Včera jsem se dlouze (3 hodiny dopoledne, hodina odpoledne) školil, dnes jsme pro změnu 3 hodiny laborovali nad plánovacími dokumenty...
Ale to není to, o čem chci psát, jak naznačuje titulek. Dnešní povídání je o tom, jak mi ráno vlastně mobil nahnal strach.
Dokud nebyly mobily, to, co teď popíšu, se nemohlo stát.
Ráno jsem dojel do práce, mobilem procinkl Pavlu, jak je naším zvykem - signál, že jsem v pohodě dojel.
A očekával jsem, že o půl osmé, až ona dorazí do práce, jako obvykle zavolá, prohodíme pár slov, neb doma ráno na to skoro není čas, popřejeme si hezký den...
Jenže mobil mlčel, tož jsem se snažil dovolat já. A když jsem se v 7:40 nedovolal Pavle ani do kanceláře na pevnou linku, začal jsem mít strach, že se stalo něco nepředvídaného. Po chvíli jsem začal i panikařit, mobil stále marně vyzváněl i při pokusu dovolat se Pavle na mobil i na pevnou... I volal jsem do školy družinářce, zda jsou děti korektně v družině. Jenže pro změnu družinářka, kterou mám uloženu v mobilu, zrovna dnes ráno neměla službu...
Pak jsem se krátce po tři čtvrtě konečně dovolal Pavle do kanceláře - už dost pln obav. A vše se vysvětlilo, prostě se jen sešli dvě náhody: Pavla zapomněla mobil doma (vzala si jinou bundu, než ve které mobil čekal od včera zapomenutý v kapse) a doprava byla dnes v Brně ráno v oblasti Židenic zcela nečekaně pomalejší (hustota dopravy vyšší, řidič trolejbusu až příliš opatrný), takže se cesta do práce Pavle zrovna dnes protáhla zhruba o čtvrthodinu.
Ale jak jsem napsal v úvodu, dokud nebyly mobily, nic takového se nemohlo stát. Prostě bychom se ráno z domova rozešli a večer sešli, vůbec by si takovéto obavy, jak bylo popsáno výše, člověk nemohl přivolat...
Žádné komentáře:
Okomentovat