2009, 2010, 2011 © Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný

Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a tak trochu spisovatele...
Mgr. Ing. Radek (Králík) Novotný, Strnadova 9/15, 628 00 Brno, mobil: 777 083 126 e-mail: coney@centrum.cz

pondělí 30. června 2014

Caorle Lido Altanea

Dopoledne, po nočním dešti se příjemně ochladilo, jakoby právě pro tuto příležitost, jsme se vydali za našimi přáteli na Lido Altanea, cca dva kilometry po pláži na jih.
Caorle - Lido Altanea je nově vybudovaný "satelit" Caorle cca tři kilometry na jih od historického centra Caorle (místo, kde jsme my, je vlastně taky jen "nově vybudovaný satelit", Porto Santa Margherita, ale tady je slovo "nově" označení pro "již hezkou řádku let"), kam se možná s dětmi vydáme za dva či tři roky také, neboť hotel je přece jen zbytečně drahý špás...
Takže si sám pro sebe značím: Caorle - Lido Altanea.

Odpoledne už zase pálilo slunko, takže jsme strávili víc než tři hodiny na pláži, poskakovali ve vlnách, četli si, děti "pískovali", prostě pohoda...
Večer jsme ale nemohli na slíbenou zmrzlinu, takže místo toho křížovky a pohádkový film z počítače...

neděle 29. června 2014

První plážový

Tak, máme za sebou první den u moře. První den plážový.
Po snídani jsme se odebrali na hotelovou pláž a užívali si ji zhruba od půl desáté do čtyř. A že bylo většinu času pod mrakem, nechali jsme se tím ukolébat - a nedostatečně se natřeli opalovacím krémem, poskakovali ve vlnách, užívali si, děti se i skamarádily s jinými dětmi (byť jazyková bariéra trochu bránila komunikaci - zdá se, že většina Italů neumí anglicky, občas uspějeme s němčinou)...
Večer jsme se vydali na zdejší pěší zónu, plnou obchodů pro turisty, s cenami vysokými... Dopřáli jsme si hranolky a kalamáry, spustil se však při tom pořádný déšť - takže jsme museli u chutné bašty trochu cíleně zevlovat...
Příjemně se ochladilo, dobře se usíná...

sobota 28. června 2014

Cesta do Itálie

Ne, nebyl to dobrý nápad, chtít vše sbalit během pátečního večera a v sobotu ráno chtít vyjet v pět.
Takže realita byla taková, že jsme sice vstali před čtvrtou, ale spousta věcí na odjezd nebyla nachystaná... Takže jsme vyjeli až 6:25.
Ale vše na trase probíhalo dobře... Vídeň jsme minuli krátce po osmé, na A2 bylo sice pár omezení dopravy, ale nijak výrazně nás to nezdrželo...
Podle návodu jsme nakoupili benzín krátce před přejezdem rakousko-italské hranice (návod zde), pak do městečka Gemona pěkně po staré silnici se sledováním Alp, a zbytek cesty po dálnici a místních silničkách před cílem - s mnoha přestávkami jsme dorazili cca 15:30.
V Caorle ubytování, bazén a podvečerní procházka podél moře - za chvíli po tom náročném dni usnu jako zabitý...

pátek 27. června 2014

Dejte mi všici svátek

Bláznivé dopoledne. WebEx, na 77 minut.
Doma pak balit na dovolenou, kterej cvok vymyslel, že vyjedeme hned v sobotu ráno...
Víc nedávám, soráč...

čtvrtek 26. června 2014

Podivný den

Dnešk byl nějaký podivný...
Ráno se mne Pavla pokoušela vytočit - a povedlo se jí to dokonale...
Od doktorky jsem se dozvěděl, že jsem sice "zralý na céčkovou zdravotní klasifikaci" kvůli vysokému krevnímu tlaku, ale že si mé tělo v podstatě na tento stav zvyklo a vlastně se nic významného neděje.
Vyzvedl jsem u Mountfieldu opravenou sekačku a skoro půl druhé hodiny s ní řádil na zahradě, abych vypotřeboval palivo, co v nádrži zbylo ze servisu - bo sekačka se má skladovat bez benzínu.
Podvečer jsme pak strávili na "Zahradní slavnosti", rozlučkou se školou, na Základní škole Čejkovická...

středa 25. června 2014

Copak neumí normálně zapršet?

Po dlouhé řadě dní, kdy nespadla ani kapka vody, přihnala se dnes v podvečer nad Brno bouřka, vítr ohýbal stromy, pár minut z oblohy padaly proudy vody...
Copak neumí normálně zapršet?
Pár kapek, zahradnický déšť? Kdy byl naposledy? Takhle půda nestíhá vláhu vůbec přijímat, voda stéká v proudech do kanálu, ale trávník bude zase ráno vyprahlý.
Co se to s tou přírodou stalo?

Sorry, že jen tak lamentuji, celodenní podmračené počasí mne k optimismu nějak nevedlo, i když kus práce se mi dopoledne podařil. Ale jinak to byl den "nic moc".

úterý 24. června 2014

Zahradní podvečer

Odpoledne jsem u školy vyzvedl babičku, Lenku a Filípka (babička je už vyzvedla ze školky a družiny) a jeli jsme na zahrádku. Pavla tam dorazila přímo z práce.
A na zahrádce jsme zaštipovali a podvazovali rajčata, zalévali, grilovali párečky, děti běhali nahé pod "sprchou ze zahradní hadice", dosázeli jsme kedlubny (trochu nám na zahradě řádí škodná, srna, se sousedem marně hledáme, kde zpevnit plot, kudy že to chodí na návštěvu...), děti sklízeli hrášek.
Doma pak koupání a uspání - mohli jsme si dovolit být na zahradě do sedmi, bo úkoly už se nedávají, ale zcela prázdninový režim ještě nenastal, ráno se musí do školy a školky vstávat normálně.
Leničce jsem ještě před usnutím (jak běhala na zahrádce nahá a bosky) tahal z palečku na noze tři drobounké trnečky... Samozřejmě za pomoci lupy, očička už bez této "berličky" nějak nestačí!
Sakra, je mi teprve 43, co budu dělat po padesátce?

pondělí 23. června 2014

Stokrát nic umořilo...

Stokrát nic umořilo osla / vola.
Jestli vola nebo osla (vyskytují se obě alternativy) je v podstatě jedno. Nic to nemění na významu.
Maličkosti, které samy o sobě neznamenají vůbec nic, ale když je těch "niců" moc, může se stát, že vám bouchnou saze. Nebo padnete,jako to milé zvířátko.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až... Jedna kapka navíc a pohár přeteče.
Dnes jsem to slyšel z mnoha stran, od kolegů, od manželky, na divadelním tréninku. Prostě ta myšlenka, to rčení, mne kupodivu provázela celý den.
Když se spojí několik maličkostí, které sice samy o sobě třeba nemusí až tolik znamenat, může se stát, že se z nich stane tak velké břemeno, které už neunesete. Sice jsem to celý den nějak "nesl", ale mám toho "plný brejle"...

neděle 22. června 2014

Nedělní téma?

Hloubal jsem, jaké mám zvolit nedělní téma. Nic totiž vlastně dnešnímu dni nedominovalo...
Před polednem jsem vycídil interiér auta - v době letní v něm v rámci dovolených budeme s rodinou trávit trochu víc času, a tak jsem si řekl, že si to rodina i auto zaslouží. Ale asi nikdy nebudu následovat vzoru souseda, co před panelákem každý víkend cídí své vozítko do stavu, kdy se doslova blýská. V úterý musím ještě vyčistit a přeuspořádat zavazadlový prostor.
Odpoledne jsme se vrátili z Velkých Opatovic, doma uklízeli, část času věnovali samozřejmě dětem, a pak si uvědomili, že den prostě utekl, jeden neví jak.
Večer jsme opět praktikovali postup, zavedený v pátek: nejprve jsme společně vyluštili jednu křížovku (od osmi), pak jsme si rozdělili děti (dnes na mne připadla Lenka), uspali je, dali si společnou sudoku - Pavla už pak odmítla jakoukoliv další aktivitu, já ještě předepral prádlo a doplnil pračku (nevím, kde se některé ty "odolné skvrny na oblečení dětí" vlastně berou), a odeberu se též na kutě.
Ráno se musí zase brzy vstávat, ne jako u babičky o půl osmé, ale zase krátce po páté...

