Sice to ráno vypadalo, že snad ani nikam neodjedeme (včera jsem s dětmi usnul krátce po osmé, pak ale kolem půlnoci skoro tři hodiny četl, a ráno byl totálně rozlámaný), ale nějak jsem se "zvetil" a v naprosté pohodě odřídil za necelé dvě hodiny trasu Brno - Pelhřimov - Tábor - Soběslav.
Obdivovali jsme zrekonstruovaný obývák, povídali o všem možném, děti lezly po staré třešti, pochutnali jsme si na uzeném prohřátém v komíně grilu - to proto, že se vyvedlo krásné odpoledne babího léta...
Obdivovali jsme kouzlo krbu, povídali dál, až Lenička unavená a skoro-spící vyhlásila, že jdeme spát - a šli jsme všici, bo se i já potřebuji dospat... Myslím, že za chvilku usnu...
Žádné komentáře:
Okomentovat