2009, 2010, 2011 © Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný

Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a tak trochu spisovatele...
Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný, Strnadova 9/15, 628 00 Brno, mobil: 777 083 126 e-mail: coney@centrum.cz

sobota 31. prosince 2011

PF 2012


Můj včerejší Vánočně-novoroční mail 2011 vyvolal rozporuplné reakce.
Dostal jsem "nadáno" za jeho pesimističnost, stejně jako jsem dostal milé odpovědi (naštěstí převažovaly).
Dostal jsem odpověď s rezolutní žádostí o vymazání z adresáře od jedné nafoukané slečny/paní sousedky (to mne vůbec nepřekvapilo).
Ale dostal jsem i PFko od autora té pesimistické předpovědi, na níž jsem se odkazoval, od glosátora Ivana Hoffmana, jehož mailová adresa se též nachází v mém adresáři. Připouštím, že toto uzavření smyčky mne vskutku nadchlo a jsem za něj vděčný, možná i trochu pyšný (ač pýcha není dobrá vlastnost, ani trochu). Děkuji!


Jedna procházka dopoledne (s nákupem v Albertu a chvílí na kamenech na Pálavském náměstí), jedna procházka v podvečer (Sherwood, tichý, neb v hospodě zavřeno), a jinak poklid posledního dne roku.
Snad nás nechají děti večer dívat na České nebe, no a až je uspíme, možná vydržíme do půlnoci - s hrou Carcassonne. Uvidíme.

pátek 30. prosince 2011

Vánočně-novoroční mail 2011

Prosím, věnujte pozornost alespoň poslednímu odstavci tohoto textu.

Jaký bude rok 2012 - sdílím jaksi pesimismus deníku Ivana Hoffmana.
Jedno je jisté, rokem 2011 to nekončí.

Stalo se tradicí, že každý rok odesílám mezi vánočními svátky a koncem roku mail s PFkem. Tento rok postupuji trochu jinak. Nejprve jsem pročítal a promazával adresář (a příští rok to udělám nanovo a ještě pečlivěji, hodlám adresář zredukovat alespoň o 10% jako letos).
Takže pokud jste tento mail dostali, jste stále ještě v mém adresáři. Domnívám se, že nepatříte mezi "mrtvé duše", lidičky, které třeba svůj mail už nepoužívají, a jste v mém adresáři, protože si myslím, že tam stále patříte...
  • Předpokládám, že spolu budeme i v roce 2012 komunikovat;
  • nebo to alespoň považuji za pravděpodobné.
Takže: pokud snad máte dojem, že v mém adresáři už vlastně být nemáte či být nechcete, stačí napsat, adresář se dá snadno upravit, ještě ztenčit...

čtvrtek 29. prosince 2011

Dance Pad

Tak jsme si vyjeli na návštěvu k babičce Věrce...
Lucka dětem půjčila na vycházku psíčka Maxíka, takže byly ochotně venku dvakrát na výletě po Velkých Opatovicích, u kostela, pěkně nasvíceného, krásně svítil nazdobený vánoční strom...

A teď večer nás Lucka navnadila, ozkoušeli jsme si X-PAD Basic Dance Pad (dle recenzí stačí základní verze, a Pavla se teprve teď pochlubila, že si tento taneční simulátor ozkoušela i na vánoční besídce TD Mimi Fortunae). Zajímavá zábava. Myslím, že by to stálo za to půjčit si zmíněnou položku na pár týdnů domů, zda se hned neomrzí...
Teď jsme si ještě zapálili pár prskavek, půjdem vyčistit zoubky a na kutě...

středa 28. prosince 2011

Mrazík vs. Bob the Builder

Původně jsem chtěl psát o Mrazíkovi, ale nevím, zda ještě "chytnu nit", která se mi při sledování filmu "utkala v hlavě".

Teď jsem totiž uspal dceru... Ano, po dlouhé době si mne k uspávání zvolila Lenička. A zavinila to maminka drobnou chybičkou v knihovně. Půjčila dětem Bořka stavitele, ale půjčovala podle obrázků a nevšimla si, že zapůjčila anglickou verzi, Bob the Builder. Can we fix it? Yes we can!
Problém spočívá v tom, že na rozdíl od manželky umím dětem plyně předčítat z anglické knížky česky. Pravda, místy si musím slovíčko "domyslet", odhadnout jeho význam tak, aby text dával smysl, ale jinak mi to skutečně jde celkem obstojně, Rozhodně tak, že děti jsou spokojené a Leničku jsem předčítáním uspinkal...

A teď k tomu Mrazíkovi.