sobota 21. června 2014

Dětský jezdecký den u koní

Ve Velkých Opatovicích se dnes konal "Dětský jezdecký den u koní".
Počasí sice moc nepřálo, ale program nebyl vůbec špatný: ukázky drezúry a parkurového skákání (to jsme viděli i v psím provedení), jízda koňským kočárem (viděli jsme jej jen stát připravený), výstava zemědělské techniky, výstava hasičské historické techniky (prolézali jsme si i stařičkou pragovku s dřevěnou podlahou), ukázka kovářů a podkovářů, starých řemesel, lamy (drbal jsem je za ušima), bohatý program pro děti, skákací hrad (který ale splaskl při výpadku dodávky elektrického proudu), a zkoušeli jsme si (já a Filípek) skákací boty (prezentováno firmou Skákací boty Boskovice).


A teď večer se děti nastěhovaly nahoru ke "strejdovi Bibíkovi", uvidíme, zda tam vydrží celou noc, jak samy prezentovaly...

pátek 20. června 2014

machoparking.cz

Že je v Brně občas problém rozumně zaparkovat vím z vlastní zkušenosti. Přijet večer na sídliště (Vinohrady i Líšeň) znamená skoro s jistotou situaci, kdy budu muset parkovat na nějakém vzdáleném místě. Což by mi zas tak moc nevadilo.
Co mi ale vadí je, že když jsem kupříkladu dojel dnes odpoledne, zase u nás před domem (Prušánecká) parkovala hned dvě auta pěkně nakřivo přes čáru, zabírajíc dvě parkovací místa.
Asi to bude chtít inspirovat se webem machoparking.cz a nachystat si pro takové samolepky nebo lístky za stěrač...
Obzvlášť při vzpomínce na toho frajírka s "velkou černou krávou", co tu před domem pravidelně parkuje, zpravidla nakřivo, když si jde do nedaleké sportovní haly na "florec"!

čtvrtek 19. června 2014

Zelený čtvrtek

Já vím, že sousloví "zelený čtvrtek" si běžně spojujeme s velikonočními svátky, ale dnes jej použil kdosi v jídelně - a díval se přitom na můj tác, na němž stál talíř polévky zvané hráškový krém a talíř s těstovinami se špenátovou omáčkou a sýrem... A nějak mi ta poznámka uvízla v hlavě.
Odpoledne jsem vezl kolegovi z práce zapomenutou tašku, a stavoval se - netradičně - pro děti ve škole a školce, bo babička se ještě necítí zcela ve své kůži. To ostatně ani já ne, ale práce nečeká a rodinné povinnosti taky ne.
Pak jsme doma vytáhli kola dětí, zašli jim "ke koníčkovi" dohustit pneu, a děti jezdily. Lenku to relativně brzy přestalo bavit a šla pískovat. Pavla šla s knihou k pískovišti "dozorovat". A pak se ještě přesunuli do Hattricku, bo děti tam měly kamarády.
Prostě krásné odpoledne, jen se cítím utahaný a šel bych z fleku spát.

středa 18. června 2014

Nedávám to

Krom toho, že mohu nabídnout níže uvedený odkaz ke čtení - dnes to prostě nedávám.
Babička, která měla hlídat děti, spí vedle v pokoji, celá špatná...
A tak nezbývá než doufat, že další den bude lepší...
A slíbený odkaz: Iracká lekce

úterý 17. června 2014

Koloběh dní (trochu ubíjející)

Tak mne nějak zmáhá ten koloběh dní, zdá se mi ubíjející.
Včera jsem dokonce usnul u Lenky, když jsem ji uspával, a ani šramotící křeček, ani Lenička, která mne v noci několikrát probudila tím, že šátrala kolem sebe rukou, zda tam ještě jsem, mne nedonutili vstát a jít spát do své postele. Ve výsledku jsem ale byl ráno jak "přejetý parním válcem".
A podle toho taky ten den vypadal :-o
A teď večer jsem už zase "utahané kotě", a to odbyla teprve osmá...
Nevím, nevím, co to zase se mnou je...

pondělí 16. června 2014

You are my sunshine

Tak tuhle písničku nám doma Lenka už několikátý den pouští doma - zpívá ji plyšová květinka :-)
You are my sunshine, my only sunshine
You make me happy when skies are gray
You'll never know dear, how much I love you
Please don't take my sunshine away.
Nefunguje-li video, klikni zde - a odkaz na celý text i s překladem je zde.
A co o písničce uvádí Wikipedie? Anglicky zde.

neděle 15. června 2014

Chystáme se na Zahradní slavnost

Chystáme se na Zahradní slavnost ZŠ Čejkovická. Babička dnes Filípkovi dochystala kostým.
Zahradní slavnost se uskuteční ve čtvrtek 26. 6. 2014 od 16:00 do 20:00, užijeme si společné odpoledne a brzký podvečer.
Odkaz na web školy zde.

sobota 14. června 2014

Andělé a démoni

Po dni na zahrádce jsme večer zasedli k filmu Andělé a démoni.
Připouštím, že nejsem filmový nadšenec, takže se v názoru budu hold klonit k těm, co si myslí, že film nedosahuje kvality knižní předlohy.
Ono je to u mne tak nějak obecně: kniha je lepší vlastně asi vždy, jednak ji člověk může číst po kouskách a nikoliv u ní strávit večer, jako je tomu zpravidla u filmu, jednak si to přímo nevyřčené může představit po svém, nikoliv jako ve filmu vše obrazem naservírované jen přijímat.
Ale stravitelné to bylo, byť byl obsah knihy poněkud pro filmové zpracování upraven (srovnej zde a zde).
Na druhou stranu, proč si raz za čas nezahřešit a neoddat se filmu...



pátek 13. června 2014

Nesoustředění se

Než jsem stihl jít spát, přišla Lenička, že nechce spát sama. Šel jsem ji tedy uspat a usnul u ní...
Ráno se mi pak nějak nechtělo vstávat a mám problém se soustředěním se - na práci, na řešení různých problémů, na cokoliv.
Kdyby mne odpoledne nečekalo dobalení dětí na "víkendovku" s pionýrem, jejich předání na "shromaždišti", a následně večer předtančení na jednom plese, asi bych hned po předání dětí zalezl spát a spal nejlépe až do rána.
Jednak stále bolí "díra po zubu", co mi jej včera zubařka vytrhla, jednak si uvědomuji totální nedostatek spánku, který mne provází už několik dní...
A stejně nestíhám vše, co bych chtěl :-(


Tipy na čtení:

čtvrtek 12. června 2014

Neplánovaná extrakce

Ráno mi zubařka neplánovaně provedla extrakci sedmičky vpravo nahoře.
K extrakci zubu je třeba přistoupit mimo jiné v případě, že došlo k nevratnému poškození zubu, což je právě fraktura zubu (některá část zubu praskne).
Ve skutečnosti jsem šel na plánované broušení a chystání pro korunku na zcela jiném zubu. Jenže...
Jenže jsem popsal zubařce, že mi někdy o víkendu asi praskl zub, bo jazykem jsem identifikoval, jak se pomalu rozestupuje na dvě půlky, občas při jídle i bolel při skusu. Vyšetření prokázalo, že jde skutečně o prasklý zub. Po vytržení pak v kleštích byly dvě půlky, z nichž každou tvořila půlka zubu a jeden kořen - proto nic neupadlo, obě půlky v dásni seděly, a kdyby se s tím nic nedělalo, v prasklině by jistojistě vznikl zánět.
Dříve, než přestala účinkovat injekce, vzal jsem si Brufen (dvojitou dávku), ale před polednem mi už stejně v puse pulzovala "bolest v díře po zubu".
Dle poučení zubařky, a třeba stránek Jak lépe přežít trhání (extrakci) zubu, jsou pravidla pro období po extrakci poměrně jednoduchá:
  • Nevyplachovat. Vyplachováním by mohlo dojít k odstranění krevní sraženiny, tak by se obnažila kost a vznikl by zánět. (Krevní sraženina je vlastně zátka, která brání usazování jídla v dásni, časem se mění v kost.) - aplikuji
  • V prvních hodinách po extrakci nejíst a několik dnů nekouřit. - stav nekouřit jaksi nedodržuji
  • Vyhnout se horkým nápojům (mohou zhoršit otok a podporovat krvácení z rány), nejlépe i alkoholu. - čaj nechávám vychladnout
  • Tlumit bolest silnějšími analgetiky. První analgetika je dobré užít, ještě když působí lokální anestezie. - provedl jsem
  • Vhodné je přikládat chladivé (ne ledové) obklady. - nebylo zas tak moc třeba a nebyl čas
  • Pokud by se objevila zvýšená bolestivost, horečka, otok či jiný problém, je nutné navštívit zubního lékaře. - doufám, že nebude třeba
Před polednem jsem si vzal další Brufen, "v díře mi to pulzuje", nedaří se mi na nic soustředit.
Odpoledne se "díra umoudřila", večer na divadelním vystoupení v ní ale zase začalo pulzovat, a před půlnocí po návratu z vystoupení už se mi to nelíbí vůbec.


Ale přese všechny strasti se snažím hledět do následujících dnů pozitivně. Teploty o víkendu nepřekročí 24 stupňů a občas sprchne. Vyrazíme na zahradu. Tropy minulých dní má Česko prý definitivně za sebou. V následujících dnech se budou teploty pohybovat lehce nad 20 stupni Celsia, byť v sobotu asi přijde déšť. Uvidíme.

středa 11. června 2014

Vedrooo

"Dopoledne by to ještě šlo, ale po poledni se mozkové závity prostě zastavují..." - tak nějak jsme to s kolegou v kanceláři charakterizovali. Po poledni bylo venku 32°C. Cestou dom pak "dálnice vykazovala" vzduch 33°C, asfalt 44°C.
Ale pobavil jsem se při přečtení (v rádiu povídali o bouřkách, povídají celý den, a já se koukl na web a omylem zabloudil až na blesk.cz):
... Podle meteoroložky Dagmar Honsové se dá očekávat, že už dnes večer naše území zasáhnou místy přívalové deště doprovázené mohutným burácením z nebes. ... Je to důsledek ochlazení, které nás v následujících dnech jisto jistě nemine...
Zajímavé, podle paní meteoroložky důsledek (bouřky) předchází příčiny (pozdější ochlazení) - tedy důsledek může předcházet svou příčinu :-)
A kdy bude zase zítra znamenat včera?

Každopádně nepřestávající vedro nám dnes pěkně "pocuchalo" generálku na zítřejší divadelní představení... A teď večer jsme ještě i já i Pavla chystali kostýmy. A máme toho za celý den oba "plné kecky".

úterý 10. června 2014

Rozsudek jménem republiky

Tak jsem dostal obálku se zeleným pruhem a v ní "Rozsudek jménem republiky".
Ne, za nic odsouzen nejsem - odsouzen je ten "pobuda", co nám vykradl zahradní chatu - a jde na rok do chládku (jak podivná souhra slovíček v současných vedrech).
Jako "zkušený recidivista" se na to, jak jsem si časem domyslel, když jsem uvedenou záležitost probíral s kdekým, vlastně asi těšil.
Už se druhý rok protloukal na svobodě, živil se drobnými krádežemi, bydliště samozřejmě na Husově 5 (tedy bez vlastního bydliště, to je formální adresa pro tyhle típky)...
Nic nezapíral, svou minulostí a současností se před policisty chlubil... Tak co s takovými!


