Jiří Dienstbier se stal ministrem zahraničí v době, kdy politika ještě nebyla sprostým slovem, nýbrž posláním.Ivan Hoffman do své poznámky "přimíchal" vedle Jiřího Dienstbiera i Pavla Tigrida či Karla Kryla. Zajímavé je, že ač s panem Hoffmanem nejsem ani zdaleka stejného věku, v mnohém s ním souhlasím.... A ač jsem jmenované neznal osobně, byli pro mne morálními autoritami!
...
Kromě štěstí být v pravé chvíli na pravém místě ovšem Jiřího Dienstbiera potkalo i štěstí nebýt u toho, když se vysněná realita měnila ve zlý sen. Měl zásluhy o to, co přišlo a nebyl spoluvinen tím, na co se to zvrhlo.
...
Nepřemýšlel, co se vyplatí, ale co je správné.
S odchodem lidí, jako byl Jiří Dienstbier, se vytrácí pojetí politiky jako usilování o lepší svět. Přežívá politika jako technologie moci, která občana ponižuje a uráží. Jenomže, nebylo tomu stejně i před listopadem?
Gentlemani a frajeři jako byl Jiří Dienstbier, tu někde jsou. A jednou po nich zas bude poptávka.
Děkuji všem zde zmíněným za to, co kdy napsali. Pan Hoffman toho jistě ještě spoustu napíše! Na ostatní už jen vzpomínáme!
Žádné komentáře:
Okomentovat