Když se na mne ráno během prvních dvou hodin v práci vyhrnula zase spousta věcí, skončil jsem v kanceláři s hlavou v dlaních.
Pak mne o sílu, tentokrát fyzickou, připravila víc než hodina strávená na zubařském křesle. Mám připraveny (zbroušeny) dva zuby a vyroben otisk, laborant na příští pátek připraví můstek. A já na tom křesle doslova ztuhl, nemohl hýbat krkem...
On edge.
Odpoledne se ale bolest začala stupňovat a tak trochu mne omezovala - když jsme řešili ze pár logický problémů jak co propojit a zapojit a udělat...
Před koncem pracovní doby už byla bolest doslova hnusná a začal jsem přemýšlet o tišící tabletě, ale zatím si ji nevzal.
Na D1 byla dle kamery 4-kilometrová kolona, takže jsem to vzal přes Rousínov "po staré"... Ale moc jsem si nepomohl: v Tučapech semafor, v Rousínově další, a k tomu čekání na průjezd dvou vlaků u přejezdu...
Nákup v Bille, pak doma asistuji u části úkolů, koupání kupodivu jaksi mimo mne (už začíná účinkovat "íčko", po němž jsem sáhl a po němž jsem vždycky trochu "zblblý"), pračka a myčka, za chvíli jdu uspávat Filipa a nejspíš u něj usnu...
Ten život se mi začíná zdát jakýsi moc mechanický, únavný a oblbující...
Žádné komentáře:
Okomentovat