Mrazíka jsme jeden čas "po sametce" někteří nechtěli vidět, coby symbol Ruska, okupanta. Ale pak se po něm poptávka jaksi vrátila. A díváme se na něj v období vánočních svátků zas a znovu. Dokonce si pamatuji, že jsme před nějakými 8 lety na vánoční sešlosti kamarádů trampů na jedné chalupě dokonce hledali program, abychom Mrazíka neprošvihli.
No a dnes?
Už ho zase pravidelně pouštíme každý rok, Filípek si pomalu některé scény pamatuje, a tak mu to "kulturní" (nebo "kultovní" ?) dědictví předáváme. Naše děti budou "dětmi svých rodičů" :-)

úterý 27. prosince 2011

Konec pracovní neschopnosti

Předpokládám, že dneškem končí má pracovní neschopnost. Tedy vlastně zítřkem, naši doktoři prý teď neukončují neschopenku "dozadu", v den poslední návštěvy u doktora se ještě člověk, byť rozhodnutím lékaře uznán za zdravého, považuje za nemocného, a práce schopen je až dnem dalším (tak nějak to mají u doktora na nástěnce). Že je to nesmysl? Ne, to je ten "český kocourkov"...
Každopádně jsem si neschopenku "nijak neužil", i ty vánoční svátky jsem se ještě necítil dokonale, takže v tomto ohledu musím dát doktorce za pravdu, že bylo správné, když mne minulý týtden v pondělí ještě nechala doma...
Alespoň jedné věci jsem se mohl věnovat, čtení. Kamarád mi půjčil životopis Steva Jobse - tlustá kniha zvící 680 stran, už jsem jich zdolal 160 - zajímavé počteníčko, byť spíš o lidech, vztazích, postojích, nikoliv o počítačích a technice, která "Jobsovi vznikala pod dohledem".


Dnešek byl jakýsi ospalý, asi za to může ta nízká oblačnost, děti byly dopoledne s maminkou v knihovně, jinak jsme si doma hráli, pekl jsem jablečný chléb, poslouchal rádio... Taková "vlastně rekonvalescence", odpovídající neschopence :-)

pondělí 26. prosince 2011

Klus na Štěpána

Bude to možná připadat podivné, ale celé odpoledne si pouštím písničky Tomáše Kluse. Děti si modelovali z Play-Doh, Pavla četla a já přemýšlel o všem možném, uklízejíc po obědě, chystajíc odpolední chleby...

Na webu jsem si našel o Tomášovi, který mne nadchl svou rolí ve včerejší pohádce Tajemství staré bambitky. Ten mladý muž je velmi talentovaný, a vlastně mu asi něco trochu závidím. Dle jednoho rozhovoru (Tomáš Klus kritizuje: Vládne nám stádo! A co Čech, to kverulant) se v lednu chystá do Indie. I já bych se tam chtěl vrátit, je to kouzelná země, inspirující...
Pravda, někteří Kluse kritizují (Tomáš Klus je kolektivní halucinace šířená mainstreamem), ale: "Tahle pseudointelektuální rádoby zasvěcená diskuse se opravdu nedá dočíst ani do půlky. Když je Klus tak "nezajímavý", proč mu věnujete traktát delší, než Babička i s dosud neobjevenými kapitolami?".
To se raději začtu do povídání Tomáš Klus - Písničkář by měl být zpívající názor, kde se velmi pěkně vyjádřil: "Karel Kryl, to je pro mně synonymem Svobody, ne jen fyzické, ba i tvůrčí, duševní, v době, kdy se demokracie, za kterou bojoval, stává spíš její karikaturou, by se jeho jméno mělo vyslovovat tak nahlas, aby pánům politikům popraskaly bubínky, a psát jen VELKÝMI PÍSMENY. Jeho dílo a jeho život by se mělo stát součástí školních osnov, aby se tak předešlo mládežnickému papouškování zvrácených ideí. Návod jak psát se v jeho písních najít nedá, ba spíš není člověka, který by byl podobných skvostů schopen, nejen s ohledem na okolnosti v nichž vznikaly, ale především na jemu vlastní mistrovství. Alegorie pod každým písmenem a apel v jeho hlase, to je jen a jedině KRYL. Vliv měl, má a bude mít, ne tak, abych kvůli němu mučil mozek latinou, ale tak, že udělám všechno proto, aby se jeho odkaz šířil k nejširšímu publiku."
Nebo se podívám znovu na poklidné povídání vánoční... (ČT zde)

A zajisté se ještě pokusím vrátit ke Klusově textu na blogu, třeba mu porozumím...

neděle 25. prosince 2011

Carcassonne jako symbol pohody

Než si dáme s Pavlou odvetu Carcassonne (museli jsme si na internetu najít návod, bo už jsme zapomněli pravidla - děti si dělají "druhé Vánoce", jsou v péči babičky u jejího stromečku), tedy než si dáme druhé kolo po tom odpoledním, při večerní pohádce, dovolím si napsat pár řádků.
Jak z výše uvedeného plyne, po dopoledni, kdy jsem pekl kachničku, měli jsme ji k obědu s knedlíkem a bílým zelím, Lenička si hrála s Play-Doh a Filípek skládal druhou variantu Lega, jsme po obědě děti "odeslali" k babi a osiřeli doma. A užívali si klidu, pohody, domácnosti bez dětí.
Trochu jsme uklidili, zahráli si Carcassonne, na nějž nám jinak nezbývá čas, odpočinuli. Chvíli jsem dělal pořádek v dokumentaci (a našel dokumenty, na jejichž základě bude ještě třeba v úterý přes internetové bankovnictví učinit za operace před koncem roku). A malinko nasával informace z internetu.
Zajímavost z oblasti telefonů: Osobně jsem odolal SMSkovému přáníčkovému šílenství a poslal jen SMSky, které chtěla Pavla, v hlavě už si stejně sumíruju obvyklý "novoroční mail"...

sobota 24. prosince 2011

Štědrý den / Micimutr

Přeji krásné vánoční svátky všem čtenářům tohoto blogu.
Štědrý den přinesl sice déšť, ale rodinnou pohodu jsme si tím narušit nenechali.
Povedl se mi skvělý kapr, podkůvky krásně změkly v bylinkách, spolu s pstruhem pro Filípka (on kapra nějak moc nechce, zato Léňa se krmila jak kaprem, tak pstruhem, tak vinnou klobásou).
Lodičky ze skořápek pluly v umyvadle, dle pantoflí se budu někde s Filípkem v příštím roce trochu toulat, a rozkrojená jablíčka nám všm slibují pevné zdraví.

Pod naší novou Araukárií (tu předchozí jsme asi tak měsíc před vánočními svátky pravděpodobně přílišnou zálivkou "utopili", sesychá) bylo sice dárků množstevně ne příliš mnoho, zato radosti nadělaly moc a moc.
Filípek je nadšený ze školní aktovky - batohu od Topgalu, místo štědrovečerní pohádky skládal nové Lego (stavebnici určenou pro věk 7-14), Lenička se zcela "ponořila" do Play-Doh plastelíny.

Aha, štědrovečerní pohádka...
Děti nezajímala, dívali jsme se částečně jen my dospělí, a že bych byl právě nadšený z Micimutr, to rozhodně říct nemohu. Ale neříkám tím, že je to pohádka špatná!
Pravda, tím, že je pohádka Micimutr zjevně jiná než pohádková klasika, dá se s ní (s tou klasikou) jen těžko srovnávat. (Pohádkovou klasikou myslím Princeznu se zlatou hvězdou na čele, Šíleně smutnou princeznu, Tři oříšky pro popelku, Čertův švagr a tak podobně.) Z novějších pohádek ale asi těžko najde rovnocenou konkurenci. Zase - je jiná, nesrovnatelná. Třeba takové Peklo s princeznou se dá srovnávat s klasikou (a asi na ni nemá, i když mně osobně se líbí), Čert ví proč je moc dobře natočená, a závěrečný song zesnulé Zuzky Navarové jí v mých očích posouvá nahoru, ač s pohádkou moc nesouvisí... Anděl páně je skvělý, ale na chuť jsem mu přišel, až když jsem ho viděl v repríze...
A polemizovat by se dalo dál, ale není třeba, učinili tak dávno jiní...
Každopádně, nejsem nespokojený! Pohádka ke Štědrému dni dle mého už nějak patří. Micimutr potěšila

Odkud jsou scény v pohádce Micimutr? Hádám, že z Bítova a z Malé Ameriky, ale jist si nejsem, byť na Bítově jsme byli v létě (a na Malé Americe jsem byl, páni, to už je móóóc dávno).
Ví to někdo? Na serveru filmová místa jsem zatím neuspěl...
Zdroje:

pátek 23. prosince 2011

Havlův odkaz

Česká republika se loučí se zesnulým prezidentem Václavem Havlem. Jde o první státní pohřeb v historii samostatného státu. Hlavní část piety, zádušní mše, začala v katedrále svatého Víta na Pražském hradě v pravé poledne.
Původně jsem si říkal, že se dnes tomuto tématu vyhnu. Ale nedalo mi to. Rozhodla maličkost, zjištění, že se večer nebudu moct s dětmi dívat na pohádku Anděl páně. Diskusi k tématu si lze přečíst zde. Mimo jiné v ní zaznělo něco ve smyslu: "a v pátek bude i zákaz se smát a bude muset být ve 22.00 zhasnuto." A jiný pisatel k tomu dodal: "...tohle nemá nic společnýho s Havlem. ...naopak, právě že tohle si vymysleli lidi, s kterýma on by se nikdy neshodnul v ničem". Tam někde je skryta celkem hluboká pravda.

Domnívám se, že Václav Havel dramatik se už jen někde usmívá nad absurdním dramatem, které kolem jeho pohřbu rozehráli politici.
  • "Nejsem zásadně proti pojmenování nějaké ulice, náměstí nebo třeba i letiště a divadla po panu prezidentovi Václavu Havlovi. Jen bych tyto záležitosti odsunul na pozdější dobu. Řešení těchto otázek se mi zdá v tuto chvilku dosti nešťastné a uspěchané. Osobně se mi nejvíce zamlouvá ze všech těch různých možností přejmenování právě letiště. Přeci jenom Václav Havel byl osobou významě přesahující hranice České republiky a tak pojmenování mezinárodního letiště se mi osobně zdá jako nejvhodnější a dostatečně důstojné." (viz Parlamentní listy zde)
  • Havel byl moc sametový, Klaus je zase moc sebestředný a většina politiků je arogantních, bezcitných... Havla je mi líto, protože se musel rozhodně stydět za to, že to s touto zemí dopadlo, jak to dopadlo. A že za to, za co bojoval, nakonec nenašlo naplnění. Tedy že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. V této zemi se jenom lže, lidi se čím dál víc nenávidí, přibývá sporů, rozvodů, soudních tahanic a politici, ti lžou zase dvacet let nám všem. Havel měl skvělé ideály, ale bohužel našel jen velmi málo lidí kolem sebe, kteří by je dokázali prosadit a udržet jako trvalou hodnotu... (viz zde)
  • Myslím, že po Havlově smrti se bude víc diskutovat o jeho odkazu. Je tu stále hrozba generální stávky v souvislosti s reformami vlády. Věřím tomu, že když se jen polovina věcí vyšetří a začnou padat hlavy, tak to bude pozitivní zpráva. Lidé, kteří dnes řídí tento stát, myslí jen na své zájmy a stát jim je ukradený. (zdroj)
Obyčejní lidé vzpomínají na Václava Havla a jeho ideály, přemýšlí, jak se zbavit všech těch současných politiků, kteří "nepřijíždějí pouze na pohřeb politika, ale i na pohřeb politiky. ...
V Havlových možnostech bylo právě jen dodat politice povrchní lesk. Kultivovat technologii moci možné není. Že se politici ještě naposledy hlásí k Václavu Havlovi, je přirozené. Co přirozené nebylo, a budoucnost to potvrdí, je že se Václav Havel přihlásil k nim. Při pohledu na bídu politiky a politiků se vnucuje otázka, zda to měl zapotřebí a jestli to mělo cenu. Autor této glosy soudí, že neměl a nemělo." (celá poznámka IH citována zde).
Poslouchám z rádia Schwarzenberga a Albrightovou a myslím si své... A asi nejen já...
(citovat by se dalo dál a dál, ale nechce se mi)

Každopádně, pane Havle, režírujete, byť již nepřítomen, další nádherné absurdní drama...

čtvrtek 22. prosince 2011

Zkušenosti s chlorelou

Dotazoval se mne kdosi mailem (sám užíval 2000 tablet chlorelly od f. Algae, byl spokojen, cena byla 790 Kč + poštovné, www.algae.cz) na mé dosavadní zkušenosti. Tak jsem si je dovolil stručně sepsat:
  • Zdravotní důvody, které mne k užívání chlorelly na doporučení vedly, se sice nezměnily - zhoršování parametrů rozboru krve při pravidelné roční kontrole se sice zastavilo, ale žádné výrazné zlepšení se zatím nekoná - jde o parametry typu cholesterol. Ale lékařka sama řekla, že dle informací, které má, dojde k výrazné změně až po cca 6 měsících.

  • Osobní pocit je ten, že mám upravené zažívání, pravidelnou stolici, pominulo občasné "nafouknutí břicha" z důvodu "zaražené" stolice. Byť stolice je někdy až moc "rychlá", a samozřejmně zeleně zbarvená.

  • Rozhodně mi užívání chlorelly nedělá žádné problémy a to, že si mohu vždy nové balení snadno koupit v blízské, z mého pohledu důvěryhodné, lékárně, "kamenné prodejně", považuji za důležité pozitivum.

středa 21. prosince 2011

Havel a církev

O víře Václava Havla a jeho vztahu k církvi se toho zase až tak moc neví.
Každopádně dnes se koná "občasnký obřad", převoz na Hrad a vojenský ceremoniál. Církevní náležitosti budou následovat v pátek.
Obšírně o tom informuje server cirkev.cz, více zde:


Každopádně já jdu vařit a věnovat se pokašlávající dceři, potřebuji ledaccos dodělat na notebooku, takže mne čekají "občanské starosti", ale o tom pan Havel věděl své...

úterý 20. prosince 2011

Havel a média

Marodím, Lenička marodí, hrajeme si pexeso, povídáme, popíjíme čaj.
A z puštěného vysílání ČRo1 Radiožurnálu jsme vyslechli přenos ze sněmovny, kde si Havla připomínali poslanci...
Média. Média jsou pan Havla plná. Slyšíme to, čteme o tom, a číst můžeme i zajímavá hodnocení. Přečtěte si na digizone.cz: Já hodnotit nebudu, nejsem k tomu určen. Jdu se zase věnovat nemocné dceři.