A jinak?
Ve vedru se mi snad i chvílemi "zastavovaly mozkové závity", ale i pracovní den, i třídní schůzky, i neplánovanou návštěvu pneu servisu cestou dom, to vše jsem zvládl. A večer doma byl sice takový "pomalejší", ale přežitelný...

pondělí 9. června 2014

Úmorné vedro

Udeřila úmorná vedra. A tak jsem si ráno stanovil, že se budu na všechny v rámci možností snažit usmívat jako způsob překonání vedra.
Pravda, už v průběhu dopoledne se to moc nedařilo, vedro obsadilo kancelář, otevřené okno nějak nepřinášelo úlevu.
V poledne už jsem byl zpocený jak myš a nedalo se s tím nic dělat. Jen pít a pít vlažný čaj...
Ve čtyři odpoledne pak začal čtyř a půlhodinový maraton jednání Shromáždění delegátů... Při něm se bohužel odhlasovaly i nové stanovy s jedním odstavcem, který do nich vsunula magistra Holá - abych nemohl moc aktivně působit i v domě na Prušánecké, když už mám na starosti samosprávu na Strnadově.
Před devátou jsem ještě odfrčel do Zbrojovky na závěr tréninku, v podstatě jen na agendu spojenou s prodejem lístků na čtvrteční vystoupení.
A teď? Mám toho po náročném dni, v tři a třiceti stupňovém vedru doslova "plné brejle".

neděle 8. června 2014

Třicítky jsou tu

Den byl krásný, slunečný, ale dlouhý a vlastně únavný.
Vím, zní to rozporuplně, ale je to tak. Už ráno se teplota pohybovala kolem dvacítky (když jsem "klusal" vyzvednout slíbenou divadelní rekvizitu, a navíc jsem zjistil, že bude nutná její oprava a nevím, jak se s tím popasuji).
Když jsme pak byli na exkurzi ve spalovně SAKO, slunko už notně pálilo. Děti celou exkurzi v pohodě zvládly, svezli jsme se pak i v nejmodernějším popelářském autě, děti si prošly trasu s úkoly... Dozvěděl jsem se mimo jiné, tak trochu ke svému údivu, že odpad typu obal od konzervy jest nejlépe dát v Brně do klasické popelnice - ze strusky totiž vypadne jako spečený kus kovu a putuje do hutí... Bylo to vskutku zajímavé... Pohoda.
Doma jsme si dali lehký oběd (polévka a těstoviny jen tak, s kečupem, Fíša s kakaem, Léňa dokonce jen samotné), a po kávě jsme se přesunuli na zahradu - dnes s relaxačním programem: grilování kukuřice a špekáčků, děti se koupaly v "mušlích", nechali se stříkat hadicí, když jsem zaléval... Na sousedově teploměru bylo něco přes třicet ve stínu!
A večer, horko jest hrozné, dlouze jsme uspávali, sbalil jsem si věci na další den (zase tu řeším "milión pět hromádek" s různými dokumenty, co se mi tu vrší), nestíhám... A tak ten den vidím v jeho závěru jako zdlouhavý a únavný :-(

sobota 7. června 2014

Totálně unavené tělo

Mé tělo jest dnes totálně unavené...
Nejen horkem!
Dopoledne jsem byl s dětmi v IKEA (Lenička si vyzvedla narozeninové tričko a dortík), ale hlavně v MOUNTFIELDu pro opravenou sekačku...
A po pozdním obědě, co jsem jej navařil už ráno, jsme se vydali na zahradu, sekal jsme trávu, opékali jsme na grilu špekáčky...
A dom jsme se vrátili kousek před osmou večer, totálně utahaní!
Děti usnuly u filmu na počítači, Pavla tu polospí u Šifry mistra Leonarda ve filmovém provedení, já polospím nad klávesnicí...

pátek 6. června 2014

Žijeme v míru

Jak píše IH v dnešní glose Vyloďování v Normandii:
  • Podmínkou, aby se z války mohlo stát nostalgické retro, je dlouhý mír.
  • Platí to o dobývání hradů nadšenci v replikách středověkého brnění, je tomu tak u Slavkova, kde se opakovaně křísí duch válek napoleonských a dlouhý mír už přeje i hře na poslední světovou válku.
  • Kdo ví, zda i u této hry dospělých civilistů na vojáky platí, že „kdo si hraje, nezlobí". Určitě je lépe, když si člověk s vojenskou mentalitou navléká uniformy historické, než kdyby se vyzbrojil moderně a šel si hrát někam, kde se střílí ostrými.

