Zlom

Krásně jsem se vyspal (byť postel v Soběslavi byla poněkud měkká, ale spal jsem téměř 11 hodin!)
Dopoledne jsme tak střídavě tlachali, hráli si s dětmi - no co byste čekali, když se příbuzní setkají snad po dvou letech).

---

Jenže:
Pak jsem odřídil vůz na cestě do Brna, cesta trvala mnohem delší dobu než včera, bo u Obrataně opravují železniční přejezd!
Doma to zafungovalo jako obvykle, celou cestu jsem potlačoval únavu, ale doma to na mne padlo...
A navíc jsem si uvědomil, co mne všechno čeká zítra:

• v práci,
• že mne odpoledne čeká SDčko,
• že nebudu stíhat trénink, ...

No prostě se mé "nervy ocitly v kýblu".