pondělí 19. prosince 2011

Stále nemocen


Tak už jsu nemocen nejen já, ale i Lenička.
Ráno jsem Leničku předal babičce, aby si ji pak vyzvedla před polednem Pavla, zašla s ní k doktorce, dala zase k babi, kde jsem ji já po kolečku ve Vyškově (doktorka mne ještě neuznala práceschopným) vyzvedl a dovezl domů.
A přiznávám, že i já už jsem po celodenním trmácení se (doktorka mne ještě poslala na vyšetření na ORL, v práci mne šéf stihl zaúkolovat) dokonale uondaný. Takže teď, jen co usne Filípek (před chvílí jsme ukončili naše oblíbené hádanky), půjdu taky zalézt do peřin.
A o tom, o čem všichni kolem mluví, tedy téma Havel, dnes nic psát nebudu... Nemám dnes sil...

neděle 18. prosince 2011

Zemřel prezident Václav Havel

Tak jsme s dětmi chtěli sledovat ve 13:05 na ČT1 pohádku Vohnice a Kiliján, a místo toho na obrazovce povídali o životě Václava Havla - kupodivu mi "docvaklo" celkem rychle, že se stalo to, co jaksi k životu patří. Václav Havel zemřel.
Na webu centrum.cz jsem si v článku Zemřel bývalý český prezident Václav Havel svou doměnku ověřil, dříve než to v pásmu stihli říct, dříve než stihl své říct Klaus (byl stručný, jen mi jeho slova o respektu nějak "tahala za uši", i když, ano, respektovali se navzájem, ač spolu nesouhlasili).
Víc psát asi v tuto chvíli netřeba, je třeba přemýšlet a hledět do budoucna. Přemýšlet o odkazu.


Zdroje:

sobota 17. prosince 2011

Sníh a Carcassonne

Tak nám venku začlo sněžit, i tady v Brně.
Sníh sice jen zůstává na autech, na chodníku hned taje, ale je to sníh. Ne ten "průmyslový sníh", tedy zmrzlý kondenzát jako výsledek smogové situace, který byl všudypřítomný před měsícem.

Vzhledem k tomu, že nejsem ještě zcela zdravý, navíc mi děti začly kašlat a Lenička už nám teď večer začala "hycovat", strávili jsme den doma, a vymýšleli vše možné, jak děti zabavit.
A tak jsem i vymyslel, jak hrát s našimi malými dětmi Carcassonne. Prostě jsem jen zjednodušil pravidla: pouze se losovaly kartičky a přikládaly tam, kam pasovaly. Za "dokončené město" byl bod a zisk příslušných obrázků (pláténka, soudečky, obilí), za kartičku přiloženou "do koutku" (tedy tak, aby sousedila se dvěma kartičkami, ne jen jednou) byl bod, za kartičku "do výřezu" (tedy tak, aby sousedila se třemi kartičkami) byly dva body, za "dokončenou uzavřenou cestu" taky bod, a na závěr se přidělovalo deset bodů vítězi každého sbírání obrázků. V této variantě hru zvládla i má tříletá dcera, jen se jí ke konci hra zdála již moc dlouhá...

pátek 16. prosince 2011

17.12. protestujeme proti předraženému volání !!!

Pokud si to můžete dovolit, připojte se zítra k akci 17.12. protestujeme proti předraženému volání !!! - je k tomu důvod. Když si srovnáme ceny v ČR a ceny v Evropě, zjistíme, že ceny u nás jsou téměř dvojnásobné než ve zbytku "civilizované Evropy". Prostě proto, že náš trh si rozdělili tři operátoři a nesoupeří.

Více se k tématu dočtete například:
Pravda, já mobil nevypnu, protože "práce" a "povinnosti" (jako voják z povolání mám být stále k dosažení, jako "činovník" jedné samosprávy SBD Mír taky). Ale agitovat mohu...

čtvrtek 15. prosince 2011

Vzpomínky (před pěti lety...)

Včera jsme tak nějak trochu vzpomínali.

Lenička si totiž ráda prohlíží starší fotografie, nejraději má album "kde byl Fífa miminko", a já si při té příležitosti vzpomněl, že kdesi existuje webová stránka a na ní fotky z Filípkova ranného dětství. Stránku jsem našel (byla tehdy dost amatérská, pojmenovaná podle Filípka a jeho "čísla na zápěstí", co jej dostal v porodnici - 043) a stáhnul z ní těchto pár fotografií...

Mimochodem, Lenička při prohlížení té stránky ukázala, jak už taky umí ve svých tři a půl letech pracovat s počítačem, rolování po webové stránce pomocí rolovacího kolečka na myši už zvládá na výtečnou...