Takže si to řekněme jinak:
  • Je bezvy, že ráno mohu jet do práce, že MÁM práci, že za ni dostávám výplatu.
  • Je bezva, že odpoledne mohu děti vyzvednout ze škol(ky), že škola i školka fungují ke spokojenosti všech - vždy by se našlo něco, nač se dá stěžovat, ale to přenechám náturám, co si potřebují stále na něco stěžovat.
  • Je bezva, že naše děti pochopily, že divadlo a tanec jsou koníčkem rodičů, a tak jsem mohli participovat na bezva večeru v ZOO...

čtvrtek 5. června 2014

CéTéčko

Všechno je jednou poprvé. Poprvé jsem dnes absolvoval CéTéčko.
Všechno z popisovaného souhlasí s články z webu:


Před vyšetřením jsem dostal půl litru jakési tekutiny v kelímku, při vlastním vyšetření pak jakousi látku do žíly, po které jsem cítil teplo v těle a strašně se mi chtělo čůrat.
A odpoledne se mi chtělo strašně spát a usnul jsem cca na dvě hodiny... Ale to bylo spíš tím, že jsem včera ponocoval dlouho do noci!
Každopádně souhrn té dlouhé řady vyšetření se dozvím až 26. června...

středa 4. června 2014

Pasuji Tě na školáka

"Pasuji Tě na školáka", zaznělo dnes snad třicetkrát v aule školy Čejkovická.
Rodiče uronili nejednu slzu...
Předškoláčci se pomalu smiřují a ztotožňují s tím, že se z nich stávají školáčci...
Lenička se do školy těší, i když trochu váhala, když zjistila, že nebude ve třídě se všemi spolužáčky z mateřské školky.
Ale věřím tomu, že to fungovat bude!
Jen fotky jsem nějak zatím nestihl zpracovat. Je to jedna z mnoha věcí, co tak nějak nestíhám!

úterý 3. června 2014

Kafkovo výročí

Před devadesáti lety zemřel Franz Kafka, spisovatel, kterého máme za svého, i když psal německy a do češtiny byl až následně překládán. Kafka je náš způsobem, jakým promýšlí úděl středoevropana.
Inspiroval jsem se dnešní poznámkou IH "Kafkova stopa".
Poprosil jsem babičku, aby se dnes stavila v knihovně, a už mám na nočním stolku dvě knížky od pana Kafky:
  • Aforismy
  • Povídky
Akorát mám reálnou obavu, že se po náročném pracovním dni a podvečerní schůzce rodičů budoucích prvňáčků nyní jen osprchuji, knížku sice v posteli otevřu, ale co nevidět usnu...

pondělí 2. června 2014

Musí to tak být?

