Pokusím se úvahou navázat na včerejší povídání Tváří v tvář zločinu - protože mi to pořád "víří v hlavě" a "leží v žaludku".
Prvně, uvědomuji si, že jsem se sousedem včera stál tváří v tvář "ostřílenému recidivistovi". Když už měl na rukou pouta, říkal policistům něco ve smyslu, že stejně nemá smysl, aby se živil poctivou prací, protože by mu výdělek stejně sebral exekutor, neb má obrovské dluhy. A že je mu v base lépe než na svobodě.
Což je asi vlastně odpověď na jednu z otázek, které si kladu: Jak si někdo může dovolit bezostyšně přijít krást do cizích chatek? Nemá se to, nedělá se to (učím své děti), ale někdo to prostě dělá. Prostě jsou lidé, kteří považují za normální (ve svém světě) krást, brát si, co jiní zakoupili a zaplatili svými penězi. A vůbec to tomuto typu lidí nepřijde divné. Prostě prohlásí: "Přišel jsem si něco odnést, co se dá relativně snadno zpeněžit".
Za druhé, svědomí asi takový zloděj nemá žádné. Jinak by si přece musel uvědomit, že ani tak neokradl mne, ale děti, pro ně byla lehátka na zahradu zakoupena. Zjevně měl naše zahrádky okouknuté a všechny nás od vidění znal, jinak by nehovořil o "kočkodědkovi", starém pánovi, co na zahradě bývá nejčastěji a chová tam kočky. A tudíž musel i vidět, že lehátka tam jsou pro děti, ty na nich dovádí...
Teď abych se bál, když si chtějí na zahradě nechat nějaké oblečení či hračky, to bude taky lákat takové lidské zmetky?
Máme na zahradu dál chodit, starat se o ni, zvelebovat ji, a to vše s vědomím, že zase může přijít nějaký takový lump a pobrat vše, co se mu bude zdát snadno zpeněžitelné?
A smířit se s tím, že tak to prostě je?
Rozum říká, že nic jiného asi nezbude.
Ale odmítám to přijmout, stále přemýšlím, jak a co s tím...
Policista od vyšetřovačky, který pořizoval fotodokumentaci, aby bylo doložitelné, že šlo o vloupání, kupodivu na rozdíl od všech těch rad z rádia říkal, že je vlastně dobře, že máme jen jednoduchou petlici - zloděj musel překonat překážku, vloupat se, ale vlastně alespoň nepoškodil dveře...
Takže chránit či nechránit majetek? Když to je zloději celkem jedno, prostě si "přijde něco odnést".
A ten pocit, kdy proti nám ten frajírek stál s násadou od rýče a poklepával si jí do dlaně, ten se mi stále vrací...
Tak se z toho zkouším "vypsat". Ale zatím to nepomáhá :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat