Trochu jsem přemýšlel, zda nám děti chybí, když je na chvíli "odložíme" k babičce (obzvlášť Lenička je ještě mamánek a déle než jednu noc z domu být nechce, takže skutečně jen "odložíme na chvíli").
Pravda, když nás při nedělním ránu nikdo nebudil, bylo to příjemné, ale s ubíhajícím časem jsem vlastně z okna začal vyhlížet, kdy babička děti dovede. (Nevolal jsem, protože jsme empiricky zjistili, že děti jsou u babičky hodné jen do okamžiku, kdy se jim existence rodičů připomene, například právě tím, že babičce zatelefonujeme přeptat se, jak se děti mají; v tu ránu totiž děti začnou trojčit a dožadovat se návratu domů.)
...
No a večer, kdy neuspávám Filípka, je taky nějaký podivný - teď jsem od něj z pokojíku odešel, po příjemné půlhodince s knížkou Hledej dinosaury, a konstatuji, že to už k večeru patří....
Žádné komentáře:
Okomentovat