I já su dnes nějaký melancholický, byť už jsem doma na neschopence 14 dní, mám dojem, že se na mém zdravotním stavu skoro nic nezměnilo, pořád se cítím šíleně unavený, nedospalý (i když spím samozřejmně víc, než kdybych chodil do práce), dnes mne navíc od rána bolí hlava jak střep, ale na flámu jsem nebyl :-) Vždyť jsem včera večer hlídal děti, zatímco byla Pavla na divadelní vánoční besídce...

středa 14. prosince 2011

Euro a česká participace

Nechce se mi dnes nic sepisovat, a tak si vypomohu svým oblíbeným autorem a odcituji část poznámky, jejímž autorem není nikdo jiný než Ivan Hoffman:
Česká /ne/pomoc
Tak pomůžeme? Anebo ne? O silácké výroky na téma krize eura vinou dluhové spirály není v těchto dnech nouze.
Kdekdo z představitelů a potentátů se kasá, jak by nepomohl eurozóně, ve které stejně ani nejsme, a veřejnost na to docela slyší. O to trapnější ovšem bude vysvětlování, proč miliardy do MMF nakonec posíláme. Místo aby politici zasvěceně vysvětlili občanům, že ta EU je v dobrém i ve zlém také naše, anebo naopak že je nám i s eurem k ničemu, líčí společnou měnu jako ekonomický omyl, ke kterému jsme se naštěstí nepřidali, aby se vzápětí zcela znemožnili tím, že na záchranu cizího eura pošlou poníženě české koruny.
...

úterý 13. prosince 2011

Zvažte možnost výměny baterie


Tak mne mé Windows 7 Home Premium rozhodly mne přesvědčovat, že už si ve svém domácím notebooku musím vyměnit baterii.
Prostudoval jsem si pár odkazů:a mám v tom celkem rychle jasno:
Windows 7 mají novou funkci, která jest skrytým marketingovým nástrojem, vedoucí neznalého uživatele po určité době "pěkně na obojku" zpět do obchodu, aby si koupil novou baterii dříve, než je to skutečně nutné...
Proč to píšu takto? Když si sám nemohu nastavit, při jaké procentní hodnotě mám být příště informován, ale mohu jen trvale sledovat "křížek na baterce", je to jednoznačná "masáž zákazníka", že si musí něco koupit...

pondělí 12. prosince 2011

Klaus a závěry summitu EU

Vyjádření prezidenta přináší ČRo v nezkrácené podobě zde.
Že bych včera tušil, co bude po napsání té provokativní vize "Dávám Euru rok, maximálně dva..." následovat?
"Páteční summit Evropské unie s žádným plánem na řešení akutní evropské dluhové krize nepřišel. Pouze zformuloval obecný záměr na vytvoření jistého dlouhodobého rámce institucionálních změn, který sám o sobě žádný bezprostřední dopad na dnešní, rychle se prohlubující dluhovou krizi mít nemůže.
Česká republika sama žije s deficitem, který – jak je vidět – není schopna eliminovat. V této situaci by bylo nezodpovědné naše zadlužení zvyšovat poskytováním půjček pro extrémně zadlužené země, kterým to pouze umožní další odklad skutečných řešení.
..."

neděle 11. prosince 2011

Bez elánu - jako společná měna Euro?

Celý den se cítím unavený a bez elánu.
V poledne jsme si pochutnali na řízcích s bramborovou kaší, jak si ji Filípek "objednal", večer jsme vyčistili a trochu přestavěli křečkovu klec.
Sedím u Filípka, čtu si zprávy a maily, Fíšek už oddychuje...
Co víc psát? Když jsem nějak bez elánu...
Jako společná měna Euro.
Když o tom, že Evropa není ekonomicky vhodnou "měnovou oblastí", jak ji definuje ekonomická teorie, mluvil a psal Václav Klasu už před rokem 2000, nikdo mu nenaslouchal.
A dnes? Britové, bývalá koloniální velmoc, dávají od záchraného plánu na Euro ruce pryč... Jak to dopadne? Mne se neptejte, ještě jsem tu odpověď z knih pana prezidenta nevyčetl, spíš jsem ji tam našel mezi řádky.
Dávám Euru rok, maximálně dva... (Dovoluji si parafrázovat slova herce Jiřího Kodeta z filmu Pelíšky.)

Vím, že tato má poznámka je jen jakýmsi postesknutím, popsáním pocitu, nikoliv seriózní analýzou, tak snad jen ještě zdroje, nad nimiž se můžete zamyslet i vy: Ale nemyslete si, že po přečtení tech čtyř textů pochopíte, proč jsem napsal tu větu: "Dávám Euru rok, maximálně dva..." - ta tam nikde není, to je má vize, vzniknuvší po přečtení spousty odborných textů na téma měnová unie (nejen ta evropská).

sobota 10. prosince 2011

Pročtené odpoledne

Dopoledne jsme děti "prodali" babičce a udělali si odpočinkový, "léčebný" den, jehož náplní byla četba a čaje, Pavla přidala trochu žehlení (a teď film Šifra mistra Leonarda), já trochu práce v kuchyni, a teď už přečetl v průběhu odpoledne a večera snad více než dvě stě stran posledního dílu Milénia, o němž už jsem psal na svém blogu dvakrát (1) a (2).

