technicky dokonalé, přímo orwellovsky vybavené tajné služby. Žijeme ve světě, který se nechává lákat ďábelským pokoušením Goethova Mefista k přijetí postoje, že minulost je bezvýznamná a jakoby ani nikdy nebyla, ve světě, který si myslí, že je v každé libovolné chvíli možné začínat znovu, který se tváří, jakoby nic než přítomnost a budoucnost nebylo.

To je velký omyl. I dnes je třeba se učit z historie, z tradic, ze zkušeností a z generacemi ověřených vzorců chování. I nyní, nebo spíše právě nyní, je třeba vědět, že pýcha našeho rozumu potřebuje vědomí jistého rámce, v němž se smíme pohybovat, a že vykročit mimo něj je riskantní a nebezpečné. Tato obecnější, zdánlivě málo praktická témata si ujasnit musíme, protože bez nich témata každodenní, dílčí, v lecčems banální, zdánlivě nedostatečně velká a heroická, úspěšně řešit nelze. Realita nás o tom přesvědčuje dnes a denně.
Toť pravda příliš zobecněná, až se stává nepravdou. Nesouhlasím, že si všichni "namlouváme, že si se vším poradíme, neboť na to máme internet, Google a Wikipedii" - my, co s těmito technologiemi denně pracujeme, víme, že jsou to dobří pomocníci, ale špatní páni, že je musíme zvládat a ovládat, jinak by mohly začít tyto technologie ovládat nás...

Dnešní neklid není odrazem naší materiální chudoby. Naše společnost jako celek (či průměr) chudá není a okrajové, sociálně slabé skupiny našich spoluobčanů – při značně homogenizované české společnosti – naštěstí nejsou příliš velké, i když jejich problémy nepodceňuji. Měli bychom si umět přiznat, že v základních parametrech žijeme v nejblahobytnější etapě našich dějin. Pokud nás některé věci – a to jistě oprávněně – trápí, měli bychom si vždy uvědomovat relativitu naší nespokojenosti.

Dnešní stav neklidu a nespokojenosti je spíše odrazem ideového chaosu, ztráty tradičních hodnot, rychlého vpádu nových vzorců chování a v neposlední řadě chápání svobody jako nezodpovědné libovůle. Vede k němu i popírání jakékoli autority, vede k němu nerespektování znalostí, zkušeností a lidské zralosti. Vede k němu nedomyšlené fandění frackovitosti a nevázanosti. Vede k němu i popírání a zesměšňování tradičního a tradicemi ověřeného společenského chování. Jsem přesvědčen, že právě zde to všechno začíná.
Pane prezidente, kdyby Vás tak ta společnost poslouchala a přemýšlela o Vašich slovech!

K tolik potřebnému obratu samozřejmě není k dispozici žádný jednoduchý návod. Nepomůže k tomu to či ono rozhodnutí vlády či parlamentu, direktiva Evropské unie nebo usnesení Rady bezpečnosti OSN. K tomu je třeba udělat tisíce maličkostí, se kterými můžeme hned zítra začít každý z nás – za předpokladu, že začneme a že nebudeme čekat, až začne někdo druhý. To bychom se nedočkali nikdy.

Začněme proto u sebe. U nás doma. V našich rodinách. Ve vztazích dětí k rodičům a rodičů k dětem. Vymýšlet nic nového není třeba. Stačí vzít rozum do hrsti a pokorně se – třeba jen o krok – vrátit zpátky k osvědčeným metodám, modelům, hodnotám a ctnostem.
Odcitoval jsem to, co jsem považoval za stěžejní pro nás, obyčejné lidi - a nějak mi "došel dech" v mém psaní.
Prvním krokem je, že o těch slovech důkladně přemýšlím...
Můžu přemýšlet do noci, dnešní noc je o hodinu delší, díky posunu času... Ale už budu dál přemýšlet se zavřenýma očima.

sobota 29. října 2011

Kečupy a jiná témata

Babička kdesi v televizi viděla pořad či zprávy, vycházející ze zářijového testu kečupů časopisu dTest. A nechala se tím doslova zblbnout. Ženské prý vykládaly, že se nemají kupovat žádné kečupy v plastu, ale jen ve skle... Typická ukázka toho, jak se v "lidové slovesnosti" dá cokoliv překroutit...
Každopádně - na webu lze najít spoustu textů na dané téma, a kdyby měla být jen polovina z toho pravda... Rozumnému člověku zůstává rozum stát - buď žijeme už zase v absurdistánu a nebo je svět kolem nás totálně nenormální...

A nebo je to vše jen jedna z mnoha mediálních bitev výrobců - tentokrát výrobců kečupů. A já tak možná nechtěně přispívám do jejich strategie "ať se o tom hodně mluví"...



Každopádně jsem si už podvakráte přečetl včerejší projev pana prezidenta (v televizi jsem projev neviděl, uspával jsem) a "leží mi v žaludku"...