Tento způsob podzimu nemám rád, ospalé počasí mne připravuje o elán a nic se mi nechce...
Ne že bych nic za celý den neudělal, ale vše je takové líné a pomalé... A teď si zalezu s knížkou pod peřinu...
A budu si muset pořídit křeslo do Leniččina pokoje, dnes se mi ji podařilo uspat podobným stylem, jak běžně uspávám Filípka - nejprve jsme si po tmě povídali o všem možném, pak Lenička svolila, že jsem si došel pro notebook, usadil se na zem zády opřen o skříň, ťukal do klávesnice a zároveň si s ní povídal. Až usnula. A mně na zemi zdřevěněly nohy. Proto to křeslo!
Žádné komentáře:
Okomentovat