pátek 9. prosince 2011

Fialová pusa

Lenička šla spát s fialovými rty.
Ne, nikoliv, že by snad usínala prokřehlá. Stala se jí, chudince, nehoda. Seběhlo se to následovně:
V papiňáku jsem vařil vývar z kostí. Sundal jsem papiňák ze sporáku na kuchyňskou linku, chystal večeři, a tu mou malou holčičku napadla totální hloupost. Papiňák (ostatně jako veškeré nádobí u nás doma), jsa vycíděný, působil na Leničku jako zrcadlo, i rozhodla se dát svému obrazu v tom zrcadle pusu (u zrcadla na chodbě to občas dělá).
Jejda, to bylo křiku. Spálila si rtíky, kousek kůžičky si i strhla. Celý večer tu pak chodila s plastovou lahví z mražáku a pusinku si chladila. No a aby se jí rty nezanítily, před usnutím jsme ji bolístku natřeli "fialkou", aby ranku vysušila a neudělal se tam snad do rána hnisavý povlak...
Tož tak, tak dopadla dnes ta má "uzlinka neštěstíčko"...

Křeček Tmavoočko, když jsem uspával Filípka, předváděl, že umí běhat ve svém "ruském kole" a zdá se, že se mu to i líbí. Vždycky chvilku běhal, chvilku si nás prohlížel jako "co že my na jeho výkon říkáme", pak zase běhal...

čtvrtek 8. prosince 2011

V-Penicilin

Tak to dopadlo, jak jsem tušil. Už se "krmím" penicilenem. První dávka ve 14:00, následovat bude ve 22:00, ranní pak v 6:00. No prostě po 8 hodinách...
Tělo je pořád nějaké polofunkční, chce se mi spát, nebo alespoň lenošit a odpočívat (což se líbí dětem, když se s nimi dívám na pohádky či stavím z kostek), chce se mi - nic nedělat.
Prý mám pravděpodobně v krku namnoženého streptokoka. Uvidíme. Výsledky stěru to potvrdí až po neděli...

středa 7. prosince 2011

Nelepší se to, naopak

Ač už pátý den doma na neschopence (pátek, kdy jsem neschopenku obdržel, nepočítám, to jsem se do postele dostal až odpoledne), cítím se hůř, než před pěti dny.
Nejen že mne bolí klouby a celkově se cítím stále unavený, ale navíc se dnes od rána k rýmě a kašli přidala bolest hlavy.
Snažil jsem se něco málo "nadatlovat" na počítači, ale lezlo to ze mne jak z chlupaté deky, co normálně píšu pár desítek minut, to mi dnes trvalo 2 hodiny...
Navíc mi před chvílí volala má maminka, že se cítí podobně (byla u nás krátce o víkendu, tak se možná nakazila) - kdybych tak alespoň věděl, co mi je. Doktorka to v pátek prohlásila jen za přechozené nachlazení, ale dovoluji si s ní po těch pěti dnech nesouhlasit. Nesouhlasil jsem sice hned v pátek, ale nikoliv nahlas, to jsem si jist nebyl, a navíc, nejsem doktor a nechtěl jsem lékařce do diagnózy mluvit. Ale zítra budu - chci antibiotika, protože tohle není jen nachlazení...
(Navíc, Pavla s několika denním skluzem vykazuje tytéž symptomy, takže by se nám asi tablety hodily oběma.)

úterý 6. prosince 2011

Žádná sláva

Marodit není žádná sláva. Pořád se cítím rozlámaný, bolí mne klouby, malý knedlík v krku je stále stejný, sice neroste, ale nemizí, spotřeba kapesníků nijak výrazně neklesá. A pořád jsem unavený a spací.
Takže si neschopenku vůbec neužívám.
Stavoval se ru za mnou kamarád, tak jsme to rozebírali: kdybych marodil třeba se zlomenou nohou, tak by to bylo o něčem jiném. Sice by mi bránila v pohybu (sádra na noze), ale hlava by si užívala volna, četl bych, psal na notebooku, studoval, rovnal knihy (když bych si k tomu nějak šikovně sedl) - ale takhle? Pořád se mi chce spát, únava bere energii, prostě to není žádná sláva...

pondělí 5. prosince 2011

Jak jsem ochořel III.

Před chvílí jsem vylezl z vany plné teplé vody a zalezl zase do postele, zase s notebookem... Tyto řádky jsou toho svědectvím...

