Tak je mi dnes jednačtyřicet.
Jinak řečeno, už jsem si na světě "odkroutil" jednačtyřicet let, a možná mne, při troše štěstí (odvozeno od dlouhého života například mé babičky), ještě jednou tolik čeká. I když asi ne tak moc (ale jak se říká, nikdo z nás neví dne ani hodiny).
Co vím je to, že svět kolem nás se mi zdá čím dál tím méně veselý, čím dál tím méně přívětivý... Tedy naštěstí jen ten "vnější". Tedy ten svět, kde se musím potkávat s lidmi, jež si nevybírám... S tímto "vnějším" světem spokojen nejsem, ale krom toho, že bych snad mohl opustit svou práci, která mne už jaksi ne vždy baví (což je ale hlavně o lidech, nikoliv o práci samé), toho sám mohu změnit málo.
Svět "vnitřní", okruh rodinný a okruh divadelních přátel, se naštěstí zdá být relativně v pořádku. I když nic neklape dokonale. Ale na druhou stranu - kdyby klapalo, kdyby například děti nikdy nezlobily, přemýšlel bych stejně, co je vlastně v nepořádku (a to byl celkem dobrý příklad, neboť děti mám, jak mi mnozí často říkají, až neobvykle hodné...). Takže je to v pořádku...
Zajímavé to bylo dnes s přáníčky: spousta jich došla mailem, spousta jich došla přes FCB (a divil jsem se, kolik mých bývalých studentů si na mne vzpomnělo /či reagovalo na připomenutí FCB). Jeden milý telefonát mne zastihl "na porcelánu". No sranda... A samozřejmě několik SMSek... Za všechna přání děkuji!
A tak to asi má být... Respektive tak nějak je to asi dnes normální... Co by člověk chtěl, když je mu (?už nebo pouhých?) jednačtyřicet...
PS: A ten titulek? Mno, nic se nemění, i narozeninový večer mi "okořenily" záležitosti SBD Mír...
Žádné komentáře:
Okomentovat