Pokusím se úvahou navázat na včerejší povídání Tváří v tvář zločinu - protože mi to pořád "víří v hlavě" a "leží v žaludku".
Prvně, uvědomuji si, že jsem se sousedem včera stál tváří v tvář "ostřílenému recidivistovi". Když už měl na rukou pouta, říkal policistům něco ve smyslu, že stejně nemá smysl, aby se živil poctivou prací, protože by mu výdělek stejně sebral exekutor, neb má obrovské dluhy. A že je mu v base lépe než na svobodě.
Což je asi vlastně odpověď na jednu z otázek, které si kladu: Jak si někdo může dovolit bezostyšně přijít krást do cizích chatek? Nemá se to, nedělá se to (učím své děti), ale někdo to prostě dělá. Prostě jsou lidé, kteří považují za normální (ve svém světě) krást, brát si, co jiní zakoupili a zaplatili svými penězi. A vůbec to tomuto typu lidí nepřijde divné. Prostě prohlásí: "Přišel jsem si něco odnést, co se dá relativně snadno zpeněžit".
Za druhé, svědomí asi takový zloděj nemá žádné. Jinak by si přece musel uvědomit, že ani tak neokradl mne, ale děti, pro ně byla lehátka na zahradu zakoupena. Zjevně měl naše zahrádky okouknuté a všechny nás od vidění znal, jinak by nehovořil o "kočkodědkovi", starém pánovi, co na zahradě bývá nejčastěji a chová tam kočky. A tudíž musel i vidět, že lehátka tam jsou pro děti, ty na nich dovádí...
Teď abych se bál, když si chtějí na zahradě nechat nějaké oblečení či hračky, to bude taky lákat takové lidské zmetky?
Máme na zahradu dál chodit, starat se o ni, zvelebovat ji, a to vše s vědomím, že zase může přijít nějaký takový lump a pobrat vše, co se mu bude zdát snadno zpeněžitelné?
A smířit se s tím, že tak to prostě je?
Rozum říká, že nic jiného asi nezbude.
Ale odmítám to přijmout, stále přemýšlím, jak a co s tím...
Policista od vyšetřovačky, který pořizoval fotodokumentaci, aby bylo doložitelné, že šlo o vloupání, kupodivu na rozdíl od všech těch rad z rádia říkal, že je vlastně dobře, že máme jen jednoduchou petlici - zloděj musel překonat překážku, vloupat se, ale vlastně alespoň nepoškodil dveře...
Takže chránit či nechránit majetek? Když to je zloději celkem jedno, prostě si "přijde něco odnést".
A ten pocit, kdy proti nám ten frajírek stál s násadou od rýče a poklepával si jí do dlaně, ten se mi stále vrací...
Tak se z toho zkouším "vypsat". Ale zatím to nepomáhá :-(

neděle 1. června 2014

Tváří v tvář zločinu

Přiznám se, že dnes píšu trochu rozpačitě. Stál jsem, jak se říká, tváří v tvář zločinu, a nějak se s tím nemohu srovnat.
Odpoledne jsme se spolupodíleli na akci Kouzelní Vinohrady, měli jsme na starosti místo, kde se v písku hledal poklad, já a Pavla jsme byli pěkně v pirátském kostýmu, naše děti si oběhly všechny soutěže samy a pak se k nám na stanovišti přidaly... Prostě krásné, smysluplné odpoledne.
Jenže pak jsme se vrátili dom, uklízel jsem ve sklepě, a zavolal mi soused ze zahrádky, že tam máme zloděje a že právě vybírá naši chatku. I vyrazil jsem, pln adrenalinu.
To co následovalo, jaksi nechápu.
Chvíli tam proti mě a sousedovi (já v kostýmu piráta, soused v pracovním) stál chlapík třiačtyřicetiletý (jak jsem se dozvěděl později - s hustě popsaným trestním rejstříkem), odmítal se s námi bavit, na otázky, co že tam dělá nereagoval a jen si výhružně poplácával do dlaně toporem od rýče.
Dojela městská policie, pak dojela PČR (to už ten frajírek dostal pouta), a po nich pak technici, aby nafotili, že ten pacholek nám sice jen odšrouboval petlici a ukradl z chatky jedno hliníkové lehátko (někdy předtím, teď už ho samozřejmě u sebe neměl, přišel si pro něco dalšího, chlubil se tím)... Nechápu a nerozumím. To si jen tak někdo chodí do chatek (klidně se holedbá tím, že leze přes vrata) pro relativní drobnosti, které následně zpeněžuje? A i policajtům (městským i obecním, a potažmo i mně), se posmívá s tím nic nenaděláme? Každopádně zdokumentováno to bylo jako vloupačka. Tečka.
Klidně se ten hajzlík chlubil na místě tím, že je mu v base lépe než venku, že má tolik dluhů, že se mu nevyplatí normálně pracoval, bo by mu exekutor většinu stejně sebral... A ještě nenápadně vyhrožuje, že klidno nám už v našich zahrádkách bylo, ale nebude... Kde to žijeme?
Nějak jsem se s tímto stavem společnosti, s tímto typem existencí, dosud osobně nesetkal, a tak jsem z toho dajaký silně rozhozený...