O tomto víkendu se koná výlov rybníku Olšovec. Když se podíváte na tu fotografii (není mnou pořízená) a domyslíte si "mraky lidí, stánků a pouťových atrakcí", tak vznikne obrázek toho, jak to dnes v Jedovnicích vypadalo.
Jak informují stránky městyse Jedovnice, na programu je krom vlastního výlovu (měli jsme to s komentářem mého šéfa) i stánkový prodej živých ryb (kapr, amur, tolstolobik, lín, candát, štika, sumec), jarmark u bašty (nabídka rozmanitého sortimentu zboží - rozumněj toho, co najdeš na každé pouti a podobné zábavě) a občerstvení - speciality z ryb (na těch jsme si pochutnali), a též doprovodný program - kolotoče pro děti, jízda na ponících (podařilo se nám děti přesvědčit, že za tímto účelem jsme nedojeli).
Cestou zpět jsme se stavili ve Křtinách a prohlédli si poutní kostel Jména P. Marie.
Jak si lze dohledat, nahrazení původního středověkého areálu monumentální barokní novostavbou zadal opat zábrdovického kláštera v roce 1718 Janu Santinimu. Ten na vrcholu svých tvůrčích sil navrhl rozsáhlý areál, který se stal skutečnou barokní perlou Moravy. Celá stavba však byla dokončena až dlouho po Santiniho smrti, v roce 1750, a to včetně řady změn, ke kterým bylo přistoupeno především z úsporných opatření.
Centrální dispozice kostela je situována na půdorysu řeckého kříže vetknutého do soustředných kružnic. Ramena kříže se pak ve výšce kleneb propojují v jasných křivkách dynamického baroka. Jako vždy, hraje i zde u Santiniho vrcholný význam samo světlo, jeho průchod prostorem a modelace jednotlivých stavebních prvků vnitřní architektury. Mimochodem, klasická orientace běžného kostela, kdy vstupujete od západu a jdete na východ k oltáři, tu neplatí - trochu mne to překvapilo, ale jak jsem se následně dočetl jinde (článek o kostele známém jako Pražské Jezulátko): "V baroku se však začalo více hledět na celkovou stavbu než na tradiční orientaci kostela." Takže objevuji objevené, neboli nebyl jsem v tomto směru znalý...
Žádné komentáře:
Okomentovat