Doporučuji zajímavé počtení (marodi mají čas na čtení) - Stanislav Komárek, biolog, filosof a spisovatel: Proč doporučuji? Protože ty texty podněcují přemýšlení, například:
...Jako starý zoolog vím, že děti vydrží tolik, co by snad žádné jiné živočišné mládě nepřežilo. Přetrpěly dlouhodobé izolace od matek v porodnicích, týdenní jesle a školky i provolání soudruha Zápotockého, že Ježíšek již vyrostl a dospěl a je z něj pro všechnu budoucnost děda Mráz. Nepochybně přežijí i dobu přítomnou, která začíná být didaktická a předpisová podobně, jako cvičebnice ze zásob c. a k. školského knihoskladu.
...
Chybějící násilí, po kterém nevinné dětské duše touží, si pak nahradí na internetu sledováním různých krvavostí a bojem s rozmanitými "zelenými slizy" v interaktivních hrách. Sexuální výchovu doplní studiem pornografických serverů, kde spatří všechno to, o čem tatínkové jen snili. Přítomná doba je zdaleka nejméně násilná ze všech, které kdy byly, a školní šikana, která se kdysi ztrácela v houšti všech možných drsností, dnes ční jako osamělé patologické skalisko z jinak mírné epochy.
Zůstává jenom otázkou, kterým oknem se agresivita, vyhozená dveřmi, jednou vrátí. Cítím ji ve společnosti růst den ze dne. Obávám se, že tomu neodpomůže ani stále bedlivější cenzura.


A jdu vařit. Zase s česnekem...

neděle 4. prosince 2011

Santiniho jazyk

Román Santiniho jazyk jsem četl, a dnes jsem si troufl se na televizní zpracování podívat, dokonce i s Filípkem (Pavla spí s Leničkou). Ano, četl, ale na blog jsem si nic nezapsal, neb jsem z knihy byl poněkud zaskočen, a snad i zůstala kniha po přečtení nepochopena...
Film je vlastně moderní mysteriózní thriller (film je podle románu Miloše Urbana, nikoliv čistě zfilmovanou knihou), odehrávající se na pozadí fascinující architektury Jana Blažeje Santiniho, který geniálním a světově unikátním způsobem propojil baroko s gotikou.
Architektura Jana Blažeje Santiniho unikátně mísí prvky baroka a gotiky - ano, Santiny, to byl ten důvod, proč jsme se například po výlovu rybníka Volšovec stavovali v Křtinách.
A že tak lze i podat příběh člověka, hledajícího na počátku nového tisíciletí ztrácející se pocit smyslu a životního naplnění...
Jsem to i já? Jsi to i ty?

sobota 3. prosince 2011

Jak jsem ochořel II.

Včera večer jsem se "naložil" do vany, a pak zalezl zase do postele vypotit se. Ale přidaly se ke mně děti, tak jsme četli (a z CD pouštěli namluvenou) Aladinovu kouzelnou lampu (anglicky), já to dětem pak převykládal česky, následně Lenička celkem věrně odvyprávěla celou pohádku podle obrázků v knížečce. Musím uznat, že je skvělá... - míněno Lenička :-)

Dnes dopoledne jsem uvařil polévku (s česnekem, já sám česnek snídal, když už mi doktorka nepředespala žádné medikamenty, cpu se alespoň přírodními antibiotiky, tedy česnekem), no a když děti s Pavlou a babi vyrazily do knihovny (a na jízdu mikuláškou šalinkou, nebude-li plno), "zalil jsem se" horkým čajem a zalezl jsem s notebookem do pelíšku... Tyto řádky jsou toho svědectvím...

pátek 2. prosince 2011

Jak jsem ochořel

Už tři týdny jsem se potýkal s nachlazením, chvíli mi bylo hůř, chvíli lépe. Jednou jsem dokonce zrušil divadelní zkoušku.
Tento týden to ale vygradovalo, začlo mne škrábat v krku, tři noci platilo, že jsem se ráno probudil zpocený jak myš. Za den jsem zpotřeboval 5 a více kapesníků...
A tak když jsem v práci před šéfem zmínil, že už bych asi přece jen měl jít k doktorovi, jen vyjádřil souhlasné stanovisko. Takže jsem šel k doktorce a vracel se s neschopenkou...

Filípek dnes dopoledne taky strávil s maminkou na poliklinice, ráno totiž doma plakal, že ho bolí bříško. Nic nezjistili ani na sonografu, ale že měl i teplotu, absolvoval rozbor krve a zůstal s maminkou doma.

No a tak jsme se tu doma teď s Filípkem povalovali v posteli a "společně marodili"...

čtvrtek 1. prosince 2011

Křeččí záchůdek

Křeček se, zdá se, naučil chodit do velké modré plastové misky, zatím obsahující jen štěrk, na záchůdek. Štěrk samozřejmě neslouží tak, jako by měl sloužit bentonit (jemná bentonitová drť) a nebo případně písek pro činčily či kočkolit. Něco z toho jsme chtěli koupit... (viz odkazy dole)
Ale Pavla dnes koupila cosi, o čem jsem na webu mezi zkušenostmi druhých původně nic nečetl: Fresh ’n’ Easy, granul. podestýlka pro hlodavce, 1,0 l, zkoušet budeme o víkendu, dnes nebyl na křečka zas tak moc čas. Z logiky věci by to mělo "fachat" stejně dobře...
Ale jedno je jisté, nikoliv však na toto téma, ale na téma strava: Filípkův křeček rád okurky.

Zdroje:
kreckovistranky.blog.cz/...
www.mojezvire.cz/...krecek-syrsky-a-toaleta/
hryzalka.blog.cz/.../krecci-zachod